Jediný letní zájezd letos absolvuje renomované koncertní těleso, Pražský filharmonický sbor, který koncertem Jazzových spirituálů 7. června ve Valdštejnské zahradě v Praze zakončil svou 88. koncertní sezonu. Jeho již tradiční působení v rakouské Břežnici (Bregenz) zahrnuje opětovné účinkování v jezerní produkci Madame Butterfly, jakož i trojí scénické provedení méně známé opery Giuseppe Verdiho, Ernani. V těchto dnech probíhá intenzivní zkoušení zejména druze zmíněné opery, premiéra které se odehraje na úplný úvod celého festivalu Bregenzer Festspiele.
„Slouží ke cti režisérce Kateřině Duškové, že vypráví právě toto a nic dalšího.“
„Paolo Gatto učinil z orchestrálního partu samostatný symfonický plán inscenace, který věci zintenzivňoval a doříkával.“
„Lívia Obručník Vénosová dostatečně vystihla psychologii postavy, i když se nedostala až k úplným krajnostem srdceryvné pravdivosti, a ani v jednom okamžiku nezklamala pěvecky.“
Pucciniho Madama Butterfly je ve světovém repertoáru sedmou nejhranější operou a v časovém rozsahu hlavní role dokonce zřejmě drží primát. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy oblíbený a působivý titul nastudovalo právem. Soudě podle páteční premiéry, ztvárnila sopranistka Lívia Obručník Vénosová gejšu Čo-Čo-San jako svou dosud snad nejlepší roli, režisérka Kateřina Dušková našla dobrý klíč k prezentaci dojemného příběhu jako uvěřitelného komorního dramatu a dirigent Paolo Gatto, zásadní aktér projektu, dokázal učinit ze známého díla opravdový hudební zážitek.
Soubor opery Divadla F. X. Šaldy nastudoval a v premiérách v pátek 10. a v neděli 12. března v Liberci uvede Pucciniho operu Madama Butterfly. Pod hudebním nastudováním je podepsán italský dirigent Paolo Gatto. Režie se zhostila činoherní režisérka Kateřina Dušková, scénu vytvořil Pavel Kodeda, kostýmy pak Roman Šolc. V roli Čo-Čo-San se alternují Jana Šrejma Kačírková s Lívií Obručník Vénosovou, Pinkertona ztvární Aleš Briscein a Paolo Lardizzone, Sharplesse Jiří Brückler a Pavol Kubáň, roli Suzuki divadlo svěřilo Alžbětě Vomáčkové a Petře Vondrové.
„Wellberovi se podařilo dostat ze všech nástrojových skupin Staatskapelle doslova maximum, takže se Pucciniho partitura zaskvěla v celé své orientální nádheře.“
„Intendant Nikolaus Bachler se rozhodl tvář festivalu do budoucna zásadně změnit a kontrakt už Staatskapelle Dresden neprodloužil... Labutí rytíř Lohengrin tedy přiletěl udělat pomyslnou tečku za festivalovou kapitolou číslo dvě.“
„Pokud bych měl inscenaci Lohengrina posuzovat podle jejích hudebních kvalit, neubránil bych se (a také se neubráním) pouze superlativům.“
Zkraje dubna se Staatskapelle Dresden zhostila hned dvou výsostných operních titulů. Ve středu 6. dubna se v Semperově opeře konala premiéra Madamy Butterfly Giacoma Pucciniho, v sobotu 9. dubna Staatskapelle Dresden zahájila Velikonoční festival v Salcburku Wagnerovým Lohengrinem, a to v koprodukci s Vídeňskou státní operou. V prvním případě byl autorem hudebního nastudování dirigent Omer Meir Wellber, ve druhém šéfdirigent Christian Thielemann.
„Ve třinácti jsem měl velké štěstí, protože jsem se dostal do blízkosti Claudia Abbada.“
„Jsem Ital, ale z jedné čtvrtiny se cítím být Skandinávcem.“
„Operu není možné dobře dělat s týmem, který by byl celý jedné národnosti. Nezbytné jsou nové a nové podněty.“
V pražské Státní opeře se dnes večer poprvé ujímá taktovky dirigent Vincenzo Milletarì. Národní divadlo do zrekonstruované a počátkem ledna otevřené budovy přeneslo svou inscenaci Pucciniho opery Madama Butterfly, kterou v roce 2016 připravil režisér Jiří Heřman. Mladý italský umělec teď řídí prvních šest představení. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje svou dosavadní dráhu, vysvětluje, v čem pro něj byly dobré roky studia strávené v Dánsku, přiznává, že teprve z odstupu z ciziny plně porozuměl svým italským kořenům, a zamýšlí se v té souvislosti nad rozdíly mezi Pucciniho a Verdiho operami.
„Dalším určujícím prvkem inscenace je přítomnost loutek. Byl to nápad vpravdě geniální.“
„Střet dvou světů, který se podařilo jistou rukou vyjádřit už v libretu i hudbě a který i režie neomylně vyhmátla a nelítostně zdůraznila.“
„Vypadá skoro jako mladý Pavarotti a v krásné poloze mezi lyrickým a spinto oborem mu to zpívá nádherně, lahodně.“
Pucciniho Madama Butterfly je skutečná klasika. Inscenace Metropolitní opery, která byla předmětem sobotního přímého přenosu do kin, je tamní stálicí. Hraje se od roku 2006 a je tak dokonalá, že hovořit o klasice je málo. Aspiruje na to, stát se meřítkem ideálu. Především díky vizuální stránce, výtvarně čisté, minimalistické, ale přesto krásně barevné, stylové, výstižné a mimořádně funkční. Ale neméně hluboko zasáhla vnímavého diváka a posluchače emocionální síla hudby a vrchovatě profesionální pěvecké výkony.
