Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

pondělí, 27 leden 2020 18:38

Zauberflöte, Magic Flute, Kouzelná flétna

00

„Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Sira Colina Davise také pod hlavičkou Supraphonu.“

„Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll, skutečný basso profondo.“

„Nahrávka připomíná rolí Tamina umění tenoristy Petera Schreiera, umělce se světovou kariérou, který byl doma právě v Drážďanech.“

Premiéra Kouzelné flétny v Divadle Na Vídeňce v září 1791 vnesla díky velkému úspěchu do života pětatřicetiletého Wolfganga Amadea Mozarta příjemné rozjasnění. Že necelé tři měsíce poté už nebyl mezi živými, je z mnoha důvodů paradoxem, který nás dodnes nenechává lhostejnými. Kompletních nahrávek jeho poslední opery existuje řada. Krásné místo mezi nimi zaujímá ta, kterou v první polovině osmdesátých let dvacátého století pořídil v Drážďanech Sir Colin Davis. Dnešní Mozartovy 264. narozeniny byly dobrou příležitostí si album a také dirigentovu dlouholetou vazbu na Staatskapelle Dresden připomenout.

 
13

„Soustředění scénické podoby opery do jedněch rukou se v tomto případě projevuje jako výhoda.“

„Výrazným prvkem celé inscenace je choreografie.“

„Jaroslav Kyzlink vede Turandot k pevnému, monumentálnímu účinku, aniž by sklouzl k laciné opulentnosti.“

Kdo by neznal slavné operní „Vincero!“, nejlépe od Luciana Pavarottiho, který třetímu vítěznému zvolání dokázal na nejvyšších tónech dát neuvěřitelných jedenáct vteřin… Ne každý už ale ví, že jde o úplně poslední slovo árie Nessun dorma, Nikdo nesmí spát, která v Pucciniho Turandot otvírá třetí dějství. Pražské Národní divadlo teď operu dává po čtyřech desetiletích na své historické scéně. Dobrá příležitost zařadit si opět árii kompletně do kontextu. A uvědomit si, že je opravdu nádherná, ale že neméně úžasné je celé dílo.

 
1

„Hlavní postavou se stal díky výrazově podmanivému zpěvu francouzský tenorista Mathias Vidal.“

„Václav Luks inicioval všechny nuance a v žádném z pěti dějství nenechal ani na chvíli opadnout tah a napětí.“

„Orchestr měl ve svých řadách nejen hráče na obvyklé nástroje, ale také skvělého bicistu.“

Václav Luks nastudoval a po Evropě hraje barokní operu Les Boréades od Jeana-Philippa Rameaua. Tragédie lyrique zachycuje starověkou báji o královně a potomcích bohů, o osudových předurčeních a nečekaných překvapeních. Končí po dvou a půl hodinách dobře, mladému páru nakonec nic nestojí v cestě. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 s osmi sólisty po středečním koncertním uvedení díla v Theater an der Wien v rakouské metropoli pokračuje s projektem do Versailles a pak do Moskvy.

 
0

„Turandot je pro mne esencí toho nejlepšího ze všech Pucciniho oper.“

„Nechtěl bych se podílet na tom, aby ze Zlaté kapličky byl jenom skanzen.“

„Brno je spojováno s Janáčkem. Podobně je k pražskému Stavovskému divadlu přišpendlen Mozart.“

Národní divadlo má na repertoáru nově Pucciniho Turandot. Režie a scéna je dílem Zuzany Gilhuus. Na jeviště historické budovy postavené v Praze Čechy se tato opera vrátila po více než čtyřiceti letech, během nichž se ovšem hrála ve Státní opeře, v někdejším divadle pražských Němců. Hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, který inscenaci připravil hudebně, se těsně před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nejen nad Pucciniho posledním dílem, ale také nad tradicemi a nad budoucností pražských operních divadel. A protože je z Brna a dirigentskou dráhu začal v tamním souboru Janáčkovy opery, nabízí i některá srovnání.

 
úterý, 21 leden 2020 19:34

SOČR v rukou dirigentky Anu Tali

11

„Baborákův Mozart byl ztělesněním absolutní hudby, která přesto není abstraktní, ale vypráví svou řečí, srozumitelnou, důvěrně známou.“

„Serenáda třicetiletého Brittena je příkladem senzitivní hudebnosti a mistrného a krásného propojení slova a hudby.“

„Z Anu Tali vycházelo výjimečné vyzařování, orchestr hrál, jak nejlépe uměl.“

Rozhlasoví symfonikové pozvali k druhému lednovému abonentnímu koncertu estonskou dirigentku Anu Tali. V Rudolfinu měli na programu Mendelssohna, Mozarta, Brittena a Elgara, sólisty byli hornista Radek Baborák a britský tenorista Toby Spence. Spojení velmi dobře hrajícího orchestru, podnětné a zajímavé sestavy skladeb, vynikajících sólistů a dirigentky s velkou fantazií a s kouzlícíma rukama učinilo z večera mimořádný koncert, jeden z nejlepších v sezóně.

 
pondělí, 20 leden 2020 13:13

Dva mistři, Vengerov a Smbatyan

5

„Na hře Maxima Vengerova zaujme ihned jeho mimořádně hladký tón.“

„Smbatyan dirigoval s naprostou jistotou, bez taktovky, podrobně, hudbu doslova rukama maloval.“

„Ter-Tadevosyan napsal skladbu, která si nezadá se Šostakovičem a vyrovná se Chačaturjanovi.“

V Praze hrál v neděli večer Maxim Vengerov. Objevil se v Rudolfinu mimo všechny obvyklé festivalové a abonentní souřadnice, jako sólista evropského turné Arménského státního symfonického orchestru – na koncertě, o kterém se moc nevědělo, a přece byl vyprodaný. Arménsky a rusky hovořící pražská komunita sál spolehlivě zaplnila.

 
1

Bamberští symfonikové s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou uzavřeli dnes večer ve Frankfurtu miniturné po německých městech. Při provedení Mahlerovy Čtvrté symfonie s nimi počtyřikrát vystoupila sopranistka Kateřina Kněžíková.

 
veb-DSC2029

„Jsme rádi, že můžeme dělat komorní hudbu, baví nás… a jsme rádi, že to baví i vás.“

„Když děkoval, neopomenul zdůraznit úlohu rodin členů, které umožňují sboru jeho časté a dlouhé zahraniční cesty.“

„Na pódium se vrátili ještě jednou, když došlo na vyhlašování nositele Ceny České televize pro ´klasiku roku´.“

Cena za celoživotní přínos dirigentu Vladimíru Válkovi, dvě ocenění multižánrovému souboru Epoque Quartet, ceny pro Pavel Haas Quartet, Jana Mráčka, Zdeňka Krále, Belfiato Quintet, Českou filharmonii a Český filharmonický sbor Brno, Garrick Ohlsson jako „ambassador“ české hudby a Marek Kozák jako Talent roku. To jsou výsledky čtvrtého ročníku Classic Prague Awards, ocenění věnovaných tuzemské klasické hudbě. Křišťálové trofeje s grafikou Janáčkovy partitury se za rok 2019 předávaly v neděli večer v Obecním domě.

 
23

„Do koncertu skočil rovnýma nohama, v tříčtvrtečním rytmu.“

„Zcela výjimečně využila daný prostor Kateřina Kněžíková, z níž roste první dáma české opery.“

„Jedním ze silných momentů byla píseň Tóny, kterou napsal a s Adamem zazpíval od klavíru Ondřej Gregor Brzobohatý.“

Megakoncert. Podobný si žádný jiný český operní pěvec netroufl a hned tak asi netroufne udělat. Ani by neměl důvod. A navíc by nezaplnil bezmála osm tisíc míst určených publiku. Adam Plachetka si na obrovské o2 aréně ani trochu zuby nevylámal. Patřil tam jemu a jeho hostům čtvrteční večer. Sólistů bylo šest, k tomu jedna šestičlenná skupina. Propluli každý zvlášť i společně mezi žánry, od klasiky k popu a zpět, docela vkusně. Kdo do Vysočan ten večer nešel, nechtěl zřejmě poslouchat kompletně ozvučený koncert a sledovat interprety v podstatě jen na obrazovce. Z těch, kdo přišli, protože jim to i tak stálo za to, Adam Plachetka asi nikoho nepopudil.

 
čtvrtek, 16 leden 2020 18:46

Lutosławski, Novák… a Chopin

0

„Nádherná hudba na pomezí romantismu a impresionismu, předcházející o celé desetiletí Straussovu Alpskou symfonii.“

„Hrál introvertně ponořen do hudby, v očekávaném stylu. Samozřejmá virtuozita.“

„Antoni Wit dirigoval Lutosławkého zpaměti. Přesně, návodně, naléhavě.“

Polský dirigentský nestor Antoni Wit připravil ve středu publiku v metropoli v čele Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK vcelku mimořádný večer. Zcela zásadním posluchačským zážitkem se stal a byl Lutosławského Koncert pro orchestr. S povděkem a potěšením bylo možné vzácně naslouchat hudbě Vítězslava Nováka. A Chopina krásně zahrál Lukáš Vondráček. Ale největší porce uznání patří dirigentovi a orchestru za Witolda Lutosławského.

 
Strana 1 z 48