„Svou poutavou interpretací vtáhli posluchače do všech hudebních vrstev kompozice…“

 „Předávání hlavního tématu působilo tak magicky, že nutilo publikum stále znovu se těšit na jeho další zaznění.“

„Odzbrojujícím pak bylo především nadšení mladých studentů, jejich přirozené sebevědomí a obdiv směřující k lektorům.“

Spolek Cellování pořádá již od roku 2015 workshopy a poslední dva roky též Letní violoncellové kurzy pro žáky základních uměleckých škol. K letošnímu desátému výročí připravil 23. října slavnostní narozeninový koncert, na němž vystoupili lektoři Vojtěch Urban, Daniel Petrásek a Tomáš Strašil spolu s vybranými účastníky kurzů Václavem Blahunkem, Tobiášem Balkovským a Barborou Louženskou. „Hlavním cílem Cellování je inspirovat a spojovat,“ říkají sami lektoři spolku. V rámci kurzů se pak pokoušejí zapojit mladé violoncellisty do dění a nechat je nasát tvořivou atmosféru. A výsledkem byl zcela úchvatný večer, který měli možnost prožít posluchači v sále žižkovského Atria.  

Prvním autorem koncertu, jehož výběr z tvorby zazněl v podání samotných lektorů, byl německý skladatel a violoncellista Justus Johann Friedrich Dotzauer. Z Šesti kusů pro tři violoncella, op. 104 zaznělo Andante, Larghetto a Pastorale ve velmi citlivém nastudování. Tomáš Strašil, Daniel Petrásek a Vojtěch Urban zaujali dokonalou souhrou a sugestivní interpretací. 

Výborná dramaturgie koncertu se promítla nejen ve volbě úvodní skladby, ale i v dílech následujících. Largo ze Sonáty pro violoncello G dur Luigiho Boccheriniho v podání Tomáše Strašila a Václava Blahunka částečně navázalo na poklidný charakter předchozí skladby, ale nepokračovalo v její melancholii. Již nástup hlavního tématu působil velmi projasňujícím dojmem a vytvořil tak kontrast mezi prvními dvěma čísly koncertu. Instrumentalisté zaujali smyslem pro frázování a vzájemným napojením, což se odrazilo především v předávání motivického materiálu a v práci s dynamikou. 

Po Václavu Blahunkovi se představila další účastnice kurzů Barbora Louženská. S Danielem Petráskem a klavíristkou Hanou Louženskou předvedla dvě části z Pěti kusů pro dvoje housle a klavír Dmitrije Šostakoviče v transkripci pro dvě violoncella. I zde bylo patrno detailní nastudování a hluboké interpretační propojení mezi mladou hráčkou a jejím lektorem. Preludium a Polka působily velmi svěže a s obrovskou dávkou muzikality všech tří umělců.

Další skladbou, kterou interpreti pro tento večer zvolili, byla Sonáta č. 10 pro dvě violoncella barokního skladatele Jeana-Baptisty Barriéra. Ve vybraných částech Adagio a Allegro prestissimo ukázali Vojtěch Urban a Daniel Petrásek perfektní souhru, brilantní techniku v rychlých pasážích a velmi detailní uchopení dynamických odstínů. 

Milým zpestřením večera pak bylo průvodní slovo všech účinkujících lektorů, které přicházelo neočekávaně v různé momenty mezi skladbami a působilo příjemně. Posluchači tak byli krátce seznámeni s historií Cellování a činnostmi spolku. Lektoři rovněž poukázali na výběr programu, který byl koncipován jako určitá ochutnávka různých období a kompozičních stylů. Tak se také mohlo stát, že po barokní sonátě byla zařazena Suita na paměť Jaroslava Ježka pro dvě violoncella a klavír Luboše Sluky. Poprvé se zde představil poslední ze tří náctiletých violoncellistů tohoto večera Tobiáš Balkovský. Společně s Václavem Blahunkem a klavíristkou Hanou Louženskou přednesli části Právě začínáme a Shimmy. Oba violoncellisté působili nesmírně uvolněně a jejich hra byla plná entuziasmu, který významně ocenilo i publikum. 

Hudebním vrcholem koncertu se stalo Requiem, op. 66 Davida Poppera. Tato skladba pro tři violoncella a klavír z roku 1892 odráží zcela výjimečnou hloubku, kterou všichni tři lektoři spolu se skvělou Hanou Louženskou dokázali interpretačně naplnit. Svým poutavým přednesem vtáhli posluchače do všech hudebních vrstev kompozice a jejich předávání hlavního tématu působilo tak magicky, že nutilo publikum stále znovu se těšit na jeho další zaznění. Obzvlášť sugestivní byl závěrečný oddíl skladby, kdy smyčce hrají con sordino ve velmi nízké dynamice. Umělci vytěžili ze svých partů maximum a v naprosté koncentraci naplno předvedli nejen precizní techniku, ale i schopnost niterného výrazu.

V poslední části koncertu se představili všichni violoncellisté večera jako violoncellové sexteto Cellování a společně uvedli dvě skladby. V písni La mer francouzského skladatele a zpěváka Charlese Treneta, která zazněla v úpravě Daniela Petráska, byla obzvláště zřejmá vynikající spolupráce a vzájemné naslouchání všech interpretů mezi sebou. Studenti se svými pedagogy tvořili zcela kompaktní celek, v němž všichni zúčastnění působili jako vyrovnaní partneři. Plně se zde také projevily některé aspekty nástrojové hry, které spojovaly pedagogy s jejich žáky. V prvé řadě kultivovaný znělý tón, čistá intonace, promyšlené frázování i přístup k dynamice a artikulaci. Pomyslnou tečkou koncertu pak byla Skočná ze Smetanovy Prodané nevěsty v úpravě Karla Chudého. Provedení bylo velmi energické a radostné a po dynamickém vrcholu v závěru skladby následovalo zasloužené ocenění přítomnými posluchači. 

Jakkoli publikum nadchlo technické a interpretační nastudování jednotlivých děl, odzbrojujícím pak bylo především nadšení mladých studentů, jejich přirozené sebevědomí a obdiv směřující k lektorům. Koncert jen potvrdil, že sejdou-li se osobnosti schopné inspirovat a vést, může vzniknout nádherné mezigenerační propojení. Činnost spolku Cellování přináší dětem nejen odborné pedagogické vedení a radost z hudby, ale i jedinečnou možnost zahrát si s vlastním učitelem. Co víc si může mladý hudebník přát?

Foto/zdroj: spolek Cellování