Josef Zedník

Josef Zedník

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál taky na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal) a nyní je s Českým rozhlasem spjat jako produktový specialista u jeho symfonického orchestru, kde se stará o náklady za notové materiály (koncerty, vysílání a natáčení). Má rád své nejbližší, pejska Endyho a přátele. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.

101

„Chválit soubor Collegium Marianum mi po několika návštěvách jeho koncertů v plenéru, v kostele i koncertním sále připomíná nošení dříví do lesa.“

„Sympatický průvodce večerem stručně a nevtíravě svou vytříbenou angličtinou vysvětloval různé výslovnosti tohoto jazyka v průběhu vývoje ostrovní hudby od renesance až po baroko.“

„Bylo evidentní, že pan Daniels v minulosti oplýval skvělou technikou, příjemným kulatým a měkkým hlasem, to jistě každý poznal.“

Pondělní koncert v krásném prostředí Císařského sálu Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě posluchačům přinesl písňovou tvorbu anglických autorů od konce šestnáctého až po začátek osmnáctého století, a to v podání předního britského tenoristy Charlese Danielse, který se na tento repertoár specializuje. V rámci hudebního večera vystoupil soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou a koncertní mistryní Lenkou Torgersen. Posluchači měli příležitost poslechnout si u nás jen vzácně uváděná díla Thomase Morleyho, Johna Dowlanda, Henryho Purcella, Matthewa Locka či Johanna Christopha Pepusche. Ve druhé polovině programu umělci přednesli části z pastorální ódy Georga Friedricha Händela L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato – Veselý, Rozjímavý a Umírněný – na text básní Johna Miltona. Program s názvem Welcome to all the pleasures byl součástí podzimní řady jednadvacátého cyklu Barokních podvečerů, které právě Collegium Marianum pořádá.

 
neděle, 12 září 2021 08:51

Dvořákova Praha. Suk nad Rachmaninovem

100

„Oporou homogenního zvuku orchestru je kontrabasová sekce, dle mého názoru, jedna z nejlepších na světě.“

„Tetzlaffovo ‚trhnutí‘ houslemi směrem k orchestru a následné vrácení nástroje k publiku vyvolávalo nebývalé zvukové efekty, stejně také jeho schopnost ‚jalových‘ tónů střídaných s různými frekvencemi vibrata.“

„Symfonie sice vykazovala romantický styl, ale takový zapouzdřený. Dává vyniknout zejména smyčcům, které jsou místy exponované, ovšem točící se okolo jednoho tónu.“

Česká filharmonie v pátek se svým hlavním hostujícím dirigentem Tomášem Netopilem vystoupila na festivalu Dvořákova Praha. Dvořákovu síň Rudolfina rozezněla hudba Zdeňka Fibicha, Josefa Suka a Sergeje Rachmaninova. Sólistou byl německý houslista Christian Tetzlaff.

 
100

„Chantal Santon Jeffery se blýskla se všemi svými kvalitami. Její hlas naznačuje, že může zpívat i větší role až po romantický repertoár, či dokonce moderní skladby.“

„Clément Debieuvre zpívá pod maximálním legatem a měl nejlepší výslovnost ze všech zúčastněných pěvců.

„Minervu ztvárnila Marine Lafdal-Franc a nutno říci, že až zde měla prostor ukázat, jak skvělou pěvkyní je. Vládne lahodným sopránem, vede shora a měkce tvoří tóny.“

Včerejší večer v pražském kostele svatých Šimona a Judy uzavřel letošní, dvaadvacátý ročník mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou, s hosty a s pěveckými sólisty – sopranistkami Chantal Santon Jeffery, Marine Lafdal-Franc, Anne Sophie Petit, Adriánou Kalafszky, kontratenoristou Clémentem Debieuvrem, tenoristou Jordanem Mouaïssiaem a basistou Thierry Cartierem. Hudební setkání se neslo v duchu palácových radovánek (les plaisirs), samotný večer dostal název dle první malé opery programu: Les Plaisirs de Versailles. Tu složil Marc-Antoine Charpentier. V druhé polovině v novodobé premiéře zazněla opera Le Retour des dieux sur la terre Françoise Colina de Blamont. Projekt je součástí víceleté programové linie připravované ve spolupráci s prestižním Centrem barokní hudby ve Versailles (Centre de musique baroque de Versailles), na níž se podílí také Francouzský institut v Praze.

 
20210720LSSHa-cappellaPetraHajska02

„Sopranistka Anja Pöche předvedla od prvních tónů velmi krásnou barvu hlasu a nutno říci, že až na pár míst vedla prim po celou dobu koncertu.“

„Mám za to, že i u staré hudby lze daleko šířeji pracovat s dynamikou a afektem. Obecně myslím, že by pěvci mohli více pracovat s tělem a mít hlasy více zakotvené. Dílo vyznělo přesně, leč opatrně.“

„Určitě by pomohlo více se opřít do textu a v místech, kdy se dalo využít těžkých dob (například v třídobém rytmu), daleko více ‚muzicírovat‘.“

Emauzské opatství, kostel Panny Marie a slovanských patronů v Praze, bylo v úterý 20. července místem zahajovacího koncertu Letních slavností staré hudby, o kterých jsme ve VýhleduPlus psali zde. Pořadatelé pozvali německý vokální soubor Calmus Ensemble. Ten reprezentují sympatičtí mladí umělci – sopranistka Anja Pöche, altistka Maria Kalmbach, tenorista Friedrich Bracks, barytonista Ludwig Böhme a basista Manuel Helmeke. Představili se ve stěžejních Jeremiášových Lamentacích pro Zelený čtvrtek a Bílou sobotu Orlanda di Lassa a v motetech Thomase Stolzera a Leonharda Lechnera. Náš portál přináší svým čtenářům ReflexiPlus níže.

 
6

„Je naprosto přirozené, že budu zpívat automaticky jinak antifonu Hildegardy z Bingenu a cappella a jinak Ligetiho Le Grand Macabre s orchestrem. Ale obojí mě baví!“

„Podařilo se mi najít vnuka Hanse Winterberga, Petera Kreitmeira, který na můj opatrný dotaz, má-li přístup k Winterbergově pozůstalosti, reagoval s velkým nadšením a okamžitě nám zprostředkoval první noty. A stálo to zato!“

„Plánů je docela hodně, ale s ohledem na minulý nešťastný rok je už neberu jako hotovou věc. Smutek z tolika zmařených koncertů minulé sezóny zůstává…“

Přední česká sopranistka Irena Troupová je známá coby interpretka staré hudby, jíž se začala intenzivně věnovat už během studia hudební vědy na Karlově univerzitě. Ze spolupráce se souborem Musica Antiqua Praha pod vedením Pavla Klikara vzešel velký počet nahrávek a došlo k mnoha koncertům u nás i v zahraničí. V té době se u Ireny Troupové zrodil zájem i o hudbu soudobou – spolupracovala například s Petrem Ebenem, Svatoplukem Havelkou a dalšími skladateli. Po studiích působila především v Německu a brzy se stala vyhledávanou sólistkou i v dalších evropských zemích. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje svůj vztah k hudbě staré i nové, hovoří o projektech souvisejících s terezínskými autory a zve na křest nového CD s písněmi Hanse Winterberga. Ten se uskuteční tento pátek, 2. července, v 19 hodin v kostele svatého Vavřince v Hellichově ulici v Praze.

 
401

„V podání Belfiato Quintetu vyznělo závěrečné Presto virtuózně, křehce, avšak pevně a mollová část vtáhla publikum jímavě do jiného světa, aby v závěru opět vyniklo triumfální veselí a radost z hudby.“

„Subtilně vedené tóny pod absolutním legatem a přitom s krásnou sametovou barvou hlasu Kateřiny Kněžíkové vystřídaly tóny pevnějšího charakteru, rychlejších běhavých pasáží a zároveň objemnější konzistence.“

„Po tom, co ansámbl v předchozích skladbách prokázal své jasné postavení mezi světovými konkurenty, si Rapsodii užíval s naprostým nadhledem.“

V závěrečném programu komorní řady K orchestru PKF – Prague Philharmonia vystoupil dechový Belfiato Quintet, jehož hostem byla sopranistka Kateřina Kněžíková. Hudební setkání se uskutečnilo v barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí v Praze v pondělí 28. června. Belfiato Quintet přednesl v úpravě pro toto uskupení skladby Ludwiga van Beethovena, Paula Hindemitha, Maurice Ravela a George Gershwina. Kateřinu Kněžíkovou soubor doprovodil v Zuzančině árii z opery Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta a v Juliině árii z opery Romeo a Julie Charlese Gounoda.

 
úterý, 22 červen 2021 16:42

Bella Adamova: Nerada sedím doma

100

„Byla to velká výzva, ale já jsem si řekla, že do finále soutěže se musí něco risknout!“

„Neexistují žádná pravidla, jen že jste v kontaktu s ostatními hráči, s místem, kde hrajete, a že nasloucháte a respektujete to, co slyšíte. Improvizovat tak, aby to mělo smysl, vůbec není lehké.“

„Za Kateřinou Kněžíkovou jsem poprvé jela do Kroměříže před dvěma lety a to mě skvěle nakoplo. Tak velkorysou podporu jsem ještě od jiného pedagoga nezažila.“

Mladá mezzosopranistka Bella Adamova nedávno ve svém oboru vyhrála Mezinárodní pěveckou soutěž Roberta Schumanna. Narodila se v Rusku, vyrostla v Praze a zpěv studovala na londýnské Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance a pak v Kolíně nad Rýnem, ale také u naší Kateřiny Kněžíkové. Na svém kontě už má ceny v soutěži Emy Destinnové v Londýně, ve Dvořákově pěvecké soutěži v Karlových Varech a minulý rok byla mezi finalisty spolkové soutěže Bundeswettbewerb Gesang v Berlíně. Mladá umělkyně vystupuje nejen v opeře, ale také zpívá a improvizuje v duu s pianistou Michaelem Geesem. O svém úspěchu na soutěži, o osobnostech, které na své hudební cestě potkala, a o svých dalších plánech hovořila v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 
99

„V době vynucené covidové koncertní pauzy pak uzrála myšlenka pro tento nesmírně zajímavý a repertoárově obsažný žánr něco udělat – a vznikl spolek Lieder Society.“

„Studovala jsem v Düsseldorfu, kde jsem měla samostatný předmět Liedgestaltung, tedy doslova ‚výstavbu‘ písně, a pedagog pracoval zároveň se mnou i s klavíristkou.“

„V písni je zkrátka často mnohem průzračnější sazba a dramatický vývoj, na který by jinak byl k dispozici celý večer. Ten je v písni potřeba vytvořit za několik minut.“

Nedávno založený spolek Lieder Society jsme našim čtenářům představili ve VýhleduPlus před několika dny. Zakladatelé – klavírista a skladatel Jan Dušek a pěvkyně Tamara Morozová a Monika Jägerová – mají za sebou už čtyři koncerty s názvem Zahajujeme!, a to v Kladně, Kadani, Liberci a v Lounech. V sobotu 19. června večer je čeká vystoupení v Galerii HAMU v Praze a stejný program společně přednesou i v Plzni, a sice v úterý 22. června v Přednáškovém sále Západočeského muzea. Pro portál KlasikaPlus.cz všichni tři odpovídali na otázky o svých počátcích, vztahu ke zpěvu a k písni jako samostatném žánru i o svém dalším směřování.

 
20210616BPLucretia-a-DidoPetraHajska41

„Od první skladby bylo zcela zřejmé, že je Collegium Marianum vynikajícím a sehraným tělesem. Nástupy jednotlivých nástrojů ve fugatové části byly naprosto přesné, dynamicky i agogicky soubor cítí společně.“

„Caldarovo Baletto z opery Ifigenia in Aulide přineslo před přestávkou absolutně jiný styl hudby. Italská melodičnost a delší fráze umožňovaly ansámblu tvořit homogenní a velmi barevný zvuk, který působil i dynamicky o stupeň výše.“

„Z velké dálky se tu a tam ozývalo město a spojení s touto náladou dávalo pocit, že vše, co právě žijeme, je správné a má to tak být.“

Od 12. dubna jsou návštěvníkům ze zahrad pod Pražským hradem zpřístupněny Velká Pálffyovská a Malá Fürstenberská zahrada, od konce května pak také nově zrekonstruované Malá Pálffyovská a Ledeburská. A právě ta se stala ve středu večer místem koncertu souboru Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a hráčkou na flauto traverso a zobcovou flétnu Janou Semerádovou a koncertní mistryní Lenkou Torgersen. Tématem hudebního večera byly Osudové a hrdinné ženy zvěčněné v dílech starých mistrů, a sice Georga Friedricha Händela, Georga Philippa Telemanna, Christopha Graupnera, Antonia Vivaldiho, Domenica Natale Sarroa a Antonia Caldary. Hostem souboru byla hráčka na zobcovou flétnu a také na flauto traverso Michaela Koudelková. KlasikaPlus byla u toho a přináší čtenářům reflexi.

 
111

„Muzika je to na první dojem posluchačsky nenáročná, ovšem to neznamená, že je jednoduchá na souhru a že neskýtá nejednu záludnost pro samotné hráče orchestru.“

„Ceyssonův záběr je velmi pevný, ale umělec umí vytvořit velmi tichou rozjímavou náladu, na kterou orchestr navázal s absolutním soustředěním, a společně tak vytvořili skutečně mysteriózní dojem v závěru první části.“

„Za mě osobně byl nesilnějším zážitkem večera Ginasterův Harfový koncert, ale Dvořákova hudba nesměla chybět. Publikum oprávněně nadšeně tleskalo a dokonce bylo slyšet ‚Bravi‘.“

V sobotu 12. června uspořádal ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia Závěrečný koncert své sedmadvacáté sezóny. Na místě byl i audiovizuální tým České televize, který hudební večer zprostředkoval divákům stanice ČT art. Na programu byly skladby Ervína Schulhoffa, Alberta Ginastery a Antonína Dvořáka. Jako sólista se představil mezinárodně úspěšný harfista Emmanuel Ceysson a vše řídil šéfdirigent a hudební ředitel PKF – Prague Philharmonia Emmanuel Villaume. KlasikaPlus níže svým čtenářům přináší reflexi.

 
Strana 1 z 12