2444289075298511483993746466802972571990358n

Nová koncepce sborových koncertů, spolupráce s PKF–Prague Philharmonia, Janáčkova Glagolská mše v Elbphilharmonie, tradiční letní festivaly a v neposlední řadě sice dočasné, ale nové sídlo s vyhovující zkušebnou, které sbor získal v historických prostorách v centru Prahy - to jsou v bodech hlavní novinky 87. sezóny, do které právě vstupuje Pražský filharmonický sbor. A jak nám potvrdil David Mareček, který k České filharmonii převzal i jeho vedení, úkolem do budoucna je i rozšíření zahraničních příležitostí.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
191210Mesias08cPetraHajska

„Na listopadovém koncertě zazní v Rudolfinu repertoár, který Collegium 1704 natočilo pro film Il Boemo.“

„Sólistkou má být Karina Gauvin, představitelka Händelovy Alciny v nové inscenaci, kterou za spoluúčinkování Collegia 1704 plánuje Národní divadlo Brno.“

„V roli Evangelisty se má poprvé s Collegiem 1704 představit německý tenorista Sebastian Kohlhepp.“

Letošní pražskou koncertní sezónu barokního orchestru Collegium 1704 otevře 11. října Mozartovo Requiem. V dalších měsících v Rudolfinu postupně zazní také Bachova a Zelenkova díla nebo hudba z chystaného velkofilmu Il Boemo o Josefu Myslivečkovi, který má mít premiéru v kinech letos v prosinci. Pokračuje rovněž komorní řada sboru Collegium Vocale 1704, a to ve vršovickém Vzletu, a online koncertní série Universo 1704. V roce 2022 se bude orchestr navíc v Brně podílet na inscenaci Händelovy opery Alcina.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
210903C1704Vzletkoncert09cPetraHajska

„Händelova skladba byla příležitostí pro Terezu Zimkovou, aby bezchybně po dvacet minut sólově excelovala v radostných koloraturách.“

„Václav Luks mohl ukázat umění odlišit styly a nálady děl, práci s architekturou a neomylně vyhmátnutým výrazem i nepřeberné množství krásných detailů.“

„Jde o kulturní zařízení, které může přinášet nové podněty a formáty, které určitě bude přesahovat lokální podmínky a které může obecně umění zlidšťovat.“

Nový kulturní prostor Vzlet, adaptovaný z někdejšího sokolského kina v Praze-Vršovicích, je zasvěcen hudbě, divadlu a filmu. Programy v něm společně zaštiťují a zajišťují divadlo Vosto5, nedaleké kino Pilotů a orchestr Collegium 1704. Používají slogan „Do Vršovic za kulturou, za zážitky a na dobré kafe“. Publikum tam bude občas směřovat i za barokní hudbou. První koncert v pátek naznačil, že zvyknout si bude nutné i možné.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
101

„Mentor zprostředkovává pohled zvenčí na proces výuky či tvorby.“

„Důležité je nesoutěžní prostředí a atmosféra bezpečného sdílení a respektu ke stadiu technické a jiné zralosti každého z účastníků.“

„Moc nás těší, že zájem neustále narůstá.“

Stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART je určena pro tandemy žák–pedagog. Výhradně. Zavazují se pak celý roční program absolvovat společně. O tomto víkendu, stejně jako už před týdnem, je v Kroměříži stipendistům vybraným do čtvrtého ročníku určeno setkání s jejich mentory, první ze šesti pro nadcházející školní rok. Talentovaným žákům a jejich učitelům se věnují přední umělecké osobnosti: Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Jan Fišer, Karel Košárek, Jan Ostrý, Radka Fišarová, Marcel Bárta, Martin Velíšek, Lela Geislerová a Jan Kodet. Dana Syrová, zakladatelka Akademie MenART a spoluzakladatelka projektu ZUŠ Open, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vysvětluje, jak si mentoři vybírají své třídy a jak pracují, přibližuje, co se dělo před týdnem, a shrnuje, které obory jsou na řadě ode dneška do neděle.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
104

„Když mě v roce 2015 Pražákovci oslovili, zda bych s nimi nechtěla hrát, přišlo to v mém životě v pravý čas.“

„Paradoxně nám pomohla uplynulá sezona, kdy hudebníci nemohli vystupovat. Scházeli jsme se s novými kolegy, pravidelně každý měsíc jsme cvičili.“

„Navazujeme na tradici Pražákova kvarteta. Základem je česká tvorba.“

Houslistka Jana Vonášková, primárius Pražákova kvarteta, hovoří o svých dalších plánech v oblasti komorní hry, poté co bylo oznámeno, že 12. prosince 2021 se uskuteční poslední koncert Pražákova kvarteta.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
888

„Jako mladý šéf České filharmonie spoluzakládal a vedl po válce festival Pražské jaro.“

„Nikdy nechtěl být tím, kdo má nejvíc koncertů za rok, kdo má za život nejvíc nahrávek. Jako hudebník byl absolutně náročný, neznal kompromis.“

„Byl šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a drží dosud rekord jako nejdéle působící šéf v historii tělesa.“

Bavorský rozhlas na stanici Bayern 4, stejně jako Český rozhlas na stanici Vltava, věnoval ve středu ve vysílání nepřeslechnutelný prostor Rafaelu Kubelíkovi. Dirigentovi, který po Únoru 1948 odešel z Československa, v exilu vykonal kus poctivé práce a po uzavření aktivní umělecké dráhy se nakonec ještě vzchopil k novému nádechu: v květnu 1990 na Pražském jaru a pak v červnu na Staroměstském náměstí dirigoval Smetanovu Mou vlast. Jako symbolický hudební návrat do vlasti, kterého se skoro zázračně dočkal. Zemřel před pětadvaceti lety, 11. srpna 1996, bylo mu dvaaosmdesát.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
2

„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“

„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“

„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“

Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
středa, 04 srpen 2021 12:31

Zemřel hobojista Pavel Verner

1001 V pondělí 2. srpna oznámil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK smutnou zprávu. Ve věku 87 let zemřel jeho dlouholetý člen a později kronikář, hobojista Pavel Verner. Narodil se 9. února 1934 v Praze, kde studoval na konzervatoři u Adolfa Kubáta, soukromě také u Františka Hantáka. Talent Pavla Vernera se výrazně projevil, když se v roce 1959 stal jedním z laureátů dechové soutěže Pražského jara. Ve FOKu coby sólohobojista působil sedmatřicet let, a to od roku 1962 do roku 1999. Ještě před tím však hrál v letech 1956–1958 ve zlínské filharmonii (Tehdy šlo o Státní symfonický orchestr Gottwaldov) a poté se stal vedoucím hobojové skupiny v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Jako pedagog vyučoval na Pražské konzervatoři, účastnil se interpretačních kurzů a zasedal v porotách na mezinárodních soutěžích, například na Concertinu Praga nebo v interpretační soutěži v Bayreuthu. Sólově hrál s Pražským komorním orchestrem, Českým komorním orchestrem, který v roce 1958 obnovil Josef Vlach, se Sukovým komorním orchestrem, Les Solistes Européens a s komorním orchestrem Ars rediviva a jako hobojista působil i v Pražské komorní filharmonii. Hrál také v souborech Musica da camera Praga, Filharmonickém kvintetu a s Vlachovým kvartetem. Psali pro něj skladatelé jako Zdeněk Lukáš, Oldřich Flosman, Miloš Vacek nebo Jan Hanuš. Se členy své rodiny založil soubor Verner Collegium. Vynikal také v interpretaci barokní hudby a natočil řadu snímků pro nahrávací společnosti, rozhlas a televizi. „Dnes nás ve FOKu zastihla smutná zpráva. Opustil nás Pavel Verner, vynikající hobojista, který u Pražských symfoniků působil celých 37 let a následně se začal věnovat práci kronikáře FOK. Vzniklo šest knih, které sám napsal a ilustroval. Vytvořil tak nezaměnitelný soubor vzpomínek a historie celého orchestru, díky kterým budeme mít všichni při vzpomínce na bývalého kolegu úsměv na tváři,“ uvedl FOK na svých facebookových stránkách. Poslední rozloučení s Pavlem Vernerem se uskuteční během mše v pondělí 9. srpna v 17:30 hodin v kostele svatého Tomáše v Praze na Malé Straně.

Zveřejněno v AktuálněPlus
anna02780

„Měla jsem krásné dětství a také kamarádky z tria, se kterými jsme si chodily ven hrát, ale vždycky jsem se těšila na to, až si zase zahraju.“

„Zatím směřuji spíše na dráhu sólovou.“

„V létě se chystám na kurzy do Sieny, kde bude vyučovat Luigi Magistrelli, Alessandro Carbonare a David Krakauer. Chci se stále zlepšovat a učit se nové skladby.“

Klarinetistka Anna Paulová má za sebou loňský absolventský koncert, který lze považovat za důležitý milník hudební kariéry doprovázené veleúspěšnými soutěžními výsledky a stále otevřené dalším výzvám. Rozhodně by se chtěla ještě mnohých soutěží zúčastnit. Absolvovala magisterské studium na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a také na Musikhochschule Lübeck. Jako absolventka získala ocenění Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové za nahrávku Sonáty pro klarinet a klavír Viktora Kalabise pro vydavatelství Supraphon. V současné době pokračuje v doktorském studiu na HAMU v Praze. Nejnověji získala v lednu 2019 Zlatou medaili na Mezinárodní soutěži mladých talentů ve Vídni a poté se dostala v náročné Mezinárodní soutěži ARD v Mnichově do semifinále, mezi šest nejlepších kandidátů z celého světa. Koncertní život dospěl v posledním roce do nečekaného útlumu, ale stále můžeme znovu vyslechnout třeba záznam jejího letošního únorového koncertu v cyklu Pražské Múzy nebo dubnový koncert ze Studia 1 Českého rozhlasu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 16 červen 2021 16:03

Matouš Zukal: Jsem soutěživý typ

Akademie-kl-hudby

„Kdyby mi někdo před rokem řekl, že ve finále skončím druhý, sotva bych mu uvěřil.“

„Slukova sonáta je tak krásná muzika, že člověk její technické obtíže vždycky nějak vyřeší. Ta hudba vás v tom nenechá.“

„Líbí se mi, že v horách jsou hranice neomezené.“

Klavírista Matouš Zukal se ve třiadvaceti letech stal laureátem letošní Mezinárodní soutěže Pražské jaro 2021, v celkovém pořadí druhý. Je studentem druhého ročníku HAMU ve třídě Iva Kahánka. Ve své hře nestaví na odiv virtuozitu, ta je samozřejmým prvkem jeho interpretace, zaujme především pochopením skladby a hlubokou přemýšlivostí. Takovou osobností je Matouš Zukal i v soukromí – uvážlivě volí slova, ať už hovoří o klavírní hře, svých učitelích, nebo velké zálibě – vysokých horách. Svou noblesní bezprostředností a inteligencí si okamžitě získává sympatie. Pro výkonného umělce je to velký dar.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
111

„Když hraju skladbu od slavného skladatele, o kterém byl natočen dokument, tak se na něj podívám a pak si představuju, že jsem v tom období, prostoru a hraju na stejný klavír, abych pochopila, jak to myslel.“

„Mým snem je zahrát si s Českou filharmonií v Dvořákově síni v Rudolfinu a také v různých sálech světa, abych mohla cestovat.“

„I když skladbu hraju už delší dobu, třeba více jak rok, tak vždy je v ní co objevovat. Je to takový hudební výlet, na který se těším den za dnem.“

Vzpomenete si, co jste dělali, když vám bylo dvanáct let? A dokázali byste říct, co bylo v tomto věku vaším největším úspěchem? Mladá talentovaná klavíristka Nora Lubbadová, která čerstvě oslavila své dvanácté narozeniny, má na svém kontě úspěchů hned několik. Zahrála si na Pražském jaru, několikrát vyhrála celostátní soutěž Prague Junior Note a ve finále mezinárodní soutěže Louskáček si zahrála s Moskevskou filharmonií. Jako jedna z mála Češek dostala také pozvání do slavné Carnegie Hall v New Yorku. A tím Nořiny úspěchy zdaleka nekončí, k těm nejčerstvějším patří její vystoupení na mezinárodním festivalu Vladimíra Spivakova: Moskva vítá přátele. V RozhovoruPlus mimo jiné prozradila, že se pořád cítí jako obyčejná holka, která si ale svůj život bez klavíru nedokáže představit.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
111

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

 
Zveřejněno v SeriálPlus

5000 Dlouho očekávaná kulturní událost se už za pár dní stane skutečností. Od pátku 11. června do pondělí 14. 6. stane náš dirigent Jakub Hrůša v čele Vídeňských filharmoniků, aby s nimi ve vídeňském Musikvereinu a Konzerthausu čtyřikrát provedl cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. První z koncertů pořádá Společnost přátel hudby ve Vídni (Gesellschaft der Musikfreunde in Wien), sobotní a nedělní koncerty jsou určené abonentům Vídeňských filharmoniků a pondělní produkce bude součástí vídeňského Mezinárodního hudebního festivalu (Internationales Musikfest). Jakub Hrůša má svůj debut s Vídeňskými filharmoniky už za sebou, a to když v listopadu roku 2019 společně přednesli Dvořákův Karneval, Čajkovského slavný Klavírní koncert č. 1 b moll se sólistou Denisem Matsuevem a Bartókův Koncert pro orchestr. Smetanovu Mou vlast dirigoval a natočil se svými Bamberskými symfoniky. S nimi také s tímto cyklem symfonických básní zahajoval Pražské jaro v roce 2019. V ten samý rok poskytl Jakub Hrůša svého audiovizuálního průvodce ke zveřejnění portálu KlasikaPlus. Článek a streamy s dirigentovým slovem si můžete připomenout zde.

Zveřejněno v AktuálněPlus
102

„Druhá věta ze Třetí Mahlerovy symfonie je bez kontextu celé skladby poněkud neukotvená.“

„Petru Nekorancovi, který se doposud jevil především jako představitel rossiniovské virtuozity a italského belcanta obecně, styl Brittenovy hudby evidentně konvenuje.“

„Beethovenova Pastorální, která se v napětí mezi poetičností a věcností dá zahrát nádherně a rozkošně, začala být brzy jednotvárná.“

Fanfáry z balkonu Obecního domu a předtím koncert České filharmonie, to byl ve čtvrtek závěr Pražského jara. Festivalu, který se už podruhé, stejně jako loni, musel spokojit s náhradní verzí programu. Letos festivalu obsáhlejšího, regulérnějšího a v několika případech nejen virtuálního a pouze streamovaného, ale už i s publikem v sálech. Nicméně i tak festivalu zbaveného plného lesku. Neměl ho ani poslední večer. Beethovenova Pastorální vyzněla v jeho závěru značně nezajímavě.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 03 červen 2021 09:24

Setkání dvou světů, Západu a Východu

108

„Veškerá produkce večera tvořila jednolitý celek, který spojoval a zároveň kontrastoval projevy západní a východní kultury.“

„Průvodcem na této cestě byl Saša Rašilov, který mezi hudbou, ale i jí podkreslován předčítal pasáže z Harantova literárního odkazu.“

„Večer jsme putovali spolu s Kryštofem Harantem – tu upomínáni na jeho vlast a tvorbu v podání Cappelly Mariany, tu zaváti ve směru jeho cesty hudebním uměním souboru Constantinople.“

Jedním z posledních koncertů letošního ročníku Pražského jara byl večer s názvem Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země. Cappella Mariana přizvala ke spoluúčinkování soubor Constantinople a vytvořila unikátní program na pomezí dvou kultur. Role recitátora se zhostil Saša Rašilov, moderátorkou byla Markéta Cukrová. Streamovaný koncert se odehrával v prostorách kostela sv. Anny v Praze.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
17395767354

Tradičně v Obecním domě se dnes večer završí 76. ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Zahraje Česká filharmonie, kterou povede Mark Wigglesworth. Jako sólista v Brittenově písňovém cyklu Les Illuminations na texty francouzského básníka Arthura Rimbauda vystoupí tenorista Petr Nekoranec. Koncert otevře druhá věta z Mahlerovy Třetí symfonie s podtitulem „Co mi vyprávějí květiny na louce“ a večer pak zakončí Beethovenova Symfonie č. 6 „Pastorální“. Koncert se uskuteční  s obecenstvem v sále, zároveň ho v přímém přenosu odvysílá festival na svém webu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
99

„Widmann si náruživě pohrál s agogickou volností, jeho rubata byla krásně vymyšlená a nikdy nešla proti orchestru.“

„Šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia ví, že na dobrou hudbu je nutno pohlížet bez jakékoli názorové demagogie.“

„Takové koncerty Pražskému jaru a jeho dobré pověsti věru lahodí.“

Další z koncertů Pražského jara měl podtitul Klasicismus a neoklasicismus a jeho dramaturgická linka vedla od Wolfganga Amadea Mozarta až k nejryzejším představitelům hudebního neoklasicismu, kterými jsou Igor Stravinskij a Francis Poulenc. Program svedl dohromady rezidenčního umělce Pražského jara, německého klarinetistu a skladatele Jörga Widmanna, s předním pražským orchestrem PKF – Prague Philharmonia a jeho šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3002

Program inspirovaný slavným cestopisem Putování Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic připravil na dnešní večer Festival Pražské jaro. Výjimečný dramaturgický počin přednesou Cappella Mariana spolu s kanadským souborem Constantinople, text bude vyprávět Saša Rašilov, který se tak stane průvodcem na hudební cestě do exotických krajin Kypru, Jeruzaléma, Sinaje či Káhiry. Koncert se uskuteční v Pražské křižovatce tentokrát bez obecenstva v sále. V přímém přenosu ho odvysílá web Pražského jara a také KlasikaPlus.cz na svém Facebooku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
3000

Do doby klasicismu a neoklasicismu dnes zavede diváky dramaturgie Festivalu Pražské jaro. Kombinuje Koncert pro klarinet a orchestr A dur Wolfganga Amadea Mozarta a hudbu dvou klasiků 20. století, Francise Poulenca a Igora Stravinského, od jehož úmrtí uplyne na jaře 50 let. Interprety budou rezidenční umělec festivalu, německý klarinetista a skladatele Jörg Widmann, PKF – Prague Philharmonia a její šéfdirigent Emmanuel Villaume. Koncert se koná v pražském Rudolfinu s obecenstvem v sále, zároveň ho v přímém přenosu odvysílá festival na svém webu a také KlasikaPlus.cz na svém Facebooku.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
100

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro v roce 2017 svedl k první a zároveň oboustranně inspirativní spolupráci na pódiu dirigenta Dennise Russella Daviese a Filharmonii Brno. Pár měsíců na to stanul Davies v čele brněnských filharmoniků jako jejich šéfdirigent. Po čtyřech letech se s nimi vrací na Pražské jaro – tentokrát s programem sestaveným z děl slavných amerických autorů řazených k minimalismu, s nimiž jej osobně pojí dlouholetá spolupráce. Zazní Harmonielehre Johna Adamse a v české premiéře Symfonie č. 12 Philipa Glasse na písňové texty z alba Lodger Davida Bowieho. Koncert se uskuteční dnes od 20 hodin ve Smetanově síni pražského Obecního domu bez obecenstva v sále, ovšem přímým přenosem bude na webu Pražského jara a na sociálních sítích partnerů, včetně portálu KlasikaPlus.cz, přístupný celému světu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Strana 1 z 10