„Provedením Preludia Heitora Villa-Lobose se orchestr vzepjal ke krásným plastickým dynamickým obloukům zakončeným přesnými frázemi.“

„Ginasterův Harfový koncert je zajímavý a posluchačsky vděčný, střední pomalá část vytváří jakousi noční scénu plnou utichajících zvuků.“

„Pod taktovkou Tobiase Volkmanna, vystupujícího s elegancí, hrál orchestr se zaujetím, lehkostí, s výbornými dynamickými odstíny a vnitřní silou.“

Smetanovské dny v Plzni zcela jistě zaujímají pevné místo na české kulturní scéně. Letošní 39. ročník tohoto multižánrového festivalu se konal od 28. února do 28. března. Pestrá paleta téměř třiceti akcí obsahovala symfonické a komorní koncerty, opery, taneční představení, komponované hudebně-literární pořady, tvůrčí dílny pro děti i dospělé, dětské pořady, autorská čtení, výstavy a odborné vědecké přednášky. Vedle vážné hudby zazněly v samostatných pořadech festivalu latinsko-americké rytmy, česká lidová hudba i jazz. Poslední koncert patřil ve čtvrtek Plzeňské filharmonii.

Pořadatelská organizace Smetanovských dnů, Plzeňská filharmonie v čele s ředitelkou Lenkou Kavalovou, promítla v letošním ročníku čtyři hlavní témata. Týkala se návaznosti na téma vědeckého sympozia, které letos znělo „Zrození lidu v české kultuře 19. století“, a pak samozřejmě odkazu Bedřicha Smetany, který jako gymnazista žil tři roky v Plzni. Vznikly tu jeho rané skladby, například klavírní polky Jiřinková a Louisina. Prologem festivalu bylo finále Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže, která je pořádána jako bienále. Konalo se 18. listopadu 2018, tedy v letošní sezóně.

Vedle zahraničních a českých hostujících umělců se tradičně na festivalu prezentují místní hudebníci – tedy západočeští skladatelé, interpreti, studenti plzeňské konzervatoře i žáci základních uměleckých škol. Dramaturgie také dbá o vyzdvižení životních jubileí umělců. Uskutečnil se koncert k nedožitým 90. narozeninám Petra Ebena, koncert Českého noneta u příležitosti 95. výročí jeho založení, do Plzně také přijel se svým souborem Musica Bohemica letošní osmdesátník Jaroslav Krček a bylo připomenuto i 60. výročí úmrtí Bohuslava Martinů.

Plzeňská filharmonie jako pořadatel tradičně zahajuje i zakončuje Smetanovské dny. Slavnostní závěrečný koncert festivalu se konal ve Velkém sále Měšťanské besedy. Po krátkých projevech primátora Města Plzně Martina Baxy a předsedy správní rady Plzeňské filharmonie Vladislava Vilímce přistoupil k orchestru, a to poprvé, dirigent Tobias Volkmann. Působí jako šéfdirigent Theatro Municipal v Riu de Janeiro a hlavní hostující dirigent Národního symfonického orchestru UFF, dříve brazilského rozhlasového orchestru. Studoval u řady významných dirigentů, u Kurta Masura, Jormy Panuly a dalších, ale také u Ronalda Zollmana, současného šéfdirigenta Plzeňské filharmonie. Získal hlavní ocenění na mezinárodní soutěži Jormy Panuly v roce 2012 ve Finsku a cenu Audience Preference Award na festivalu Musical Olympus 2013 v Petrohradě. Patří k významným osobnostem nové generace brazilských hudebníků.

A tak byl zcela oprávněně hudební večer uveden dílem jednoho z největších brazilských skladatelů 20. století Heitora Villa-Lobose, od jehož úmrtí uplyne letos šedesát let. Kompozice tohoto skladatele vesměs čerpají z lidové hudby, výsledkem jeho obdivu k dílu J. S. Bacha je pak cyklus devíti suit Bachianas Brasileiras. Provedením Preludia ze čtvrté suity se orchestr ve smyčcovém obsazení vzepjal ke krásným plastickým dynamickým obloukům zakončeným přesnými frázemi.

Následovala pak hudba argentinského skladatele Alberta Ginastery, blízkého přítele Aarona Coplanda; Ginastera ve svém díle absorbuje lidovou tradici s evropskými uměleckými směry. V této latinskoamerické části večera byla hvězdou harfistka Jana Boušková, umělkyně patřící nesporně k světovým špičkám svého oboru. Je možno vyjmenovat všechna její ocenění, ale omezme se na to, že její první učitelkou byla její matka, významná harfistka Libuše Váchalová, a že roku 1992 zvítězila ve světově nejprestižnější harfové soutěži v USA. Hraje na nástroj, který v této soutěži získala. Stala se profesorkou londýnské Royal College of Music.

Provedení Ginasterova Koncertu pro harfu a orchestr op. 25  Janou Bouškovou bylo velkým zážitkem – svůj nástroj ovládá dokonale, krásně zvukově vyváženě. Skladba sama je zajímavá a posluchačsky vděčná, v krajních větách se v toku hudby prolínají folklórní prvky, střední pomalá část vytváří jakousi noční scénu plnou utichajících zvuků a napětí. Díky autorově vynalézavé instrumentaci, výrazově plnému přednesu i decentně vedenému orchestru, pod vycizelovanými gesty dirigenta, vyzněla skladba k nejvyšší spokojenosti publika. Nadšeným návštěvníkům ještě jako přídavek zahrála Jana Boušková virtuózní Benátský karneval.

Druhá polovina koncertu patřila hudbě Petra Iljiče Čajkovského. Z jeho symfonií byla důmyslně vybrána jedna z méně hraných, druhá, Symfonie c moll op.17. Je v ní asi nejvíc z Čajkovského symfonií uplatněn folklór, zaznívají v ní citace ukrajinských lidových písní a tanců. I zde podala Plzeňská filharmonie velmi pěkný výkon. Pod taktovkou Tobiase Volkmanna, vystupujícího s elegancí, hrál orchestr se zaujetím, lehkostí, s výbornými dynamickými odstíny a vnitřní silou. Letošní ročník Smetanovských dnů byl uzavřen důstojně a na vysoké umělecké úrovni.

Foto: Dominik Beránek, archiv J. Bouškové, město Plzeň