Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy a Beethovenova Devátá
„Myšlenka orchestrální akademie musela být odsunuta, snad na příští rok.“
„Program připravil Chuhei Iwasaki.“
„Zvuk orchestru byl až překvapivě profesionální.“
Druhý víkend na Dvořákově Praze uzavřel večerní koncert Mladé filharmonie s jedinou skladbou – Beethovenovou Devátou symfonií. Festivalovým programem s ní proletěl Tomáš Netopil. Nejen na otočku nedlouhého hostování ze svého německého působiště, ale i doslova. Obvyklá stopáž je kolem sedmdesáti minut, ale za hodinu ji zahraje opravdu málokdo.
V sobotu se festival Dvořákova Praha poprvé protnul s dlouholetou rozhlasovou interpretační soutěží Concertino Praga, kterou od letoška za trochu jiných podmínek spolupořádá Akademie klasické hudby. Přinesli jsme rozhovory s českými finalisty soutěže Janem Schulmeisterem a Danielem Matejčou, zaznamenali jsme výsledky soutěže a v reflexi jsme pod titulkem Česko-ruský hudební souboj mladých talentů zachytili průběh finále, které bylo festivalovým koncertem.
V neděli večer završila festivalovou pozornost věnovanou mladým Beethovenova Devátá symfonie S Ódou na radost. Pod taktovkou Tomáše Netopila hrála Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy, zpíval Pražský filharmonický sbor a sólisty byli Simona Šaturová, Markéta Cukrová, Petr Nekoranec a Jan Martiník. Záměr byl původně ambicioznější, orchestr měli tvořit účastníci orchestrální akademie, naplánované poprvé jako součást Letní hudební akademie Kroměříž. Opatření reagující na celosvětový výskyt nemoci související s koronavirem postihla i tento projekt. Akademie se v Kroměříži sice v srpnu konala, ale jako loni jen s individuální výukou různých nástrojů a zpěvu. Myšlenka orchestrální akademie musela být odsunuta, snad na příští rok. Těleso, pro které Dvořákova Praha rezervovala termín, v jubilejním Beethovenově roce logicky věnovaný jeho hudbě, se nakonec nesešlo v Kroměříži, ale vytvořili ho z velké části pražští konzervatoristé. Usedli mezi nimi nenápadně i jejich mentoři z řad filharmoniků a práce se neodehrávala na východní Moravě, ale v metropoli. Program připravil Chuhei Iwasaki a Tomáš Netopil, vedle svých závazků v Essenu a v Praze iniciátor a umělecký garant kroměřížské akademie, provedení přijel dostudovat a dirigovat.
Beethovenovo dílo pojal Tomáš Netopil s mladými nekompromisně v tempu, s obrovským nábojem energie a hráčské ochoty, nadšení a radosti. Zvolili a drželi tempo poměrně svižné až věcné, učinili v něm všechny věty poněkud podobné, ale pozitivní vyznění, které z provedení v každém okamžiku zářilo, bylo velkou hodnotou. Zvuk orchestru byl až překvapivě profesionální, plný, odstiňovaný v dynamice. Hlavní polohou byla sice poměrně hlasitá, přímočaře rovná hra, ale o odstínech se vědělo a s intuicí, muzikálně a technicky dobře podpořenou, na ně došlo moc pěkně.
Sólisté i sbor se do celkové koncepce zařadili bez problémů. Finále Ódy na radost mělo bravurní tah bez stopy zaváhání, rychlost neznamenala povrchnost a nezničila styl. Nebyla zběsilá, ale jen a jen obdivuhodná a strhující. Členové Mladé filharmonie se pod povedením Tomáše Netopila dotkli velkého umění a i čistě hráčsky plně obstáli. A publikum po sice krátkém, ale intenzivním koncertě odcházelo nabito silou, kterou hudba v tak zvládnutém průběhu a vyznění přináší skoro hmatatelně. Dvořákova Praha oslavila Beethovenovo nadcházející prosincové jubileum mimořádně neunaveným, optimistickým a mladým způsobem.
Foto: Petra Hajská
Příspěvky od Petr Veber
- Klasika v souvislostech (65)
Skuteč. Město dvou skladatelů - Katalog Kyklopů aneb Barokní výlet do řecké mytologie
- Neklidný Evropan. Čtení o Viktoru Ullmannovi v češtině
- AudioPlus | Kateřina Kalistová: Názvem Prague Philharmonia vyjadřujeme, že jsme malý „symfoňák“
- Lilie pro paní Marii, manželku Josefa Suka