Na 40. ročníku Festivalu komorní hudby Český Krumlov 3. července vystoupilo Bennewitzovo kvarteto, které nabídlo program ne nepodobný nedávnému pražskojarnímu. Koncert vrcholil Dvořákovým Smyčcovým kvartetem As dur a v první polovině došlo na pozdní Haydnův kvartet i Janáčkovy Listy důvěrné. V působivém závěru byl vzpomenut houslista Josef Suk, od jehož odchodu uplyne za pár dnů patnáct let.

Festival komorní hudby Český Krumlov má tradici už od roku 1986; pomohl ho zakládat Jaroslav Krček a svou pečeť mu později vtiskl dramaturg Pražského jara Antonín Matzner. A houslista Josef Suk byl rád prezidentem tohoto festivalu v Krumlově i na Pražském jaru. Začíná se Barokní nocí s jedinečným představením v zámeckém Barokním divadle a následuje série komorních koncertů: letos nechyběl Vilém Veverka s Kateřinou Englichovou, Dyškanti, Ensemble Inégal a na závěr v sobotu 4. července Guarneri trio. Tradičního koncertu k poctě Josefa Suka se letos v pátek 3. července zhostilo Bennewitzovo kvarteto. Koncert se měl konat v Maškarním sále, ale nakonec byl přesunut do sousedního Zrcadlového. Ten sice není tak krásný a slavný, má ale lepší akustiku a není v něm dusno po celodenním žáru. Maškarní sál lze navštívit o přestávce jako foyer, zatímco Zrcadlový sál má krásnou atmosféru při zapadajícím slunci a hudba zní ideálně.

Bennewitzovo kvarteto má několik programů sestavených z pozdních, ne-li přímo posledních děl svých autorů. Takový program může vyznívat osudově tragicky, pokud by se hrál Smetana, Schubert a Britten, ale může vyznít až euforicky, pokud se jako teď hraje poslední Haydn, Janáček a Dvořák. Na úvod zazněl Smyčcový kvartet G dur, op. 77: č. 1, předposlední dokončený Haydnův kvartet, na kterém rozhodně není znát nějaká tvůrčí únava, naopak, první věta má zajímavá rytmická témata a také další části ukazují na zralé mistrovství ve vedení čtyř samostatných hlasů. Štíhlý tón kvarteta, které před rokem nahrálo celé haydnovské cédéčko, vtip a lehký intelektuální humor vládl celému provedení. Slova se pak ujal sekundista Štěpán Ježek a okomentoval jak Haydnův zakladatelský význam, tak mimořádnost Janáčkova posledního díla, kvartetu Listy důvěrné. Ten následoval ve zralém a krásném pojetí. Bennewitzovo kvarteto nehraje tohoto Janáčka překotně a exaltovaně, dovede vystihnout i jeho klidnější a romantičtější místa – a zároveň nechá vyniknout místa modernistická a vzrušená. Jejich přístup je dobře promyšlený, zvukově bohatý a přitom mu nechybí citová vřelost. Dokážou nápaditě pracovat se všemi čtyřmi hlasy, z nichž byla asi nejnápadnější vroucná viola Jiřího Pinkase, která má důležitá sóla.

Po přestávce přišlo poslední Dvořákovo kvartetní dílo, které vzniklo krátce po skladatelově návratu z Ameriky a necelých deset let před smrtí, je tedy především vděčnou životní bilancí plnou zajímavé inspirace. Dvořákův op. 105 As dur je kompozičně komplikovanější než sousední op. 106 G dur, který byl dokončen dříve. Ale tím více se opět dala obdivovat až beethovenovská promyšlenost pojetí. Už jenom pomalý úvod v hlubších polohách smyčců vyzněl jako neobyčejně zajímavý dialog a předávání úvodního tvůrčího impulsu. Druhá věta byla mimořádně rytmicky pregnantní a živá. Třetí věta málokdy vyzní tak výrazně, ale tady byla rozezpívána v pomalém tempu do velké šíře a hloubky. Rozsáhlá závěrečná věta zase zaujala přehledným a čitelným rozvržením tempa a gradací.

Skoro by se zdálo, že není do přidávat. Ale nebylo tomu tak. Teprve na konci Štěpán Ježek připomněl osobnost Josefa Suka a to, že mu kdysi hráli Dvořákův kvartet op. 106. Ve vzpomínce na něj tedy zahráli jednu z nejkrásnějších pomalých vět v komorní hudbě, rozlehlou pomalou větu Smyčcového kvartetu op. 106 G dur plnou vděčnosti a vroucnosti. Krátce po západu slunce to bylo mimořádně působivé zakončení.

A ze svědectví víme, že velkou atmosféru měl také úplně závěrečný festivalový koncert o den později, kdy sál vyprodalo Guarneri trio. Sám jsem tento soubor slyšel asi před měsícem v synagoze v Kolíně: nenápadný vyprodaný koncert místního Kruhu přátel hudby a jedinečně romantický Mendelssohn op. 49 i Haydnovo „maďarské“ klavírní trio. K němu v Krumlově přidali Ivan Klánský, Marek Jerie a Čeněk Pavlík i své kultovní pojetí Dvořákových Dumek a stvořili atmosféru, která se na dlouho zapíše. Těšme se s těmito doyeny velké české tradice komorní hudby na příští rok a beethovenovské výročí – do Rudolfina i jinam.

foto: Lubor Mrázek

Facebook X E-mail WhatsApp