„Pak to ale šlo rychle – tři zbývající věty napsal během jednoho měsíce.“
„Semjon Byčkov s Českou filharmonií letos v létě se Sedmou symfonií objeli polovinu západní Evropy.“
„Byla celá pátá věta myšlena jako parodie? Pak ale co ta hymna?“
Přes neuvěřitelně bohatý hudební život Pražanů některé symfonické orchestry musejí hrát dva nebo tři dny po sobě jeden a týž koncert, aby uspokojily poptávku hudbymilovného obecenstva. Pro recenzenta, který z pracovních i osobních důvodů nemůže jít na koncert první den, je to obrovská šance dílo slyšet. Tak se stalo, že Sedmou Mahlerovu symfonii v podání České filharmonie jsem uslyšel až 4. října.
Česká filharmonie pod vedením svého šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova uvede tento týden od 2. do 4. listopadu Sedmou symfonii Gustava Mahlera. Byčkov Mahlerovu Sedmou symfonii s Českou filharmonií poprvé provedl letos v srpnu na letních festivalech ve skotském Edinburghu a španělských městech San Sebastian a Santander a před několika dny v Paříži a Lucemburku. V Praze ji nyní nahraje pro Pentatone, u něhož pod jeho taktovkou v podání prvního českého orchestru zatím vyšly dvě Mahlerovy symfonie, Čtvrtá a Pátá. V letošní sezóně pak ještě nahraje Šestou symfonii, která po koncertech v Rakousku, Srbsku, Itálii, Francii a Německu zazní v červnu i ve Dvořákově síni Rudolfina.
„V kompozici, zejména v mistrovské instrumentaci, se stal Ravel skutečným virtuosem.“
„Stokowského verze je zajímavá, ale rozhodně není lepší než zažitá instrumentace Ravelova.“
„Kusevickij dirigoval už 19. října v Paříži premiéru a držel dlouhá léta práva jako dirigent i jako nakladatel, takže série dalších úprav vznikala i proto, že nakladatel původní klavírní podoby vytušil v díle velký ekonomický potenciál…“
Za vším hledej ženu, říkává se. V evropské hudbě dvacátého století platí poměrně výrazně něco jiného: Za vším hledej objednávku. A za většinou z nich Sergeje Ďagileva, Paula Sachera… nebo Sergeje Kusevického. Právě třetí jmenovaný stojí za vznikem instrumentace Musorgského původně klavírních Obrázků z výstavy skladatelem Mauricem Ravelem. Nejslavnější a nejlepší z mnoha verzí i pokusů. Premiéru dirigoval před sto lety, 19. října 1922.
„Nahrávka Houslového koncertu D dur Ermanna Wolf-Ferrariho vzbudila v mezinárodním odborném tisku mimořádný ohlas.“
„Nominace na cenu Opus Klassik jsou rozvrženy do 27 kategorií, v některých je až několik desítek titulů. S Beikircherem jsou ve stejné kategorii také Kahánek a Šporcl.“
„S Jakubem Hrůšou, úspěšným s nahrávkou tří verzí Brucknerovy Romantické, jsou mezi nominovanými v kategorii Dirigent roku například Gardiner, Barenboim, Petrenko, Pappano, Rattle nebo Thielemann.“
Plzeňská filharmonie se objevila v nominacích na prestižní německou hudební cenu Opus Klassik. V Německu vydané CD s díly italského skladatele Ermanna Wolf-Ferrariho, jehož sólistou je houslista Alban Beikircher a dirigentem Chuhei Iwasaki, je zařazeno ve dvou kategoriích postihujících instrumentální sólistické výkony a koncertní snímky. Jde o stejné ceny za významné nahrávací počiny v oblasti klasické hudby, na které jsou nominováni také dirigent Jakub Hrůša, pianista Ivo Kahánek a houslista Pavel Šporcl.
„Vasilij Petrenko, který orchestr vede od roku 2015, je viditelně oblíbeným, ne-li milovaným dirigentem.“
„Sólista interpretaci promyšleně budoval na kontrastech.“
„O interpretaci Mahlera lze mluvit v superlativech. Málokdy se vidí taková symbióza tělesa a dirigenta!“
Je pokaždé svátek slyšet jeden z nejlepších mládežnických orchestrů světa – Orchestr mladých Evropské unie –, jehož historie sahá až do roku 1976, kdy u jeho zrodu stál Claudio Abbado. Jeho následovníky se stali Bernard Haitink, Vladimir Ashkenazy a pak Vasilij Petrenko. A právě s ním, svým současným šéfdirigentem, orchestr zahrál v pražském Rudolfinu ve středu 31. července Dvořákův Koncert h moll a Mahlerovu Pátou. Jako sólista se představil německo-francouzský violoncellista Nicolas Altstaedt.
„Provedení povýšil na neopakovatelný zážitek, kdy posluchač i notoricky známou skladbu slyší jakoby poprvé, čerstvýma ušima.“
„Zvolený program byl důkazem, jak blízko k sobě mají ruská a francouzská hudba.“
„Atributem zdrženlivosti se dá popsat i Luganského široká škála dynamických úhozů. Nepotřebuje oslňovat ohromujícím forte.“
Není tomu tak dávno (11., 12. a 13. dubna), co Nikolaj Luganskij vystoupil v Praze. S Českou filharmonií a Tomášem Netopilem zahrál Beethovenův Klavírní koncert č. 4 a člověk si povzdychl, kéž by mohl takového klavíristu slyšet v samostatném recitálu. Nešťastné potíže s rukou Vladimira Ashkenazyho zapříčinily, že FOK musel do své řady Světová klavírní tvorba narychlo hledat adekvátní náhradu. A díky šťastné souhře časových náhod se v sobotu 4. května Nikolaj Luganskij objevil na pódiu pražského Rudolfina znovu. V recitálu, kterým znovu vyrazil posluchačům dech.
