„Režisér Tomáš Pilař se netajil ještě před představením tím, že se bude jednat o velkolepou podívanou s velkým množstvím účinkujících, komparsem a živými zvířaty.“

„V titulní roli zazářil maďarský barytonista Michele Kalmandy.“

„Nezapomenutelná atmosféra, kvůli jaké je i spousta českých návštěvníků ochotna cestovat například do Verony…“

Verdiho operu Nabucco sledovalo v Plzni pod širým nebem poslední červnový pátek na 7500 diváků. Na náročné produkci se podílely stovky účinkujících a umělecko-technických pracovníků. Tradice Divadla Josefa Kajetána Tyla pořádat na začátku léta velkolepé divadelní představení v nově zrekonstruovaném amfiteátru na Lochotíně tak úspěšně pokračovala už pátým ročníkem. Loni návštěvníci z řad operních nadšenců i z řad diváků, kteří by do tradičního divadelního prostředí nikdy nešli, mohli zhlédnout Pucciniho Turandot. Již nyní se ví, že se napřesrok mohou těšit na Dvořákovu Rusalku. Představení je naplánováno na 26. června 2020.

Každým rokem se této velkolepé akce, kde například letos účinkovalo téměř 400 lidí, zúčastní větší počet návštěvníků. Letos jich bylo 6937 platících a 600 diváků dostalo takzvanou vstupenku na deku za to, že jejich rodinný příslušník účinkoval v komparzu. Představení se neobešlo bez tradičních úvodních proslovů a děkovných slov. Ředitel divadla Martin Otava tak děkoval nejen návštěvníkům, ale i patronovi divadelnictví Vendelínu Budilovi za počasí; primátor města Plzně Martin Baxa děkoval Tomáši Pilařovi, šéfovi plzeňské opery, za přípravu a režijní vedení všech pěti dosavadních inscenací. Vladislav Vilímec, náměstek hejtmana Plzeňského kraje, zase připomněl skutečnost, že letos nastudovaný titul, operu Nabucco, zkomponoval Verdi teprve jako osmadvacetiletý. Promluvila i náměstkyně primátora Eliška Bartáková a také zástupci spolupořádajícího Městského obvodu Plzeň 1 – jeho starostka Helena Řežábová a místostarosta Jakub Uhlík. I letos měla Noc s operou charitativní rozměr – jde o částku z každé prodané vstupenky – a tak symbolický šek na 100.000 Kč obdržela zástupkyně Domova – plzeňské hospicové péče. Martin Otava připomněl ceny vstupenek na podobné akce v zahraničí ve srovnání s plzeňskými – za přispění všech partnerů. Na tiskové konferenci předtím zdůraznil skutečnost, že divadlo nechce na akci vytvořit zisk, ale odvádí tím službu svému zřizovateli.

Poté již šéf opery DJKT a zároveň režisér představení Tomáš Pilař připomněl hlavní téma opery Nabucco – totiž „jaká je hodnota lidské svobody“ – a popřál divákům krásný zážitek. Přes scénu nastoupil za potlesku k dirigentskému pultu umístěnému s orchestrem v několik metrů vzdáleném samostatném stanu dirigent plzeňské opery Jiří Štrunc. Od prvních tónů předehry bylo slyšet naprostou profesionalitu a snahu o maximální výkon všech zúčastněných aktérů představení. Spolu s agenturou, která měla na starost ozvučení, totiž orchestr, všichni sólisté (nezapomeňme, že klasický operní zpěvák většinou nemá rád, zpívá-li do mikroportu, který jeho hlas vždy nějakým způsobem zkreslí), sbor opery DJKT posílený externím sborem (dirigent Zdeněk Vimr) a Dětským sborem DJKT (sbormistryně Anna Marie Lahodová) podali vynikající výkon. V předehře zaujal kompaktní zvuk orchestru hrajícího v naprosté nástrojové souhře a zároveň zřetelnost každého jednotlivého nástroje. Dirigent Jiří Štrunc dovedl spolupracovat díky audiovizuální technice naprosto bez problémů i se sólisty, na které díky již zmíněnému posazení orchestru do detašovaného stanu nemohl vidět. Spousta návštěvníků přišla díky exponovaným sborovým scénám. Zvláště známý sbor „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech“ vyvolal v obecenstvu velký ohlas – a to nejen kvůli tomu, že jej zpívalo najednou téměř 300 účinkujících…

Autorem velkolepé scény byl Lukáš Foniok. Ve velkém prostoru amfiteátru nechal po stranách postavit dvě textilem osazené čtrnáctimetrové věže, symbolizující babylónskou věž. Na nich se pohybovali akrobati nebo členové spolupracujícího souboru baletu. Po stranách a uprostřed se nacházely tři velkoplošné obrazovky o celkové ploše 200 m2, na kterých se promítal vedle aktuálního dění videoart Petra Hlouška. Témata ze starého Babylonu byla vždy vhodně volena. S tímto souvisel světelný design Pavla Konečného podpořený velkolepou pyrotechnickou show, která se většinou odehrávala na věžích. Snad jen nemožnost ideálně nasvítit horní patro věží přinutilo diváky občas koutkem oka sledovat, zda se právě tam také něco neděje… Uprostřed vzniklo klasické jeviště. Kdo si pamatuje loňskou scénu pro Turandot, nemůže zapomenout na obrovské schody vyplňující celé jeviště. Klasické řešení bez horizontálních rovin však bylo pro všechny aktéry určitě příjemnější.

Režisér Tomáš Pilař se netajil ještě před představením s tím, že se bude jednat o velkolepou podívanou s velkým množstvím účinkujících, komparsem a živými zvířaty. Vedle obrovské makety koně, na kterým přijíždí král Nabuchodonozor a kterou diváci jako jedinou relikvii viděli stejnou i při letošním uvedení Nabucca v kamenném divadle, se na scéně objevili i dva živí koně. Impozantní byla též sborová scéna s vypuštěním živých holubic k širému nebi… Nová scéna nové verze nastudování si vyžádala i nové kostýmy, jejichž autory byli Lenka Polášková a Aleš Valášek. Pozorný divák zahlédl i některé asistenty režie v akci; museli se starat o včasný příchod všech komparzistů a zvířat na scénu. Byli to Monika Hliněnská, Jakub Hliněnský, Jiří Chroust a Marek Pavlíček. Režisér Tomáš Pilař, pro kterého je Noc s operou výzva ve spolupráci s choreografií šéfa baletu Jiřím Pokorným, vytvořil zajímavé momenty, podtrhující závažný děj opery.

Možná jsem nemusel nechávat na samý konec vynikající obsazení všech rolí. V titulní roli zazářil maďarský barytonista Michele Kalmandy, který Nabucca nastudoval v pouhých 24 letech a právě díky této roli se proslavil. Na své vystoupení v rámci open-air se velmi těšil a byl zvědavý na akustickou zkušenost. Dle jeho slov král Nabuchodonozor zažije v opeře velký pád a pak na konci nalezne spravedlnost. Kalmandy podal v amfiteátru zcela jistý, herecky maximálně přesvědčivý výkon. V roli Abigail mu sekundovala rovněž v Maďarsku graduovaná Csilla Boross, která přesvědčila nejen svým dramatickým projevem, ale hlavně obrovskou dynamickou škálou svého projevu. Mezi jinými ovládá zčásti i český jazyk. A jako Michele Kalmandy, i ona se touto rolí proslavila. Roli se prý naučila během jediného týdne a souzněla s ní nejvíce právě v době, kdy ji studovala. Nyní prý upřednostňuje spíše lyrické role před dramatickými… Podle jejích slov nelze v roli Abigail příliš uplatnit něžnost ženství, kromě začátku opery. V roli Ismaela vystoupil plzeňskému publiku dobře známý italský tenorista Paolo Lardizzone, který se v Plzni osvědčil již v nastudování mnoha jiných úloh. Jeho intonačně jistý a stále zajímavější hlas sklidil u publika také velké ovace. Role Zachariáše byla svěřena poměrně mladému Janu Hnykovi. Zde pozornému posluchači neušly místy intonačně bravurně korigované občasné nejistoty, nicméně jeho celkový herecký projev je obrovskou nadějí nejen pro DJKT v Plzni, se kterým často spolupracuje… Další role nebyly svým rozsahem tak významné, nicméně je více než potěšující, že již byly svěřeny většinou plzeňským sólistům opery… V roli Feneny, Nabuchodonozorovy dcery, zazářila Jana Foff Tetourová, v roli důstojníka Tomáš Kořínek a jako Zachariášova sestra Anna se alespoň krátce blýskla Radka Sehnoutková. Baalova velekněze ztvárnil sólista Opery Národního divadla v Praze Roman Vocel. Všichni dokonale sekundovali a spolupracovali s přizvanými zahraničními sólisty. Možná by stálo za úvahu do budoucna svěřit i obsazení hlavních rolí kvalitním a fundovaným domácím sólistům, jako se ukázalo vhodné svěřit celé hudební nastudování „domácímu“ dirigentu, namísto vloni přizvanému italskému…

Snad ti, kdo na Noci s operou v Plzni byli, se mnou alespoň v něčem souhlasí. Jedná se každoročně o nesmírně kvalitní projekt DJKT, kdy v klasickém prostředí nastudovaná premiéra opery dostane příležitost zaznít v úplně jiné, velkolepé inscenaci pod širým nebem. Nezapomenutelná atmosféra zanechává v posluchačích trvalý dojem jedinečnosti okamžiků, kvůli jaké je i spousta českých návštěvníků ochotna cestovat na obdobná představení například do Verony…

Plzeňský operní soubor uzavřel na Lochotíně sezónu. V té další, která začíná v září, budou prvními hranými operními tituly Dvořákův Šelma sedlák, Mozartův Idomeneo a Mascagniho Iris. Na Malé scéně se v obnovené premiéře objeví 5. října dětská opera Žvanivý Slimejš od Jiřího Pauera. A 12. října mají ve Velkém divadle světovou premiéru operní Broučci z pera skladatele Jana Jiráska.

Foto: Petr Novák, DJKT