„Levková ukázala schopnost dokonalé intonace v kombinaci s emocionálním zabarvením.“

„Františákova interpretace byla plná důkladné techniky, rytmické preciznosti a krásných barev.“

„Marek Kozák dokáže jít daleko za hranice pouhého doprovodu.“

Koncert s titulem Duše baroka, který se konal v sobotu 23. listopadu v ostravském kostele sv. Ducha v rámci Svatováclavského hudebního festivalu, nabídl posluchačům vskutku výjimečný zážitek; vykreslil nádherný a cenný hudební obraz v provedení tří vynikajících interpretů. Sopranistka Karolína Levková, varhaník Marek Kozák a klarinetista Igor Františák přinesli citlivé, virtuózní i poučené podání barokního repertoáru a posluchači se navíc setkali s nevšedním dobovým nástrojem chalumeau, který je přímým předchůdcem klarinetu. Jako příjemný bonus byla pro posluchače připravena projekce z kůru, odkud interpreti skladby prováděli. 

Koncert otevřela árie No, non piú guerra z opery L‘Abdolomino Giovanniho Battisty Bononciniho. Soprán Karolíny Levkové byl na začátku jako by v ústraní a postupně budoval intenzitu, aby dosáhl maximálního emocionálního náboje v klíčových okamžicích. Tento kus nepatří k technicky nejnáročnějším, avšak Karolína předvedla brilantní výšky, krásně zabarvené nižší tóny a ukázněné zdobení. Igor Františák s chalumeau působil jako důstojný kontrapunkt k zpěvu a ve spojení s varhanami Marka Kozáka se nesl v jemném, ale přitom výrazném tónovém spektru. 

Magnificat Johanna Sebastiana Bacha je náročné dílo nejen kvůli technickým výzvám, ale i pro svou duchovní hloubku. V árii Quia Respexit Levková bravurně vykreslila Bachovu myšlenkovou komplexnost a její soprán v tomto kuse zářil. Vysoké tóny byly naprosto čisté a kontrolované, naopak nižší poloha zněla jemně a vyváženě. Karolína ukázala schopnost dokonalé intonace v kombinaci s emocionálním zabarvením a dynamickými variacemi. Měkké a subtilní pasáže se proměňovaly v intenzivní vrcholy, které plně zaplnily velký prostor. Kozák poskytl plnou podporu varhanním zvukem a Františákovo chalumeau ještě zvýraznilo barevnost skladby. Společně se doplňovali, zvuk byl v dobré balanci, žádný nástroj nepřehlušil druhý.

Po vokální části večera přišlo instrumentální číslo v podání Marka Kozáka – Bachovo Preludium a fuga G dur, BWV 541. Intepretace čistá a technicky brilantní. Preludium bylo plné elegance, každá fráze se plynule prolínala s další, zatímco fuga byla energická, živá a plná kontrastů. Kozák skladbu strukturoval tak, že každý pohyb a kontrast mezi tématy byl jasně srozumitelný. 

Händelovy árie z oratoria Mesiáš se staly výjimečnou ukázkou vokální techniky a muzikality. How beautiful are the feet začala v lyrickém, pokorném tónu a Levková zde dokázala výtečně pracovat s dlouhými a klidnými frázemi. Její hlasový projev měl jemnost a lesk, zachytila jemnou emocionalitu, která spojuje vděk a oslavnou radost.  Árie Rejoice oproti tomu přinesla kontrast dynamické energie a veselí. Levková si dobře pohlídala tempo, měla pod kontrolou rychlé ornamenty i dynamiku. Interpretace byla naprosto precizní také ve srozumitelnosti textu. Doprovod Marka Kozáka zde byl klíčový. Velice citlivě podtrhl zpěv a přizpůsobil svůj projev konkrétní skladbě. Jeho rytmicky přesná, ale i melodicky výrazná interpretace v každé frázi neposkytovala jen harmonický základ, ale tvořila i aktivní partnerství se sopránem. 

Árie anděla Ave Deus ze Sub olea pacis et palma virtutis Jana Dismase Zelenky zazněla v důstojném podání. Zde vynikl také Igor Františák s chalumeau a s jemnou technikou dokresloval a vyplňoval zpěvní part. Karolína Levková zachytila tajemství barokní spirituality. V jejím hlase byl slyšet vnitřní klid, ale i soustředěná intenzita. Varhany zde podtrhují celkovou hloubku, mají spíše podpůrnou, ale nezanedbatelnou roli.

Netradiční nástroj chalumeau si mohli posluchači vychutnat v Sonátě F dur Georga Friedricha Händela. Sonáta byla osvěžujícím momentem, zvuk chalumeau je jemný, přesto plný barev a dynamiky. Kozákovo varhanní continuo bylo podporující a vždy v rovnováze se sólovým nástrojem, ale zároveň v některých momentech přidal vlastní brilanci. Františákova interpretace zazněla jako plná důkladné techniky, rytmické preciznosti a krásné barevnosti. 

V árii Tutto in pianto z opery Chilonida Marca Antonia Zianiho a císaře Josefa I. Habsburského ztvárnila Karolína hluboký smutek a nádherně vykreslila dramatickou situaci. V její interpretaci se odráželo porozumění tragickému obsahu a v hlase jí zněla křehkost a soucit. Zdůraznila změnu tónu mezi introspektivními a smutnými pasážemi až do pasáží, ve kterých vzplanuly emoce.  Chalumeau a varhany poskytly nádhernou doprovodnou texturu, která podtrhla emotivní intenzitu skladby. Františák dokázal vystihnout melancholický a jemně nostalgický charakter skladby. V pasážích, kde měl samostatnou melodii, zněl lyricky v kontrastu s vysokými tóny sopránu. 

V závěrečné části koncertu se ještě jednou sólově představil Marek Kozák s Fugou C dur Jana Křtitele Vaňhala a složité polyfonní linie dokázal udržet v rovnováze a rychlé pasáže i komplikované vstupy vedl s lehkostí. Každá fráze byla precizně vyjádřená a Kozák ukázal schopnost kontroly nad souzvuky a vyvážením všech hlasů. Úplný závěr koncertu patřil výběru skladeb z Loutny české Adama Václava Michny, která je jedním z klenotů české barokní hudby. Karolína Levková zde podala barevnou interpretaci, její hlas rozkvétal a zpívala s citem pro český jazyk. Vyjadřovala jak lyriku, tak meditativní charakter textů. Zároveň kusům dodala lidovou radost a duchovní pohlazení. Marek Kozák byl tichým, ale pevným základem. 

Koncert jistě naplnil motto Svatováclavského hudebního festivalu Koncert v kostele je zážitek. Repertoár byl skvěle zvolený, protože kombinoval různé stylové směry barokní hudby a raného klasicismu a poskytl posluchačům širokou paletu emocí, zvuků a barev. Všichni tři interpreti odhalily krásy hudby z období baroka. Karolína Levková excelovala ve všech skladbách programu, přičemž její hlas byl v souladu s požadavky jednotlivých kompozic. Zároveň prokázala schopnost plně se vcítit do hudby a textu a její technika, citlivé zacházení s dynamikou a výrazové aspekty jsou fascinující. Marek Kozák dokáže jít daleko za hranice pouhého doprovodu. Jeho hra je citlivá a precizní, aktivně formuje dynamiku a napětí. Igor Františák na chalumeau dodal celému programu na barevnosti a melodičnosti. Jeho spolupráce se sopránem byla v některých částech až dialogická a celkově interpretaci pojal s velkou péčí. Kvalitní výkony všech interpretů přinesly vskutku výjimečný zážitek.

Foto: Facebook festivalu