KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Zdárná premiéra Hurníkovy Epopeje vzdor akustice english

„Soubor Silentium ensemble tvořilo dvanáct zpěváků, postavených do oblouku proti sobě, takže mohli variovat svou pozici, což se pozitivně odráželo na výsledném zvuku.“

„Bratrům ze Soluně je v Čechách zima, druidové tančí divoké tance a kníže Přemysl se diví, co že to má Libuše za divné představy.“

„Lukáš Hurník oslovil básníka Jana Tůmu, který složil sedm sonetů, ve kterých provází malíře Muchu po cestě z Paříže na Zbiroh.“

Slovanská epopej je skvostem instalovaným na zámku v Moravském Krumlově. Pro Hudební festival Znojmo se jedná o další významnou stavbu, na jejíž horší stav se snaží upozornit tím, že v jejích prostorách pořádá koncerty, a tentokrát to bylo za pomoci díla Lukáše Hurníka, které zaznělo v úterý 22. července večer v nově opravené kapli. Vedle světové premiéry skladby Epopej, která vznikla na objednávku festivalu, zazněla rovněž Hurníkova skladba Aqua et vino et spirit a ještě další kusy barokních autorů Heinricha Schütze, Johna Dowlanda a Thomase Tallise – to vše v podání souboru Silentium ensemble pod vedením sbormistryně Terezy Válkové.

Zámek v Moravském Krumlově se v průběhu posledních dvaceti let postupně pomalu rekonstruuje a Slovanská epopej Alfonse Muchy se těší zájmu návštěvníků. Koncert 22. července se konal v nově opravené kapli, která bíle září a je zcela prázdná, jsou tu jen židle pro publikum. Od klenutých oblouků se hudba i mluvené slovo odráží a „povaluje“ v prostoru, což ztěžuje srozumitelnost slova. Problém s tím měli jak předřečníci, zahajující koncert, tak především zpěváci. Navíc hudba, která zde zněla, byla komplikovanější a mnohovrstevnatá, což leckdy vytvářelo zvukovou vatu. Škoda, že se nepovedlo dát do programu text zpívaných částí skladby, aby se posluchači mohli orientovat a lépe dílo prožít. 

Text totiž byl v případě skladeb Lukáše Hurníka stejně důležitý jako hudba sama (AudioPlus s autorem ZDE). Jako první zazněla skladba Aqua et vino et spirit, kterou napsal před léty na objednávku Pražského jara. Je to sedm vtipných, poměrně krátkých částí na pijácké texty, napsaných v barokním stylu. 1. Tenere: in vino veritas zpochybňuje tvrzení, že ve víně je pravda a ve vodě zdraví. Jsou zvukomalebně líčeny vlastnosti vína, barva, aroma, chuť a hlavně dlouhé do-zní-vá-ní… 2. Já svírám pohár ve své dlani je na text anarchistického básníka Františka Gellnera a je postavena na basovém opakujícím se motivu. 3. Číšníku, dolej vína znělo pocitově francouzsky, ale kdo ví… tenorové sólo Jakuba Kubína zase italsky(?) a chromatické postupy byly okořeněny šepotem sboru. 4. Fuga čtyř vín vzývá a charakterizuje jednotlivé odrůdy, které se vzájemně proplétají v mnohohlasu. 5. Pinot Noir, Chateau Margaux, Grans Echezeaux je další částí, oslavující jednotlivé značky perlivou hudbou. 6. Když budeš vodu pít přivádí posluchače k poznání, vyjádřeném v pijácké písni: „(…) když budeš vodu pít, rez sežere ti chřtán…“. Sedmý a závěrečný Vinný chorál je skutečným chorálem, oslavujícím zdravý mok. „(…) kdo do vína přimíchává vodu, je proti Kristu a Bohu,” znělo velebně a mnohohlasně prostorem. „Víno je s námi víc jak dva tisíce let a je spojeno s naší kulturou. Zachraňovalo životy, když voda byla kontaminovaná. Dnes se propaguje opačný trend, ale je to v pořádku?“ ptal se autor, když na pódiu uváděl své skladby.

Soubor Silentium ensemble tvořilo dvanáct zpěváků, postavených do oblouku proti sobě, takže mohli variovat svou pozici, což se pozitivně odráželo na výsledném zvuku. Precizaci poněkud rušilo echo a velký dozvuk, ale přesto byl kýžený efekt dosažen. Sbor č. 1 tvořil soprán Romany Kružíkové, alt Martina Ptáčka, tenor Jakuba Kubína a bas Jiřího Miroslava Procházky. Sbor č. 2 zahrnoval sopranistky Zuzanu Badárovou a Adélu Müllerovou, alt zpívaly Lucie Kořínková a Linda Nepivodová, tenoristy byli Ondřej Holub a Libor Komárek a basové party zastali Jan Faltýnek a Václav Kovář. Hlasy se proplétaly v samostatných liniích a vytvářely společně hudební materii, příjemně a barevně znějící. Jen soprány se staly obětí akustiky a jejich hlasy ve výškách získaly nepříjemně ostrý témbr. Harmonickou složku obstaral především varhanní pozitiv Patrika Buchty, kontrabas Jána Prievozníka a rytmicky všechny podpořil na bicí Vít Krejčiřík. Sbormistryní, která se v případě potřeby stala i sopranistkou, byla Tereza Válková. (Nedávný rozhovor s Válkovou ZDE.)

Dalšími skladbami, které navazovaly na skladbu úvodní, byla díla barokních autorů. Nejprve Heinrich Schütz (1585–1672) a jeho Selig sind die Toten, SWV 391 bylo efektní díky střídání dokonce tří sborů. Následovala skladba Johna Dowlanda (1563–1626) Fine Knacks for Ladies, kdy se všichni zpěváci v polokruhu stáhli co nejblíže středu. Kontrabas zahájil pizzicatem a pak sbor pokračoval vesele a rytmicky, ve stále se zrychlujícím tempu, až do synkopovaného závěru, ve kterém kontrabas „vařil“ spolu s bubínkem. Baroko se tak prolnulo s jazzovým cítěním až do současnosti. Další skladbou bylo If Ye Love Me od Thomase Tallise (1505–1585), pomalé a oduševělé piano a cappella, čisté a vroucí.

Poslední, stěžejní skladbou večera byla Epopej, světová premiéra díla Lukáše Hurníka, věnovaná souboru monumentálních obrazů Alfonse Muchy. Skladbu si objednal Hudební festival Znojmo a všichni zvědavě očekávali nějaký podobně monumentální výsledek. Nic takového se ale nekonalo. Již proslov Jiřího Ludvíka, prezidenta festivalu, před uvedením skladby dal tušit, že přístup k vytváření hudby byl z úplně jiné strany. „Epopej známe všichni, ale každý k ní máme jiný vztah, jiný výklad, každému vypráví jiný příběh. Já si myslím, že není slovanská, teď ale jde o to, co je to vlastně slovanství. Cítím v ní především touhu po míru, po vzájemnosti, po odpuštění,“ vyznal se. Lukáš Hurník oslovil básníka Jana Tůmu, který složil sedm sonetů, ve kterých provází malíře Muchu po cestě z Paříže na Zbiroh a komentuje intimní detaily na obrazech. „Bratrům ze Soluně je v Čechách zima, druidové tančí divoké tance a kníže Přemysl se diví, co že to má Libuše z divné představy,” prozrazuje se v programu. 

Skladba začíná Prologem„Nad sklenkou vína zrály sny, za okny Paříž v dešti ponořená,“ zpíval jako bard sonorním basem Jiří Miroslav Procházka za doprovodu kontrabasu a cembala, přičemž sbor vytvářel ruch ulice. 2. Z hlubin věků„Druidové tančí zlomek chvíle, zas rozmlouváme s hvězdami.“ – sbor sekaně komentuje, bohužel dál srozumitelnost textu uniká. 3. Bratři ze Soluně„Oděni do slov modliteb šli bratři do moravské zimy.“ Zpívají dva soprány a čtyři hlasy sboru jim melodicky odpovídají. „Je šťastný ten, kdo v něco věří, pak mohou se dít zázraky,” zní radostné sborové vyznání. 4. Libušino proroctví zahajuje rychlý rytmus deště, „venku řeka vylila se, podivné věci nosíš v hlavě,“ diví se Přemysl. 5. Kázání na hranici zahájil znělý tenor Jakuba Kubína „Království boží, zní to krásně a mnozí tomu věřili.” Poté sopranistka, altista, tenor a bas pokračovali v pomalé, vznešené deklamaci a postupně se vzepjal soprán do crescenda – „(…) neměl jsi kázat, měls psát básně, ty by tě sotva zabily.” 6. Den po Bílé hoře – sólový bas a pak soprán vpadá do vířivého tance dějin a v rychlých glissech do crescenda, pak následuje meditace v diminuendu. Sólový bas žaloval: „Kdes zůstal Pane, abys chránil nás před nenávistí, co je bezedná (…) Tanči, má paní, dokud máme čas.” 7. Epilog – „Malíř už vymyl štětce, stojí mlčky, dost možná očím nevěří,” zpívá sbor a náhlé klidné tempo, rozložené zmenšené akordy a do nich zpívá soprán v mírně karikovaném valčíkovém tempu – a najednou náhlý, useknutý konec. Ve vzduchu zůstala viset otázka, kterou si už každý musí zodpovědět sám. 

Potlesk děkoval zejména oduševnělé hudbě a jejímu autorovi, preciznímu provedení ze strany souboru a nevšednímu zážitku. Prvním přídavkem byla část z právě provedené skladby, radostné „Když se něčemu věří, tak se rodí zázraky“ a na úplný, skutečný závěr zazpívali opět skladbu Thomase Tallise If Ye Love Me, vroucí a jdoucí do pianissima, na rozloučenou.

Krásný a inspirativní večer, propojený s estetickým zážitkem z prohlídky expozice před koncertem a opět, jak jinak, spojený s mírnou degustací vzorků znojemských vín. Hudební festival Znojmo – to je přece hudba jak víno!

Foto: Soňa Zdeňková / Hudba Znojmo

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky