Mracek-Klansky1

Ve středu 27. ledna vystoupí v Sále Martinů houslista Jan Mráček s klavíristou Lukášem Klánským, a to na Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Hudební setkání bude věnováno nedožitým čtyřiadevadesátým narozeninám profesorky Zuzany Růžičkové, světově proslulé cembalistky. Akci pořádá Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové za podpory Magistrátu hl. m. Prahy a ve spolupráci se spolkem B'nai B'rith Renaissance Praha, jehož členkou byla Zuzana Růžičková od jeho obnovení v roce 1991. Koncert začne v 19:30 hodin a bude vysílán na Facebooku Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové a na YouTube kanálu Institutu Bohuslava Martinů, jehož byl Kalabis zakladatelem. Na programu bude Sonáta pro housle a klavír, op. 58 Viktora Kalabise, manžela Zuzany Růžičkové, Suita „Mnoho povyku pro nic“, op. 11 Ericha Wolfganga Korngolda, výběr z 24 preludií pro klavír, op. 34 Dmitrije Šostakoviče v úpravě pro housle a klavír a Čtyři kusy pro housle a klavír, op. 17 Josefa Suka.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
úterý, 12 leden 2021 16:42

Mácalův Mozart z roku 1968

CD-Mozart

„Svého naplnění došel Zdeněk Mácal v letech 2003 až 2007, kdy byl v pořadí třináctým šéfdirigentem České filharmonie.“

„Raná mozartovská nahrávka není pro Mácala ve světle jeho pozdější kariéry nejtypičtější.“

„Mozarta hraje Pavel Štěpán na Mácalově snímku z roku 1968 zejména v nižších polohách opravdu měkce, v pomalých větách k tomu zasněně.“

Vynikající a ve světě ceněná nahrávka dvou Mozartových klavírních koncertů s Pavlem Štěpánem a Českou filharmonií je dosažitelná jen v digitální podobě, na klasickém nosiči k dispozici není. Stojí za ní Zdeněk Mácal, letos 8. ledna pětaosmdesátiletý. Protože v roce 1968 emigroval, firma Supraphon desku musela zničit. V online podobě, pro zakoupení a stažení, snímek zpřístupnila teprve zase až v roce 2012.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
Uniov-Koncertn-s-interier-foto-Petr-Rika

Zvláštní. Toto slovo vytane na mysli každému, kdo si pozorně prohlédne kostel stojící u křižovatky Haškovy a Olomoucké ulice v Uničově. Slohová nejednotnost spočívající ve spojení gotického presbytáře s barokní chrámovou lodí vdechuje stavbě nevšední charakter, současně však poukazuje na její pohnutou minulost. Období slávy kostela Povýšení sv. Kříže se střídala s časy úpadku, jeho znovuzrození s chátráním. Ale kdykoli do něj lidé vešli, vždy se mohli povznést nad starosti běžného života – dříve zde vedli dialog s Bohem, dnes tu potkávají múzy.

 
Zveřejněno v ČtenářiPlus
104

Český filharmonický sbor Brno pořádá pro své příznivce online přenos svého novoročního abonentního koncertu z brněnského Besedního domu. Hudební večer se musí z důvodu vládních protiepidemických opatření obejít bez diváků v sále. Premiéra koncertu bude k zhlédnutí za týden, ve čtvrtek 14. ledna v 19 hodin, na webových stránkách, Facebooku a YouTube kanálu Českého filharmonického sboru Brno.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
204

„Rok 1896 byl pro Dvořáka hektickým obdobím. V porovnání s jarem, létem a podzimem předchozího roku, kdy se vrátil z USA a hodně odpočíval.“

„Dvořákova Devátá symfonie byla v lednu 1896 dosud docela žhavou novinkou.“

„Pod Talichovým vedením, stejně jako později pod Kubelíkovým, Ančerlovým, Neumannovým a Bělohlávkovým, rostla Česká filharmonie do formátu orchestru s rozpoznatelným stylem a zvukem, s výrazným a jedinečným profilem.“

Česká filharmonie počítá svou historii od 4. ledna 1896, právě dnes tedy dlouhou 125 let. Ten den, byla to sobota, měla v pražském Rudolfinu první koncert. Dirigoval Antonín Dvořák, zněla výhradně jeho hudba. Jako v té době již nejslavnější žijící český skladatel stál symbolicky u zrodu nového tělesa zcela logicky. Na koncertě byl ideově přítomen také Bedřich Smetana, který chtěl tradici symfonických koncertů založit už v šedesátých letech, a iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy z roku 1882. Spolek Česká filharmonie ovšem vznikl prozaicky, nejprve jako mimopracovní aktivita orchestrálních hráčů Národního divadla. Stálý samostatný symfonický orchestr vytvořili členové spolku posléze jako nezbytí – v roce 1901 po stávce proti Karlu Kovařovicovi, když byli ze svého zaměstnání v divadle propuštěni.

 
Zveřejněno v SeriálPlus

200V rámci cyklu klavíristy Ivo Kahánka s názvem Romantické večery v Rudolfinu je od Silvestra k vidění online stream komorního koncertu violoncellistky Judity Škodové a klavíristky Kateřiny Ochmanové. „Program jsme sestavily z našich nejmilejších skladeb a doufáme, že udělají radost i Vám,“ zve ke sledování diváky Judita Škodová s tím, že na koncertě zazněly skladby Pohádka pro violoncello a klavír Leoše Janáčka, Kol Nidrei Maxe Brucha, Balada a Serenáda Josefa Suka a program završily Variace na slovenskou lidovou píseň Bohuslava Martinů. Obě umělkyně spolu působí v duu Folie à deux, kde Judita vystupuje jako zpěvačka českých a francouzských šansonů a Kateřina hraje na klavír či akordeon. Spolu s houslistkou Marií Hasoňovou tvoří obě také komorní Quasi Trio, a to od roku 2014.

Zveřejněno v AktuálněPlus
100

Česká televize bude na programu ČT art v pátek na Nový rok vysílat přímý přenos tradiční hudební události z pražského Rudolfina – Novoročního koncertu České filharmonie. Koncert bez přítomnosti publika bude dirigovat hlavní hostující dirigent ČF Tomáš Netopil. Hudební večer bude patřit českým skladatelům a sólové party přednesou houslisté Jiří Vodička a Jan Mráček, violoncellista Václav Petr, trombonista Robert Kozánek, fagotista Ondřej Roskovec či trumpetista Jaroslav Halíř. Večerem, který začne ve 20:05, bude provázet Jiří Vejvoda. Režie přenosu se ujme Tomáš Šimerda.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Jana-Bouskova-favorite-photo-c2018-Majka-Votavova-5O0A8711-kopie-

„Jsem v práci velmi precizní, což shledávám, že se teď příliš nenosí.“

„Harfisti tvrdí, že mám nejrychlejší trylek jednou rukou na světě, což je technický prvek, který byl v učebnicích u harfy zmiňován jako nehratelný.“

„Mé nové CD bude výjimečné, protože na něm zazní skladby, které jsem sama pro harfu upravila a nikdy nezazněly v této podobě ani na koncertním pódiu.“

Jana Boušková patří k těm českým umělcům, kteří náleží ke světové extratřídě. Za své postavení jedné z nejlepších světových harfistek vděčí své mamince, u níž vystudovala, své nezměrné píli a pracovitosti, smyslu pro preciznost a obrovskému nadání, kterého se jí dostalo. Ani jí se nevyhnul prakticky celosvětový koronavirový lockdown, který ovšem využila, tak jak je pro ní příznačné, k přípravě nového CD. A své studenty, které má od Londýna přes Prahu až k Tokiu a New Yorku, učila distančně.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 08 prosinec 2020 08:00

Martinů v souvislostech (1)
Z nadhledu

Dobov-fotka-kostela-sv-Jakuba

„V roce 1979 byly jeho ostatky uloženy v rodinném hrobě na poličském hřbitově. Martinů se tak vlastně dvacet let po smrti vrátil ke kořenům. Kruh se uzavřel.“

„To bude slavný muž, přivítali ho slavným zvoněním, komentovala tento fakt porodní bába.“

„A dobrá zpráva nakonec: zmíněné aktivity Polička neruší, plánuje je veřejně realizovat, byť se zpožděním. Snad to bude možné v jarních měsících.“

Před rovnými 130 lety, 8. prosince 1890, se v Poličce v obytné místnosti věže na kostele svatého Jakuba narodil Bohuslav Martinů. Neexistuje snad jiný skladatel, který by měl tak zvláštní místo narození. S nadsázkou se dá říci, že přišel na svět mezi nebem a zemí, neboť jeho rodná světnička se nachází ve výšce šestatřiceti metrů.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
547

„Měl dokonalou představu o klavírním zvuku.“

„Novákova Pana dnes žádný český klavírista nemá v repertoáru.“

„To, co si skladatel zaslouží, nakonec v delším horizontu dostane.“

Obdivovatel lidové kultury na Moravě a hor na Slovensku, vášnivý turista, učitel a po druhé světové válce rektor Pražské konzervatoře, na které byl dlouho předtím, před koncem století, spolu s Josefem Sukem nejoblíbenějším Dvořákovým žákem… To vše byl Vítězslav Novák, k jehož žákům patřili pozdější významní čeští i slovenští skladatelé. Zanechal po sobě krásná díla, od Smyčcového kvartetu D dur a Slovácké suity po symfonickou báseň v Tatrách, od kantáty Bouře po varhanní Svatováclavský triptych a klavírní báseň Pan, k tomu několik oper. Pedagog stejné konzervatoře Martin Vojtíšek se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zaměřuje především na jeho klavírní dílo, které jako jediný pianista kompletně natočil a o němž napsal knihu, která vychází za několik dní. Vítězslav Novák se narodil v Kamenici nad Lipou 5. prosince 1870. Dnes je tomu přesně 150 let.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
91

„I na malé ploše vyvstanou přednosti souboru – vynikající frázování, dynamické proměny, souhra, onen pověstný komorní ‚jeden dech‘.“

„Právě v Beethovenovi je slyšet schopnost klasicistní ukázněnosti, zpěvnost jednotlivých nástrojů, tónová souhra, promyšlenost každé fráze, nepřehnané kontrasty, cit pro strukturu skladby.“

„Překvapení se dostavilo s Karlem Dohnalem a klarinetovým kvintetem argentinského skladatele Osvalda Golijova Sny a modlitby Slepého Izáka.“

Poslední z koncertů letošní řady 4plus Zemlinského kvarteta se uskutečnil ve středu 2. prosince ve Velkém sále Městské knihovny v Praze a kvůli protiepidemickým opatřením opět online. Hostem byl klarinetista Karel Dohnal, který s kvartetem zahrál skladbu současného argentinského skladatele Osvalda Golijova. Kromě ní kvarteto předneslo skladby Josefa Suka a Ludwiga van Beethovena. KlasikaPlus měla příležitost koncert vyslechnout přímo v sále.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
02DvokWihanLachnersidlemi

„Dvořák se velkým projevům úcty vždy pokud možno vyhýbal, neboť si při nich připadal jaksi nepatřičně.“

„Díky koncertům v desítkách měst byla Dvořákovu turné věnována zvýšená pozornost nejen ve velkých denících, ale také v dnes již zapomenutých regionálních periodikách.“

„Chtěl jsem si v tom udělat jasno, a proto jsem se zařídil podle zásady Johanna Wolfganga Goetha: Když se chci něco dozvědět, napíši o tom knihu.“

Velké koncertní turné Antonína Dvořáka po českých a moravských městech, uspořádané „na rozloučenou“ před jeho odjezdem do Ameriky v roce 1892, zachycuje nová monografie muzikologa Ondřeje Šupky s názvem Než nás rozdělí oceán. Jde o pozapomenutou, ale pozoruhodnou a důležitou kapitolu Dvořákova života. Koncerty, při nichž s Dvořákem u klavíru spoluúčinkovali houslista Ferdinand Lachner a violoncellista Hanuš Wihan, byly senzací, do jejich organizace se spontánně zapojilo několik desítek spolků a navštívilo je kolem patnácti tisíc diváků. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus autor knihy upozorňuje: Často se zapomíná, že Dvořák nebyl jen skladatelem, ale také úspěšným interpretem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Zabijak-zivotPrask-komorn-baletfoto-The-Queens

Pražský komorní balet zítra v 18 hodin na internetové televizi Mall.tv uvede nový komponovaný večer s názvem Zabiják život, jehož premiéra byla původně plánována na 22. listopadu v pražském Divadle na Vinohradech. Večer se skládá ze dvou zbrusu nových kusů, a to satirické taneční komedie Když nevíte coby, kupte si dva hroby z pera Marka Svobodníka a choreografie Epitaf, kterou vymyslel Petr Zuska. Oba tvořili na hudbu českých skladatelů Josefa Suka a Antonína Dvořáka. V novince Pražského komorního baletu se objeví hořkosladký humor, osudová láska i mrazení smrti.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

Zemlinského kvarteto zítra uzavře letošní koncertní sérii večerů komorní hudby s názvem 4plus. Poslední z řady pěti koncertů se uskuteční ve Velkém sále pražské Městské knihovny ve středu 2. prosince v 19:30 hodin a hostem bude klarinetista Karel Dohnal. Hudební večer se bude opět vysílat online, protože podle stávajícího stupně rizika protiepidemického systému není povolena účast diváků na kulturních akcích. Vstupenky na zpoplatněný stream lze zakoupit v prodejní síti GoOut. Video pak bude přístupné až do konce roku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
003

Dirigent Jakub Hrůša, který před pár dny získal nominaci na americké ceny Grammy za album Bohemian Tales, má další dvě nominace na významné světové ceny. Šéfredaktoři světových hudebních časopisů a zástupci mezinárodních kulturních institucí navrhli dvě z jeho letošních nahrávek na ceny ICMA v kategorii Symfonická hudba. Jde o Smetanovu Mou vlast, kterou natočil s Bamberskými symfoniky, a Sukovu symfonii Asrael se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
středa, 25 listopad 2020 12:56

Jakub Hrůša získal nominaci na cenu Grammy

55550

Jakub Hrůša byl nominován za album Bohemian Tales na americké hudební ceny Grammy. CD obsahuje houslové skladby českých autorů, Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Leoše Janáčka. Interprety jsou houslista Augustin Hadelich a Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu. Vítězové Grammy budou vyhlášeni 31. ledna 2021.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
0

Pražský komorní orchestr uvede své podzimní koncerty prostřednictvím živého streamování na internetu. Tři po sobě jdoucí hudební večery nabídnou pořadatelé přes Facebookovou stránku orchestru či YouTube kanál Prague Chamber Orchestra, a to od 25. do 27. listopadu, vždy od 20 hodin.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
251

Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín chystá na státní svátek 17. listopadu živě streamovaný koncert, a to od 17 hodin na svých facebookových stránkách. Slavnostní podvečer zahájí Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“, kterou Josef Suk zkomponoval v průběhu roku 1914. Poté zazní Koncert a moll pro dvoje housle, smyčce a basso continuo Antonia Vivaldiho. Sólové party přednesou koncertní mistři Ivanka Kovalčíková a Pavel Mikeska. Závěr koncertu bude patřit Suitě pro smyčcový orchestr Leoše Janáčka, který ji napsal roku 1877. Koncert bude řídit šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Tomáš Brauner.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
úterý, 13 říjen 2020 15:04

Hudba v magickém trojúhelníku

1

„Valašské sonety provedl Rokytovi zároveň šťavnatě i precizně Janáčkův komorní orchestr, jehož primárius Jakub Černohorský patří nenápadně mezi naši houslovou extratřídu.“

„V nechtěně poslední den festivalu se koncert zaměřil především na tvorbu Vítězslava Nováka coby poctu k výročí sto padesáti let od skladatelova narození.“

„Nejenže hráli takříkajíc jak z partesu; nakažlivé bylo jejich nadšení, radost ze hry, vzájemný oční kontakt.“

Oprávněně se traduje, že pokud se hudební festival dožije – navíc ve zřetelném rozkvětu – své první pětiletky, má to nejhorší za sebou. A mnoho nadějného před sebou. Jestli to o některém z počinů, které lze volně přiřadit do oblasti klasické hudby, platí, pak je to Lednicko-valtický hudební festival, pořádaný úmyslně vždy v říjnu. Proč volně? Protože tento počin si ve své dramaturgii mimo jiné vytkl představovat setkávání, prolínání, vzájemné ovlivňování mezi hudbou takzvaně vážnou a folklorní. A proč úmyslně? Během října se na jižní Moravě, v magickém trojúhelníku ohraničeném Lednicí, Valticemi a Mikulovem, odkud je do Vídně necelých sto kilometrů, tradičně konávaly podzimní šlechtické hony, doprovázené setkáními při hudbě. Míst, ve kterých kdysi tóny zněly a kam se teď díky Lednicko-valtickému festivalu vracejí, je zde mnoho. Kromě jízdáren valtického či lednického zámku anebo zámeckého sálu v Mikulově například drobné skvosty ukryté v krajině: lovecký zámeček Dianin chrám či ještě komornější zámeček Rybniční. Letos to ovšem měl festival kvůli covidu velmi těžké. Koncertů v půvabném prostředí nakonec muselo být jen pět místo osmi; absolvoval jsem poslední dva a stály za to.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 13 říjen 2020 09:09

Dvě tria na konci času

200

„A náhle se nástroje propojí a posluchač je svědkem nové kvality, synergie povýšené do absolutního porozumění.“

„Jan Fišer, Tomáš Jamník a Ivo Kahánek nenechají posluchače v emocích bloudit ani utopit se a bezpečně ho dovedou domů.“

„Klavír v rukou Johanny Hanikové zněl jednou lehce příjemně, pak zas vzdorovitě, hra Anny Paulové byla jako vždy mnohotvárná – tu nevinná, tu rafinovaně svádivá, Ludmila Pavlová hrála i ty nejobtížnější pasáže s nonšalantní jistotou…“

Jako bychom uplynulý víkend všichni – muzikanti i posluchači – chtěli načerpat do zásoby sílu, energii a zážitky, které poskytuje živá hudba. Koncerty se konaly ve velkých i malých městech, v hudebních sálech i menších prostorách. Nikdo nedokáže odhadnout, na jak dlouho se budeme muset bez onoho zázraku tvoření interpretace teď a tady obejít. Je potěšující, že i při zvýšené obezřetnosti se posluchači neobávali koncerty navštívit. Jako tomu bylo v Sále Martinů na pražské HAMU na sobotním matiné 10. října a na nedělním koncertu v Chodovské tvrzi 11. října. V sobotu se zaskvělo Dvořákovo trio, v neděli pak dámy ze souboru Mucha trio.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 7