„Kammelova hudba působila v podání Sojkova kvarteta svěže.“

„Nebýt přesvědčivé interpretace Sojkova kvarteta, Mayerovo by dílo rozhodně nevyznělo tak dobře.“

„Interpretace Dvořákova kvintetu byla s ‚referenčním‘ přístupem Smetanova kvarteta a Jana Panenky naprosto srovnatelná, v mnoha detailech, zvláště v klavírním partu, se dá říci ještě zajímavější…“

Je skvělé, že sezónu koncertů Kruhu přátel hudby v Plzni mohl otevřít „domácí“ soubor nesporných kvalit. Kvarteto, jehož tradice trvá od doby založení na půdě Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění již více než třicet let, si pro své plzeňské vystoupení připravilo zajímavý program z děl autorů, jimž se soustavně věnuje. 24. září zazněl Antonín Kammel, Roland Leistner Mayer a Antonín Dvořák.

Sojkovo kvarteto hraje v současnosti ve složení Martin Kos, Martin Kaplan (housle), Tomáš Hanousek (viola) a Hana Vítková (violoncello). Soubor si díky svému zaměření na interpretaci méně známých děl a dá se říci přímo specializaci na uvádění novinek současné generace západočeských, ale i jiných, třeba německých skladatelů, vydobyl renomé poctivého uskupení, na nějž se zejména v poslední době obracejí autoři a pořadatelé mezinárodního přesahu. O tom svědčí kromě desítek vystoupení doma a Německu i jeho nedávné japonské turné nebo jeho dvě nejnovější CD nahrávky s díly méně známých českých autorů 18. století, např. Antonína Kammela, nebo s díly současného německého autora Rolanda Leistnera-Mayera.

Úvod večera patřil slovu a přivítání posluchačů PR manažerem pořádající instituce Plzeňské filharmonie. Ten zdůraznil, že orchestr Plzeňská filharmonie již sezónu úspěšně započal několika vystoupeními. Bylo to provedení Mše Missa serio stylo č. 1 Jakuba Jana Ryby v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni v rámci programu Mše za Plzeň a nedávné turné orchestru do Japonska, kde vystupovalo mj. na Expu 2025. Sám jsem navštívil ještě srpnové open-air vystoupení orchestru na náměstí Republiky v Plzni v rámci festivalu Na ulici, které bylo jakousi reprezentativní hudební pozvánkou na celou nadcházející sezónu.

Sojkovo kvarteto zahájilo program uvedením Smyčcového kvartetu B dur, op. 7: č. 2 českého autora 18. století Antonína Kammela. V tištěném programu se posluchači dověděli, že autor napsal tři řady smyčcových kvartetů. Kammelova hudba působila v podání Sojkova kvarteta svěže. Hlavní téma první věty Allegro zaznělo v prvních houslích Martina Kosa jiskřivě, naopak lyricky interpretovala vedlejší téma Hana Vítková v partu violoncella. Provedení autor vypracoval kompozičně zajímavě, kdy témata zaznívají vždy v dvojhlase v různých kombinacích nástrojů. Andante espressivo zaujalo procítěním a tvarováním každé fráze každého hráče kvarteta, v naprosté jednotě zazněly všechny melodické ozdoby. Tempo di minuetto plné kontrastů interpretovalo Sojkovo kvarteto s velkým nasazením. Držím v ruce CD vydavatele TYXart, kde kromě tohoto díla Sojkovo kvarteto natočilo díla dalších v Čechách narozených skladatelů druhé poloviny osmnáctého století. Přestože pak působili v zahraničí, jejich tvorba nesla obvyklé rysy doby, přehlednou stavbu, taneční prvky a svěží melodiku. Jména jako Florian Leopold Gassmann, Franz Koczwara nebo Anton Zimmermann a jejich tvorba snesou plné srovnání se jmény ostatních hudebníků zvučných jmen stejné doby…

Následovalo provedení dramaturgicky ještě odvážnějšího díla současného německého žijícího autora jménem Roland Leistner-Mayer. Autor se narodil v Kraslicích, ale vystudoval kompozici, hru na klavír a hru na bicí na vysoké škole v Mnichově. Sojkovo kvarteto se jeho smyčcovými kvartety zabývalo již dříve, kdy na výše zmíněném jiném CD natočilo jeho smyčcové kvartety č. 5, 6 a 7. Nyní předneslo jeho pravděpodobně nejnovější Smyčcový kvartet č. 8 „Das Wirbell – Quartet“. Ano, obsahuje jako jeden z kompozičních prvků trylky, ale spíše mne zaujalo časté, intonačně velmi náročné používání dlouhotrvajících unisonových sledů, práce s triolami v sudých taktech, tematický materiál plný zajímavých, ale obtížně hratelných intervalů a použití nevšedních rytmů. Přes všechny moderní harmonické postupy autor neztrácí tonální cítění a každá věta končí vždy čistým diatonickým akordem. V první větě je to Cis dur. Druhá věta, plná rytmicko-melodických motivů se ve své druhé polovině uklidní trylky a po dalších peripetiích střídání hudebního materiálu končí čistým akordem Fis dur. Zato třetí věta, která mimochodem vyvolala úsměv na tvářích samotných interpretů, se drží po úvodu jakési moravské lidové tematiky. To samozřejmě striktně v moderním harmonickém zpracování. Stále inklinuje k Fis dur. V této větě se autor věnuje vždy určitou dobu výhradně jednomu tématu a drží se jej. Kompozičně i interpretačně nejsložitější byla ale věta závěrečná, kdy autor používá složité rytmy, které se neustále mění. Sojkovo kvarteto ovšem v podání celého Mayerova kvartetu osvědčilo své kvality a ukázalo, že čtení a bezchybná interpretace hudebních novinek je jeho denním chlebem. Nebýt přesvědčivé interpretace právě Sojkova kvarteta, Mayerovo dílo by rozhodně nevyznělo tak dobře, jak mohli posluchači sálu Antonína Dvořáka Domu hudby v Plzni ostatně sami posoudit.

Po přestávce následovalo potřebné uklidnění duše tradičního návštěvníka koncertu Kruhu přátel hudby, tedy rozuměj většinou člověka středního až pokročilého stáří, výjimečně zabloudivšího adolescenta a bohužel zřídkakdy studenta, i když se sál nachází na půdě Konzervatoře… Zatímco při interpretaci první poloviny večera oba houslisté a violista po vzoru staré dobré školy stáli, při příchodu hosta večera, vynikajícího klavíristy Štěpána Kosa, přizvaného k interpretaci Klavírního kvintetu A dur, op. 81 Antonína Dvořáka, si k provedení sedli. Přestože měl klavírista křídlo klavíru model D značky Steinway téměř úplně zavřené, zněl pod jeho prsty neuvěřitelně barevně. Velmi zřetelně vyznělo předávání si témat mezi hráči. Smyčce Dvořákovu hudbu díky rychlému vibratu interpretovali vřelým tónem. Klavírista byl navíc schopen při měnících se harmoniích i uprostřed fráze změnit barevnost svého úhozu. Velmi přesvědčivě po stránce souhry vyšel závěr první věty Allegro, ma non tanto. Druhá věta zazněla plná vnitřního napětí a zároveň ve středním díle až skotačivě lehce. Soubor se tady, možná inspirován vynikajícím spoluhráčem, dovedl pohybovat v několika odstínech pianissim. Nutno vyzdvihnout také úspornou pedalizaci klavíristy, která umožnila průzračné vyznění všech harmonií. Třetí věta Furiant zazněla bezstarostně, ve svých dynamických vrcholech až symfonicky. Fugato uprostřed naprosto přesvědčivě. Přiznám se, že nyní při psaní recenze poslouchám legendární nahrávku Smetanova kvarteta s Janem Panenkou u klavíru a interpretace Sojkova kvarteta byla s tímto „referenčním“ přístupem naprosto srovnatelná, v mnoha detailech, zvláště v klavírním partu, se dá říci ještě zajímavější…

Soustředěné publikum po posledních tónech kvintetu po zvoláních „bravo“ nadšeně tleskalo. Soubor využil přítomnosti klavíristy a rozhodl se přidat jednu část z novinky plzeňského skladatele mladé generace Pavla Samiece, jeho Klavírního kvintetu. Přednesená druhá věta s vysloveným přáním k pořadatelům představit i další věty díla, představovala jakousi barokní sarabandu, ovšem plnou bitonalit a dalších odvážných, třeba i rytmických nápadů… Nová sezóna koncertů Kruhu přátel hudby byla v Plzni důstojně zahájena.

Foto: Jan Růžička