„Symfonie Leopolda Mozarta se ukázala být šperkem.“

„Haydnova hudba má humor, inteligenci a momenty nečekaného.“

„Když Haydn skládal své symfonie, neexistoval nacionalismus, nebyla paní Le Pen.“

William Christie, zakladatel a umělecký vedoucí vokálně-instrumentálního souboru Les Arts Florissants, nepřivezl letos na festival Pražské jaro hudbu některého ze svých francouzských barokních favoritů, ale připomněl francouzské souvislosti v tvorbě Josepha Haydna. Na dnešním koncertě v Rudolfinu zazněla jen instrumentální hudba – dvě z šesti takzvaných Pařížských symfonií napsaných pro zednářský orchestr Concerts de la Loge Olympique, a to na objednávku podpořenou jedním významným mecenášem. Byla to zemitě vyznívající Symfonie „Medvěd“ a excentrická Symfonie „Slepička“. Vedle toho zazněl také Haydnův 2. violoncellový koncert a na přání festivalu rovněž jedna ze symfonii Mozartova otce, významného salcburského hudebníka Leopolda Mozarta. Letos se připomíná třísté výročí jeho narození.

„Prosil jsem muzikanty: buďte na Leopolda Mozarta hodní – rozvíjel talent a vzdělání svého syna, Wolfgang Amadeus mu za mnohé vděčí… Ale vůbec to nebylo nutné, zázraky se dějí! Ano, partitury některých autorů sedmnáctého a osmnáctého století se někdy při prvním pohledu zdají být zklamáním. Symfonie Leopolda Mozarta se na první zkoušce ukázala být šperkem,“ řekl William Christie na dnešním setkání s novináři na otázku, jestli hudba Leopolda Mozarta vedle Haydnovy plně obstojí.

Když se podle jeho slov přistupuje k hudbě s respektem a když se interpreti snaží dobrat toho, jak vznikla, získává hudba na kráse a důležitosti. Haydna nicméně označil za jednoho z největších. „Jeho hudba má humor, inteligenci a momenty nečekaného. Pařížské symfonie – i Violoncellový koncert – patří k jeho vrcholným dílům a jsou takovým šibalským zamrkáním směrem k Leopoldu Mozartovi…,“ uvedl.

Na dotaz, jestli je v Pařížských symfoniích něco mimořádně „francouzského“,  odpověděl otázkou – je snad něco anglického v jeho takzvaných Londýnských symfoniích…? A prohlásil, že si u něj Paříž objednala symfonie jako u velkého umělce, hudebníka s mezinárodním stylem. „Když Haydn skládal své symfonie, neexistoval nacionalismus, nebyla paní Le Pen,“ dodal William Christie v narážce na politickou situaci ve Francii v poslední letech.      

William Christie, neúnavný objevitel, vizionář a energický interpret, založil soubor Les Arts Florissants roku 1979. Koncerty a velkým souborem nahrávek výrazně zviditelnili barokní hudební kulturu své země – bohatý odkaz oper, hudby ke slavnostem u dvora i duchovní tvorby. Christie je nezpochybnitelnou autoritou autentického zvuku a výrazu a se svým souborem je uznáván za průkopníka znovuoživování hudby francouzského baroka.

Les Arts Florissants a William Christie tvoří nerozlučný pojem. Mladý americký cembalista, absolvent Harvardu, přesídlil ze Spojených států do Francie v roce 1970. Od roku 1995 je francouzským občanem. Z cembalisty se stal především dirigentem, specialistou, který zásadně přispěl k etablování historicky poučeného přístupu k interpretaci hudby minulosti a k jeho postupnému zapojení do běžného koncertního provozu – nejprve jako respektované alternativy, dnes už jako legitimního rovnocenného směru. Vyučuje také hru na dobové nástroje a dává mistrovské kurzy a pro mladé zpěváky založil v Caen na severozápadě Francie jako bienále akademii Le Jardin des Voix.

Svůj soubor pojmenoval Les Arts Florissants přesně podle opery od Marc-Antoine Charpentiera – té, která se stala prvním kompletně scénicky uvedeným barokním dílem v jejich nastudování. Christieho orchestr a sbor na sebe pak definitivně upozornil v roce 1986 projektem v pařížské Opéra-Comique, a to uvedením Lullyho díla Atys. Nejčastěji jsou v jejich repertoáru vedle Charpentiera zastoupeni právě Jean-Baptiste Lully, André Campra, François Couperin a Jean-Philippe Rameau a s nimi také Ital Claudio Monteverdi.

Na Pražském jaru hostoval vokálně-instrumentální soubor Les Arts Florissants dvakrát: v roce 1995 a pak v roce 2014, tehdy s kompletní Sedmou knihou madrigalů Claudia Monteverdiho. Haydnova hudba je součástí programů souboru už několik let. Nedávno tak při turné po USA uvedli i jeho oratorium Stvoření.

Foto: Pražské jaro – Oscar Ortega, Zdeněk Chrapek