„Co tvoří sílu Wihanova kvarteta? Výjimečné nasazení všech členů, dokonalá souhra a jedinečný zvuk.“

„A je tu i něco navíc. Totální mezigenerační souznění vyvěrající ze spolupráce violisty souboru Jakuba Čepického s jeho otcem i s ostatními dvěma velezkušenými kolegy.“ 

„Nebyl by to ale Leoš Čepický, kdyby koncert neukončil malou přídavkovou hádankou.“

Pouhé dva dny po finále Smetanovy Litomyšle byla ve východočeském městě zahájena další hudební akce – Festival Interpretačních kurzů Litomyšl 2025. Na každý večer až do čtvrtka 17. července jsou připravena vystoupení předních českých interpretů, kteří se přes den budou věnovat nadějným mladým frekventantům šesti oborů. Na zahajovacím koncertě se v úterý 8. července představilo Wihanovo kvarteto. 

Ve Smetanově rodišti se Intepretační kurzy konají podvacáté, celkově však jde o jejich již 52. ročník. Hudebně vzdělávací projekt nabízí studentům konzervatoří, specializovaných gymnázií a vysokých hudebních škol, ale i žákům základních uměleckých škol a jejich pedagogům či hudebně vzdělaným amatérům možnost interpretačního zdokonalování včetně tvůrčích dílen pro jednotlivce i komorní soubory. O přihlášené účastníky se starají špičkoví pedagogové působící především na pražské HAMU. Pořadatelem akce je Česká hudební společnost – Spolek přátel krásných umění a Music Spires, z.s. ve spolupráci se Základní uměleckou školou Bedřicha Smetany v Litomyšli a pražskou HAMU. Letos je od pondělí 7. července otevřeno šest nástrojových tříd (housle, viola, violoncello, kontrabas, klavír a příčná flétna), zájemci si mohou individuální výuku doplnit o komorní hru nebo hru v komorním smyčcovém orchestru. Akce se tradičně účastní nejen mladé talenty z tuzemska, její mezinárodní renomé i letos přilákalo četné zájemce ze zahraničí.

Pro hudbymilovnou veřejnost je podstatné, že součástí litomyšlských kurzů je i série deseti večerních koncertů přístupných doslova každému za dobrovolné vstupné. Konají se na tradičních místech, kam se ve městě chodí za dobrou hudbou – v Zámecké jízdárně a ve Smetanově domě. Pro první dva večery zvolili pořadatelé prostředí kostela Povýšení sv. Kříže s velmi dobrou akustikou a přijatelným dozvukem, jenž nepůsobí rušivě ani v zadních řadách rozlehlého prostoru. Zde se tedy odehrálo i úterní slavnostní zahájení. V jeho úvodu vystoupil s milým proslovem klarinetista (ale i skladatel, významný pedagog, organizátor a popularizátor hudebního života) Jiří Hlaváč, který mimo jiné uvedl, že i tentokrát, záhy po svém příjezdu, se něčemu novému opět přiučil, když navštívil na kurzech lekci houslisty Ivana Štrause a byl jako pokaždé fascinován bezbřehou invencí svého kolegy. Možnost získávání nových podnětů a zkušeností a tvůrčí konfrontaci označil za zásadní, stejně jako příležitost postupně se seznámit se špičkou české komorní interpretace.

K té bezesporu patří i Wihanovo kvarteto, jemuž patřila před zcela zaplněnými kostelními lavicemi následující více než hodinka. Vystoupilo ve složení Leoš Čepický, Jan Schulmeister (housle), Jakub Čepický (viola) a Michal Kaňka (violoncello). Aby bylo informacím učiněno zadost, uveďme ještě, že primárius kvarteta Leoš Čepický je zároveň předsedou pořádajícího spolku, koncert v Litomyšli je tedy pro toto těleso více než čestnou povinností. Odpovídal tomu nakonec i dramaturgicky perfektně zvolený repertoár, o vlastním výkonu uskupení ani nemluvě.

Hned úvodní Meditace na staročeský chorál Svatý Václave Josefa Suka dala více než zřetelně najevo, v čem je síla „Wihanovců“. Výjimečné nasazení všech členů, dokonalá souhra a jedinečný zvuk, to všechno založené na propracování každičkého detailu díla. Interpreti rozumějí naléhavosti autorova sdělení a předávají ho posluchačům bez jediného zaváhání. Vnímat ten sedmiminutový tok hudby představuje úchvatný zážitek na úrovni vskutku nejvyšší. A je tu i něco navíc. Totální mezigenerační souznění vyvěrající ze spolupráce violisty souboru Jakuba Čepického s jeho otcem i s ostatními dvěma velezkušenými kolegy. I když i Jakub hraje v současné sestavě Wihanova kvarteta více než deset let… 

Pak je na řadě Smyčcový kvartet F dur, KV 590 Wolfganga Amadea Mozarta, kompozice už z vrcholného údobí autorovy rozsáhlé tvorby. Setkávají se zde světy neutuchající hudební invence, radosti i zralosti. Pro „Wihanovce“ tedy další dílo jako stvořené. Kouzlo Mozartových melodií a nápadů se nese chrámovým prostorem přirozeně, lehce a s jemnou vybroušeností. Zadíváš se do tváří hráčů a nemůžeš nebýt unesen jejich soustředěním. Všichni jsou si však viditelně vědomi, že důležitý je společný výsledek; přesnost a chápání vymezeného prostoru jsou u každého z nich fascinující. 

Vrcholem večera se podle očekávání stává Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ Bedřicha Smetany. Tuhle skladbu jsi samozřejmě slyšel nesčetněkrát a domníváš se, že ji důvěrně znáš. A přece tě vždy zasáhne svou silou a objevíš v ní zase něco nového. Wihanovo kvarteto ji interpretuje vskutku jako niternou osobní zpověď svého tvůrce, v níž má každý nástroj svoji pevně danou úlohu a zároveň vyžaduje absolutní empatii hráče. Kontrast mezi radostnými pasážemi Quasi polky a následnou částí Largo sostenuto bere dech a jen bezděky si uvědomíš, jak napjaté ticho během provedení skladby panuje v publiku. Po jejím doznění je však právem vystřídáno nadšeným a uznalým potleskem. Tohle byla nejen příkladná ukázka mistrovské interpretace, tady se odkaz minulosti setkal s profesionalitou a maximální snahou o osobní průnik do tajemství a vnitřního světa autora.

Nebyl by to ale Leoš Čepický, kdyby koncert neukončil malou přídavkovou hádankou. „To, co všichni, co jste tady, asi dobře znáte,“ uvedl, aniž by jmenoval, o jakou lahůdku půjde. A Wihanovo kvarteto si s chutí „střihlo“ Valčík A dur, op. 54: č.1 Antonína Dvořáka. Podotýkat, jak lahodně zněl, je asi zbytečné.

Foto: Josef Dočekal