„Některé momenty příběhu ve svém současném divadelním pojetí, vyhýbajícím se romantismu a až na výjimky i realismu, aranžovala Tatjana Gürbaca nápaditě a působivě, ale jiné podpořila odtažitou poetikou.“
„Corinne Winters zpívá a hraje Janáčkovu hrdinku Káťu jako velmi mladou moderní ženu. Působí v roli nesmírně přirozeně.“
„Tomáš Netopil podpořil vroucnost a láskyplnou citovost i dramatické nárazy, vedl těleso náruživě a neúnavně, ve velkoryse krásném spektru tempových a výrazových odstínů.“
Ženevské Velké divadlo bylo v neděli hostem festivalu Janáček Brno. Soubor přivezl čerstvou inscenaci Káti Kabanové, kterou s ním v minulých týdnech společně s režisérkou Tatjanou Gürbacou připravil a v nedávných dnech šestkrát uvedl dirigent Tomáš Netopil. Hvězdou večera v Janáčkově divadle byla v titulní roli americká sopranistka Corinne Winters. Káťu zpívala už v létě na Salcburském festivalu a na jaře v Ženevě předtím ztvárnila Jenůfu. Působila pokaždé mladistvě, zaujatě a nestrojeně.
„Calixto Bieito se v operním světě uvedl jako kontroverzní tvůrce, schopný přinést na jeviště jakékoli šokující scény. Kdo čekal, že bude šokovat i zde, byl zklamán.“
„Jaroslav Kyzlink dal Janáčkově hudbě razantnost i něhu, jímavé pasáže byly klenuté a sladká piana se chvěla v prostoru.“
„Brněnské obecenstvo bylo nadšené a aplaudovalo vestoje, včetně anglicky mluvících diváků, jejichž počet byl nepřehlédnutelný.“
Druhá z přehlídky operních titulů Leoše Janáčka na letošním Festivalu Janáček Brno byla Káťa Kabanová. Intimní a dojemný příběh Bouře z pera Alexandra Ostrovského zkomponoval Leoš Janáček a světová premiéra se odehrála v Brně v listopadu roku 1921. Od té doby prošla Káťa Kabanová mnoha světovými scénami. Pražská opera Národního divadla v Praze uvedla její poslední premiéru 28. ledna roku 2022, aby ji 9. listopadu předvedla na brněnském Festivalu Janáček.
Janáčkovu operu Káťu Kabanovou v pražském Národním divadle ztvární v některých hlavních rolích noví pěvci. Opera se také představí 9. listopadu na festivalu Janáček Brno. Káťou Kabanovou zůstává Alžběta Poláčková, postavu Tichona vytvoří Jaroslav Březina, který se v této roli představil v létě také na Salcburském festivalu, Eva Urbanová bude Kabanichou, Borise ztvární Magnus Vigilius, dánský tenorista, který má ve svém repertoáru mnoho rolí děl Leoše Janáčka i Richarda Wagnera. Káťa Kabanová zazní pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka a v režii Calixta Bieita, který právě za tuto inscenaci získal Cenu ředitelky Festivalu Opera Lenky Šaldové a nyní je společně s produkcí opery Plameny nominován na prestižní International Opera Award 2022 v kategorii Rediscovered Work. „Myslím, že Káťa je z Janáčkových oper vůbec nejpřístupnější. Jde až o pucciniovský krásný příběh, který je koncentrovaný v 90 minutách, nádherně instrumentovaný. Jde o esenci dramatu hlavní představitelky, i když Janáček každou z dalších postav neobyčejně dobře vypointoval,“ uvedl k opeře Jaroslav Kyzlink. Představení v ND se konají 6., 11., 20. a 25. listopadu. Naši ReflexiPlus z premiéry opery si můžete připomenout zde.
„Z každé inscenace, která je takto produktivní, kde se sejde tým, který si rozumí a který má společné cíle, odcházím obohacen.“
„Corinne Winters, představitelku titulní role Káti, bych podtrhl jako jednu z nejlepších ze všech lidí, se kterými jsem už kdy spolupracoval.“
„Nevím o žádném mezzosopránu, který by zvládl tak náročnou režii a přitom podal natolik precizní pěvecký výkon jako Jarmila Balážová.“
Zdeněk Klauda, klavírista, korepetitor, dirigent a skladatel, je ve stálém angažmá Národního divadla v Praze jako asistent dirigenta a vedoucí hudební přípravy. V roce 2014 založil komorní orchestr L’Armonia Terrena, specializující se na uvádění nově objevených skladeb českého klasicismu, angažuje se při pořádání Festivalu Jakuba Jana Ryby... V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se nicméně věnuje jedinému tématu – inscenaci Janáčkovy opery Káťa Kabanová na Salcburském festivalu, s níž tam letos v létě debutoval Jakub Hrůša a jejíž poslední představení je naplánované na 29. srpna. Právě jemu, společně s Davidem Švecem, asistoval uprostřed prázdnin jako dirigent.
„Kouzelná flétna, koncert Vídeňských filharmoniků, Káťa Kabanová, Triptych. Čtyři rozdílné zážitky z pouhých dvou festivalových dnů.“
„Na inscenaci Káti Kabanové může být Salcburský festival opravdu hrdý.“
„Jakkoliv jsou tři ženské charaktery odlišné a původně určené pro různé typy hlasů, Asmik Grigorian dostála své pověsti a se všemi si poradila naprosto obdivuhodně.“
Co všechno se letos vešlo na program Salzburger Festspiele ve dnech 18. července až 31. srpna? Během šesti týdnů se na různých místech na obou březích řeky Salzach uskutečnilo tolik kulturních akcí, že by se o ně v průběhu celé sezóny mohly s úspěchem podělit špičkový operní dům, činoherní divadlo a určitě hned několik koncertních sálů, které si mohou dovolit zvát na svá pódia ty nejrenomovanější umělce. V řeči čísel to vypadalo následovně: na letošním Salcburském festivalu se v blocích odehrálo šest operních inscenací, dvě koncertní provedení oper, pět činoherních produkcí, dvanáct koncertních řad, které čítaly téměř šedesát různých programů, plus nespočet doprovodných akcí a kurzů pro studenty či pro děti... A co všechno bylo na programu 20. a 21. srpna?
„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“
„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“
„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“
Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz.
„Jakub Hrůša za pultem Vídeňských filharmoniků propracoval Janáčkovu partituru do obdivuhodných detailů na obě strany výrazového, tempového a dynamického spektra.“
„Režisér Barrie Kosky je se scénografem Rufusem Didwiszusem věcnější, expresivnější, živočišnější.“
„České interprety v inscenaci vedle Jaroslava Březiny skvěle reprezentuje i mladá mezzosopranistka Jarmila Balážová.“
Režisér Barrie Kosky přišel pro Salcburský festival s nevšední podobou Janáčkovy Káti Kabanové. Inscenace, která měla premiéru v neděli, je moderně náznaková, bez kulis a rekvizit, nesmírně intenzivní. Má ideální pěvecké obsazení. A Jakub Hrůša, na Salzburger Festspiele debutující, jí s Vídeňskými filharmoniky přidává symfonický základ z říše snů.
Dirigent Jakub Hrůša na Salcburském festivalu, který je spojen s největšími dirigentskými legendami jako Toscanini nebo Karajan, vystoupí poprvé. Premiéra opery Leoše Janáčka Káťa Kabanová se pod jeho vedením bude konat v neděli 7. srpna. Reprízy následují 11., 14., 21., 26. a 29. srpna v sále Felsenreitschule, který pojme až čtrnáct set diváků. Spolu se sopranistkou Corinne Winters, která ztvární titulní roli Káti, se představí Evelyn Herlitzius jako Kabanicha, David Butt Philip jako Boris, Jaroslav Březina jako Tichon, Benjamin Hulett jako Kudrjáš, Jarmila Balážová v roli Varvary a Jens Larsen jako Dikoj.
„Collegium 1704 až doposud uvádělo české autory v kontextu s nějakým velkým jménem světového repertoáru. Až nyní stojí na programu jedno jediné jméno – Josef Mysliveček.“
„Spolu s Jakubem Hrůšou je tvůrcem inscenace Janáčkovy Káti Kabanové mezinárodně proslulý australský režisér Barrie Kosky.“
„West-Eastern Divan Orchestra s dirigentem Danielem Barenboimem zahrají Smetanovu Mou vlast.“
Na Salcburském festivalu, který v Mozartově rakouském rodišti začíná právě dnes a potrvá tam do 31. srpna, jsou letos v programu významné české stopy. Jakub Hrůša nastuduje s Vídeňskými filharmoniky a mezinárodní sestavou pěvců Janáčkovu operu Káťa Kabanová a Václav Luks tam s Collegiem 1704 uvede Myslivečkovo oratorium Abramo ed Isacco. Zazní i Smetanova Má vlast.
Jakub Hrůša nastuduje na letošním Salcburském festivalu Janáčkovu Káťu Kabanovou. Spolu se sopranistkou Corrine Winters, která ztvární titulní roli, mají účinkovat Evelyn Herlitzius, David Butt Philip, Jaroslav Březina, Benjamin Hulett, Jarmila Balážová a Jens Larsen. Hrát budou Vídeňští filharmonikové, režii bude mít Barrie Kosky. Premiéra je naplánovaná na 7. srpna.
Novinkou v repertoáru opery Národního divadla v Praze, Janáčkovou Káťou Kabanovou, pokračuje dnes večer festival Opera 2022. Inscenace, pod kterou jsou podepsáni dirigent Jaroslav Kyzlink a režisér Calixto Bieito, měla premiéru na konci ledna letošního roku a připomenout si ji můžete v ReflexiPlus. Tradiční operní přehlídka jinak pokračuje v téměř nezměněné podobě, zatím musela být zrušena jen dvě plánovaná představení a změnu dozná nadcházející nedělní 13. února. Opera Studio Praha kvůli onemocněním a karanténám neuvede Krčkovy Šaty, které svět neviděl, ale pouze Španělskou hodinku Maurice Ravela.
„Básnění, bouři a vábivé hlasy řeky Volhy nechává režisér na dirigentovi.“
„Skvělou pěvecko-hereckou studii vytvořil při premiéře Jaroslav Březina.“
„Je to málo proměnlivé, hodně strohé, ale divadelně přece jen docela působivé. Velká kouzla se tu však nedějí.“
Bez přestávky, jako devadesátiminutové lyrické drama. Tak hraje od pátku pražské Národní divadlo Janáčkovu Káťu Kabanovou. Za novou inscenací stojí dirigent Jaroslav Kyzlink a režisér Calixto Bieito. Oč minimalističtější je scéna, o to bohatší je hudba, oč realističtější je herecká drobnokresba, o to abstraktnější je vizuální podoba příběhu. První dojem z pronikavě nasvíceného jeviště, otevřeného už před začátkem představení, vzbuzuje nedůvěru a předsudky, ale zároveň víru, že Janáčkovu hudbu ani tak slovutně kontroverzní režisér nedokáže snad zničit. Nakonec ale divák jeho výklad musí chtě nechtě přijmout.
Pražské Národní divadlo přichystalo na první měsíc nového roku tři operní premiéry. V sobotu 8. ledna to bude Mozartova Così fan tutte ve Stavovském divadle, Wagnerův Bludný Holanďan připluje do Státní opery ve čtvrtek 20. a v neděli 23. ledna a nová inscenace Janáčkovy Káti Kabanové se v Národním divadle chystá na pátek 28. a neděli 30. ledna.
„Šlo vlastně v tom druhém poválečném roce ještě stále o málem soudobou hudbu.“
„Sedmdesát let je v případě obou děl dost na to, aby bylo jasné, že jejich autoři jsou klasici dvacátého století.“
„Ani sto let nemusí být pro umělecké dílo dostatečnou legitimací k definitivnímu spočinutí v přihrádce s názvem Bezvýhradně přijímáno.“
Sté jubileum Janáčkovy Káti Kabanové, které připadlo na 23. listopad, stejně jako sedmdesát let od prvního uvedení Brittenova Billyho Budda náležející k datu 1. prosince nebo stejné výročí Stravinského opery Život prostopášníka, umístěné v kalendáři k letošnímu 11. září, neupozorňují na nic menšího, než že se řada uměleckých děl, nedávno ještě moderních, ba současných, stává pomalu ale jistě klasikou. To, že se některé událostí neúprosně čím dál víc propadají kamsi do vzdálené minulosti, potvrzuje i káhirská premiéra Verdiho Aidy. Bude se od ní 24. prosince připomínat už sto padesát let.
„Po posledním potlesku jsme se navzdory našemu dobře známému dvoumetrovému odstupu semkli a objali…“
„Když jsem vyjížděla z tunelu ve Francii, spadl mi obrovský kámen ze srdce. A v tu ránu jsem zjistila, že musím jet vpravo.“
„Vrátila jsem se domů – a přece jsem v Anglii něco zapomněla. Vlastně záměrně nechala. Kus života, kus srdce, kus sebe sama.“
Sopranistka Kateřina Kněžíková byla od dubna do června v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívala tam v desítce představení titulní roli v nově připravené inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Režii měl Damiano Michieletto, dirigentem byl Robin Ticciati, hrál London Philharmonic Orchestra. V desátém a posledním dílu seriálu, který exkluzivně psala pro portál KlasikaPlus.cz, přibližuje česká pěvkyně, co zažívala v sobotu při posledním představení, kdy měla vnitřní potřebu se rozloučit s každou notou a slovem. A popisuje pocity, se kterými další den odjížděla a které v ní přetrvávají. Hořko-sladký konec, posmutnělý loučením. Trochu smutná, ale vděčná. Především směs naplnění, zadostiučinění a štěstí, protože zažila něco, jak říká, co jí už nikdo nikdy nevezme.
„Kde je psáno, že premiérou práce na představení končí…?“
„Prvních pět týdnu jsem byla ráda, když jsem se stihla zregenerovat, vyspat a najíst. Na stýskání nebyl čas.“
„Často si kladu otázku, jestli budu schopná se s Káťou opravdu rozloučit.“
Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívá tam od květnové premiéry opakovaně Janáčkovu Káťu Kabanovou. V devátém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, přibližuje trochu nostalgické pocity, které má s blížícím se koncem projektu. Dává nahlédnout do provozu v Glyndebourne, kde před každou reprízou přijde asistentka režie a probírá se sólisty postřehy z předešlého představení. Popisuje publikum s piknikovými koši a přibližuje vzácné volno, které strávila v nedalekém Londýně. A zamýšlí se nad tím, kam ji příště osud zavane.
„Intendant vítal diváky. Silně jsem si uvědomila to, že jsme zase kompletní.“
„Já jsem zpívala taková piana, o kterých jsem ani nevěděla, že je dokážu.“
„Došlo mi, že to Káťou nekončí. Posunula jsem si svou laťku zase o kousek výš.“
Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Zpívá tam na přelomu května a června opakovaně Janáčkovu Káťu Kabanovou. V osmém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, přibližuje poslední dny mnohatýdenních příprav nové inscenace a své pocity z procesu zkoušek a po čtvrteční premiéře se zamýšlí nad další etapou cesty, kterou urazila. A nadšeně popisuje euforii, kterou s kolegy zažívali, když se po nezvykle dlouhé době, zaviněné protiepidemickými opatřeními, postavili konečně zase před živé publikum…
V Glyndebourne, na mezinárodně uznávaném operním festivalu ve Východním Sussexu na jihu Anglie, má dnes vpodvečer premiéru nová inscenace Janáčkovy Káti Kabanové. Titulní roli v ní a v devíti navazujících představeních ztvárňuje do 19. června česká sopranistka Kateřina Kněžíková. Lyrické hudební drama, komponované podle ruské klasiky, Ostrovského hry Bouře z poloviny 19. století, mělo světovou premiéru v Brně v roce 1921.
„Pak se nestane, že je z vás najednou pingpongový míček, který skáče od dirigenta k režisérovi, jejichž požadavky se navzájem neshodují.“
„Ač mám naše divadla ráda a už jsem uvykla jejich akustice, mám často dojem, že se nechtěně ocitám na zápasu sumo.“
„Tady je tráva tak zelená a vzduch tak čerstvý, že i kdybych se náhodou cítila pod psa, stačí vystrčit hlavu z okna a nadechnout se.“
Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V pátém dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, se zamýšlí nad způsobem práce staggionového divadla a nad akustikou divadelních budov, které zná. Vzhledem k tomu, že tady máme tak akusticky dokonalé divadlo, je možné skoro cokoli, píše...
