„V českých katalozích neexistuje tak osobitá a především strhující nahrávka Mozartovy Haffnerovy symfonie, jak ji dával tehdy Libor Pešek.“

„Naštěstí existovala firma Panton, která se v oblasti klasiky věnovala novodobé české tvorbě i dalším aktuálním počinům a doplňovala tak konzervativnější produkci Supraphonu.“

„Deska, na níž se Pešek poprvé prezentuje coby první šéfdirigent Východočeského státního komorního orchestru.“

Na konci roku 2022, ve kterém se ve věku 89 let uzavřel život dirigenta Libora Peška, se ohlížíme za jeho odkazem. Figurují v něm četné nahrávky, dostupné dnes na CD. Vybíráme však dlouhohrající LP desku, ze které se skladby od Mozarta a Šostakoviče, nahrané Peškem na počátku sedmdesátých let v Pardubicích, objevily později na CD jen odděleně na různých nosičích.

Libor Pešek nastoupil v roce 1970 do Pardubic v době, kdy už měl za sebou několik LP desek, z nichž každá znamenala určitou událost. Dodnes je velmi oblíbená deska s Vejvanovského sonátami a serenádami, i když v digitální éře byla znovu realizována s jinými sólisty a orchestry. Dodnes vzpomínanou dobu Peškova působení v Komorní harmonii dokumentují zvláště skvělé snímky do té doby u nás neznámých světových novodobých klasiků. Sem ale je nutno rovněž zařadit LP desku, na níž se Pešek poprvé prezentuje coby první šéfdirigent Východočeského státního komorního orchestru (první název Komorní filharmonie).

Ač nástup a první léta působení Libora Peška v Pardubicích jsou dodnes charakterizována jako doba neuvěřitelného uměleckého vzestupu nového orchestru, přece jen zde dlouho svou roli sehrávalo – a přiznejme, že do jisté míry to stále přetrvává – mimopražské prostředí a samozřejmě i menší zájem z centra, tedy i ze Supraphonu. První LP (se skladbami Mozarta a Šostakoviče, Panton 11 0396) bylo více vymodleno domácí institucí než iniciativou zvenku. Naštěstí už od konce 50. let existovala vedle Supraphonu firma Panton, která se v oblasti klasiky věnovala novodobé české tvorbě i dalším aktuálním počinům a doplňovala tak konzervativnější produkci Supraphonu.

První deska VčSKO má tedy label dnes už neexistujícího Pantonu (jeho fonotéka přešla po roce 1990 do Supraphonu). Oba tituly těchto pardubických nahrávek na jedné LP se objevily na CD pouze v budgetových vydáních (1995) a ještě navíc oddělené na různých nosičích – oba v edici Panorama. Haffnerova symfonie se objevila na CD W. A. Mozart In Concert s Pražskými symfoniky (FOK s Bělohlávkem) a Houslovým koncertem č. 5 (s V. Hudečkem a Symfonickým orchestrem Čs. rozhlasu a V. Smetáčkem, Panton 81 1318-2), Šostakovičova Komorní symfonie na CD 20th-Century Music From Russia (s Prvním klavírním koncertem s D. Baloghovou, M. Kejmarem a SOČRem s J. Koutem a s Concertem grossem z r. 1979 A. Schnittkeho, Panton 81 1309-2).

Přesto nahrávky z původní LP desky náleží do fiktivního zlatého fondu. Dovoluji si tvrdit, že v českých katalozích neexistuje tak osobitá a především strhující nahrávka Mozartovy Haffnerovy symfonie, jak ji dával tehdy Libor Pešek. Není to jen vitalita, která čiší z první a zvláště čtvrté věty, ale i třeba vedlejší téma druhé věty, které bez jakýchkoliv „romantizujících“ prostředků nás dostává do jedinečného citového opojení. Je to Mozart ničím nezatěžkaný, podaný s čistotou a jasem! Škoda, že tehdy Libor Pešek nedostal ve svém „mozartovském“ období více příležitostí, například v podobě nahrávky vrcholné trojice závěrečných symfonií. Dlouhá léta (až do doby nahrávek Wolfganga Sawalische s Českou filharmonií, ovšem s velkým, nikoliv komorním orchestrem) jejich domácí nahrávka neexistovala.

Je pochopitelné a samozřejmé, že první nahrávací počin VčSKO s Liborem Peškem se snažil představit co nejširší výrazovou škálu mladého tělesa. Druhým titulem na desce je totiž naprostý protějšek Mozartovy symfonie – orchestrální verze 8. smyčcového kvartetu Dmitrije Šostakoviče pod názvem Komorní symfonie. Adaptace Rudolfa Baršaje je všeobecně známá. Avšak orchestrální verze v méně známé adaptaci ruského muzikologa Abrama Staseviče je raritou. Smyčcová sekce je zde rozšířena o tympány a vytváří tak (podobně jako například u Poulencova Varhanního koncertu či u Dvojkoncertu B. Martinů) zajímavý a působivý zvukový obraz. Tympány totiž zvuk smyčců ve vrcholových oblastech ještě více umocňují a udržují celkové výrazové napětí.

Pojetí Libora Peška plně koresponduje s původní Šostakovičovou výpovědí a leckdy překvapuje řadou zvukových detailů (niterný valčík houslí ve třetí větě).

Tyto nahrávky by si zasloužily důstojnější prezentaci než levné edice, navíc po třiceti letech takřka zapomenuté.

————–

O Liboru Peškovi čtěte také zde:

Libor Pešek (1933-2022)

Pohledem Jiřího Vejvody (38) Bonviván, bouřlivák, buddhista. Vzkaz Liboru Peškovi

Foto: Panton, ilustrační – Fb KfPar