Články od Jan Sebastian Tomsa
- Juan Diego Flórez: Publikum musí podlehnout iluzi, že zpívám bez jakékoliv námahy
- Alex Potter: Duchovní oratorium a psychologické drama se vzájemně nevylučují
- Zuzana Jandová: Tradici Kühnova smíšeného sboru rozvíjíme v dialogu se současností
- SOČR dobýval Modrovousův hrad
- Michaela Rózsa Růžičková: Kéž gender vůbec nehraje roli, ať vítězí skutečná kompetence
- Markus Poschner: Parsifal obnažuje vnitřní mechanismy naší existence
- Cristian Măcelaru: Nejen plnit očekávání publika, ale také rozvíjet jeho vnímání
- Na Pražský hrad se vrátil král
- Matthew Newlin: Parsifal jde cestou sebeurčení, ústředním tématem díla je soucit
- Petr Michálek: Liberec není místo pro povrchně načančané divadlo
- Dovlet Nurgeldiyev: Spojitost mezi Honeggerem a Mozartem? Průzračnost a pravdivost
- Paul Appleby: Čím jsem starší, tím víc rozumím Faustovým pohnutkám
- Ekaterine Buachidze: Žijeme v době, která je posedlá hlasovým zařazením
- Krotitelé dluhů v Národním divadle
- Patrick Kinmonth: Pro scénografa nic není složitějšího než dosáhnout prostoty
- Svatopluk Sem: Janáček vám nedovolí si Revírníka neužít
- Destinnová je nedostižná. Nedostatky koncertu k její poctě snad zahladí nová kniha
- Wolfgang Resch: Německé rekviem není mše za mrtvé, ale hudba pro ty, kteří zůstali
- Vanda Šípová: Zaplaťpánbůh, že nežijeme v době Emy Destinnové!
- Štefan Margita: Wagnerův Loge by byl skvělý realitní agent. Dokáže oblbnout každého
- Daniel Kfelíř: Rossini není odbočka, ale závazek
- Maayanův a Václavův ohňostroj
- Adam Plachetka: Já a ‚legenda Metropolitní opery‘? Z toho mi trochu zatrnulo
- Drážďanské Dialogy karmelitek jsou poctivou řemeslnou inscenací
- Maayan Licht: Sociální sítě pro mě mají i terapeutický rozměr
- Kathleen O’Mara: Misogynie v hudebním světě přetrvává
- Lukáš Bařák: Otcovské role odteď naplním mnohem hlouběji a pravdivěji
- Michael Hofstetter: Purcellova hudba mluví naprosto srozumitelně
- Giulia Semenzato: Opera by měla mluvit o dnešku, ne jen vzpomínat
- Od lidové naivity k britské ironii. Martinů, Ravel a Britten mezi obrazy