„V důsledku opatření proti pandemii sbor veřejně nezpíval od loňského léta.“

„Skladby od Martinů měly vše: krásné harmonie, vypracovanou polyfonii, kantabilitu, rozkošné detaily související s textem.“

„Tippettovy spirituály. Parádní číslo Martinů Voices.“

Na podporu činnosti Institutu Bohuslava Martinů se uskutečnil už šestý benefiční koncert. V zahradě Vratislavského paláce v Praze na Malé Straně zpívali v pondělí Martinů Voices. Plenérový koncert skvělého komorního sboru měl svá akustická úskalí, ale činnost specializovaného pracoviště toto setkání připomnělo jedinečně a kultivovaně. Institut stojí za mnoha aktivitami podporujícími skladatelův odkaz. Teď asi nejzásadněji za postupným vydáváním jeho souborného díla, Bohuslav Martinů Complete Edition.

Desátý svazek kompletní notové edice děl, operu Ariadna, pokřtí Institut Bohuslava Martinů počátkem července na festivalu Smetanova Litomyšl. Tam je nastudování opery Ariadna součástí programu připraveného tradičně do zámeckého areálu v nedalekých Nových Hradech, a to pod názvem Třikrát Ariadna. Režisérka Magdalena Švecová chystá pro několikeré provedení komorní hudební a divadelní večer, ve kterém dále figuruje klasicistní melodram Jiřího Antonína Bendy a raně barokní operní fragment od Claudia Monteverdiho. Projekt Bohuslav Martinů Complete Edition obsáhne ještě více než devadesát dalších svazků. Je rozvržen na několik dalších desetiletí.

Komorní sbor Martinů Voices, nesoucí skladatelovo jméno od roku 2010, připravil zajímavou sestavu nedoprovázených skladeb od Palestriny, Tippetta a samozřejmě i od Martinů. V důsledku opatření proti šíření pandemie sbor veřejně nezpíval od loňského léta, kdy se objevil na Národním festivalu Smetanova Litomyšl. (O koncertě jsme tehdy psali pod titulkem Mistři na zámeckém návrší.)  Příležitost k vystoupení nyní zakladatel a sbormistr souboru Lukáš Vasilek přivítal, tím spíše, že šlo o koncert přeložený už z listopadu loňského roku.

Palestrinovy madrigaly uvedli Martinů Voices jako doklad inspirací Bohuslava Martinů v hudbě minulosti. Jako jedna ze čtyř položek pondělního programu zazněl výběr ze skladatelových sborových skladeb, které před pár lety natočili na vysoce oceňované CD (Editor’s Choice časopisu Gramophone, Diapason d’Or, pět hvězdiček v BBC Music Magazine…). Jednotlivé položky programu pocházely ze Čtyř písní o Marii, z Madrigalů, Českých madrigalů a Pěti českých madrigalů a měly vše: krásné harmonie, vypracovanou polyfonii, kantabilitu, rozkošné detaily související s textem…

Naprosto unikátním činem bylo ovšem uvedení sólových písní z tvorby Bohuslava Martinů. Několik prostých písní si rozdělili tři ze zpěváků třináctičlenného sboru. Stáli na nových místech zahrady a přednášeli prosté melodie, které Martinů – v cyklech Písničky na jednu stránku, Nový Špalíček a Písničky na dvě stránky – přidal k lidovým textům. Bez sofistikovaně jednoduchého klavírního doprovodu, který ovšem harmoniemi i rytmem posunuje „písničky“ modernějším směrem, vyniklo teď, jak geniálně se Martinů přiblížil duchu lidových písní.

Závěr zhruba hodinového zpívání patřil hudbě Michaela Tippetta, jeho spirituálům z oratoria Dítě naší doby, upraveným později do samostatné koncertní podoby. Mistrovské zpracování s charakteristickými sóly, rytmy a akordy, které cituje melodie Afroameričanů a dotváří je do krásné stylizace. Parádní číslo Martinů Voices.

Jaro v zahradě je cyklus klavírních skladbiček Bohuslava Martinů. Můžeme si jeho název vypůjčit… Jarní, už skoro letní podvečer v malostranském zákoutí, v historické barokní zahradě, měl nezpochybnitelné a nezaměnitelné kouzlo; byl v situaci, kdy koncerty ve vnitřních prostorách vyžadují zvýšená hygienická opatření, dobrým a elegantním řešením. Sbor zpívající v horní části zahrady se zdí za zády bylo pěkně slyšet, podvečerní obloha tvořila klidnou kulisu. Jedinou vadou v jinak tiché části města, v závětří v úbočí petřínských strání, bylo zcela absurdní, chvílemi docela hlasité hučení jakési vzduchotechniky v sousední zahradě americké ambasády, přes veškerou opakovanou snahu pořadatelů zřejmě neumlčitelné a neodstranitelné. To je život. Ideální situace nenastávají v podstatě nikdy… A to přitom byl Martinů po válce regulérním americkým občanem… 🙂

Foto: Zdeněk Chrapek