„Posluchač si může podpořit vlastní prožitek z opravdovosti modliteb, které měly v době komunismu, nesvobody a beznaděje ještě závažnější podtext než dnes.“
„Můžeme se opájet krásou, můžeme slastně naslouchat nádherně vyklenutým pověstným kantilénám a nahoru skvěle otevřenému hlasovému rozsahu tehdy pětatřicetiletého Ivana Kusnjera.“
„Česká rapsodie je stylově nevyhraněná, avšak působivá kantáta, zajímavý doklad doby.“
V odkazu Bohuslava Martinů figuruje slovo rapsodie v názvech skladeb nejméně třikrát. Rhapsody-concerto pro violu a orchestr z padesátých let je třetí v pořadí. Před ní však existují hned dvě díla nazvaná Česká rapsodie. Ta pro housle a klavír, virtuózní a jednovětá, je z roku 1945. Nás ale zajímá skladba s tímto titulem nejstarší, premiérovaná v lednu 1919 – vlastenecká půlhodinová kantáta, která na klasických hudebních nosičích existuje jen v jedné nahrávce. Pořídil ji roku 1986 Jiří Bělohlávek.