Letní festival v rakouském Bregenzu se bude letos konat už po šestasedmdesáté. Ve středu 20. července ho na scéně Bodamského jezera zahájí Pucciniho opera Madama Butterfly v režii Andrease Homokiho. V této inscenaci bude účinkovat Festivalový sbor s Pražským filharmonickým sborem. Ten bude součástí i dalších operních představení v průběhu festivalu, který se koná až do 21. srpna. V Bregenzu je náš sbor i se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem. Ve čtvrtek 21. července v místním Festspielhausu PFS premiérově vystoupí v opeře Siberia od Umberta Giordana. Operu v režii Vasilije Barchatova a Vídeňské symfoniky bude hudebně řídit Valentin Uryupin. Kompletní program festivalu je k vidění zde.

Letní festival v rakouském Bregenzu se bude konat už po pětasedmdesáté. Ve středu 21. července bude zahájen v bregenzském Festspielhausu operou Nero skladatele Arriga Boita v režii Oliviera Tambosiho. Následujícího dne oslaví svoji obnovenou premiéru na jezeře opera Rigoletto od Giuseppe Verdiho. Ta se odehraje na osmadvaceti letních večerech a dílo festival 22. srpna také zakončí. Výjimečná scéna je první v historii festivalu, která na Bodamském jezeře zažila tři léta a dvě zimy. Součástí obou inscenací bude rezidenční Pražský filharmonický sbor, v opeře Nero také v kostýmech na scéně festivalového operního domu.

„Sawallisch na snímku, který je k dispozici na LP deskách i na CD, neomylně vystihuje mužný smutek.“

„Spolu s nahrávkou Stabat mater jde v diskografii ČF o jedinečnou, trvalou, jen těžko překonatelnou klasickou hodnotu.“

„Dílo nikoli pro liturgii, ale pro soustředěný poslech.“

Dušičky, Památka všech věrných zemřelých… Druhý listopad je v liturgickém kalendáři římskokatolické církve dnem modliteb za zesnulé. Mše za zemřelé, která k této tradici patří, začíná slovy Odpočinutí věčné dejž jim, Pane… Requiem aeternam dona eis, Domine. Díky mimořádně dramatickému zhudebnění části pojednávající o posledním soudu vstoupilo do dějin Requiem od Giuseppe Verdiho, přirovnávané často k jeho operám. Dvořákovo Dies irae si s tím Verdiho nezadá. Ale Requiem českého mistra jako celek přece jen k opeře nikdo nepřirovnává. Je niternější. I v referenční pražské nahrávce Wolfganga Sawallische.

„Osudové setkání Werthera s krásnou Charlottou se sice uskuteční v červenci, ale už v té době nacvičuje dívčin otec se svými mladšími dětmi koledy.“

„Dnes asi nejhranější opeře Julese Masseneta trvalo poměrně dlouho, než si své pevné místo v repertoáru vydobyla.“

„Po triu Carreras - Domingo - Pavarotti bylo na Werthery 21. století třeba ještě chvíli čekat.“

Když se řekne “Vánoce v opeře”, vytane asi většině fanoušků zmíněného žánru na mysli Pucciniho Bohéma a její první dvě dějově i hudebně radostná dějství. Hned na druhém místě si ale milovníci opery určitě vzpomenou i na jiné populární dílo, kde hrají svátky klidu a míru snad ještě podstatnější roli, byť oproti přímočaré Bohémě přece jen o něco rafinovanější. Samozřejmě je řeč o Massenetově WERTHEROVI, jemuž skýtají vánoční reálie vítaný kontrast k příběhu milostného vzplanutí, které nezadržitelně dospěje až do tragického vyústění.