„Hra Clarinet Factory se i na tomto venkovním koncertě vyznačovala   neomylným rytmickým cítěním, skvělým frázováním a kompaktním barevným souzvukem…“

„Hosté přednesli ukázky ze svého nového vinylového dvoualba Towers (Věže), jehož název symbolizuje stabilitu skupiny.“

„Podmanivou barvu zajišťoval stabilně angažovaný basklarinet v podání Petra Valáška, ve skladbách blížících se worldmusic jsme však mohli slyšet v podání Jindřicha Pavliše i altovou zobcovou flétnu, anebo kuriózní kontrabasklarinet.“

Koncert renomované skupiny Clarinet Factory v sobotu 21. června večer nejenže napověděl, že jihočeský festival Hvězdy nad Vltavou chce posluchačům nabídnout multižánrový program, ale posloužil zároveň i jako pozvánka do prostředí, kde se koncerty dosud neprovozovaly. Lze tedy jen doufat, že na zahradě nově rekonstruované budějovické Zátkovy vily v Husově ulici, která je chloubou funkcionalistické architektury, tak klarinetové kvarteto odstartovalo sérii akcí, které budou pro obyvatele jihočeské metropole znamenat jednu z dalších možností kulturního vyžití.

Projekt stavby vypracovali v roce 1932 architekti Josef Šlégl a Jaroslav Stránský pro Miroslava Zátku. Koncepce vily stojící na rodinném pozemku v Husově ulici poblíž soutoku Malše a Vltavy byla výrazně ovlivněna holandským neoplasticismem. Po 2. světové válce budova sloužila jako mateřská škola. Zátkova rodina, která vilu s rozlehlou zahradou po revoluci restituovala, ji prodala majiteli společnosti Zepter. Když se po mnoha letech rozhodla firma objekt prodat, zakoupil objekt podnikatel, někdejší senátor, právník, ale i amatérský hudebník Ladislav Faktor. Nový majitel je výraznou osobností Českých Budějovic, stačí jen připomenout jím založené soukromé jihočeské Rádio Faktor. Českobudějovický patriot je také současným majitelem a provozovatelem chaty a rozhledny na nedaleké Kleti, nejvyšším vrcholu Blanského lesa.  

Sobotní koncert se odehrával na vkusně upravené rozlehlé zahradě, která tak spolu se siluetou funkcionalistické vily vytvořila ideální kulisu pěti hudebníkům skupiny Clarinet Factory, hrajícího ve složení Jindřich Pavliš, Luděk Boura, Vojtěch Nýdl (všichni tři klarinet), Petr „Pepino“ Valášek (basklarinet) a hostující Milan Cimfe (bicí, samplování). Skupina tvořená někdejšími absolventy klarinetové hry pardubické konzervatoře existuje již tři desetiletí. Jejich nástrojově homogenní obsazení je zárukou intonační čistoty a zvukových efektů, s nimiž si mohou hráči pohrávat, ale které nikdy „nevybočují z řady“, naopak zajišťují u často kontrastních skladeb požadovanou náladu.

Hra Clarinet Factory se i na tomto venkovním koncertě vyznačovala   neomylným rytmickým cítěním, skvělým frázováním a kompaktním barevným souzvukem, provázeným různými samplovanými zvuky, které pomáhaly dotvořit charakter jednotlivých kompozic. Podmanivou barvu zajišťoval stabilně angažovaný basklarinet v podání Petra Valáška, ve skladbách blížících se worldmusic jsme však mohli slyšet v podání Jindřicha Pavliše i altovou zobcovou flétnu, anebo kuriózní kontrabasklarinet. (Jak jsem byla hráči poučena, využil ho kvůli požadované barvě například Antonín Dvořák v opeře Čert a Káča).  

Hosté přednesli ukázky ze svého nového vinylového dvoualba Towers (Věže), jehož název symbolizuje stabilitu skupiny. Osobně mne zaujala skladba Palaiochora, vzpomínka na město ležící na jihozápadním pobřeží Kréty, jemuž nápodoba pastýřských píšťal vtiskla charakter hudební kultury Středomoří. V kompozici Jordán nás téměř orientálně zabarvená melodie naopak zavedla na Přední východ, závěrečná rytmicky pregnantní skladba se simulací barvy černošských hlasů (Petr Valášek) naopak do oblasti rovníkové Afriky.

Umělecký ředitel Pavel Šporcl v úvodním uvítacím slově ještě připomněl další chystané koncerty: varhanní koncert hosta z Rakouska Romana Hausera 24. června v Kostele sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, v budějovickém Business Centru cembalový recitál turecko-amerického dirigenta a virtuóze na klávesové nástroje Tolgy Atalaye Üna 26. června a své společné vystoupení s Gipsy Way v Zámecké jízdárně v Bechyni 27. června. Toto město nad Lužnicí se tentokrát stalo snad jediným festivalovým místem, kterým neprotéká Vltava. 

Naopak naše nejopěvovanější řeka, jíž je také zasvěcen letošní projekt Vltava krásná a splavná, se naopak bude, a to povětšinou ještě zcela štíhlá, romanticky vinout ve čtyřech lokalitách – Želnavě, Kájově, Vyšším Brodě a Dolním Dvořišti. Projekt Vltavské varhany Pavla Černého zve v sobotu 28. června návštěvníky do sakrálních staveb těchto míst k poslechu tamějších nástrojů. Zájemci mohou zvolit buď jednu, nebo více možností. Anebo společným festivalovým autobusem objet všechny lokality. Zde podotýkám, že tento ojedinělý projekt je vzácný i tím, že do uvedených kostelů se návštěvník kromě bohoslužeb těžko dostává. Podrobný program uvádíme zde. Závěrem nesmíme opomenout ani na akademii pro mladé interprety, kteří s nacvičeným programem, v němž opět nebudou chybět letošní oslavenci J. S. Bach a Felix Mendelssohn-Bartholdy, postupně vystoupí na třech koncertech: 3. července ve Schwarzenberské hrobce v Třeboni, 4. července na zámku Hluboká a 5. července na hradě Rožmberku.  Želnava, kostel sv. Jakuba (10.00) Kájov, poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, (12.00) Vyšší Brod, opatský chrám Nanebevzetí Panny Marie, cisterciácký klášter (14.00), Kostel sv. Jiljí, Dolní Dvořiště (16.00) (28. 6.)

foto: Jan Schinko