Koncert Salon ZUŠ Akademie MenART byl v letošním ročníku Pražského jara zaměřen na spojení violoncella a kontrabasu, aniž by dramaturgie rezignovala na klavír, housle, flétnu a klarinet. Konal se v koncertním sále Anežského kláštera 17. května. Mentoři violoncellové a akordeonové sekce sestavili dva soubory, jejichž kreace rámovaly program naplněný sólovou hrou klavíru a duety s různých sestavách. Do sestavy sedmnácti autorů vstoupili Pavel Samiec a Nikol Bóková se skladbami na objednávku Pražského jara a zazněla také novinka Matea Hagera a jedna skladba od mentora akordeonové skupiny Jakuba Jedlinského.

Salon ZUŠ na Pražském jaru byl přehlídkou výsledků, které přinesla „Inspirativní setkání nejmladších talentů a jejích vzorů“ probíhající v průběhu celého roku Stipendijní akademie MenART. Program koncertu byl doplněn nepravidelnými vstupy dramatizovaných dialogů v provedení Gabriely Vermelho a Gustava Haška. Text dialogů vycházel z tezí Akademie MenART o setkávání žáků s pedagogy, mentory a rodiči a zobrazoval chvíle důvěrně známé pedagogům a žákům. Tedy okamžiky pochybností, povzbuzení i radosti z objevování vlastní cesty. Režisérem výstupů byl Ondřej Nosálek, dramaturgii měla mentorka divadelní sekce MenART Dominika Špalková a text napsala spisovatelka Markéta Pilátová. 

Program koncertu otevřela nová skladba na objednávku Pražského jara – kompozici Insula Temporis napsal Pavel Samiec. Zazněla v provedení akordeonového ansámblu, se kterým dílo nastudoval Jakub Jedlinský. Dvoudílný kus, charakteristický minimalistickým průběhem hudby v úvodu a závěru, doprovázela ostinátní figura a melodické traverzy. Druhá část ohlašovaná repetovaným odklepáváním překvapila masivním nástupem zvuku, který postupně uhasínal k proměně v rytmizovanou závěrečnou pasáž. 

Přechodem k další významné skladbě programu byla věta Poco allegro ze Dvou skladeb pro dvě violoncella, H 377 od Bohuslava Martinů v úpravě Nikol Bókové pro sexteto violoncell. Kratičké intermezzo zvukově naladilo a připravilo prostor pro novou kompozici na objednávku Pražského jara – opět od Nikol Bókové a s názvem Hexalogue. Hrál soubor šesti violoncellistů sestavený ze stipendistů Akademie MenART, který vedl Tomáš Jamník. Hexalogue je sledem tempově kontrastních částí střídavě preferujících melodickou linii a rytmický pohyb. Rytmicky traktovaný úvod s melodickými vstupy střídají melodické úseky, které přejdou do pomalé pasáže. Svižná proměna je dále obdařena prostou písňovou melodií a rytmickým závěrem. Populární výraz skladby čerpá z líbivé kantilény a proměnlivého rytmu. 

Zde doprovodily koncert dramatizované dialogy v provedení Gabriely Vermelho a Gustava Haška s představením mentora a slovy o začátcích hudebního konání v životě dětí a dalších peripetiích výuky. 

Program pokračoval skvělým provedením Duetu č. 1 a 3 od Philipa Glasse, které hráli Tomáš Jamník (violoncello) a Matteo Hager (housle). A následoval úryvek ze Sonáty č. 1 od Vjačeslava Semjonova, který na akordeon hrála Johanka Juklová. Byla to třetí věta Presto ritmico. Semjonov vtiskl skladbě zdání varhanního zvuku, pestrost melodie, tempa a působivé finale. Mentorem Juklové byl Jakub Jedlinský.

Mezi účinkujícími stipendisty byl také maličký pianista Max Cacara, který vzbudil úžas přednesem kratičké skladby Prodleva od Ilji Hurníka a vzápětí programně zabarvené kompozice Bouřlivý potok od Samuela Majkapara. Další z kategorie zázračných hudebních dětí, klavíristka Vivi Nguyen hrála Etudu č. 6 es moll, op. 10 Fryderyka Chopina a autorskou klavírní úpravu Scherza, op. 33bis z hudby k opeře Láska ke třem pomerančům od Sergeje Prokofjeva. Klidnou, vyrovnanou hru Chopinovy skladby doplnila pěkně vedenými tempovými proměnami a Prokofjeva zakončila furiantským finále. Mentorem Cacary a Nguyen byl Ivo Kahánek. 

Proměny na pódiu doplnily další dramatizované dialogy v provedení Gabriely Vermelho a Gustava Haška s úvahami o tom, k čemu je stipendistům mentor, jaký je jeho vztah k pedagogům, jaký je jeho vklad do výuky. Vzápětí objasněný sentencí, že skutečná péče je v doprovázení, či poznatkem, že je důležité, aby si žák zachoval vlastní vklad do interpretace.

K provedení další skladby přišla na pódium hráčka na příčnou flétnu Kristýna Josefína Plechatá. Hrála první větu Con liberta. Allegretto ze skladby Choreae vernales pro flétnu a klavír od Jana Nováka. Potěšila velmi vyzrálým výkonem s líbezným výrazem, suverénními technickými finesami. Precizní a krásné sólo bezvadně doprovázel na klavír Daniel Wiesner. Mentorem Plechaté byl Jan Ostrý. 

V dalším programovém vstupu vystoupil akordeonista Jakub Jedlinský, autor skladby Chap‘s Jig, kterou hrál spolu s houslistou Tadeášem Prokopem. V odlehčené skladbě rytmického založení se Prokop zaskvěl v suverénním houslovém partu, akordeon se efektně pohyboval v roli doprovodného aktéra a strážce tempa a rytmu. Řízný závěr kompozici korunoval. Mentorem Prokopovým byl Jan Fišer.

Po přestávce hrála nejprve klavíristka Magdaléna Pallasová. Nejprve to byla Etuda č. 1 cis moll, op. 2 Alexandra Nikolajeviče Skrjabina, která se výrazově pohybovala od melancholického nokturna k patetické poloze. Následující Etuda č. 2, op. 40 „Snění“ od Nikolaje Kapustina byla kontrastním kusem ve dvojici etud. Tato pohyblivá hudba zněla rozechvěle, svižně a s nezbytnou virtuozitou v pravé ruce. Mentorem Pallasové byl Karel Košárek. 

Dalším sólistou na pódiu byl klarinetista Štěpán Jandl. Hrál skladbu s titulem Solo de Concours, kterou napsal André Messager, opět za klavírního doprovode Daniela Wiesnera. A byl to další suverénní výkon ve virtuózní skladbě s mnoha běhy ve škálách a jejich serpentinách. Jandl krásně vyhrál konverzační melodii i s jejími snivými pasážemi. Jeho mentorem byl Irvin Venyš.

Program dále naplnila světová premiéra skladby Toccata od Mattea Hagera, komponované pro housle, violoncello a klavír. Hráli autor na housle, Václav Blahunek (violoncello) a Magdaléna Pallasová (klavír). Skladbu rámovala zahuštěná harmonie, unisono smyčců doplňovala melodie v klavíru i pizzicato violoncella a uzavřel ji působivý rázný závěr.

Následně hrál Matteo Hager svou Sonátu pro housle. Byla to osobní představa o hře a zevrubné zkoumání možností nástroje včetně experimentů s rozsahem, hrou flažoletů, vícehlasou hrou, meditativními plochami – tedy kontrastem mezi pádivými škálami a momenty oddechu. Hager představil více méně originální zápis improvizace ve zdařilé interpretaci, která byla přijata velkými ovacemi. 

Závěrečné slovo programu měly opět akordeonový a violoncellový soubor. Violoncellisté hráli část tklivou část Nana ze Sedmi španělských lidových písní od Manuela de Fally a akordeonový soubor uzavřel program Salonu ZUŠ skladbou Ástora Piazzolly La Muerte del Angel v aranžmá Jakuba Jedlinského. 

Závěrečné dramatizované dialogy v provedení Gabriely Vermelho a Gustava Haška zmínily, mimo jiné, sentenci, že umění není jen výkon, umění je vztah.

Obecenstvo výročního koncertu Salonu ZUŠ na Pražském jaru, které, jak jinak, tvořili z velké části jak pedagogové účinkujících, tak neopominutelní účastníci Akademie MenART bez přímé účasti na výuce, tedy rodiče, bylo rozhodně nadšeno a dojato. Slyšeli výkony mladých interpretů ve vážně kvalitním, mnohdy až famózním provedení. Souhrnem dojmů z koncertu bylo setkání a rozhovor s mentory Akademie MenART, které uváděli umělecký ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro Josef Třeštík a ředitelka Akademie MenART Dana Syrová. Přítomní byli mentoři Tomáš Jamník, Jakub Jedlinský, Karel Košárek, Irvin Venyš a Ivo Kahánek. Z rozhovoru vzešlo utvrzení, že mentoři, kteří vyučují na konzervatořích a na vysokých školách, v přístupu k dětským žáků své vyučovací metody a přístupy nemění. Snaží se je vést s ohledem na jejich osobní přístup, který je originální. Každý z žáků je individualita. Snaží se přistupovat k žákům s pohledem „za horizont“, jaká bude individuální budoucnost každého z žáků. Dochází také ke zjištění překvapivých skoků ve vývoji žáků, se kterými se setkávají po nějakém relativně delším čase v rozmezí měsíců. Do diskuse přispěla pak paní ředitelka Syrová exkurzem do organizace Akademie a za nejpozoruhodnější pozitivum považuje „sílu komunit“. Ta vychází ze společného setkávání žáků, jejich rodičů, pedagogů a mentorů. 

***

Účinkovali:

Violoncellová sekce, mentor Tomáš Jamník

Johan Jakub Bala, ped. Dora Hájková, ZUŠ Lounských, Praha 4

Eliáš Homuta, ped. Hana Vítková, ZUŠ Chvalenická, Plzeň

Benedikt Záruba-Pfeffermann, ped. Alžběta Vlčková, ZUŠ Biskupská, Praha 1

Darila Dovbysh, ped. Jana Vintrová, ZUŠ Teplice, Chelčického 4

Václav Blahunek, ped. Daniel Petrásek, ZUŠ Učňovská, Praha 9

Akordeonová sekce, mentor Jakub Jedlinský

Kateřina Šátková, ped. Marie Čejnová, ZUŠ Ilji Hurníka, Praha 2

Kateřina Cejnarová, ped. Michaela Prokopcová, ZUŠ Karla Halíře Vrchlabí

Tea Richterová, ped. Michaela Prokopcová, ZUŠ Karla Halíře Vrchlabí

Adam Dunaj Jurčo, ped. Renáta Benetková, ZUŠ Vadima Petrova 

Barbora Martincová, ped. Václav Bílek, ZUŠ Králíky 

Johanka Juklová, ped Markéta Laštovičková, ZUŠ J. V. Stamice Havlíčkův Brod

Marián Gužík, ped. Jana Vybíralová, ZUŠ Boskovice 

dále

Tadeáš Prokop – housle, ped. Jakub Fišer, Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy

Magdaléna Pallasová – klavír, ped. Hana Turková, Konzervatoř Teplice

Štěpán Jandl – klarinet, ped. Šárka Jandlová, ZUŠ Bohuslava Martinů Polička

Kristýna Josefína Plechatá – příčná flétna, ped. Magda Exnerová

Max Cacara – klavír, ped. Taťána Vejvodová, ZUŠ Ilji Hurníka, Praha 2

Vivi Nguyen – klavír, ped. Jarmila Holcová, ZUŠ Jižní Město

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp