PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a duší souboru; skromně a pečlivě připravuje i diriguje inscenace, které tvoří páteř dramaturgie. Aktuálně stál za dirigentským pultem během „preview“ festivalu Janáček Brno: Robertem Carsenem režírovaná opera Káťa Kabanová se na jeviště vrátila s novým obsazením, protože se od premiéry dlouho nehrála. KlasikaPlus.cz s dirigentem přináší rozhovor.

Preview festivalu Janáček Brno přineslo 3. března do vyprodaného Janáčkova divadla v rychlém sledu druhý návrat Carsenovy Káti Kabanové – inscenace téměř deset let staré, ale překvapivě živé. Voda tu není dekorací: stává se prostorem, svědomím i zrcadlem, v němž se postavy násobí a divák se nevyhne vlastnímu pohledu. Večer pod taktovkou Ondreje Olose držela pohromadě Káťa Kateřiny Kněžíkové – hlasem světové kvality a výrazem, který emoci nehraje, ale prožívá.

Patrick Kinmonth je britský spisovatel, scénograf a výtvarník, jeho práce zahrnuje široké spektrum tvůrčích rolí v oblasti divadla, výtvarného umění i kurátorství. Studoval anglickou literaturu na Oxfordu a později působil jako umělecký redaktor časopisu Vogue. V operním světě je znám především dlouholetou spoluprací s režiséry; vytváří scénické a kostýmní koncepce pro významné evropské scény. S režisérem Robertem Carsenem vytvořil mimořádnou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové, která se vrátila na prkna Národního divadla Brno a dnes bude podruhé k vidění jako „preview“ festivalu Janáček Brno.

Málokterý český umělec se ve světě prosadil s takovou samozřejmostí jako basbarytonista Adam Plachetka. Za dvě dekády ušel cestu z Pražské konzervatoře až na ta nejzářivější světová pódia. Plachetka však není jen interpretem velkých rolí, ale především ambasadorem české kultury, který s propojuje světové hudební metropole s domácí scénou. Nyní před ním leží nová velká výzva, kterou je Wotan v novém nastudování Wagnerova Zlata Rýna v Národním divadle. Nejen o ní je následující rozhovor.

„Slogan Hudba jsme my pomohl umístit téma Roku české hudby do zorného pole většího počtu lidí.“

„Rok české hudby měl slušnou publicitu.“

„Těžko dnes odhadovat, jak bude za deset let prožíváno vlastenectví, jak budou seřazeny hodnoty, kam se budou ubírat technologie.“

Koncerty, přednášky, besedy, workshopy a další kulturní akce, které se konaly s logem Roku české hudby 2024, asi nikdo přesně nespočítá. Některé vznikly jako jedinečné iniciativy, jiné by se konaly tak jako tak, všechny však spojila myšlenka, že hudební umění je v prostoru, ve kterém se historicky mluví česky, rodinným stříbrem.

„K myšlence propojit tyto dva příběhy a zasadit inscenaci do prostředí dětského domova, kde si ho dokonce děti a zaměstnanci ústavu i sami zahrají a zazpívají, už byl jen krůček.“

„Scéna se stává surrealistickou, do popředí vystupují části artefaktů, které působí dobře výtvarně, i když s příběhem souvisejí jen okrajově.“

„Představení vévodili manželé Plachetkovi.“

Devátý ročník festivalu pod erbem Leoše Janáčka v Brně skončil, v neděli 24. listopadu ho ukončila inscenace Janáčkovy opery. Do šest let staré inscenace Příhody lišky Bystroušky byli přizváni vzácní hosté, Kateřina Kněžíková do role Bystroušky, Adam Plachetka do role Revírníka a malou Bystroušku ztvárnila Adélka Plachetková. Inscenace ve znamení rodiny Plachetkovy tak dostala novou podobu, kterou si málokterý milovník opery chtěl nechat ujít. A skutečně, pod taktovkou Marko Ivanoviće a v režii Jiřího Heřmana se inscenace odvíjela s novým nábojem.

„Působí na pódiu zkušeně a zrale, absolutně sehraně.“

„Kvartet Kaprálové zazněl jako skvěle zvládnutá a vyspělá kompozice.“

„V případě Novákova kvartetu se souboru podařilo výrazově zpřítomnit nekonečnou hudební krásu.“

Sázkou na jistotu byl koncert Janáčkova kvarteta, zařazený do posledního dne festivalu Janáček Brno 2024. Nedělní odpolední program přilákal do ústředního prostoru secesní vily Löw-Beer početné publikum určitě i díky programu: figuroval v něm Leoš Janáček a záslužně i Vítězslav Novák a Vítězslava Kaprálová.

„Když zapadá slunce, prozáří onyxovou stěnu tak, že na její zadní stěně září červené ornamenty.“

„Violoncellista vládne krásným sametovým tónem, se schopností širokého legata a kontrastní dynamiky.“

„Klavírista se projevil jako dokonalý spoluhráč.“

Festival Janáček Brno naplňuje hudbou i prostředí, kde se běžně muzicírování pro veřejnost neprovozuje. V sobotu 23. listopadu odpoledne se ve vile Tugendhat konal koncert violoncellisty Václava Petra, kdy David Mareček doprovázel na klavír, a zazněly skladby Igora Stravinského, Josefa Suka, Antonína Dvořáka a samozřejmě i Leoše Janáčka. Koncert to exkluzivní, s pohodovou atmosférou, jako za dřívějších časů.

„Inscenace vzniklá z frustrace si s sebou logicky nese stigma.“

„Režisérka publikum zřejmě považuje za méně chápavé, když cítí potřebu vkládat mezi hudbu civilní text dokreslující stav Jenůfy po porodu.“

„Na jeviště vbíhá asi šestiletý chlapeček, objímá Kostelničku, dostává obrovského medvěda, kterého předtím přinesl jako výkupné Števa. Proč?“

Opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa se v zahraničí hraje pod názvem Jenůfa. Zvolily si ho rovněž olomoucké inscenátorky, dramaturgyně Marta Ljubková, režisérka Veronika Kos Loulová a dirigentka Anna Novotná Pešková. Podrobily Janáčkovu operu přetvořením do podoby, která měla lépe vyhovovat feministickému pohledu na věc. Představení se odehrálo 20. listopadu v rámci festivalu Janáček Brno v Mahenově divadle a některé diváky „zvedlo ze sedadel“.

„Nerealističnost, umělost světa Ajvazova románu se stýká s umělostí a nerealističností operní.“

„Ajvazova kniha je pro mě kombinací dobrodružné četby, filozofického traktátu, surrealistických vět chvějících se jakýmsi potutelným humorem – a Kafky, samozřejmě.“

„Jsem vlastně docela tradiční skladatel, chci, aby se to dobře zpívalo.“

Ondřej Kyas je spoluzakladatelem brněnského souboru Ensemble Opera Diversa, pro nějž také převážně ve spolupráci s dalším zakládajícím členem souboru a libretistou Pavlem Drábkem zkomponoval řadu oper, minioper a hudebních her. Je také autorem mnoha instrumentálních a vokálně-instrumentálních děl. Kromě toho působí jako „elektrifikovaný písničkář“ Kygiss a je členem kapely Květy. Kyasovu operu Druhé město provede Opera Diversa v rámci letošního ročníku festivalu Janáček Brno v pátek 22. listopadu v Divadle na Orlí. Ve světové premiéře se opera hrála 16. prosince 2023.

„Jakub Hrůša se záskoku za kolegu bez váhání ujal.“

„Německá preciznost a smysl pro tradici ve spojení s českou muzikalitou a vřelostí, to byl ten správný mix, který dal brněnskému publiku exkluzivní zážitek.“

„A ještě víc publikum nadchl dirigent, když orchestr spustil ve vražedném tempu jako přídavek Lašský tanec č. 3 ‚Dymák‘ Leoše Janáčka.“

Koncert v rámci Festivalu Janáček Brno ohlášený na 17. listopadu v Janáčkově divadle byl vyprodaný mezi prvními. Staatskapelle Berlin a dirigent Christian Thielemann zde ještě nehráli a jejich pověst je závratná. Souhrou událostí, kdy dirigent Thielemann musel náhle na operaci a Jakub Hrůša stále prodléval v Brně, se však změnil rychle dirigent i dramaturgie koncertu. A nikdo nelitoval.

„Housle Jana Mráčka začaly putování s tmavším témbrem.“

„Pak nastoupila opět masa účinkujících, aby provedla poslední dílo večera, Kytici Bohuslava Martinů.

„Vznikla barevná hudební paleta širokých, legatových ploch a táhlých oblouků.“

Mahenovo divadlo 15. listopadu hostilo další koncert festivalu Janáček Brno. Orchestr brněnského Národního divadla řídil Robert Kružík, sólové housle rozezněl Jan Mráček a zpívali sólisté Janáčkovy opery Jana Šrejma Kačírková, Václava Krejčí Housková, Vít Nosek a Tadeáš Hoza spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a Dětským sborem Brno. Byl to večer hlubokých duchovních zážitků a vynikajících výkonů.

„Na pódiu neustále dochází k nějaké akci, je zde veliké množství maličkostí a detailů, ale nic není samoúčelné, všechno zapadá do logiky inscenace a umocňuje její poetičnost.“

„Všechny pěvecké party byly podány na vysoké úrovni.“ 

„Dorothea Röschmann podala herecky asi nejpřesvědčivější Emilii, jakou jsem kdy viděl.“

Festival Janáček Brno uvedl dlouho očekávané nastudování Janáčkovy předposlední opery Věc Makropulos v režii Clause Gutha. Hudebního vedení se ujal Robert Jindra. Inscenace vznikla pro berlínskou Staatsoper a může se opřít nejen o nesmírně invenční a inteligentní režii, ale také o kvalitní ztvárnění rolí německými i českými sólisty a zároveň o solidní výkon orchestru. V sobotu 16. listopadu se v Janáčkově divadle dílu dostalo nadšeného přijetí publikem, stejně jako tomu bylo 21. listopadu 1922 při premiéře v pražském Vinohradském divadle.

„Jak zmínil Jan Jiraský, po Luboši Fišerovi i Janáček nám bude klasikou.“

„Přídavkem byla Janáčkova skladba nazvaná 1. X. 1905.“

„‚Hodiny utrpení zapomeň, ale to, co tě naučily, nikdy.‘ Slova mohou v plné míře platit i pro rodinu Stiassni.“

Na 16. listopadu připravil festival Janáček Brno klavírní matiné Jana Jiraského ve vile Stiassni. Jan Jiraský uvedl esenci skladeb českých autorů, Črty Bedřicha Smetany, výběr z Poetických nálad Antonína Dvořáka, Letní dojmy Josefa Suka, Klavírní sonátu Luboše Fišera a cyklus V mlhách Leoše Janáčka.

„Alena Veselá připomněla anonymní skladatelskou soutěž, kterou Kaprálová vyhrála, i když se jí zúčastnil i její učitel Vítězslav Novák.

„Celá koláž byla postavena především na stylizovaných scénách sboru.“

„Polyfonní části z portálu dirigoval autor Tomáš Krejčí, duše celého představení.“

Na Festivalu Janáček Brno se představili studenti Konzervatoře Brno – s pásmem o velmi předčasně zesnulé skladatelce Vítězslavě Kaprálové. 14. listopadu v brněnské Redutě nabídli scénický projekt o životě komponistky a její hudbu zahrnuli společně s hudbou Bohuslava Martinů. Koláž připravil Tomáš Krejčí s Hanou Mikoláškovou, v režii Alexandry Bolfové. Vzniklo půvabné a emočně silné dílo, šité na míru možnostem a schopnostem mladých adeptů umění.

„Jako student jsem jezdil po operních představeních všude po světě. Tenkrát mě ani nenapadlo, že bych tam sám mohl někdy vystupovat.“ 

„Adam Plachetka do role Pruse dozrál a dělá ji opravdu výborně.“ 

„Publikum může v Brně vidět vysoce kvalitní inscenaci světově renomovaného režiséra. Jde asi o nejlepší inscenaci Věci Makropulos, jakou jsem v životě viděl.“

Dirigent Robert Jindra má za sebou říjnovou premiéru Janáčkovy Věci Makropulos ve Staatsoper Unter den Linden a před sebou v sobotu a v pondělí 16. a 18. listopadu dvě pohostinská představení této inscenace na festivalu Janáček Brno 2024. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje práci v proslulém historickém operním domě na hlavní berlínské třídě, přibližuje režii Clause Gutha, vzpomíná na studentské divácké zážitky a zamýšlí se nad svým vztahem k Janáčkovi.

„Opery jsou zcela odlišné.“

„Jeho protivníka se jménem Potvor ztvárnil atraktivně ošklivý a pohybově zdatný Aleš Musil.“

„Byl to výborný studentský večer, naplněný jiskřivým nadšením a tvůrčí euforií.“

Festival Janáček Brno se neohlíží jen do minulosti, ale již třetím rokem dává prostor nové tvorbě. Propojením práce dvou fakult JAMU vznikly tři miniopery, které měly premiéru v úterý 12. listopadu v Divadle na Orlí. Echó a Narcis ve zpracování Kateřiny Slaběňákové, Oliver s hudbou Kateřiny Szymeczkové a Tvorování s hudbou Noemi Savkové. Tři pracovní týmy vytvořily zajímavě kontrastní díla, hýřící mladistvými nápady.

„Pachatelem vraždy v příběhu není Kostelnička, ale konvence, které ji k tomu dovedly.“

„Ženy chápou, jak inscenovat Jenůfu, protože ví, jaké to je osm dní po porodu, kdy vás bolí každý krok, každé napití se čaje…“

„Jenůfa si de facto bere muže, který ji fyzicky napadl a následně jí byl vnucen za manžela, protože nikdo jiný už by si jí nevzal.“

Veronika Kos Loulová vystudovala obor operní režie na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění a obor alternativního divadla na Divadelní fakultě téže instituce a je zakladatelkou a uměleckou ředitelkou spolku Run Operun. Od sezony 2022 vede soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc, a stala se tak nejmladší šéfkou opery v Evropě. Nyní pod titulem Jenůfa připravuje v Olomouci nové nastudování Janáčkovy Její pastorkyně, které ve dvou termínech uvede i na festivalu Janáček Brno.