Projekt Zrození hvězdy k poctě Emy Destinnové byl představen na tiskové konferenci 7. října a je koncipován k přibližujícímu se výročí světoznámé české operní pěvkyně. Spoluautor dramaturgie koncertní pocty Emě Destinnové Jiří Vejvoda v průvodním slovu seznámil přítomné se stěžejní myšlenkou projektu, kterou je 150. výročí narození pěvkyně v roce 2028 a tým pořadatelů připravil k nadcházejícímu jubileu unikátní řadu koncertů, navazujících na postupné vydávání životopisné trilogie o operní divě z pera slovenské autorky Lucie Klein Svoboda.

Zahajovací koncert projektu Zrození hvězdy je připraven na 17. února 2026 v pražském Rudolfinu při příležitosti vydání prvního dílu trilogie s názvem Emmy Destinn I. Velkolepému projektu je věnována péče již výběrem umělců: renomovaný orchestr Prague Philharmonia, nyní s novým ředitelem Pavlem Trojanem, má být zárukou vytříbené interpretace, která těleso provází od založení roku 1994 Jiřím Bělohlávkem. Italský dirigent Paolo Gatto, oceňovaný pro energické a současné citlivé vedení operních představení, má bohaté zkušenosti ve spolupráci s českými operními domy již od roku 1993. Hluboká zasvěcenost do hlasové problematiky a cit pro vokální repertoár předurčuje dirigenta k fundovanému působení také na koncertních pódiích. Dlouholeté vazby s předními českými operními scénami v Ostravě, Liberci i pražským Národním divadlem vedly k oslovení dirigenta pro tento projekt. Výběr pěvců se zaměřil na mladé sólisty, kteří sklízejí stále větší úspěchy a na únorovém koncertu uvedou stěžejní árie Emy Destinnové z berlínského období. Pěvkyně zde sklízela úspěchy v náročném repertoáru pro svůj ojedinělý hlasový rozsah a interpretační hloubku pěveckého projevu.

Po debutu v roce 1897 v Drážďanech byla již jako Emmy Destinn přijata do Berlínské státní opery a za deset let svého pobytu v Berlíně se stala primadonou Německé opery, kde vytvořila padesát rolí – od počáteční Santuzzy v Mascagniho Sedláku kavalírovi, s níž debutovala v Drážďanech, přes role Wagnerových hrdinek, v německé premiéře Smetanova Dalibora vystoupila jako Milada, dále Carmen v Bizetově opeře, Mignon ve stejnojmenné opeře Ambroise Thomase, Valentina v Meyerbeerově opeře Hugenoti, v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, velký úspěch znamenala Salome Richarda Strausse, hostovala ve Vídni, Londýně, Praze a Paříži, v roce 1908 přijala pozvání do Metropolitní opery v New Yorku.

Jiří Vejvoda na konferenci nejprve vyzval autorku trilogie Lucii Klein Svoboda, scénáristku, herečku, režisérku, zpěvačku i skladatelku, absolventku VŠMU v Bratislavě se širokým záběrem působnosti ve filmu, divadle i publikační činnosti. Osobnost Emy Destinnové byla pro Lucii silnou multikulturní ženskou postavou, natolik přitažlivou, aby se ponořila do detailního studia soukromého a uměleckého života legendární pěvkyně; výsledkem se stává životopisná trilogie, která ctí zásadní fakta dívky, která malovala, psala, v osmi letech měla svůj první houslový koncert, studovala herectví v dramatické škole Národního divadla a zejména zpěv u profesorky Marie Loewe-Destinnové, s jejímž svolením si pro uměleckou kariéru jméno Destinn zvolila. V prvním svazku se autorka věnuje Emílii Knittlové od narození roku 1878 do bohaté pražské rodiny, kde otec Emanuel Knittl jako umělecký mecenáš udržoval kontakty s pražskou kulturní elitou, až k prvním operním úspěchům, jež vynesly Emu Destinnovou k oslnivé kariéře. První svazek končí rokem 1908, když evropská pěvecká hvězda nastupuje na loď do New Yorku, aby poprvé vystoupila na prestižní scéně Metropolitní opery.

Editorkou trilogie Emmy Destinn je renomovaná muzikoložka a autorka četných odborných textů Vlasta Reittererová, která je uznávanou kapacitou se širokým záběrem hudebního dění českého i světového. Její poznámky ke spolupráci na trilogii byly výstižné a skromné, byť její práce znamenají vždy nejvyšší kvalitu.

První koncert 17. února 2026 je komponován jako večer slavných árií v podání mladých pěvců s doprovodem Prague Philharmonia, prokládaný čtenými úryvky z prvního dílu knihy, jež mapuje dětství, ranou dospělost a vzestup hvězdy Emmy Destinn v jejím berlínském období a která bude na koncertu slavnostně pokřtěna. Mladí sólisté se postupně vyslovili k výběru nabídnutých árií, sopranistka Zuzana Marková s brilantní technikou a atraktivní barvou hlasu vystupuje často v zahraničí a nyní ji čeká debut v Buenos Aires s rolí v La traviatě. Sopranistka Eliška Weissová má impozantní hlas a dramatické zabarvení ji předurčuje k výrazným operním postavám. Úspěchy ve Vídni i vzdáleném Soulu nastartovaly strmě stoupající kariéru a z árií Emy si vybrala neomylně Santuzzu. Vanda Šípová, koloraturní sopranistka, se vedle sólového vystoupení ujme také citace z nově představené knihy. Kontratenorista Vojtěch Pelka je mezi sopranistkami vzácným hlasovým oborem a jak sám uvedl, zaujala ho nejen nabídka árií, ale také osobnost Emy Destinnové, která výchovou i naturelem vybočovala z řady pěvkyň druhé poloviny 19. století také tím, že nadčasově uváděla barokní, především Gluckovy operní postavy v podání autentickém, na tehdejší dobu zcela nezvyklém. Její široký kulturní rozhled byl patrný od raného mládí a dovedl ji ke kariéře, o níž ostatní jen snili. Výkon talentovaného pěvce, který je čerstvým držitelem ocenění ze soutěže Renaty Tebaldi v San Marinu, má být obohacením sólových vystoupení.

Na závěr uvedení všech umělců vystoupila rovněž výtvarnice, renomovaná česká scénografka Eva Zezula, autorka vystaveného koncertního plakátu, na který se všichni aktéři tiskové konference podepsali a pohovořila také o inspiraci pro obal knihy Emmy Destinn I. Jiří Vejvoda uzavřel tiskovou konferenci sdělením o právě uvolněném prodeji vstupenek na koncertní poctu Emě Destinnové 17. února 2026.

Foto/zdroj: archiv KlasikyPlus.cz, Ivan Korč, Wikipedia / E.F. Foley, N.Y. / volné dílo