„Má-li být s Amati Kraslice amen, ať se alespoň do světa nerozkutálí cenná sbírka historických dechových nástrojů!“

„S pomocí producenta Radka Hraběte byl jako „tahák večera“ získán Václav Hudeček.“

„Snad časem uslyšíme, že do prostoru se vrací značka, která mnohé z nás provází životem od mládí. Amati Kraslice.“

V Itálii se traduje historka, jejíž protagonisté se v pointě pružně střídají podle toho, kdo z vyprávějících ctí víc tu či onu houslařskou školu. Jedna z variant zní takto. Žily nežily před mnoha lety na jedné ulici v Cremoně tři houslařské rody. Guarneriové, Stradivariové a Amatiové. A protože už tenkrát existoval marketing a PR, jednoho krásného dne se nad vchodem do houslařské dílny Guarneriů objevil hrdý nápis: „Nejlepší housle v Itálii!“ To si Stradivariové samosebou nemohli nechat líbit a brzy kontrovali štítem se sloganem: „Nejlepší housle na světě!“ Amatiové se nesplašili; nechali si to projít hlavou a pak nad své dveře umístili lakonické: „Nejlepší housle v této ulici…“

Vzpomněl jsem si na tento bonmotický příběh v září 2019, když mě e-mailem oslovil muž, kterého jsem letmo poznal v polovině devadesátých let minulého století. Tehdy Otakar Mika působil jako starosta Chebu, kde coby bývalý signatář Charty spoluzakládal Občanské fórum. A vyprávěl mi, jak byl kvůli Chartě kdysi vyhozen z podniku Cremona Luby, k němuž měl niterný vztah… Nyní, třicet let po Listopadu 1989, z jeho e-mailu vyplynulo, že ho život zavedl do Kraslic, kde byl na čas zastupitelem, aby se následně soustředil na práci ve Spolku přátel města Kraslice, kde působí jako místopředseda. A začal pracovat na tom, aby – kromě muzea zdejších tradičních krajek – vzniklo také muzeum historických nástrojů firmy Amati. Čemuž prý kromě mnoha jiných mohu napomoci také já.

Vypravil jsem se tedy až k západní hranici naší země, užasl nad krásou přírody v odlehlém koutě republiky a na místě poznal, jak se to s legendou jménem Amati Kraslice LP 2019 má. Stručně popsáno: Firma, která kdysi vyráběla i strunné nástroje, které byly po čase přesunuty do nedalekých Lub, se kolem první světové války soustředila na „dechy“. A postupně si získala ve světě i doma ohromné renomé. Překonala krizi jménem odsun, kdy byla ukotvena pozoruhodná kategorie „nepostradatelný Němec“; zahrnovala mimo jiné staré obyvatele Sudet, o které už ani Hitler nestál, ale kteří se zato nyní, po roce 1945, náramně hodili k tomu, aby přicházející mladé Čechy vyučili řemeslu.

Až po privatizaci počínaje devadesátými lety nastal problém. Hlásil se nenápadně, plíživě, jak už to bývá, až vyvřel na povrch naplno poslední dobou, kdy Amati vlastnila anglická firma. Údajně se v Kraslicích stále vyrábělo, přes Angličany prodávalo, ale utržené zisky se – jak to říct nenapadnutelně – toulaly bůhvíkde.

Má-li tedy být s Amati Kraslice amen, což mimochodem roku 2020 potkalo sousední firmu Cremona Luby, ať se alespoň do světa nerozkutálí cenná sbírka historických dechových nástrojů! Takový závěr jsem si před rokem odvezl ze svých kraslických jednání, která zahrnovala návštěvu v sídle Amati či u starosty města, ale také diskuzi s lidmi, kteří pro firmu jako její zaměstnanci po desítky let dýchali. Závěr, dohodnutý s panem Mikou, byl jasný. Jednak vznikne petice, volající ku pomoci vedení Karlovarského kraje, který by se podílel na uvažovaném vykoupení sbírky o desítkách dechových skvostů, uložených dosud ve fabrice. A v roce 2020, kdy budou Kraslice slavit 650 let od svého oficiálního založení, za níž nestál nikdo jiný než Karel IV., se uspořádá Koncert pro Amati. Nikoli sbírkový, ale symbolický. Jako silné gesto podpory, zaštítěné respektovanými hudebníky.

S pomocí producenta Radka Hraběte byl jako „tahák večera“ získán Václav Hudeček; aby byla v dramaturgii koncertu zdůrazněna symbióza smyčců a dechů, stala se jeho uměleckou partnerkou pro tuto příležitost nadaná posluchačka konzervatoře, hobojistka Štěpánka Andělová. A jako svorník, garantující repertoár, doplnil trio vytvořené ad hoc pro kraslický večer klavírista Lukáš Klánský.

V pátek 4. září 2020 přivítal do posledního místa obsazený sál kraslického Kulturního domu nejen legendu jménem Hudeček s jeho hudebními přáteli, ale před nimi v rámci krátkého úvodního vystoupení také žáky místní ZUŠ. Stojí za zmínku, že v sotva sedmitisícovém městě jich „zušku“ navštěvuje bezmála pět set! A například mladý violoncellista Ondřej Seehák je takříkajíc jménem k zapamatování…

Zatímco z jeviště zněl – už v podání pražských interpretů – Bach, Chopin, Bozza a Dvořák, z hovoru s novým protagonistou kraslického příběhu sálala naděje na záchranu nejen sbírky historických nástrojů, ale firmy Amati jako takové. Krizový manažer Jiří Melničuk se jí v konkurzu ujal s vervou, která prý inspiruje stávajících sedmdesát zaměstnanců, takže se nejen vyrábí, ale na obzoru je údajně seriózní zájemce o koupi.

Koncert pro Amati završil Václav Hudeček spontánní vzpomínkou: „Když jsem v roce 1967 zvítězil v soutěži Concertino Praga, byly mi odměnou nové housle z Cremona Luby. Jel jsem si je osobně vybrat, spřátelil jsem se s mistrem houslařem – a když jsem poté hrál se symfonickým orchestrem v londýnské Royal Albert Hall pro osm tisíc diváků, zdejší housle byly v celém prostoru báječně slyšet.“

Snad časem uslyšíme, že do prostoru – tentokrát obchodního – se vrací značka, která mnohé z nás provází životem od mládí. Amati Kraslice.

Foto: MKC Kraslice, Fb Amati Kraslice