„Till Schuler vstoupil do Bachovy suity vkusně, výrazově odměřeně a s přímým vhledem do jejího architektonického řešení.“
„Pro drsnější a emočně prohnutější vyznění Bachovy kompozice Yuya Mizuna zdůraznil roli disonancí, s nimiž zacházel jako se specifickými funkcemi hudebního výrazu.“
„Předností výkonu Alexandry Kahrer bylo geometricky přesné vykrajování frázových linií a precizní vrstvení souzvuků, jimž propůjčila podobu transparentních akustických vertikál.“
V pondělí 14. května se ve Dvořákově síni uskutečnilo dechberoucí klání mezi finalisty soutěže Pražského jara. Špičky světové scény violoncellové hry se s podporou FOKu utkaly v pomyslném ringu pražského Rudolfina a s mladistvou dravostí a elánem vykřesaly ze svých muzikantských dovedností to nejlepší, co se za roky pilného studia naučily a co si pracně ozkoušely na pódiích evropských koncertních domů. Do programové linie byly zasazeny hvězdy hudebních nebes Johann Sebastian Bach a Antonín Dvořák, které důstojným světlem ozářily pestrou scenérii bravurních výkonů, a symbolicky tak zakončily violoncellovou kapitolu jedné z nejprestižnějších soutěží na tuzemské koncertní scéně.