Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka má na repertoáru i hudbu jiných skladatelů. Ve čtvrtek 25. června v sále bývalého kina Vesmír se představil Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu (NOSPR) s dirigentkou Marin Alsop, kteří přizvali ke spolupráci klavíristu Lukáše Vondráčka. Společně zahráli Koncert pro klavír a orchestr a moll op.54 Roberta Schumanna a byl to výjimečný zážitek. Poté ještě zazněla skladba Aarona Coplanda Tiché město a na závěr Suita z opery Růžový kavalír od Richarda Strausse.

Spojení Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu a českého klavíristy Lukáše Vondráčka se ukázalo jako šťastné. Lukáš Vondráček dostál naplno své pověsti a dal do přednesu Koncertu pro klavír a orchestr a moll, p.54 nejen romantické cítění, ale především perlivou a precizní klavírní techniku. Jeho úhoz je vycizelovaný a zní jako skleněné perly, padající na klaviaturu. Od nejjemnějších pianissim až k maximálním tempa nikdy nerezignuje na preciznost a čitelnost každé noty. Přitom všem je schopen vytvářet barevné plochy, v čemž si s katovickým orchestrem do detailu rozuměl. Bylo to znát především na dialozích s dechovým nástroji, stejně jako ve velkých plochách se smyčci. Díky dirigentce Marin Alsop (rozhovor čtěte ZDE) vyšla bezchybně i agogika, která respektovala romantický charakter skladby, nicméně uměřeně a vkusně. 1. Allegro affetuoso zahájil orchestr i sólista měkkým pianem, aby postupně gradovalo napětí, a po několika dynamicky kontrastních plochách skončila věta v efektním fortissimu. 2. Intermezzo: Andantino gratioso zahájilo laškovné téma v pianissimu, s hravostí se střídal sólový klavír s dechy i smyčci v lehounkých frázích. Melodická violoncella spolu se smyčci podkreslila klavír, který zpíval i v sotva slyšitelných pianissimech, aby následně uvedl kontrastní, pevné téma s údernými akordy. Následovaly běhy v klavíru s udivující lehkostí. 3. Rondo: Allegro vivace střídalo v kontrastech dynamiku, aby v accellerandu postupovalo do finale krásným, kulatým a barevným zvukem orchestru. Klavír udivoval bryskním tempem a společně s orchestrem dovedli skladbu do efektního závěru. Nadšení publika neznalo mezí, bylo i znát, že Lukáš Vondráček je mezi svými, a i když už několik let žije v americkém Bostonu, stále ho na severní Moravě berou jako svého. Získal si publikum i svým zjevem, viditelně zhubl a získal šarm i energii, se kterou předával hudební poselství publiku. Přídavek byl stylový: Arabeska Roberta Schumanna byla prožitá a jemně propracovaná, jako utkaná z krajek a potlesk si opět zasloužila.  

Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu NOSPR je vyhlášený jednolitým a hutným zvukem, se schopností jemných pian a s jasným témbrem ve výškách. Díky dirigentce je skvěle sehraný a dokázal naplnit prostor bývalého kina Vesmír kulatým a sytým zvukem. Jistě to nebylo snadné, vždyť orchestr má to štěstí, že sídlí, hraje i nahrává v jednom z nejlepších světových koncertních sálů. Přechod do akustiky Vesmíru, která je po rekonstrukci bývalého kina pro potřeby filharmonie velmi zdařilá, pro ně jistě nebyl jednoduchý. Přesto se dokázali představit v nejlepší kondici.

Dirigentka Marin Alsop působní jako křehká žena z níž čiší nezlomná vůle a cílevědomost. Má bezpochyby u orchestru velký respekt, a nejen u tohoto svého, kde zastává post umělecké ředitelky a šéfdirigentky, ale i u mnoha dalších renomovaných světových symfonických orchestrů, s kterými spolupracovala. Má do detailu propracovanou strategii a stavbu skladeb a pevná, energická a přesná gesta, a orchestr přesně anticipuje její pokyny. Je na čase přestat se podivovat nad skutečností, že za dirigentským pultem stojí žena, neboť hudební výraz ani vedení orchestru není záležitost pohlaví, ale síly vůle a schopnosti předat svoji hudební představu orchestru, a tedy i publiku.

A to se výsostně naplnilo i v další polovině večera, kdy zazněla nejprve skladba jednoho z největších amerických skladatelů 20. století Aarona Coplanda. Orchestrální svita Tiché město pro smyčcový orchestr, trubku a anglický roh vznikla ze scénické hudby pro divadelní hru stejného jména. Je to náladová, efektní skladba, s vypjatým partem pro sólovou trubku, kterého se skvěle zhostil Piotr Nowak. Jeho partnerem byl Piotr Pyc, který na svůj anglický roh zklidňoval emotivní nářek trubky, aby ji postupně přivedl k tiché rezignaci. Oba hráči jsou sólisty NOSPR a oba vyučují na Hudební akademii Karola Szymanowského v Katovicích. Závěrem večera byla Suita z opery Růžový kavalír Richarda Strausse, kterou na téma stejnojmenné opery zaranžoval dirigent New Yorské filharmonie Artur Rodziński. V podání NOSPRu to byl ohňostroj barev, i romanticky laděné měkké plochy širokého legata, které se propojovaly a zahrnovaly publikum jako hebká přikrývka. Tento efektní závěr byl třešničkou dortu koncertu provedeném s precizní tvůrčí erudicí a perfektním technickým zpracováním. Orchestr z nedalekých Katovic i Lukáš Vondráček se tu představili ve své nejlepší kondici a připravili publiku nezapomenutelný zážitek.   

foto: MHF Leoše Janáčka / Martin Kusyn

Facebook X E-mail WhatsApp