Smetanovo trio se může chlubit bohatou, pestrou a po dramaturgické stránce mimořádně zajímavou diskografií. Na svých nahrávkách, jež získaly řadu prestižních ocenění, nabízí díla skladatelů od klasicismu po 21. století, přičemž zvlášť hojně je zastoupená hudba období romantismu. A romantickým autorům je věnováno i nejnovější supraphonské album tohoto souboru, uvedené na trh počátkem letošního září. Zároveň je to také první disk, na němž uslyšíme spolu s klavíristkou Jitkou Čechovou a violoncellistou Janem Páleníčkem Markétu Janouškovou, která před dvěma lety vystřídala u houslového pultu Jana Talicha. 

Nahrávku otevírá Klavírní trio č. 2 c moll, op. 66 Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Hned v první větě této skladby Smetanovo trio potvrdilo, že je právem řazeno ve svém oboru ke světové špičce. Nejrozsáhlejší věta z celého disku evokuje vypjaté drama, v němž se příval emocí vzdouvá ve vlnách tak mocných, že se málem nedá vydýchat. Po dramatu první věty přináší druhá věta zklidnění. Skladatel v ní pracuje s melodickým materiálem, který připomíná jeho proslulé Písně beze slov. Půvabné hlavní téma zazní nejprve v klavíru, po něm ho v dvojzpěvu přednesou housle s violoncellem a posléze se hlasy všech tří nástrojů začnou proplétat v něžných křehkých arabeskách, až se v závěru rozplynou do snového pianissima. Smetanovo trio hraje tuto větu s okouzlující zpěvností a tak cituplně, že mi bylo upřímně líto, když dozněla. V následujícím Scherzu dostali všichni tři umělci příležitost prokázat, že mají skutečně jedinečnou nástrojovou techniku: hrají tuto větu s úžasnou lehkostí a v tak perfektní souhře, jaká se slýchá jen zcela výjimečně. Kompozičně nesmírně zajímavá je finální věta. Její hlavní téma má výrazně taneční charakter, ale Mendelssohn v ní překvapivě uplatnil také protestantský chorál Vor Deinen Thron tretʼ ich hiermit (Předstupuji tímto před Tvůj trůn) z Ženevského žaltáře z roku 1551. Interpreti propojili oba značně nesourodé světy naprosto přesvědčivě a celou tuto větu vygradovali v efektní codě až k závěrečné apoteóze chorální melodie. Skladatel napsal o klavírním partu tohoto Tria, že je „ein bißchen eklig“ (trochu nepříjemný), což doopravdy je, a to ne jenom „trochu“. Ale Jitka Čechová ho zvládá tak brilantně a s takovou suverenitou, že na nějaké technické potíže ani nepomyslíme.

Rané Fibichovo Klavírní trio f moll, H 174 z roku 1872 je co do rozsahu oproti Triu Mendelssohnovu skromnější, jeho stopáž je téměř poloviční. První věta si ovšem svým romantickým vyzněním s Mendelssohnem v ničem nezadá. Smetanovo trio ji hraje s nemenším vzletem a s nemenším osobním nasazením. Pomalá druhá věta je poměrně stručná a velmi intimní. Hlavní úlohu v ní svěřil skladatel smyčcům – a „dvojzpěv“ houslí Markéty Janouškové a violoncella Jana Páleníčka je skutečně kouzelný. Svěží závěrečné Vivacissimo má jarní náladu, přímo z něho tryská radost a potěšení ze hry, a opět tu budeme obdivovat báječnou techniku a vzorovou souhru všech tří interpretů.

Mezi Mendelssohna a Fibicha zařadilo Smetanovo trio opravdovou raritu: Fantasiestücke (Fantastické kusy), op. 2 pozdně romantického rakouského autora Waltra Rabla (1873–1940). Ve své době byl Rabl uznávaným skladatelem, klavíristou a muzikologem a především pak velice úspěšným dirigentem. S komponováním však brzy přestal a dnes se na koncertních pódiích s jeho hudbou nesetkáváme. Jeho Fantasiestücke jsou ve své podstatě cyklem osmi náladových skladeb schumannovského či brahmsovského ražení, povětšinou dosti stručných (nejkratší má stopáž 1:05), takže je lze docela dobře vnímat jako skici. Nutno zdůraznit, že jsou to skladby pozoruhodně nápadité a po harmonické stránce značně rafinované. Smetanovo trio je hraje s hlubokým pochopením – každá jednotlivá skladbička sama o sobě je malým, citlivě nuancovaným a do nejmenších detailů vycizelovaným náladovým obrázkem. Těžko budeme vybírat ten nejhezčí. Překrásné je hned úvodní, schumannovsky zasněné Adagio molto, ale neméně zaujme i následující radostné, rustikálně zabarvené Allegro vivace. Třetí číslo hraje Smetanovo trio se skvělým tanečním odpichem, zatímco poklidné čtvrté číslo vyznívá jako důvěrný rozhovor mezi třemi dobrými přáteli. Pátá část je z celého cyklu nejvášnivější a umělci ji podávají se zápalem málem až bojovným. Následující šestiosminové Allegretto grazioso pojali interpreti jako idylu s poetickým nokturnovým nádechem. V pomalé předposlední části si můžeme vychutnat, jak inspirovaně pracují umělci s různými náladovými vrstvami. Rychlou finální větu, která navazuje na předchozí větu „attacca“, otevírá skladatel zářivým fanfárovým motivem. Smetanovo trio ji hraje se strhujícím elánem, který nepolevuje až k rozjásanému závěrečnému Prestissimu.

Nové album Smetanova tria určitě potěší všechny milovníky romantické hudby, zvláště pak ty, kteří si rádi poslechnou něco, co není součástí běžného koncertního repertoáru. 

***

Felix Mendelssohn Bartholdy: Klavírní trio č. 2 c moll, op. 66

Walter Rabl: Fantasiestücke, op. 2

Zdeněk Fibich: Klavírní trio f moll, H 147

Smetanovo trio

Jitka Čechová – klavír

Markéta Janoušková – housle

Jan Páleníček – violoncello

Nahráno 4, 5/2026, Koncertní sál kostela sv. Anny, České Budějovice

Vydáno 2026

Producentka a editorka bookletu Daniela Bálková

1 CD Supraphon 

TT: 69:36

SU 4383-2

Datum vydání: 4. 9. 2026

Foto: archiv Supraphonu, archiv KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp