„Slouží ke cti režisérce Kateřině Duškové, že vypráví právě toto a nic dalšího.“
„Paolo Gatto učinil z orchestrálního partu samostatný symfonický plán inscenace, který věci zintenzivňoval a doříkával.“
„Lívia Obručník Vénosová dostatečně vystihla psychologii postavy, i když se nedostala až k úplným krajnostem srdceryvné pravdivosti, a ani v jednom okamžiku nezklamala pěvecky.“
Pucciniho Madama Butterfly je ve světovém repertoáru sedmou nejhranější operou a v časovém rozsahu hlavní role dokonce zřejmě drží primát. Liberecké Divadlo F. X. Šaldy oblíbený a působivý titul nastudovalo právem. Soudě podle páteční premiéry, ztvárnila sopranistka Lívia Obručník Vénosová gejšu Čo-Čo-San jako svou dosud snad nejlepší roli, režisérka Kateřina Dušková našla dobrý klíč k prezentaci dojemného příběhu jako uvěřitelného komorního dramatu a dirigent Paolo Gatto, zásadní aktér projektu, dokázal učinit ze známého díla opravdový hudební zážitek.
Soubor opery Divadla F. X. Šaldy nastudoval a v premiérách v pátek 10. a v neděli 12. března v Liberci uvede Pucciniho operu Madama Butterfly. Pod hudebním nastudováním je podepsán italský dirigent Paolo Gatto. Režie se zhostila činoherní režisérka Kateřina Dušková, scénu vytvořil Pavel Kodeda, kostýmy pak Roman Šolc. V roli Čo-Čo-San se alternují Jana Šrejma Kačírková s Lívií Obručník Vénosovou, Pinkertona ztvární Aleš Briscein a Paolo Lardizzone, Sharplesse Jiří Brückler a Pavol Kubáň, roli Suzuki divadlo svěřilo Alžbětě Vomáčkové a Petře Vondrové.
„Opera Macbeth je plná dramatických okamžiků, smrti a touhy po větší moci. Režisér se mohl nechat inspirovat bohatým dějem a vytvořil opravdu velkolepou podívanou.“
„Operu nastudoval a řídil dirigent Jiří Štrunc. Orchestr podal pod jeho vedením vynikající výkon.“
„Hlavní role Lady Macbeth a Macbetha ztvárnili Ivana Veberová a Martin Bárta. Veberová si dramatickou roli doslova užívala. Bártův hlas jí velmi dobře sekundoval.“
Po dvouleté odmlce se mohl v Plzni uskutečnit šestý ročník open-air produkce Divadla Josefa Kajetána Tyla – Noci s operou. V pátek tak návštěvníci zhlédli operní drama Giuseppe Verdiho Macbeth. V neděli se mohou zúčastnit představení muzikálu autorské dvojice Michael Kunze a Sylvester Levay s názvem Elisabeth, který měl premiéru na Nové scéně v Plzni v roce 2019.
„Jihočeské divadlo předvedlo inscenaci, která uchvátila jak výkony, tak provedením. Mefistofeles Arriga Boita patřil k tomu nejlepšímu, co bylo možno na letošní přehlídce vidět.“
„Režisér respektoval skutečnost, že se jedná v podstatě o oratorium, a vytvářel řadu estetických, půvabných i sugestivních obrazů, ve kterých převládala symbolika.“
„Tento inscenační tým pracoval ve výsostném propojení a přenášel diváka do gotické estetiky.“
Festival hudebního divadla s názvem Opera 2022 se koná v Praze už popatnácté. Přehlídka operních inscenací divadelních souborů Čech, Moravy i Slovenska je bienále a v krásných prostorách předních pražských divadel mohou diváci vidět a slyšet to nejlepší, co se na mimopražských scénách podařilo vytvořit. A mnohdy jde o počiny překvapivé, jako v případě Boitovy opery Mefistofeles, kterou přivezli z Českých Budějovic.
„Mefisto je v Boitově opeře až hříšně ďábelský sympaťák.“
„Na termín od 4. do 14. srpna připravuje divadlo pro uvádění před českokrumlovským Otáčivým hledištěm Händelova Mesiáše.“
„Josef Adam ze Schwarzenberku, zakladatel zámecké zahrady, se stal plnoletým 20. srpna 1741, tedy téhož dne, kdy je datován titulní list partitury.“
Operní soubor z Českých Budějovic je dnes v Praze na 15. ročníku festivalu hudebního divadla Opera 2022 se svou inscenací Boitovy opery Mefistofeles. Uzavírá tak večerem ve Státní opeře březnovou sérii hostování Jihočeského divadla na různých místech v metropoli, tradičně nazývanou Jižní spojka. V létě čeká soubor jiná pravidelná položka v jeho kalendáři, a to účinkování na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Letos mimo jiné se scénickou podobou Händelova oratoria Mesiáš.
Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích přichystalo na měsíc listopad několik premiér. Už zítra to bude velkolepá opera s faustovskou tematikou, Mefistofeles italského skladatele Arriga Boita. Představení se bude konat v DK Metropol od 19 hodin. Operu hudebně nastudoval Mario De Rose, režie se ujal Tomáš Ondřej Pilař, scény Petr Vítek, kostýmů Aleš Valášek a choreografie Martin Šinták. Sbory nastudoval Martin Veselý. V roli Mefistofela se alternují Jan Hnyk a František Zahradníček, Fausta ztvární Philippe Castagner a Paolo Lardizzone, Markétu pak Soňa Godarská a Jana Šrejma Kačírková. Sólisty, sbor, orchestr opery, balet Jihočeského divadla a Dětský pěvecký sbor Jitřenka budou řídit zmiňovaný Mario De Rose a Martin Peschík. Další představení se bude konat pozítří, 6. listopadu, od 17 hodin a 6. prosince od 19 hodin.
Opera Národního divadla moravskoslezského uvede slavnostní premiéru Pucciniho hudebního dramatu Tosca v Divadle Antonína Dvořáka v sobotu 9. října. Premiéra druhého obsazení se bude konat v pátek 15. října. První diváky už opera měla při dvou únorových online premiérách v přímém přenosu televize Noe. ReflexiPlus Petra Vebera si můžete připomenout zde. Novou inscenaci Toscy režijně nastudoval ředitel NDM Jiří Nekvasil, zvukovou stránku pak hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Marek Šedivý. Ten také bude řídit orchestr opery NDM při první premiéře, dirigentem orchestru v následujícím představení bude Adam Sedlický. Scénu vytvořil Daniel Dvořák, kostýmy Marta Roszkopfová. Dále spolupracují sbormistr Jurij Galatenko a vedoucí Operního studia NDM Lenka Živocká. V roli hlavní postavy se představí Maida Hundeling a Petra Alvarez Šimková. Scarpia patří Martinu Bártovi a Danielu Čapkovičovi, Cavaradossiho ztvární Paolo Lardizzone, Luciano Mastro a Martin Šrejma. VýhledPlus na novou sezónu NDM je k dispozici zde.
„Pokud se někdo pohoršuje nad režisérskými projekty, které opery přeznačují, musí být s ostravskou Toscou spokojen.“
„Martin Bárta těží ze svého nosného, chlapského hlasu i mohutného zjevu. Jeho Scarpia je kreace na mezinárodní úrovni.“
„Není to mrazivé, krvavé drama, jdoucí na dřeň. Ale vážné, působivé, dojemné, smutné, melodramatické hudební divadlo rozhodně ano.“
Ostravská opera uvedla Pucciniho Toscu poprvé před sto lety, jen pár měsíců po vzniku českojazyčné městské scény. V pořadí osmá tamní inscenace měla premiéru v sobotu. Odehrála se kvůli opatřením proti nákaze před prázdným hledištěm, ale díky přímému přenosu TV Noe přece jen pro publikum. V hlavních rolích na sebe víc než dobře upozornili Maida Hundeling jako Tosca a Martin Bárta v roli všemocného policejního velitele Scarpii, vcelku úspěšně se k nim přidal i Paolo Lardizzone v exponované tenorové úloze malíře Cavaradossiho.
„Je celá řada chyb, které v tak krátké době uděláme, opravdu nevyhnutelná?“
„Dáváme zprávu, že divadlo žije, navzdory omezením v něm tvoříme a nemůžeme se dočkat, až budeme moci naše divadla pro své diváky otevřít.“
„Naší jedinou cestou je navzdory všemu vytvářet v daných podmínkách a možnostech co nejlepší divadelní produkce a být zároveň živou kulturní institucí, domy plnými jedinečných událostí!“
V ostravském Národním divadle moravskoslezském se 13. a 15. února rozezní nová inscenace Pucciniho opery Tosca. Diváci budou přizváni k online přenosům, které zajistí televize TV Noe. Režie slavného díla se ujal Jiří Nekvasil, dlouholetý ředitel NDM, který se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyjadřuje nejen k aktuální premiéře, ale i k celkové společenské situaci. Je to čtení nadmíru inspirativní a poučné.
Národní divadlo moravskoslezské chystá na 13. února premiéru opery Tosca Giacoma Pucciniho z Divadla Antonína Dvořáka. Vysílat ji bude TV Noe, a to od 19 hodin. Operu o třech dějstvích z roku 1899 nastudoval dirigent Marek Šedivý, režie se ujal Jiří Nekvasil. Scénu tvořil Daniel Dvořák a kostýmy Marta Roszkopfová. V hlavní roli zpěvačky Toscy se alternují sopranistky Petra Alvarez Šimková a Maida Hundeling, Cavaradossiho nastudovali tenoristé Paolo Lardizzone, Luciano Mastro a Martin Šrejma. Barona Scarpiu divadlo svěřilo barytonistům Martinu Bártovi a Danielu Čapkovičovi, Angelottiho barytonistům Davidu Nyklovi a Františku Zahradníčkovi. V dalších rolích vystoupí Martin Gurbaľ, Jakub Kettner, Václav Čížek, Václav Morys, Petr Urbánek, Roman Vlkovič, Erik Ondruš, Waldemar Wieczorek a Lucie Diehelová se Sofií Kollárovou. Spoluúčinkovat budou sbor a orchestr NDM a děti z jeho Operního studia. První premiéru bude možné sledovat i online zde a druhou 15. února zde.
„Režisérka Veronika Poldauf Riedlbauchová miluje metafyzično, pracuje s vizuální a pohybovou metaforou, znaky a symboly či stylizací.“
„Scénografka Lucia Škandíková vytvořila minimalistickou scénu, kde je jedinou rekvizitou vana.“
„Několikaletá práce Maria De Rose s orchestrem nese ovoce.“
Oblastní divadla to nemají lehké. Kromě handrkování o finance zvláště šéfové a dramaturgové opery a baletu musejí dbát daleko více na vkus a reakce diváků. Opavští by mohli vykládat. Stejně jako Ústečtí. Přesto jsou soubory, které dokážou vyprodukovat moderní představení mimořádné úrovně. Jedním z nich je i operní soubor Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Na 14. festival hudebního divadla Opera 2020 přivezl svou inscenaci Verdiho opery La traviata a nadchl pražské publikum.
„Ke Carmen se vracím nesmírně rád – komentuje dílo Jiří Štrunc.“
„Dirigentova volba temp vynikajícím způsobem koresponduje s jednotlivými španělskými tanci.“
„Při premiéře v roli Carmen excelovala svým hlasem, který má úžasnou hloubku, dynamiku a barvu, sólistka Národního divadla Brno Václava Krejčí Housková.“
Třetí premiérou sezóny operní scény v Plzni je jedna z nejhranějších oper vůbec – Carmen. Španělské rytmy a melodie jsou uvedeny na Nové scéně v souladu s filozofií divadla, kdy jedna opera v roce zazní mimo historickou budovu Velkého divadla.
„Hlas chci zatěžovat postupně a právě díky mužským rolím tak mám teď co zpívat.“
„Miluji připravené režiséry!“
„Cest ke krásné inscenaci je spousta. Nebráním se jakýmkoliv přístupům. Vlastně se těším, co mi ten který režisér nabídne.“
Octavián, Lišák, Lapák, Siebel, Nicklausse, Cherubín… samí muži, ovšem v opeře se jich ujímají ženy. Jednou z těch, kterou vnímáme v divadelních programech velmi často, je mezzosopranistka Václava Krejčí Housková. Teď ji ale naopak čeká femme fatale. V Plzni se od soboty stane novou Carmen. A jak říká v RozhovoruPlus, na tuto roli, která ji nepřetržitě provází už sedmým rokem, se velmi těší.
„Pucciniho poslední dílo je nejkrásnější, v harmonii a instrumentaci nejdokonalejší.“
„Amplifikovaný zvuk orchestru, v zesílení nikterak přesvědčivý, nemůže stát příliš v popředí. Musel by být alespoň na úrovni mého autorádia.“
„Prakticky permanentní je zároveň pohyb Otáčivého hlediště, až by se z něho mohla citlivějším jedincům točit hlava...“
Pro operní soubor Jihočeského divadla je letní čas prázdnin dobou zvýšené aktivity. Otáčivé hlediště u zámku Český Krumlov je divácky přitažlivé, bývá zárukou výborné návštěvnosti. Po mimořádně úspěšné Rusalce a Trubadúrovi se tam letos soubor představil s operou Turandot. Premiéra 2. srpna zahájila sérii představení vrcholného Pucciniho díla, která potrvá do 10. srpna. Hraje se v hudebním nastudování Maria De Rosé, v režijním pojetí šéfa plzeňské opery Tomáše Ondřeje Pilaře. Scénografii vytvořil ve spolupráci s režisérem Jan Polívka, kostýmy Aleš Valášek a choreografií byl pověřen Sergej Škalikov. Před Otáčivým hledištěm účinkuje 180 účinkujících, s posíleným orchestrem hrajícím v Bellárii, ale rovněž s posíleným operním sborem.
„Režisér Tomáš Pilař se netajil ještě před představením tím, že se bude jednat o velkolepou podívanou s velkým množstvím účinkujících, komparsem a živými zvířaty.“
„V titulní roli zazářil maďarský barytonista Michele Kalmandy.“
„Nezapomenutelná atmosféra, kvůli jaké je i spousta českých návštěvníků ochotna cestovat například do Verony…“
Verdiho operu Nabucco sledovalo v Plzni pod širým nebem poslední červnový pátek na 7500 diváků. Na náročné produkci se podílely stovky účinkujících a umělecko-technických pracovníků. Tradice Divadla Josefa Kajetána Tyla pořádat na začátku léta velkolepé divadelní představení v nově zrekonstruovaném amfiteátru na Lochotíně tak úspěšně pokračovala už pátým ročníkem. Loni návštěvníci z řad operních nadšenců i z řad diváků, kteří by do tradičního divadelního prostředí nikdy nešli, mohli zhlédnout Pucciniho Turandot. Již nyní se ví, že se napřesrok mohou těšit na Dvořákovu Rusalku. Představení je naplánováno na 26. června 2020.
“Režie není přenesenou kopií z divadelního prostoru, zaujala právě tím, jak dokázala být odlišná, jak využila možnosti amfiteátru.”
“Vedení plzeňské opery zajistilo výborné obsazení hlavních rolí pěvci, kteří se v minulosti v Plzni osvědčili.”
“Mikrofon je hrozný prevít na přesnost intonace, souhry,… Kdo má zkušenosti s rozhlasovým studiem, ví o tom své.”
Operní openair show se stává v Plzni v amfiteátru na Lochotíně sympatickou tradicí. Letos proběhl už pátý ročník projektu Noc s operou. Dramaturgie zvolila populární Verdiho operu Nabucco, jejíž premiéra se konala v říjnu roku 2018 v historické budově Velkého divadla.
„Kdyby se tehdy pozorovatel podíval dalekohledem pod střechu jakékoliv nuzné pařížské mansardy, našel by tam jistě mnohé podobně vášnivé i tragické lásky, předčasná úmrtí a hluboká přátelství.“
„V liberecké inscenaci si opravdu uvědomíte, že jsou Vánoce.“
„Je dobře, že se daří opery i „vystavovat“ mimo jejich domovské scény. Pardubické hudební jaro je toho letitým důkazem.“
Je to právě rok a několik dní, kdy měla v libereckém Divadle F. X. Šaldy (9. března 2018) premiéru nová inscenace Bohémy Giacoma Pucciniho. Vrátila se tam po třinácti letech a byla přijata s úspěchem. Josef Krečmer, umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro, zve tamní soubor opakovaně a s dobrou zkušeností, a tak se Seveřané na programu letos objevují hned dvakrát – festival uzavře Massenetova Thaïs a teď v neděli zazněla právě Bohéma. A publikum, které jinak v regionu příliš operních příležitostí nemá, ji právem ocenilo s nadšením.
„Temný romantický příběh, nijak zvlášť autenticky středověký, nijak kontroverzně aktualizovaný.“
„Těžko říci, jestli je Trubadúr v tomto případě víc o Manrikovi a Leonoře, nebo o hraběti Lunovi, ale do hry v Liberci zásadním způsobem vstupuje také cikánka Azucena.“
„Divák odchází spokojen ze setkání s opravdovým uměním operního zpěvu.“
Sledovat Verdiho hudební drama zblízka má také něco do sebe. Ani mnohá italská divadla nejsou nijak obrovská, takže kontakt zpěváků a hlediště, vyplývající z nevelkých rozměrů interiéru liberecké operní scény, je především příjemný a určitě ne mimořádně neobvyklý. A nová inscenace Trubadúra v Divadle F. X. Šaldy je v této sezóně dalším projektem, který stojí za to vidět. Nejen pro malou vzdálenost od jeviště, ale i pro náboj dramatičnosti, který se podařilo opeře, hlavně hudebně, vdechnout.
