Počátkem letošního roku se na knihkupeckých pultech objevila obsáhlá, téměř čtyřsetstránková monografie o skladatelce Slávě Vorlové. Autorkou této monografie je Anna Šerých, jež se osobností a dílem Vorlové zabývala několik desítek let. Ve své knize zpracovala život a tvorbu Vorlové v obdivuhodné šíři a hloubce. Pro svou badatelskou práci, která musela být časově a odborně velice náročná, měla Anna Šerých k dispozici bohatý fond nejrůznějších pramenných materiálů – především rozsáhlé soukromé archívy z pozůstalosti Slávy Vorlové a jejího druhého manžela Vladimíra Hlocha, jenž v druhé polovině osmdesátých let minulého století vznik této monografie inicioval.

Sláva Vorlová (1894–1973) patří k nejpozoruhodnějším českým skladatelkám 20. století. V hudebních kruzích se o ní dokonce mluvilo jako o „první dámě české kompozice“. Dnes však zná její jméno jen málokdo a s její hudbou se na koncertních pódiích prakticky nesetkáme. O to víc je nutno ocenit práci Anny Šerých. V pětatřiceti kapitolách své knihy nás autorka nechává nahlédnout do skladatelčina života, který byl natolik zajímavý a pohnutý, že by vydal na román. Anna Šerých postupuje chronologicky a všechny informace o tvorbě Vorlové zasazuje přímo do kontextu jejích životních osudů.

Dětství prožila Vorlová (tehdy ještě Johnová) v Náchodě, vyrůstala v hudbymilovné rodině. V roce 1911 byla přijata na vídeňskou Akademie für Musik und darstellende Kunst, kde studovala zpěv a hru na klavír. Kvůli závažnému onemocnění musela bohužel studium brzy ukončit. V roce 1916 začala soukromě studovat kompozici u Vítězslava Nováka a hru na klavír u Václava Štěpána. Po sňatku s Rudolfem Vorlem v roce 1919 následovalo stěhování z Náchoda do Prahy, kde manželé Vorlovi založili a vedli exkluzívní kloboučnickou firmu. Od počátku třicátých let pořádali pak ve své nově postavené vile na Barrandově domácí koncerty, na které zvali přední osobnosti pražského hudebního života. Vorlová se v té době znovu pustila do hudebních studií: ve hře na klavír pokračovala u Františka Maxiána a v kompozici u Jaroslava Řídkého. Druhá světová válka skončila pro Vorlovou tragédií: 8. května 1945 zastřelilo jejího manžela „esesácké“ komando.

Po válce se Vorlová naplno věnovala komponování – osmdesát z jejích dvaadevadesáti opusů vzniklo po roce 1945. Jejím novým životním a uměleckým partnerem se stal přírodovědec a básník Vladimír Hloch. Po roce 1948 byla kloboučnická firma Vorlových znárodněna a Vorlová musela čelit bezohledným komunistickým represím a drastické šikaně. Přesto si dokázala zachovat rovnou páteř a nikdy nekomponovala díla poplatná požadavkům režimu. Kvalitu jejích skladeb museli nakonec ocenit i komunističtí mocipáni, kteří jí v roce 1959 udělili Vyznamenání za vynikající práci. 

Svou kompoziční tvorbou zasáhla Vorlová takřka do všech hudebních oborů: od drobných dětských klavírních kousků přes písně, sbory, skladby komorní a symfonické až po velká díla kantátová a operní. Její zpočátku poměrně tradiční hudební řeč, nezřídka poznamenaná folklórními inspiracemi, se v průběhu času pozoruhodně proměňovala a vyvíjela. Od poloviny šedesátých let se skladatelka pokoušela ve své tvorbě aplikovat poznatky z tzv. Nové hudby a nakonec dospěla ke zcela osobité „numerologické“ kompoziční technice.

Anna Šerých je renomovaná hudební publicistka. Životopisné pasáže její monografie jsou psané živým, barvitým jazykem a svěžím, čtivým stylem. V její knize se dozvíme nejen mnoho zajímavého o skladatelčině životě a o jejím rozsáhlém kompozičním odkazu. Autorce se navíc podařilo velmi sugestivně postihnout svobodomyslnou a inspirativní atmosféru prvorepublikových „hudebních salonů“, stejně jako pozdější tíživé období „vlády jedné strany“. Detailní citace koncertních programů dopřávají pak čtenářům příležitost nahlédnout do tehdejšího „běžného“ koncertního provozu, což je především pro období po roce 1948 čtení nesmírně poutavé. Neméně atraktivní jsou ideologicky deformované koncertní recenze z tohoto období – při veškeré (nechtěné) komičnosti z nich mnohdy mrazí v zádech. 

Souběžně s životními osudy Vorlové uvádí Anna Šerých ve své monografii u většiny skladeb jejich detailní rozbory. Jsou sympaticky stručné a věcné a životopisný text v žádném případě nijak nezatěžují. Rozsáhlý a detailně vypracovaný poznámkový aparát nejenže nabízí doplňující zajímavá fakta, ale zároveň také nepřímo dokumentuje, do jaké hloubky šla Anna Šerých při práci s prameny. V závěru knihy nalezne čtenář soupis všech skladeb Vorlové se základními údaji o jednotlivých dílech a rejstřík osob.

Mimořádnou pozornost si zaslouží bohatý obrazový doprovod. Anna Šerých nám na více než sto padesáti fotografiích přibližuje Vorlovou od jejího dětství přes nejrůznější životní peripetie až po dojemný poslední snímek, na němž skladatelka za potlesku publika prochází s pokorně nachýlenou hlavou podél pódia v Rudolfinu. Ve velkém počtu jsou zastoupené snímky slavných prvorepublikových umělců, kteří navštívili Vorlovy v jejich barrandovské vile, přičemž k fotografiím jsou často připojena i jejich osobní věnování. Převládají pochopitelně hudebníci, ale u Vorlových se nezřídka objevovali i významní tehdejší výtvarníci a literáti. Fascinující je ale také kupř. přehlídka dobových klobouků: úžasné kreace zdobící dámské hlavy můžeme vidět především na str. 21–23, 30–33 nebo na str. 43. Společenskou prestiž Vorlových dotvrzují portrétní fotografie Rudolfa a jeho manželky z proslulého pražského fotoateliéru Drtikol. O každém obrázku v knize by se určitě dala napsat esej, a tak jsem si při četbě mnohokrát pomyslel, že jejich popisky mohly být podrobnější. Ale chápu, že některé informace nejsou k dohledání.

K tisku byla monografie Anny Šerých připravena velice svědomitě. Po jazykové a redakční stránce zpracoval text přímo vzorově Vít Roubíček, grafickou úpravu zvládl se sympatickou invencí a pečlivostí Jáchym Šerých a pod náročnou sazbou je podepsaná Veronika Plátková. Velkoformátová publikace sama o sobě je pak vypravena opravdu skvostně: je vytištěná na překrásném exkluzívním švédském papíru Munken Lynx a na vazbu bylo použito luxusní přírodní plátno z italské více než stoleté Manifattury del Seveso. Tiskařské a knihařské práce realizovala v nejvyšší kvalitě brněnská tiskárna Helbich. 

Anna Šerých vytvořila Slávě Vorlové pomník vskutku impozantní.

***

Písňový spolek Lieder Society v Roce české hudby 2024 uspořádal koncert k poctě Vorlové. KlasikaPlus.cz produkci reflektovala ZDE. A reflexe nově vzniklé nahrávky s Vorlové písněmi je ZDE.

Foto: Jáchym Šerých, archiv Slávy Vorlové, Petr Veber

Facebook X E-mail WhatsApp