Košický Dům umění 16. května přivítá dvě osobnosti české hudební scény. Od devatenácti hodin Státní filharmonii řídí Petr Altrichter, s partem sólového violoncella se představí koncertní mistr České filharmonie Václav Petr. Navíc, české názvuky zvýrazní úvodní Suita A dur Antonína Dvořáka.

Dvořákova Suita A dur vznikla na začátku roku 1894 jako klavírní skladba o pěti částech, o rok později ji Dvořák instrumentoval. Jako by cítil potřebu oprostit se od hektické atmosféry provázející v tu chvíli nedávnou premiéru Novosvětské symfonie vytvořil dílo intimního charakteru, vyznačující se střídmostí použitých prostředků. Přestože si použitý tematický materiál stále zachovává „americký“ charakter, z formálního hlediska se jedná o dílo podobného typu jako Serenáda E dur, Serenáda d moll nebo Česká suita. Stejně jako v těchto dřívějších dílech se i zde projevuje skladatelův mimořádný smysl pro malé formy. Každá část představuje výrazný tematický materiál zpracovaný s mimořádnou fantazií v široké škále kompozičních technik. Stejně jako v případě obou serenád se Dvořák v závěru vrací k hlavnímu tématu úvodní věty, aby dílo přesvědčivě uzavřel.

Violoncellový koncert a moll Roberta Schumanna vznikl v roce 1850 a stal se vedle Klavírního koncertu okamžitě autorovým nejvýznamnějším počinem v oblasti koncertantní hudby. Za zaslouženou popularitu vděčí především jistotě, s jakou skladatel ovládal sólový nástroj, na který v mládí rád hrál, a vynikajícímu využití zvukových a výrazových kvalit violoncella. Sólistou koncertu bude Václav Petr, jehož interpretační vklad portál KlasikaPlus.cz nedávno ocenil reflexí Pavla Ryjáčka.

Schubertova Symfonie č. 3, která zazní na konec košického koncertu, je výrazným a neobvyklým dílem. Sám skladatel přemýšlel, zda dílo nazývat symfonií, protože byl přesvědčen, že obsahuje více hudební poezie než přísné hudební disciplíny, neboť ji napsal ve svých osmnácti letech. Zatímco v první větě se snažil stylizovat hlasy přírody a lyrické pastorální imprese, druhá věta má idylický charakter a třetí představuje kontrastní menuet. Závěrečná část má formu ronda v plynulé gradaci výrazu a dílo vrcholí radostným závěrem.

Foto: Petra Hajská