„Orchestr se pod vedením už pevně etablovaného mladého dirigenta Jiřího Rožně zhostil provedení s nadhledem.“

„Kromě jiných pasáží bych chtěl vyzdvihnout překrásně provedený sólový hornový part v podání zřejmě hostující Zuzany Rzounkové.“

„Upřímný závěrečný potlesk patřil jistě především hudebníkům a dirigentovi, ale byl jakoby zároveň i jistým úlevným projevem radosti nad překonáním složitého období.“

Stalo se už pravidlem, že na zahajovací koncert mezinárodního hudebního festivalu „Hudební léto Kuks“ je zváno symfonické těleso, což ještě podtrhuje stále rostoucí prestiž tohoto projektu. V minulosti se tak posluchači mohli setkat s Filharmonií Hradec Králové, v minulém ročníku s Komorní filharmonií Pardubice a letos dokonce s hráči vzdálené Plzeňské filharmonie, v jejímž provedení si vyslechli za řízení Jiřího Rožně dvě výrazná díla hudebního klasicismu – Mozartovu Symfonii g moll, KV 550 a Symfonii D dur Jana Václava Huga Voříška, rodáka z Vamberka.

Uskutečnit tento projekt nebylo vzhledem ke „covidové“ situaci vůbec jednoduché, především pro ředitele, dramaturga a organizátora festivalu Víta Havlíčka. Nejistota trvající v podstatě až do poloviny května tak způsobila i zpoždění propagace koncertu a obavy z jistého diskomfortu posluchačů s povinnými rouškami. Koncert se uskutečnil v kostele Církve Československé husitské ve Dvoře Králové nad Labem, a i když nebyl prostor vyprodán, solidní návštěva nakonec potěšila pořadatele a snad i účinkující.

Úvodní téma Symfonie g moll, KV 550 Wolfganga Amadea Mozarta je povědomé i nezkušenému posluchači a patří k nejznámějším motivům Mozartovy symfonické tvorby. Přesto ovšem toto zásadní Mozartovo dílo patří posluchačsky k náročnějším a jako druhá z posledních tří symfonií přináší nejen jistou „beethovenovskou“ závažnost, ale i prvky budoucího hudebního vývoje směrem k romantismu (například zcela netypický Menuet). To se ovšem týká i druhé položky zahajovacího koncertu, Symfonie D dur Jana Václava Huga Voříška z roku 1821, tedy třicetiletého autora. Mnohokrát už bylo konstatováno, že tato kompozice v jistém ohledu předběhla svou dobu a patřilo by jí daleko významnější místo ve světovém hudebním povědomí.

I když prostor kostela Církve Československé husitské neposkytuje zrovna ideální akustické podmínky, orchestr se pod vedením už pevně etablovaného mladého dirigenta Jiřího Rožně zhostil provedení s nadhledem, velmi energicky a „odhodlaně“ se snažil zvukově se s tímto prostředím vyrovnat. Především u sebevědomě provedené Voříškovy symfonie pak už tento akustický problém téměř vymizel, možná si zvykl jak orchestr, tak posluchači. Kromě jiných pasáží bych chtěl vyzdvihnout překrásně provedený sólový hornový part v Triu Scherza v podání zřejmě hostující Zuzany Rzounkové, naší přední interpretky tohoto nástroje. Ostatně, i když celou symfonii zakončuje opět až beethovenovsky strhující energické Finále, právě Scherzo působí, alespoň na mě, jako jistý vrchol celého díla.

Upřímný závěrečný potlesk patřil jistě především hudebníkům a dirigentovi, ale byl jakoby zároveň i jistým úlevným projevem radosti nad překonáním složitého období a obnovením takto krásných kulturních akcí, jakou je i celý festival „Hudební léto Kuks“.

Celý program festivalu je k dispozici na www.hudebniletokuks.cz.

Foto: Miloš Šálek