3. červen

Svátek má Tamara a Kevin.

1996 – zemřel Ferdinand Leitner, německý dirigent (narodil se 4. března 1912). V roce 1935 ho dirigent Fritz Busch angažoval jako svého asistenta na festivalu v Glyndebourne. V letech 1947 až 1969 byl generálním hudebním ředitelem Württemberské státní opery (Staatstheater Stuttgart). V roce 1956 nahradil Ericha Kleibera ve funkci dirigenta Teatro Colón v Buenos Aires. V roce 1969 se stal šéfdirigentem Curyšské opery. I po skončení smlouvy tam pokračoval jako pravidelný hostující dirigent, například dirigoval Wagnerovy Mistry pěvce norimberské při znovuotevření zrekonstruované opery v roce 1984. V letech 1976 až 1980 působil v Haagu jako šéfdirigent Het Residentie Orkest.

1989 – zemřel Scott Ross, americký cembalista žijící ve Francii a Kanadě (narodil se 1. března 1951). V jeho diskografii figuruje první kompletní nahrávka 555 sonát Domenica Scarlattiho od jediného interpreta. Vyšla na 34 CD. Projekt zahájilo Radio France, které se rozhodlo vysílat sonáty u příležitosti 300. výročí skladatelova narození v roce 1985. Ross je natočil mezi 16. červnem 1984 a 10. září 1985. Nahrál však mimo jiné i komplety děl Rameauových a Couperinových. Hrál rovněž na klavír Schuberta, Chopina, Debussyho a Ravela, miloval hudbu Philipa Glasse. Díky své nekonvenčnosti i díky vztahu k barokní hudbě býval srovnáván s kanadským klavíristou Glennem Gouldem.

1953 – zemřela Florence Price, americká skladatelka (narodila se 9. dubna 1887), první afroamerická žena uznaná jako symfonická skladatelka, první, jejíž skladbu hrál velký orchestr. Zpočátku se vydávala za Mexičanku, aby se vyhnula rasové diskriminaci Afroameričanů. V roce 1903 se zapsala na New England Conservatory of Music v Bostonu, kde absolvovala obory klavírní pedagogika a varhanní hra. Od roku 1927 po zbytek života působila v Chicagu, kde významně spolupracovala s tamním Ženským symfonickým orchestrem. Mám dva handicapy – pohlaví a rasu, říkávala o sobě… V roce 2009 byla v opuštěném zchátralém domě na okraji St. Anne v Illinois, který využívala jako letní sídlo, nalezena rozsáhlá zapomenutá pozůstalost, včetně desítek jejích partitur.

1950 – narodil se Jiří Panocha, houslista, zakladatel a primárius Panochova kvarteta, které hraje pod jeho vedením v nezměněné sestavě od roku 1971. Založil ho už při studiu na Pražské konzervatoři v roce 1966, pod vedením Josefa Micky, napřed jako smyčcové trio hrající ve složení Jiří Panocha (housle), Jaroslav Hlůže (viola) a Jaroslav Kulhan (violoncello). Za dva roky se k nim přiřadil Pavel Zejfart (2. housle) a od té doby se datuje vznik Panochova kvarteta. V roce 1971 pak přišel nový hráč na violu Miroslav Sehnoutka. Jiří Panocha v roce 1972 vyhrál na Karajanově soutěži v Berlíně konkurs na místo koncertního mistra Mezinárodního studentského orchestru ve kterém si zahrál pod Karajanovou taktovkou. Vyučuje na pražské HAMU.

1936 – narodil se Zdeněk Zahradník, skladatel, hudební režisér, dramaturg a pedagog. Je autorem komorních, symfonických a vokálních skladeb. Zpočátku komponoval v duchu romantismu, ale později užíval i prvky neoklasicismu a dodekafonie, část jeho díla je ovlivněna hudbou Orientu. Skladbu studoval na HAMU u Václava Dobiáše, pak vyučoval na Pražské konzervatoři. Od roku 1966 byl hudebním režisérem a dramaturgem vydavatelství Supraphon. Jako hudební režisér je dlouholetým spolupracovníkem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a podílel se též na nahrávkách České filharmonie. Dlouhodobě spolupracuje s Lyrou pragensis, pro její pořady napsal řadu melodramatických, vokálních a komorních skladeb. Od roku 2009 je předsedou Společnosti českých skladatelů při Asociaci hudebních umělců a vědců (AHUV).

1935 – narodil se Václav Hybš, hudebník, trumpetista, dirigent, aranžér, kapelník tanečního Orchestru Václava Hybše (zemřel 12. dubna 2026). Se svým orchestrem doprovázel řadu českých hvězd pop music, například Waldemara Matušku. Známá je jeho spolupráce s houslistou Josefem Sukem. Vystupoval velmi často i v někdejší Československé televizi, zejména v různých pořadech estrádního typu.

1913 – zemřel Josef Richard Rozkošný, klavírista a skladatel (narodil se 21. září 1833). Byl velmi plodným skladatelem. Nepřinesl sice nic převratného do vývoje hudby, ale jeho klavírní skladby, písně a sbory byly ve své době velmi oblíbené a byly silně ovlivněny hudbou Fexlixe Mendelssohna-Bartholodyho a Charlese Gounoda. Nejúspěšnější byla jeho operní tvorba. O opeře Svatojanské proudy se údajně pochvalně vyjádřil i Bedřich Smetana a na scéně Prozatímního a Národního divadla byla hrána celkem třicet pět krát. Jeho opera Popelka byla dokonce první českou operou na pohádkový námět vůbec a její úspěch překonal všechna očekávání. Jen v Praze měla šedesát sedm repríz. V roce 1855 vykonal velmi úspěšné koncertní turné po Uhrách, Srbsku a Rumunsku. Byl sbormistrem amatérského sboru Lukes a předsedou hudebního odboru Umělecké besedy. Kromě toho byl i členem České akademie věd a umění.

1899 – zemřel Johann Strauss mladší, rakouský skladatel (narodil se 25. října 1825). Byl označován za „Krále valčíků“. Napsal víc než pět set instrumentálních kusů, největší popularity dosáhl valčík Na krásném modrém Dunaji, dopsaný roku 1867, původně byl určen pro mužský pěvecký sbor, text se ale neosvědčil, a proto se v dnešní době hraje v čistě orchestrální podobě. Taneční orchestrální hudbu povznesl na koncertní úroveň. Věnoval se také hudebně dramatické tvorbě, je autorem šestnácti operet a jedné opery. Ještě neplnoletý si založil vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otcovu. První samostatné vystoupení orchestru bylo v Dommayerově kasinu v Hietzingu v říjnu 1844. Po velkém úspěchu hrál i v dalších vídeňských sálech. V divadl Na Vídeňce mívaly premiéru jeho operety. Napsal něco okolo pěti set padesáti skladeb, polky, valčíky, pochody, operety a jednu operu. V roce 1863 byl jmenován „Říšským hudebním ředitelem plesů“. V anketě o nejpopulárnějšího člověka světa roku 1890 se Johann Strauss umístil na třetím místě za královnou Viktorií a kancléřem Bismarckem. Byl pohřben na vídeňském ústředním hřbitově vedle Beethovena, Schuberta a Brahmse. Jeho otcem byl Johann Strauss starší, rakouský skladatel, autor valčíků a polek a majitel orchestru, kterému syn později konkuroval vlastním. Mladším bratr Josef složil na tři sta tanečních skladeb. Nejmladší bratr Eduard byl kapelníkem a vedl rodinný orchestr až do roku 1901, kdy ho překvapivě rozpustil.

1887 – narodil se Emil Axman, skladatel a folklorista (zemřel 25. ledna 1949). Studoval estetiku, hudební vědu a historii na Karlově univerzitě. Souběžně navštěvoval hodiny skladby u Vítězslava Nováka, teorie u Karla Steckera a kontrapunktu u Otakara Ostrčila. V roce 1928 se stal členem České akademie věd a umění. Věnoval se sběru slováckých písní na Kroměřížsku a vliv moravského folkloru prostoupil do většiny jeho skladeb. Pro své hluboké znalosti a orientaci v historii se stal pracovníkem knihovny Národního muzea v Praze a později nakrátko i jejím ředitelem. Byl přispěvatelem do odborného tisku, často publikoval i v Lidových novinách. V přízemí chropyňského zámku zřídilo Muzeum Kroměřížska jeho památník, který připomíná, že v roce 1946 zkomponoval Znělku městečka Chropyně pro dechové nástroje. Je pohřben na hřbitově v Kroměříži.

1875 – zemřel Georges Bizet, francouzský skladatel období romantismu (narodil se 25. října 1838). Jeho Carmen se později stala jednou z nejznámějších a nejhranějších oper vůbec. Premiéru měla 3. března 1875, shodou okolností byl tentýž den Bizet jmenován rytířem Čestné legie. Mnoho si od ní sliboval, ale byla přijata velmi chladně kritikou i veřejností. V deseti letech byl přijat na konzervatoř v Paříži jako vynikající klavírista, ale chtěl se raději stát skladatelem. V roce 1853 začal studovat kompozici u Fromentala Halévyho. Živil se jako učitel hudby, operní skladatel a příležitostně jako autor scénické hudby. V roce 1863 přijal zakázku ředitele Lyrické opery Léona Carvalha na operu Lovci perel. Později měl jen malý úspěch s svou operou ‎‎Džamilé. Většímu zájmu se těšila ‎scénická hudba k dramatu Arlésanka Alphonse Daudeta. Celkově zanechal asi sto dvacet děl. Je pochován na pařížském hřbitově Père-Lachaise.

1858 – narodil se Karl Perron, německý pěvec – barytonista (zemřel 15. července 1928). Zpěv studoval u Stockhausena ve Frankfurtu a u Heye v Berlíně. Poprvé vystoupil jako Wolfram v opeře Tannhäuser Richarda Wagnera roku 1884 v Lipsku. Pak vystřídal angažmá v Monte Carlu, v Lipsku, v Dráždanech a v Bayreuthu. Byl první Jochanaan v opeře Salome Richarda Strausse, Orestes v opeře Elektra a Ochs v opeře Růžový kavalír. Kromě toho se zapsal i jako Mozartův Don Giovanni nebo Čajkovského Evžen Oněgin.

1858 – zemřel Julius Reubke, německý skladatel, varhaník a klavírista (narodil se 23. března 1834). Studoval klavír a skladbu na konzervatoři v Berlíně, jeho učiteli byli Theodor Kullak, Adolf Bernhard Marx a Julius Stern. Ovlivnila ho i tzv. Novoněmecká škola reprezentovaná dirigentem Hansem von Bülow a varhaníkem Alexanderem Winterbergerem. Ferenc Liszt na doporučení von Bülowa souhlasil s tím, že bude Reubka učit ve Výmaru a umožnil mu i bydlení ve svém domě v Altenburgu. Reubke se stal jeho nejoblíbenějším žákem a složil pak nejdůležitější práce. Už v té době ale trpěl tuberkulózou a brzy zemřel. Byl pohřben na hřbitově u kostela Maria am Wasser v Pillnitzi-Hosterwitz. Jeho bratr Emil (1836-1884) se stal otcovým společníkem ve firmě a později firmu převzal, bratr Otto (1842-1913) byl klavíristou, varhaníkem a skladatelem a působil jako profesor na univerzitě v Halle.

1828 – narodil se José Inzenga, španělský skladatel zarzuel a folklorista (zemřel 28. června 1891). Připojil se ke skupině skladatelů, kteří hodlali oživit typicky španělskou formu operety – zarzuelu. Mezi jinými byli členy této skupiny skladatelé Francisco Asenjo Barbieri, Cristóbal Oudrid, Rafael Hernando a Joaquín Gaztambide. V létě roku 1851 založili Společnost pro pěstování zarzuely. Stál u zrodu časopisu Gazeta Musical a společnosti Sociedad Artístico Musical de Socorros Mutuos určené k šíření symfonické a komorní hudby ve Španělsku. Spolupracoval při založení divadel Teatro del Circo a Teatro de la Zarzuela. Kromě toho působil jako učitel zpěvu na madridské konzervatoři a zabýval se španělským folklorem. Vydal sbírku španělských lidových písní s názvem Ecos de España. Ve čtyřech knihách shromáždil lidové písně Galicie, Valencie, Murcie a Asturie. Z této sbírky později čerpal Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov při kompozici Španělského capriccia. Napsal i učebnici klavírního doprovodu Arte de acompañar al piano, studii o katolické chrámové hudbě a autobiografickou knihu o svých cestách do Itálie.

1819 – narodil se Louis Théodore Gouvy, francouzský romantický skladatel německého původu (zemřel 21. dubna 1898). První skladby napsal v roce 1841, v Římě byl činný v uměleckém kroužku, jehož členy byli Eduard Franck, Karl Anton Eckert a Wilhelm Gade, po návratu do Paříže se stal jeho přítelem pianista Karl Halle, jehož prostřednictvím se seznámil s Frédérikem Chopinem a Hectorem Berliozem. Vytvořil pozoruhodné množství komorní hudby a řadu symfonií, později se soustředil na duchovní a sborovou tvorbu. V roce 1874 složil Requiem, které se počítá k jeho nejvýznamnějším dílům. V roce 1862 napsal operu v italském hudebním slohu s názvem Cid. Její tehdejší premiéra se nekonala kvůli úmrtí hlavního představitele, zazněla až 11.6. 2011 v Sárském státním divadle v režii Artura Fangena. Záznam představení vysílal Český rozhlas 11.2. 2012. Za života získával uznání dost váhavě a se zpožděním. Po smrti upadlo jeho dílo v zapomenutí na celé století. Až v roce 1995 byl ve městě Hombourg-Haut založen Institut Théodor Gouvy, iniciátor nového vydání skladatelova díla, zásadně přispívá k znovuobjevení jeho hudby.

1816 – narodil se François Hubert Prume, belgický houslista a skladatel (zemřel 14. července 1849). Vystudoval konzervatoře v Paříži a v Lutychu, kde se stal brzy profesorem. V letech 1840–1844 působil jako cestující houslista a měl značné úspěchy. Pak začal opět působit na konzervatoři v Lutychu, ale už o rok později oslepl a v roce 1848 onemecněl duševní chorobou.

1801 – narodil se František Škroup, skladatel, dirigent a zpěvák, autor první české opery Dráteník a písně Kde domov můj se slovy J. K. Tyla, která se později stala českou hymnou (zemřel 7. února 1862). Do Prahy se z východních Čech dostal v jedenácti jako chlapecký soprán zpívající v Týnském chrámu a v loretánském kostele. V letech 1814 až 1819 studoval v Hradci Králové, poté v Praze filozofii a práva, ale kvůli hudbě a divadlu se mu studium nepodařilo dokončit. Jako barytonista vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Pěveckou kariéru však v roce 1828 ukončil, protože se čím dál víc chtěl a musel věnovat dirigentské činnosti. A také komponování… Poté, co v roce 1823 v českém překladu hudebně nastudoval singspiel Švýcarská rodina Josepha Weigla, stál před úkolem zkomponovat stylově obdobnou, ale ryze českou operu. Jako libretista byl pro tu příležitost osloven básník, soudce, historik, spisovatel, kritik a vydavatel vlasteneckých almanachů Josef Krasoslav Chmelenský, který už překládal cizí operní předlohy do českého jazyka. Společnou práci dokončili v závěru roku 1825. Pětadvacetiletý skladatel jí přiřadil opusové číslo 1. Titulní postavou první původní české opery, idylického a trochu komického příběhu, je slovenský dráteník spravující hrnce, ale těmi hlavními jsou Růžena a Vojtěch, zamilovaná dvojice. První představení Dráteníka se uskutečnilo v pražském Stavovském divadle ve čtvrtek 2. února 1826 ve čtyři hodiny odpoledne. Škroup, běžně už předtím vystupující v barytonových rolích, ztvárnil titulní úlohu… V roce 1827 byl Škroup jmenován asistentem dirigenta Stavovského divadla a od začátku roku 1837 pak po dvě desetiletí šéfdirigentem. Měl na starosti vedení německého souboru, zatímco český soubor řídil jeho bratr Jan Nepomuk Škroup. Vybírat a působil na zájmy a vkus obecenstva. Uvedl například v polovině 50. let tři poměrně čerstvá díla Richarda Wagnera – Tannhäusera, Lohengrina a Bludného Holanďana. Kvůli neshodám s ředitelem a zřejmě i v důsledku konkurenčních bojů nakonec roku 1857 z divadla odešel. Vedle toho v Praze během let vedl studentský orchestr Pražské konzervatoře, devět let byl varhaníkem v reformované synagoze v Dušní ulici a po roce 1850 sbormistrem v benediktinském klášteře v Břevnově. Dva roky provozoval vlastní hudební školu a v roce 1860 se stal ředitelem Žofínské akademie. O rok později ale odešel z Prahy, aby přijal místo dirigenta nově vzniklé německé opery v Rotterdamu, kde po dvou letech nečekaně zemřel. Napsal za svůj život 45 číslovaných opusů, ve skutečnosti nicméně složil možná až třikrát víc děl: písně, a to převážně s německými texty, dvě mše a několik příležitostných kantát, tři smyčcová tria a tři smyčcové kvartety a opery. Na svou dobu napsal relativně malý počet sborových kompozic.

1789 – zemřel Georgius Juraj Zrunek, slovenský františkánský mnich, varhaník a skladatel narozený na Slovácku (narodil se 19. dubna 1736), rodným jménem Josef Zrunek. Sestavil několik hudebních sborníků, do kterých sám přispěl; na některých spolupracoval s Edmundem Paschou (14. ledna 1715 – 6. května 1772). Je patrně autorem slovensko-latinské Vánoční mše F dur v Paschově žilinském sborníku Harmonia pastoralis.

1738 – narodil se Pierre Vachon, francouzský houslista a skladatel (zemřel 7. října 1803). Z jeho díla jsou nejdůležitější smyčcové kvartety. Zkomponoval jich více než tři desítky a významně tak přispěl k rozvoji tohoto žánru ve Francii 18. století. Kromě toho napsal řadu dalších komorních skladeb (zejména trií) a několik oper. Ve své době byl velmi úspěšným skladatelem, byl ale záhy zapomenut. V roce 1760 se stal prvním houslistou v orchestru Louise François I., prince z Conti. V letech 1772–1778 žil v Londýně a živil se koncertní činností. V roce 1785 odešel do Berlína a stal se koncertním mistrem Královského dvorního orchestru (dnes Staatskapelle Berlin).