„Dirigent Paavo Järvi dodal dílu Les Offrandes oubliées O. Messiaena s Berlínským filharmoniky zářný niterný a dramatický esprit.“
„Pojetí skladby Prayer Toshia Hosokawy s orchestrem a sólistou Daishinem Kashimotou bylo lyrické i citlivě expresivní.“
„Berlínští filharmonikové vtiskli Beethovenově Eroice obdivuhodnou lehkost a hravost.“
V historii Berlínských filharmoniků, jejichž zrod sahá až k roku 1882, se minulý týden vůbec poprvé představila žena na pozici první koncertní mistryně. Lotyšská houslistka Vineta Sareika-Völkner je členkou světoznámého tělesa od května loňské sezóny a v březnu povýšila z první sekce houslí na nejprestižnější post. Sérii třech březnových koncertů se stejným programem, jejichž dramaturgickým vrcholem byla světová premiéra skladby Prayer japonského skladatele Toshia Hosokawy, řídil ve Velkém sále Filharmonie proslulý estonsko-americký dirigent Paavo Järvi.
Nejlepším pěveckým sborem je podle prestižních německých mezinárodních cen Oper! Awards 2023 Slovenský filharmonický sbor. Uznání získal za loňskou spolupráci s Berlínskými filharmoniky a jejich šéfdirigentem Kirilem Petrenkem při koncertním provedení Čajkovského oper Piková dáma a Jolanta na Velikonočním festivalu v Baden-Badenu a na koncertech v berlínské síni Filharmonie. V pondělí se při slavnostním ceremoniálu v divadle v Dortmundu, vyhlášeném za nejlepší operní dům, předávaly operní ceny za rok 2022 celkem ve dvou desítkách kategorií. Německo je zemí s největším počtem operních domů na světě. Ceny nejlepším tvůrcům mezinárodní operní scény uděluje porota složená z hudebních novinářů. Ocenění Oper! Awards za celoživotní dílo získala v roce 2019 slovenská sopranistka Edita Gruberová (1946-2021). Letos to byl René Jacobs, považovaný za nejvýznamnějšího mozartovského dirigenta současnosti. Těleso – založené roku 1946 jako Sbor Slovenského rozhlasu, ale od roku 1957 už patřící ke Slovenské filharmonii – se v Bratislavě objeví 23. a 24. března. Na koncertě věnovaném 30. výročí vzniku Slovenské republiky a řízeném šéfdirigentem Danielem Raiskinem zazní oratorium Óda na radost od Jána Cikkera a Beethovenova Devátá symfonie s Ódou na radost.
„Maestro Christian Thielemann modeloval svou nesmírně pestrou škálou gest velmi nuancovitě každou frázi, propojení motivů, témat a vrstev…“
„Na rozdíl od Vídeňských filharmoniků užívali orchestrální hráči v Berlíně často a intenzivně ve své technice vibrato, ale skvěle kompaktně.“
„Ve skvostné a mnohovrstevnaté architektuře znění krásně dýchaly fráze.“
V době velké návštěvnosti německé metropole, která láká zájemce z různých zemí světa na své kouzelné adventní trhy na mnohých náměstích Berlína, vystoupili ve svém domovském sále ve dnech 15. až 17. prosince 2022 Berlínští filharmonikové se sopranistkou Camillou Nylund a s Maestrem Christianem Thielemannem. Společně nastudovali Čtyři poslední písně Richarda Strausse. Světoznámý orchestr s proslulým dirigentem představili před vyprodaným sálem i operní hudbu Richarda Wagnera a Hanse Pfitznera. S publikem se rozloučili Preludiem a fugou Es dur pro varhany, BWV 552 Johanna Sebastiana Bacha, která zazněla v orchestraci Arnolda Schönberga. Interpretace skladeb byla mimořádná.
„Je mnoho možností, jak interpretovat dílo.“
„Při provedení díla vždy sleduji záměr skladatele a snažím se naplňovat jeho představu, čemuž přizpůsobuji i zvuk.“
„Kirill Petrenko byl nejlepší volbou na post šéfdirigenta Berlínských filharmoniků.“
Světoznámý klarinetista Wenzel Fuchs v příští sezóně oslaví své úctyhodné třicetileté působení na postu sóloklarinetisty Berlínských filharmoniků. Po říjnovém sólovém úspěchu v Berlíně se vydává v listopadu s orchestrem na velké turné po USA. Jeho diskografie je rozsáhlá, sólová, komorní a orchestrální. Na podzim navštívil českou metropoli u příležitosti vyvrcholení mezinárodní hudební soutěže Concertino Praga, ve které byl porotcem, a v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha lektorsky vedl mistrovský kurz v Sále Martinů na HAMU v Praze. V našem rozhovoru přiblížil své profesionální aktivity koncertní a pedagogické.
„Collegium 1704 až doposud uvádělo české autory v kontextu s nějakým velkým jménem světového repertoáru. Až nyní stojí na programu jedno jediné jméno – Josef Mysliveček.“
„Spolu s Jakubem Hrůšou je tvůrcem inscenace Janáčkovy Káti Kabanové mezinárodně proslulý australský režisér Barrie Kosky.“
„West-Eastern Divan Orchestra s dirigentem Danielem Barenboimem zahrají Smetanovu Mou vlast.“
Na Salcburském festivalu, který v Mozartově rakouském rodišti začíná právě dnes a potrvá tam do 31. srpna, jsou letos v programu významné české stopy. Jakub Hrůša nastuduje s Vídeňskými filharmoniky a mezinárodní sestavou pěvců Janáčkovu operu Káťa Kabanová a Václav Luks tam s Collegiem 1704 uvede Myslivečkovo oratorium Abramo ed Isacco. Zazní i Smetanova Má vlast.
„Člověk musí sloužit muzice, nikdy nesmí muzika sloužit interpretovi. Hudba je obrovská řehole, která začíná v útlém věku“
„Berlínské filharmoniky jsem měl možnost vést jako koncertní mistr a byl to opravdu zážitek.“
„Už mě napadla myšlenka, že bych si zakoketoval s taktovkou. A dospělo to dokonce tak daleko, že už mám konkrétní termín v diáři.“
Pestrou a úspěšnou sezónu má už skoro za sebou Jan Mráček, houslista a koncertní mistr České filharmonie. Před měsícem měl možnost od prvního pultu vést Berlínské filharmoniky, vystupuje sólově i s Lobkowitz triem, nahrává a čeká ho řada zahraničních koncertů. Kloubit pozici sólisty a koncertního mistra se mu zatím daří a plní si své sny. Jan Mráček se už brzy představí jako sólista i na festivalu Smetanova Litomyšl. V neděli 26. června zahraje spolu s Filharmonií Brno svůj oblíbený koncert D dur Ericha Wolfganga Korngolda. A už dnes večer vystoupí jako sólista v Open air závěrečném koncertu sezóny České filharmonie, který bude živě přenášet ČT art a o kterém se podrobněji dočtete ve VýhleduPlus. V RozhovoruPlus se ale rozpovídal nejen o houslích, ale také o tom, koho by si příště přál v čele filharmonie, a prozradil, že i jeho čeká dirigentská taktovka!
Jakub Hrůša právě s úspěchem uzavírá svoji první sezónu v pozici hlavního hostujícího dirigenta legendárního italského orchestru Santa Cecilia v Římě. Pro závěrečnou trojici koncertů vybral Dvořákovu Novosvětskou symfonii a Janáčkovu Glagolskou mši s českými a slovenskými sólisty. Včerejší koncert odměnili diváci nadšeným a dlouhým potleskem. Stejný program zazní ještě dnes a v sobotu.
Houslista Jan Mráček, jeden ze tří koncertních mistrů České filharmonie, hostuje v tomto týdnu na stejné pozici u Berlínských filharmoniků. Na programu koncertů v sále Philharmonie je dnes a v pátek Schubertova Nedokončená symfonie, Beethovenova předehra Coriolan, Schönbergova Komorní symfonie č. 2 a Mahlerových Pět písní na texty Friedricha Rückerta s barytonistou Christianem Gerhaherem. Diriguje, a to jako svůj debut se světoznámým orchestrem, Antonello Manacorda – Ital spojený v poslední době vedle prestižních úkolů ve světových operních domech také s postupimskou Kammerakademie Potsdam, v mládí koncertní mistr v tělese Mahler Chamber Orchestra vedeném Claudiem Abbadem. Jan Mráček dostal příležitost k hostování u prvního pultu na základě dvou konkurzů v uplynulých dvou letech, ze kterých Berlínští filharmonikové sice nevybrali nikoho pro stálou pozici, ale v obou případech se umístil v nejlépe hodnocené trojici. Orchestr každému ze tří loňských adeptů nyní poskytl jeden týden v sezoně k užší spolupráci.
„Když už museli Berlínští filharmonikové slevit z vystoupení v miliónové Oděse a zaměřit se na městečko čtrnáctkrát menší, dali si záležet na repertoáru tohoto matiné.“
„Dramaturgie nabízí možnost objevit skladby ukrajinských autorů, v bývalém Sovětském svazu diskriminovaných; doplní je i ukázka z díla Leoše Janáčka.“
„ČT art nabídne tuto událost ze zpožděného záznamu 1. května večer.“
Až se 1. května v pravé poledne místního času rozezní v Jantarové koncertní síni na mořském břehu jižního Lotyšska hudba, půjde v mnoha ohledech o mnohovrstevnatý zážitek. Bylo by – vzhledem k tomu, v jakém světě poslední dobou žijeme – až nepřípadně idylické konstatovat, že proslulí Berlínští filharmonikové tam oslaví sto čtyřicáté výročí svého založení. Vznikli totiž, či spíše jejich zárodek, přesně na prvního máje roku 1882. To je sice pravda, zdaleka ale ne jediná.
„Wellberovi se podařilo dostat ze všech nástrojových skupin Staatskapelle doslova maximum, takže se Pucciniho partitura zaskvěla v celé své orientální nádheře.“
„Intendant Nikolaus Bachler se rozhodl tvář festivalu do budoucna zásadně změnit a kontrakt už Staatskapelle Dresden neprodloužil... Labutí rytíř Lohengrin tedy přiletěl udělat pomyslnou tečku za festivalovou kapitolou číslo dvě.“
„Pokud bych měl inscenaci Lohengrina posuzovat podle jejích hudebních kvalit, neubránil bych se (a také se neubráním) pouze superlativům.“
Zkraje dubna se Staatskapelle Dresden zhostila hned dvou výsostných operních titulů. Ve středu 6. dubna se v Semperově opeře konala premiéra Madamy Butterfly Giacoma Pucciniho, v sobotu 9. dubna Staatskapelle Dresden zahájila Velikonoční festival v Salcburku Wagnerovým Lohengrinem, a to v koprodukci s Vídeňskou státní operou. V prvním případě byl autorem hudebního nastudování dirigent Omer Meir Wellber, ve druhém šéfdirigent Christian Thielemann.
Tradiční Velikonoční festival v Baden-Badenu začne v sobotu 9. dubna premiérou Čajkovského opery Piková dáma. Festival potrvá až do 18. dubna. Na zítřejší premiéře bude účinkovat mezinárodní obsazení sólistů, Berlínští filharmonikové, jejich šéfdirigent Kirill Petrenko a Slovenský filharmonický sbor. Ten se podílel navíc i na koncertním uvedení poslední Čajkovského opery Jolanta, která je na programu 17. dubna.
„Zahraniční činnost pro mne byla významná především tím, že to byla příležitost prohlubovat si repertoár. Přivážel jsem tam samozřejmě hodně české hudby, ale snažil jsem se, aby to mělo určitou vyrovnanost, abych nebyl jenom dirigent české hudby, ale uváděl hudbu z celého světa.“
„Za socialismu jsem byl – jako ostatně všichni čeští kumštýři, to jinak nešlo – zastupován státní agenturou Pragokoncert. Po revoluci jsem tu spolupráci okamžitě vypověděl, protože už jsem v té době měl zahraniční agenty a mohl s nimi jednat přímo.“
„Se spoluprací s Wrayem Armstrongem jsem velmi spokojený, je to takový harmonický vztah. Na začátku jsme si řekli, že musíme hlídat, aby ten vztah profesionální nenarušoval ten vztah přátelský, aby to zůstalo oddělené. To se podařilo splnit.“
V roce pátého výročí úmrtí dirigenta Jiřího Bělohlávka pokračuje portál KlasikaPlus.cz v loni započatém seriálu, který využívá texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Do sesbíraného materiálu dává nyní postupně nahlížet. V dnešním dílu poprvé zveřejňuje jednu ze vzpomínek, které pro něj Jiří Bělohlávek namlouval na diktafon. Týká se zahraničních hostování a agentur, které ho zastupovaly.
„Na svět přišel 8. února 1932 coby syn muzicírujícího otce, který slavného potomka předběhl povoláním studiového hudebníka v Hollywoodu.“
„Když bylo roku 1974 Williamsovi po nečekaném manželčině úmrtí nejvíc úzko, představili ho Stevenu Spielbergovi. A ti dva se dohodli, že to spolu zkusí.“
„To vše mu přineslo takovou přehršli cen, že by se mohl natřásat s hrudí plnou metálů jako ruský generál: neuvěřitelných pětadvacet Grammy, pět Academy Awards (a dvaapadesát nominací, což se od Walta Disneyho nikomu nepodařilo) a další.“
Před obědem a po něm. Anebo také za života první manželky a po něm. I tak by se dal lakonicky rozdělit život skladatele (nejen) filmové hudby Johna Williamse, právě dnes devadesátiletého. Nebýt náhodného setkání nad jídlem s režisérem Stevenem Spielbergem, při němž si padli do oka, dost možná bychom o Johnu Williamsovi dodnes neslyšeli. A nebýt trpkého odchodu zpívající herečky Barbary Ruick, s níž byl ženat osmnáct let a zplodil tři děti, nepřiměl by se dost možná k nasazení, jaké začal od té doby prokazovat – i při druhém, už bezdětném manželství – nad notovým papírem. S tužkou v ruce, protože s počítačem či s tabletem se dodnes pracovat nenaučil: „Nikdy jsem na to neměl čas,“ říká a jedním dechem přiznává, že v jeho životě neexistuje den, kdy by neusedl ve svém bílém domě uprostřed zeleně ke klavíru a netvořil: „Aspoň trochu. Třeba jen pár taktů...“
„Nejsem příliš ambiciózní člověk.“
„V Praze jsem byl již mnohokrát, zejména kvůli spolupráci s Vilémem Veverkou.“
„Bylo by chybou teď přestat a odpočívat…. Už mám v hlavě nějaké nápady.“
V Praze se na skok objevil Dominik Wollenweber, hráč na hoboj a anglický roh, člen Berlínských filharmoniků, nepřehlédnutelný svou výškou, nepřeslechnutelný svým nezaměnitelným tónem. Je s podivem, že tomuto čtyřiapadesátiletému oceňovanému hudebníkovi vychází první sólové album až v těchto dnech – a to zásluhou Supraphonu. Interpret na něj zařadil skladby pro anglický roh od Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Franze Schuberta. Jeana Sibelia, Jeana Françaixe a Richarda Wagnera. Na albu uslyšíme i Berlínské filharmoniky řízené Sirem Simonem Rattlem, kteří doprovázejí svého kolegu v Sibeliově symfonické básni Labuť z Tuonely. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se Dominik Wollenweber zamýšlí nad repertoárem pro svůj nástroj i nad českou hudbou a přibližuje důvody, proč vlastně dosud neměl sólovou desku.
„Salcburk patří k pravidelným zastávkám na turné Berlínských filharmoniků a letos tomu nebylo jinak.“
„Vinnitskaja zazářila a posluchači ji odměnili dlouhotrvajícím potleskem.“
„Současný šéfdirigent Berlínských filharmoniků chová k hudbě tohoto autora mimořádný obdiv a jednoznačně patří k největším zastáncům Sukovy tvorby na mezinárodní scéně.“
Koncert Berlínských filharmoniků, konaný v předposlední srpnový den na Salcburském festivalu, nepřinesl jen Pohádku léta Josefa Suka, ale také tamní debut pianistky Anny Vinnitské. Ta pod vedením šéfdirigenta proslulého německého orchestru Kirilla Petrenka uhranula posluchače provedením Prokofjevova prvního klavírního koncertu. Na úvod celého večera zazněl ovšem jiný ruský autor: Čajkovskij.
„V květnu 2020 uplynulo pětasedmdesát let od konce války. Evropský koncert měl kvůli tomu loni poprvé překročit hranice světadílu. A zamířit do Tel Avivu. Pandemie to zrušila.“
„Letos 1. května měla Berlínské filharmoniky přivítat Gaudího barcelonská bazilika Sagrada Família; jenže 1. dubna vydali zprávu, která bohužel nebyla aprílem.“
„Ze známých příčin se Evropský koncert 2021 uskuteční znovu v jejich sídle, bohužel opět bez diváků. Jako by se záslužný projekt točil kvůli covidu v začarovaném kruhu.“
Evropský koncert orchestru Berlínských filharmoniků, připomínající na prvního máje jejich založení v roce 1882, bude tento rok v řadě už třicátý. Už podruhé bez publika. A místo konání se letos našlo až napodruhé.
„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“
„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“
„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“
Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marián Lapšanský.
Česká filharmonie si od sedmapadesátiletého rakouského skladatele Thomase Larchera objednala Klavírní koncert, k jehož premiéře dojde během posledního koncertu ze série Jarní hvězdy České filharmonie 29. dubna. Dílo bude k vidění na ČT art a sociálních sítích, ve druhé polovině programu pak zazní Druhá symfonie Petra Iljiče Čajkovského „Maloruská“.
„Musel přijít rok 1989, aby byl 1. květen 1882 oprášen a využit v nových souvislostech a okolnostech.“
„Pár stovek metrů od sídla orchestru padla Berlínská zeď; kromě jiného se tím zjednodušila možnost vyjíždět volně na koncerty do všech koutů Evropy.“
„Pro nás je poctou, že se Evropský koncert konal už třikrát v Praze.“
Psal se rok 1882. V Praze byla 5. listopadu poprvé vcelku provedena Smetanova Má vlast; Karlo-Ferdinandova univerzita se rozdělila na českou a německou část; Německé městské divadlo v Brně rozzářily – jako první v Evropě – Edisonovy žárovky. A v metropoli nedávno vzniklého Německa (1871) byl 1. května založen orchestr Berlínských filharmoniků. Jeho vznik dodnes vzbuzuje úsměv.
