„Vystoupili pěvkyně Bella Adamova a členové souboru Collegium Colloredo, který navazuje na bohatou místní hudební tradici.“

„U cembala držela rytmus a harmonicky podporovala Barbara Maria Willi. Ta koncertem také provázela slovem.“

„První housle zastal Tomáš Netopil, který se tak trochu nostalgicky vracel ke svému mateřskému nástroji.“

Festival a kurzy Academy Kroměříž naplňují historické město na Zlínsku nazývané Hanácké Athény v termínu od 14. do 22. srpna. Pro veřejnost i návštěvníky Kroměříže je připraven bohatý program v podání nadaných mladých umělců, ale i těch mezinárodně uznávaných. Vůdčí osobností a ředitelem projektu je dirigent Tomáš Netopil, kroměřížský rodák, který zde působí nejen jako umělec, ale také jako lektor. Na prvním koncertu přivítal jak publikum, tak účastníky Akademie a zmínil, že akci by rád věnoval nedávno zesnulému kolegovi, pedagogovi kroměřížské konzervatoře Jiřímu Šafaříkovi.

Prvním koncertním programem projektu byl Anglický večer s Bellou Adamovou, který se odehrál ve čtvrtek 14. srpna ve Sněmovním sále Arcibiskupského zámku. Vystoupili pěvkyně Bella Adamova a členové barokního souboru Collegium Colloredo, který navazuje na bohatou místní hudební tradici. Ta se odvíjí od olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee, který se stal i kardinálem. Byl to tentýž, který hostil na kroměřížském zámku rakouského císaře Františka II. a ruského cara Alexandra I. před bitvou Tří císařů u Slavkova v roce 1805.

Soubor nastoupil nejprve se svojí energickou znělkou, kterou je skladba Heinricha von Bibera Barbareska a Menuet. Jsou to dvě krátké skladbičky, ústrojně spojené a efektní. Soubor se skládá ze sedmi hudebníků; první housle zastal Tomáš Netopil, který se tak trochu nostalgicky vracel ke svému mateřskému nástroji, další housle pak Jana Anýžová a Vojtěch Zajíc. Na violu hrál Václav Křivánek, na violoncello Petra Machková Čadová, na loutnu Kateřina Maňáková a u cembala držela rytmus a harmonicky podporovala Barbara Maria Willi. Ta koncertem také provázela slovem – a jak je jejím zvykem, bylo to průvodní slovo netradiční, zasvěcené a vtipné.

Program, který hudební uskupení publiku nabídlo, se vázal k událostem 17. století, kdy v Kroměříži hospodařil Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Tomu dedikoval své skladby Alessandro Poglietti, rakouský skladatel žijící v Anglii, ale píšící italskou hudbu. „V kroměřížském archivu jsou jeho skladby, které tehdejšímu biskupovi věnoval. Vlastnil totiž na Moravě nějaké pozemky, jež se staly objektem soudního sporu, a těmito skladbami se snažil obměkčit biskupa, aby stál na jeho straně. Takové malé, milé, drobné úplatky…,“  s humorem vysvětloval vztah skladatele ke Kroměříži Tomáš Netopil. V tento večer zazněla Sonata à 4, střídající pomalé úvodní téma se svižným tempem druhého tématu, kdy si nástroje vtipně odpovídaly a doplňovaly se. Následovala skladba Henryho Purcella Three Parts Upon a Ground, Z.731, kterou neváhala uvést napínavě cembalistka tvrzením, že Purcell zde mixuje i jazz. Něco na tom bylo, expresivní melodie v rychlém tempu využívala u houslí glissy, což přinášelo zajímavé paralely v souzvuku.

Prvním pěveckým vystoupením byla árie Ireny As with Rosy Steps the Morn z oratoria Theodora od Georga Friedricha Händela, kterou se představila mezzosopranistka Bella Adamova. Je nedávnou laureátkou Academy Kroměříž a její pěvecká životní pouť je pozoruhodná. Je vítězkou mnoha mezinárodních soutěží a její hlas i projev překvapují. Vládne kulatým a barevným mezzosopránem, s hutnými, barevnými a příjemně znějícími hloubkami, hlasem, který se leskne jako temný kov. Má přitom otevřené a plné výšky se zářivým leskem a hlas zní ve střední poloze přirozeně a mocně. Pěvkyně má krásně se nesoucí, něžná piana a smysl pro výraz, který podporuje přirozenou muzikalitou a umným vedením pěvecké fráze. Spolupráce s hudebníky byla dokonalá a společně přinesli kouzelný hudební zážitek. Instrumentální soubor zněl kompaktně a podporoval nadýchanou a měkkou hlavní melodickou linku.

Následovala Sonata à 3 Heinricha Ignaze Franze Bibera, česko-rakouského skladatele druhé poloviny 17. století, který působil nejprve v Kroměříži a poté v Salcburku. Skladbu zahájilo violové sólo Václava Křivánka se sonorním a barevným tónem a následovaly první housle Tomáše Netopila, aby vpadly i ostatní nástroje a přednesly virtuózní části, které se střídaly s pomalými, vroucími motivy. První polovinu koncertu ukončila Sonata No. 16 à 3 violini, kterou složil Giovanni Battista Fontana. Třetí housle se vystřídaly s violou a nastoupila hudba radostná, kdy se jednotlivé nástroje v melodii doplňovaly. Sólové housle spolu s dalšími nástroji přednesly pomalé téma, pak přišla závěrečná část v tempu dynamickém, kdy se troje housle předháněly v brilanci a nadšení, což velmi připomínalo „souboj primášů“. Soubor se vyznačuje precizní souhrou s dokonalým souzněním a ponorem do barokního stylu hudby a také vyrovnanou nástrojovou barvou.

Po přestávce přišla na pódium jen velká barokní loutna připomínající theorbu a zahájila sólový přednes skladby Johna Dowlanda Come Again, Sweet Love doth Now Invite. V průběhu sólového vystoupení se ozval zpěv zezadu velkého sálu a zpěvačka pomalu kráčela na pódium. Postupně přišli i ostatní členové souboru, aby společně dokončili jímavou melancholickou píseň. Následoval Canon ＆ Gigue Johanna Pachelbela, ikonická skladba barokní literatury, kdy počáteční sólové téma violoncella přebírá postupně cembalo, loutna a troje housle, jeden po druhém, aby společně ukončili skladbu v radostném muzicírování, kdy se proplétají jednotlivé linie do postupného ztišení. Závěrečný Gigue naopak zněl v radostné fazoně.

Poslední dvě skladby patřily zpěvačce a áriím z oper Georga Friedricha Händela. Nejprve to byla vroucí árie Dejaniry There in Myrtle Shades Reclined z opery Herkules, s měkkou pomalou melodií a s kovově se lesknoucími výškami. Následovala árie Ireny z oratoria Theodora označená Bane of Virtue, Nurse of Passions, kterou zpěvačka podala úderně, bezedně znělými hloubkami, s následnými něžnými piany, které se vzepjaly do fortissima s heroickou výškou v závěru. Sólistka prokázala smysl pro stavbu skladby, dramatičnost i efekty naturelu jejího hlasu přesně odpovídající. 

Nadšený potlesk si vyžádal přídavky, které na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve zněla árie Crude furie z Händelovy opery Sesto a na zklidnění nálady soubor zopakoval Come Again, Sweat Love doth Now Invite od Johna Dowlanda. Večer skladeb převážně anglických autorů možná překvapil mnohdy neznámými skladbami, které barokní hudbu přiblížily přítomným posluchačům. V prostředí Sněmovního sálu to byl zážitek velmi autentický, protože právě zde tato hudba vznikala a zněla a právě sem taková hudba patří.

Foto: Vít Šmahel