„Slunovrat není podle autorových slov folklorní kompozicí, ale spíše folklorním kaleidoskopem věku globalizace.“
„Skladatel vstřebával nejrůznější podněty, které mi Morava nabízela – od modernistické architektury přes lidové písně až po rodinné kořeny; jeho prababička byla malérečka.“
„Věkový průměr tohoto tělesa je nízký, což je mně, mladému dirigentovi, velice příjemné, řekl šéfdirigent Robert Kružík.“
Ve Zlíně měla ve čtvrtek premiéru symfonická skladba Slunovrat současného českého autora Jana Ryanta Dřízala. Uvedla ji s novým šéfdirigentem Robertem Kružíkem tamní Filharmonie Bohuslava Martinů, která dílo objednala. Skladatele inspirovaly obrazy Joži Úprky, jehož dílo se stalo národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Zhruba desetiminutové, posluchačsky vstřícné dílo volné formy, po převážně energickém vyznění uzavřené klidnějším dovětkem, zaujalo výraznými ohlasy na lidovou hudbu a na hudební jazyk Leoše Janáčka. Během večera zazněl také Dvořákův Klavírní koncert a Sukova Praga.
„Klíč ke zvukovému světu Slunovratu jsem hledal delší čas, během něhož jsem vstřebával nejrůznější podněty, které mi Morava nabízela – od modernistické architektury přes lidové písně až po rodinné kořeny: moje prababička byla malérečka…,“ uvedl autor ke své novince. „Nakonec jsem svou inspiraci získal pod dojmem z obrazů Joži Úprky, které jsem viděl ve zlínské galerii. Jejich barevnost a vnitřní expresivita mě inspirovaly svou živelností. Za křesťanskou slupkou lze tušit ještě pohanskou tradici,“ domnívá se Jan Ryant Dřízal.
Rozhodl se proto, že bude při komponování díla pro Zlín vycházet primárně z folklorní estetiky, respektive z energie lidové tvorby, a to v té podobě, jak působí na člověka, který vyrůstal ve velkoměstě. Slunovrat není podle jeho slov folklorní kompozicí, ale spíše „folklorním kaleidoskopem věku globalizace“. Na začátku je možné v Dřízalově hudbě slyšet fanfáry lesních rohů v přirozeném ladění, později je také možné zaslechnout Janáčkovy slavné harmonické sekvence ze závěru symfonické básně Taras Bulba, propojené s ohlasy na cimbálovou muziku…
Spektrum kompozic Jana Ryanta Dřízala pokrývá množství druhů a žánrů, včetně scénické a filmové hudby. Před několika lety se stal vítězem skladatelské soutěže České filharmonie, jeho skladba Kuře melancholik byla tehdy provedena pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.
Filharmonie Bohuslava Martinů je osmdesátičlenný symfonický orchestr sídlící od roku 2011 v Kongresovém centru ve Zlíně. Ročně má kolem stovky koncertů, pořádá šest abonentních cyklů i řadu mimořádných produkcí, k tomu více než sedmdesát koncertů pro děti a studenty. Vystupuje i po Evropě. První zaoceánské turné, které vedlo do Spojených států amerických, absolvovala filharmonie v roce 1995. Například v roce 2016 uskutečnila turné po Indii a o rok později také po Jižní Koreji, do Indie se vrátila znovu v roce 2018.
Jako šéfdirigent nastoupil k tělesu na začátku této sezóny Robert Kružík. Nabídka přišla tři roky po jejich první společném koncertě. „Věkový průměr tohoto tělesa je nízký, což je mně, mladému dirigentovi, velice příjemné. Je zde cítit chuť k práci a činorodost a zaujetí pro dané dílo,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Kružík, který je garantem dramaturgie celé sezóny. A pokračoval: „Zastřešuji ji jako jeden celek, nejenom své koncerty, což není úplně běžné, protože v jiných orchestrech šéfdirigent spíše tvoří jen vlastní programy a všechno ostatní je na dramaturgovi. Mám docela velký vliv, abych ovlivnil, co budeme nebo nebudeme hrát.“
Robert Kružík už má za sebou inaugurační koncert, na kterém nedávno zazněl Beethovenův 3. klavírní koncert s německo-ruskou pianistkou Olgou Scheps. V druhé polovině to byla Symfonie E dur Josefa Suka. Sukova hudba byla na programu i 14. října. Po skladbě Jana Ryanta Dřízala a po Dvořákově Klavírním koncertu s Martinem Kasíkem přišla na řadu Sukova symfonická báseň Praga. Ve Zlíně se nehrála už řadu let.
Foto: Wikipedia (volné dílo), Fb Filharmonie B. Martinů Zlín
