KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Mládí Leoše Janáčka připomenul koncert v bazilice na Starém Brně english

„Giovanni Pierluigi da Palestrina je reprezentantem snah vrátit církevní hudbu k čistotě.“

„Skladba Leoše Janáčka Exaudi Deus, JW II/4 je jeho školní prací z roku 1875 z pražských studií. Provedl ji celý sbor a cappella.“

„Při Magnificat se ke sboru připojil orchestr.“

Dětství a mládí Leoše Janáčka se odehrávalo ve starobrněnském klášteře a v přilehlé bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kde se v sobotu 14. listopadu konal koncert Collegia a Collegia Vocale 1704 pod taktovkou Václava Lukse. V rámci festivalu Janáček Brno zazněly skladby autorů, z jejichž tvorby Leoš Janáček vycházel, a také i Exaudi Deus, patřící k jeho raným skladbám.

V době Janáčkova zrání docházelo ke snahám očistit církevní hudbu od tehdejších romantizujících a operních manýr a vrátit ji k čistotě, jakou představoval Giovanni Pierluigi da Palestrina, který žil a tvořil ve druhé polovině 16. století. Jeho práce byly označovány jako římský styl, který se vyznačoval vyrovnaností textu s hudbou a dokonalým vedením hlasů, vedených ve vnitřním klidu. Tuto dokonalost prezentovala Missa brevis, která zazněla toho večera v bazilice jako první. Čtyřhlasý sbor byl podložen jen lehce varhanami a hlasy zněly měkce, průzračně a proplétaly se v první části Kyrie v čisté polyfonii s andělskou zářivostí. 2. Gloria znělo slavnostně s vroucím výrazem, přešlo do radostného tempa, které zpomalilo do klidného závěru. 3. Credo zahájilo zvoláním, pokračovaly soprány, které přešly do polyfonní struktury všech hlasů ve vážném a slavnostním výrazu. 4. Sanctus zářilo díky čistým sopránům ve výškách, na které navazovaly ostatní hlasy v příjemném témbru. Po krátkém odsazení navázala část Benedictus koloraturami ve všech hlasech, obdivuhodně vyvážených, až do slavnostního závěrečného Hosanna. 5. Agnus Dei opět zahájily soprány, na které postupně ostatní hlasy navazovaly v obdivuhodné vyrovnanosti dynamiky. Závěrečné Dona nobis pacem doznělo postupně v dlouhém a klidném závěru.

Jako protipól zapůsobila skladba Pavla Křížkovského, někdejšího opata a učitele Leoše Janáčka, Graduale in Dominica Resurrectionis. Křížkovský se stal stoupencem cecilianismu, který požadoval pevný kompoziční řád. V této skladbě postavil proti sobě dva sbory, které si odpovídaly a propojovaly se až do závěru první části. Druhá část byla naléhavější a postupně v accelerandu spěla do jásavého Alleluja, poslední část zase přineslo Alleluja táhlé, na které proti tomu navázala svěží melodika a radostný závěr skladby. 

Skladba Leoše Janáčka Exaudi Deus, JW II/4 je jeho školní prací z roku 1875 z pražských studií. Provedl ji celý sbor a cappella s obdivuhodnou prací s textem, který se pojil s hudební materií. Ta narůstala do dynamické vlny, která postupně usnula v pianissimu, v klidném závěru skladby. 

V závěru večera zaznělo Magnificat, BWV 243 Johanna Sebastiana Bacha. Zde se ke sboru připojil orchestr a leskem a barevností instrumentace podpořil účinek skladby. Dvanáct částí je proporčně vyvážených, střídají se části se sborem a se sólisty a jsou dokonale vystavěné. 1. Magnificat zahajuje energicky orchestr, aby poté nastoupil sbor v polyfonní sazbě s koloraturními postupy, ozdobené jásavými trubkami. 2. Et exultavit spiritus meus je pro sólový druhý soprán, který zpívala barevným, plným hlasem Lenka Cafourková Ďuricová v pohodovém tempu i výrazu. 3. Quia respexit humilitatem je árie pro zářivý první soprán, kterým vládla suverénně Tereza Zimková v pomalé a klidné melodii. 4. Omnes generationes nastoupil attacca celý sbor, pevně a útočně, zejména díky úderným mužským hlasům. 5. Quia fecit mihi magna bylo příležitostí pro hutný sólový bas Tomáše Šelce, podepřený hlubokými smyčcovými nástroji. 6. Et misericordia přednesli tenorista Ondřej Holub a altistka Aneta Petrasová v pomalém tempu a barevně libozvučném souzvuku. 7. Fecit potentiam nastoupil sbor energicky, s rychlými koloraturami s crescendem do fortissima, a po krátkém odsazení následoval mohutný, klidný závěr. 8. Deposuit potentes je árie pro tenor, kterou přednesl s měkkým témbrem Ondřej Holub. 9. Esurientes implevit bonis bylo sólovou příležitostí pro alt Kamily Mazalové, která dala do zpěvu nejen sametově zabarvený hlas, ale i emocionální přednes. 10. Suscepit Israel zpívalo dívčí trio, Tereza Zimková, Lenka Cafourková Ďuricová a Kamila Mazalová v pomalém, houpavém tempu a s citem pro výraz. 11. Sicut locutus est zahájili basisté a po nich postupně nastupovaly další hlasové skupiny a prolínaly se v polyfonním, vznešeném výrazu. 12. Gloria Patri podal celý sbor majestátně a postupoval spolu s orchestrem do vznešeného fortissima. Po odsazení se rozběhl proud polyfonie v rychlém prolínání hlasů sboru i orchestru až do euforického Amen. 

Provedení publikum strhlo k nadšenému potlesku, který vyprovokoval k přídavku. Stylově to byla druhá závěrečná část Gloria Patri, podaná emotivněji, která uzavřela dramaturgicky i historicky zajímavý a podnětný večer, v exkluzivním provedení souboru Collegium a Collegium Vocale 1704 pod pečlivým a cizelérským vedením dirigenta Václava Lukse. 

Foto: Marek Olbrzymek

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky