Nové album Radioservisu přináší písně Antonína Dvořáka v barevném souzvuku spojení hlasu se smyčcovým kvartetem. Markéta Cukrová, pěvkyně s velkým rozsahem a tvárným, plným hlasem bohatého výrazového rejstříku, vládne rovněž mimořádně širokým repertoárovým rozpětím od středověku po 20. století. Zkušenosti z působení v souborech zaměřených na období tzv. staré hudby až k operám od baroka po Martinů získává Markéta Cukrová díky své všestrannosti a citu pro styl, které na nahrávce rozvíjí ve společnosti Bennewitzova kvarteta.

Tvůrčí talent Markéty Cukrové vedl k oslovení českého skladatele a celosvětově uznávaného autora četných koncertních úprav klasických skladeb Tomáše Illeho s myšlenkou úpravy písní Antonína Dvořáka pro zpěv a smyčcové kvarteto. Oblíbený písňový cyklus V národním tónu, op. 73, B 176 komponoval Dvořák v roce 1886 již jako známý a vyhledávaný skladatel, naopak druhý svazek Písní, op. 2, B 124 z roku 1882 autor vytvořil ze čtyř vybraných písní svého raného cyklu Cypřiše, psaného již v roce 1865 na verše Gustava Pflegera Moravského. Tomáš Ille byl velmi povzbuzen samotným Dvořákem, inspiraci čerpal z jeho autorské úpravy více než poloviny písní cyklu Cypřiše právě pro smyčcové kvarteto se sólovým partem v prvních houslích, resp. ve violoncellu. Pěvkyně i Bennewitzovo kvarteto shodně označili práci Tomáše Illeho jako kreativně dokonalou.

Myšlenka Markéty Cukrové se finálně naplnila v souhrnné nahrávce s Bennewitzovým kvartetem, ve složení Jakub Fišer, Štěpán Ježek (housle), Jiří Pinkas (viola) a Štěpán Doležal (violoncello). Letos v lednu se natáčelo v legendárním Studiu A Českého rozhlasu v pražském Karlíně, nejprve Dvořákovy písně V národním tónu a poté byl nahráván Smyčcový kvartet č. 11 C dur, op. 61, B 121, dokončený Antonínem Dvořákem roku 1881. V červnu byly realizovány ještě Dvořákovy Písně, op. 2, které uzavírají album Radioservisu s nabídkou světové premiéry dvou originálních úprav Dvořákových písní pro mezzosoprán a smyčcové kvarteto.

Při poslechu alba je zřejmé, že realizace odvážné ideje je krokem k dalším směrům náležitě naplněna. Tvárnost hlasu Markéty Cukrové v písních V národním tónu dává každé skladbě s rozdílnou tematikou a hudební charakteristikou plné vyznění emocí ve výrazu, dynamice a technické dovednosti. S doprovodem kultivovaného projevu Bennewitzova kvarteta s upraveným klavírním partem pro smyčce zní hlas ve všech polohách jako jeden z nástrojů a tvoří vytříbený celek. Skvělá dikce pěvkyně doplňuje premiérovou úpravu novou dimenzí zvukovou, barevnou a nakonec i výrazovou, posouvá jednoznačně hranice vyznění Dvořákovy skladby.

Střed nového alba je věnován, jak bylo zmíněno, nádhernému Smyčcovému kvartetu č. 11 ve vytříbeném podání Bennewitzova kvarteta. Rozměrná první věta Allegro představuje neustávající proud poetických i svižnějších melodických sekvencí s dojemně zpěvnými houslemi v niterných prvcích. Jakub Fišer svítivě rozeznívá svůj part, viola je nádherně vřelá, cello uchvátí sytými frázemi a celé těleso je v dlouhé větě obdivuhodně kompaktní. Půvab druhé věty Poco adagio e molto cantabile jímavou úvodní melodickou linkou skutečně bere za srdce. Pestré trylky violy a cella do široka otevírají radostné melodické prvky s decentně odvažovanou dynamikou. 3. Scherzo. Allegro vivo z nenápadného, lehkého rytmického oživení zvolna rýsuje zpěvné party Dvořákovy typické a vždy přítomné hlavní linky. 4. Finale. Vivace už vrcholí jemným předivem smyčců a závěrečné svěží, až skotačivé tempo je plné chuti a radosti ze společného díla.

Podobná atmosféra radosti ze souhry prostupuje třetí částí nahrávky, Písněmi op. 2 s báječným ponorem Markéty Cukrové do zdánlivě prostých, ale hudebně i obsahově bohatých čtyř písní s texty básníka i dramatika Gustava Pflegera Moravského. Verše, jež oslovily mladého Antonína Dvořáka ve zklamání v neopětované lásce k Josefině Čermákové, jsou hudební výpovědí ještě skrytého talentu. Působivost inspirativní kompozice s lidovými nápěvy naplnila pěvkyně vroucím vcítěním, tak typickým pro její pestrou stylovou barevnost modulovaného hlasu. Bennewitzovo kvarteto je zde doprovodem, doslova základem, v němž je kompozice ukotvena. Nejpůsobivější, byť velmi krátká skladba tvoří výtečný závěr originální nahrávky.

Originální je rovněž titul nového alba s reprodukcí obrazu malíře Borise Jirků Praha – slunné odpoledne, který byl vybrán jako pocta významnému českému výtvarníkovi. V den, kdy zahájili umělci natáčení v rozhlasovém studiu, se producent alba Lukáš Herink dozvěděl o úmrtí Borise Jirků a všichni se společně rozhodli o užití obrazu sluncem ozářeného Karlova mostu s hudbou Antonína Dvořáka, plnou jasu a světla, připomínající život a působení skladatele v Praze. Zasvěcené průvodní slovo Martina Jemelky v bookletu doplňují kompletní texty všech uvedených písní, včetně překladu.

***

Antonín Dvořák. Markéta Cukrová a Bennewitz Quartet

Markéta Cukrová – mezzosoprán

Bennewitz Quartet

Jakub Fišer – první housle

Štěpán Ježek – druhé housle

Jiří Pinkas – viola

Štěpán Doležal – cello

Nahráno: 26. – 30. 1. a 3. 6. 2026, Studio A Českého rozhlasu v Praze

Produkce: Nikola Eckertová, Lukáš Herink, LH Promotion

Text: Č, A

TT: 60:44

Vydáno: 1 CR Radioservis CR1323-2

Foto: archiv Markéty Cukrové a Bennewitzova kvarteta

Facebook X E-mail WhatsApp