„Brown se citlivě vžil do struktury korejské hudby a s dynamickou podporou vytvořil charakteristické obrázky.“

„Idyla Matthewa Busse slyne harmonickou vlídností a melodickým jasem s pěknou prezentací houslové melodie v horním rejstříku.“

„Flétnistka Katherine Bryan má vděčně psaný part bez exhibicí se zvláštním zřetelem k útěšnému, barevně obdařenému tónu.“

Čtvrtý díl cyklu nahrávek s názvem Symphonic Chronicles (Symfonické kroniky) vyšel letos u firmy Navona Records. Je to americká nezávislá nahrávací společnost klasické hudby, která byla založena v roce 2008 a patří produkční společnosti Parma Recordings. Společnost sídlí v New Hampshire a její tituly šíří společnost Naxos. Skladby šesti amerických autorů hrají na tomto titulu tři orchestry – londýnský, skotský a Moravská filharmonie – pod vedením tří dirigentů. Jsou to Miran Vaupotić, Pavel Šnajdr a Jiří Petrdlík.

Dříve, než se zájemce ponoří do hudby, promluví k němu z internetové stránky Symphonic Chronicles IV obrázek na titulní straně obálky. Je chmurný, přesto přináší neklamnou naději úsvitu. Výsek schodiště mayské pyramidy a rozlomený okruh legendárního mayského kamenného kalendáře rámují ciferník s římskými číslicemi. V centru obrazu se na hladině jezera zobrazí vycházející slunce, jež zalije okolí červánky. Celý výjev se neustále cyklicky proměňuje, minutová ručička je v pohybu a obraz se za pětadvacet vteřin po druhé hodině pozvolna skládá. Rozložení obrazu počíná zobrazením ciferníku, v němž se rozjasňuje úsvit. Poté vplují na obvod kruhu měsíce s protipohybem k chodu ručičky, zpředu se přisouvá kamenná skulptura, poté obkrouží scénu nápis se jmény komponistů. Pak se dole zjeví názvy zúčastněných orchestrů a dirigentů. Jméno labelu je na výjevu vlevo zasazeno vertikálně hned od počátku. Když doběhne vteřinová ručka na dvanáctou hodinu, obraz se zastaví a na obvodu ztuhne 13 měsíců v chronologické fázi svého cyklu. Vteřinová ručička hodin ale pokračuje do nového oběhu. A tak symbolicky promítá neustálý zrod nových kompozičních osobností. Přiložený slogan vydavatele hovoří o šesti tvůrcích a předmětem jejich konání je filmová hudba. Naznačuje tím, že jde o žánr, který doprovází jiný umělecký artefakt, prvoplánová kompoziční ambice sama o sobě vstupuje tedy do záměrných limitů. 

První skladbou na disku je cyklus Korean Dances (Korejské tance) od skladatele Richarda E. Browna. Hraje Moravská filharmonie s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Brown, skladatel, aranžér a hudební pedagog magisterského i doktorského stupně vzdělání, je rodák ze státu New York. Jeho cyklus má osm částí a je rozdělen na dvě poloviny, mezi něž jsou vloženy dvě skladby dalších autorů. To je pochopitelný a logický záměr. Napodobení systému korejské hudby přináší v rytmu a náladě opakujících se úseků stylovou jednotvárnost. Brown se citlivě vžil do struktury korejské hudby a s dynamickou podporou vytvořil charakteristické obrázky. Bicí a dechové nástroje naplňují rytmus skladby a sled krátkých motivů je k sobě řazen s využitím dynamiky, kterou známe ze slohového období baroka jako terasovitou. Melodické dění má romantickou tvář, motivy jsou opět nonkontinuální a repetované. Úvodní tanec napodobuje ceremoniální introdukce, druhý je bouřlivější, třetí mírnější s úlevnou melodií pentatonického charakteru. Začátky a konce částí jsou rytmicky konkrétní a jednoznačné, tak končí i čtvrtý tanec. Sérii dalších tanců otevírá orchestrálně markantní, objemná a rytmicky spěšná hudba. Opakuje se zde podobný tempový a dynamický plán jako v prvním sledu čtyř tanců a závěr je ceremoniálně majestátný.  

První se skladeb vložených mezi Korejské tance má titul Dawn (Svítání), napsal ji Christopher Jessup, klavírista a skladatel. V šestnácti letech měl premiéru svého klavírního koncertu v Itálii, navštěvoval Juilliard Pre-College a pak Juilliard School, kde studoval kompozici u skladatelky Melindy Wagnerové a klavír u Jeromea Lowenthala. Promoval v roce 2021. V komponování je chválen za nápaditost a éteričnost a za evokativní, emocionálně bohatý styl. Jeho Svítání hraje Londýnský symfonický orchestr s mimořádně plastickým průběhem programní náplně skladby. Má překvapivý úvod s jedním vrženým tónem a jeho dozníváním, který následuje druhý se stejným efektem, a poté hudba odměřuje nesmělý tón flétny. Z ticha se vynoří další zvuky spodního rejstříku až do nástupu klarinetu. Teprve potom se ozve orchestr, aby rozvinul melodii a vrátil prostor klarinetu. Jen opatrně se smyčce opět připojují, přidávají se tympány a další nástroje s nádherným arpeggiem. A jako by tím orchestr dořekl, co měl, potvrzují tympány vyvrcholení, které náhle opadne. A vrátí se osamělý tón a uzavře Svítání. Dirigent Miran Vaupotić se mistrně vyrovnal s nápaditě roztroušenou partiturou invenčně zajímavé kompozice.

Druhou skladbou před pokračováním Brownových korejských tanců je Idylle (Idyla) od Matthewa Bussea, kterou hraje opět Moravská filharmonie pod vedením Jiřího Petrdlíka. Busse, rodák z Joliet v Illinois, začal po samostatných začátcích hrát na klavír v šesti letech. Ke komponování se dostal později, fascinován hudbou klasických mistrů. V obou oborech studoval na Sam Houston State University, kde si osvojil umění prolínání klasických a současných vlivů ve své hudbě. Jeho Idyla slyne harmonickou vlídností a melodickým jasem s pěknou prezentací houslové melodie v horním rejstříku. Typově je jeho Idyla ukázkově charakteristická a evidentně se ohlíží za hudbou britských neoklasiků z počátku 20. století. Jako by se Busse ponořil do spirituální seance, v níž se tetelil duch legendárního Vzlétajícího skřivana Ralpha Vaughana Williamse.

Dalším americkým autorem na disku je Tom Myron, skladatel a aranžér v oblasti živé i studiové symfonické hudby. Jeho díla jak sólová, tak i s doprovodem se pravidelně hrají na významných místech celého světa, včetně Carnegie Hall, Lincoln Center, berlínské Filharmonie, Glasgow Royal Concert Hall nebo Grand Théâtre de Québec. Jeho skladbu Monhegan Sunrise (Východ slunce v Monheganu) pro flétnu a orchestr hraje The Royal Scottish National Orchestra (Královský skotský národní orchestr), který řídí Miran Vaupotić. Sólo má Katherine Bryan. A ta hraje už v introdukci skladby, která se ve smyslu svého názvu pohybuje a zdvihá pozvolně, v klidném tempu a mírné dynamice. Jsme stále v eklektickém klasicko-romantickém slohu typu anglické ‚light music‘, náladové a koncertní hudby menších forem. Flétnistka Katherine Bryan má vděčně psaný part bez exhibicí a se zvláštním zřetelem k útěšnému, barevně obdařenému tónu. Logickou kontrastní skladbou v dramaturgii disku je následující Scherzo pro orchestr, op. 37 Patricka Brilla. Hraje London Symphony Orchestra (Londýnský symfonický orchestr), řídí Miran Vaupotić. Svižně nesená kompozice s akcentovaným úvodem využívá plného orchestrálního zvuku. Ovšem také kontrastu, kdy zní v klidném allegru se znaky klasického symfonismu. 

Ve finále programu je na disku zaznamenána první část skladby Song of Thirteen Moons (I. Adagio) (Píseň třinácti měsíců) Petera Dicksona Lopeze. Opět hraje Moravská filharmonie s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Lopez postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, pobýval v Tanglewoodu (USA) jako stipendista a obdržel cenu George Ladda Prix de Paris. Je považován za eklektika. Z jeho skladby, která je interpretována jako intimní zamyšlení nad rodinou a vzpomínkou‘, je v tomto souboru nahrána první část – Adagio. Mírně uvozený začátek skladby se vzápětí zvukově zahustí, tempově promění a výrazově charakterizuje do varovného neklidu. Pohyb zvuku je modelován do prostupujících se vln, zde nejspíše mračného zahalování měsíců. V závěru skladby vede Šnajdr Moravskou filharmonii do strmé dynamiky s funerálními údery zvonu. A nechá zvuk v logickém útlumu doznít.

Dirigenti:

Miran Vaupotić je chorvatský umělec, který před lety vyhrál dirigentskou soutěž Arama Chačaturjana v Jerevanu. Byl šéfdirigentem Chorvatského komorního orchestru a uměleckým ředitelem mezinárodní interpretační soutěže Piazzolla Competition. Hostuje po Evropě, účinkoval v Jižní Americe, USA, Číně a Egyptě. V červnu roku 2021 se na dva roky stal šéfdirigentem Jihočeské filharmonie v Českých Budějovicích.

Pavel Šnajdr je český dirigent a skladatel. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor skladba (u Aloise Piňose) a dirigování (u Emila Skotáka). Kromě spolupráce se symfonickými orchestry působil v operních divadlech, včetně Divadla J. K. Tyla v Plzni, Státní opery v Praze a Moravského divadla v Olomouci. V současné době diriguje operu v Národním divadle v Brně.

Jiří Petrdlík je ve své generaci uznávaným tuzemským dirigentem. Studoval hru na klavír, pozoun a dirigování – v letech 1995–2000 na Pražské konzervatoři a 2000–2005 na Akademii múzických umění v Praze – u Hynka Farkače, Miroslava Košlera, Miriam Němcové, Radomila Elišky a Tomáše Koutníka. Zúčastnil se mistrovských kurzů šéfdirigenta Newyorské filharmonie Kurta Masura a šéfdirigenta BBC Philharmonic Jiřího Bělohlávka. Petrdlík úspěšně vystoupil na několika soutěžích, včetně dirigentské soutěže Donatelly Flick v Londýně.

—————

Datum vydání 18. duben 2025 
Katalogové číslo NV6713
Celkový čas neuveden.
Technické údaje: 
Skladby 1-4, 6-10, 13 byly natočeny 19. prosince 2023, 17. června, 20. srpna a 12. září 2024 v Redutě v Olomouci, Česká republika. Producent nahrávek Jan Košulič, Zvukový inženýr Jana Jelínková. Střih a mix Lucas Paquette (skladby 1-4), Jan Košulič (skladby 6-10, 13)
Dodatečný střih a mix Melanie Montgomery (skladba 13)
Skladby 5 a 12 byly nahrány 8. června 2024 v LSO St. Lukes v Londýně, Anglie
Producent nahrávek Brad Michel. Zvukový inženýr Jonathan Stokes, Classic Sound
Střih a mix Melanie Montgomery
Skladba 11
Nahrána 28. března 2024 v Royal Glasgow Hall v Glasgow, Skotsko
Producent nahrávek Brad Michel. Zvukový inženýr Hedd Morfett-Jones
Střih a mix: Brad Michel. Imerzivní zvukový inženýr: Brad Michel
Mastering: Melanie Montgomery

Foto: Navona Records, archiv KlasikaPlus.cz, Jan Mikolášek, archiv Londýnského symfonického orchestru, Mark Allan

Facebook X E-mail WhatsApp