PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný.“

„Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo.“

„Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.“

Poslední zářijový den se v Šumperku nesl ve znamení závěrečného koncertu 18. ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Že závěr patří mistrům, tam rozhodně vědí, jednalo se totiž o skvostné finále dnes již tradičního několik měsíců trvajícího festivalu. O program se postaraly klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamova a komorní uskupení Baborak Ensemble, které nese v názvu jméno svého uměleckého vedoucího.

„Klusákovi se podařilo vytvořit koncentrovaný komplex drobných strukturních nápadů, jež posluchači ihned připomněly velké kompoziční nadání tohoto žijícího klasika.“

„Orchestr Dvořákovo dílo přednesl tvarově čirým a pohybově rozjařeným způsobem.“

„Ve třetí větě Šostakovič odhalil svou romantickou, místy až brucknerovskou náturu, kterou orchestrální těleso vpravilo do ztemnělé a dekadentní polohy.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil svou koncertní sezónu v posluchačsky působivém duchu. Interpretačními schopnostmi vyhlášené těleso vedené Petrem Popelkou odprezentovalo 30. září ve Dvořákově síni pražského Rudolfina stylově široký program, na jehož personálním vrcholu dlela německá houslová virtuoska Isabelle Faust…

„Jiří Partyka kdysi požádal Vengerova po koncertě o společnou fotografii a nyní ho napadla odvážná myšlenka získat jej pro svůj festival.“

„Vyprodaný sál se těšil na zvuk stradivárek ex-Kreutzer, kterým bude za nedlouho tři sta let.“

„Nesmírně si Vengerov užíval okamžiků, kdy Prague Philharmonia zazněla po jeho sólové pasáži naplno a on se stal její součástí.“

Promítnu-li si v hlavě dva příběhy spojené s tímto světoznámým houslovým virtuosem, začínám věřit na pojem „cílené náhody“, který ve svých esejích i v názvu své autobiograficky laděné knížky razí kolega Alexander Goldscheider. Vystihuje totiž to, co bylo dáno prožít s Maximem Vengerovem nejen mně, ale především výkonnému a uměleckému řediteli Lednicko-valtického hudebního festivalu Jiřímu Partykovi. Stručně řečeno, jedná se jak o nezapomenutelný rozhovor pro média po telefonu, tak o způsob a průběh zajištění Vengerovova vystoupení na prahu letošního festivalového ročníku. Pro obojí platí, o čem jsem přesvědčen: že totiž život přináší situace, jaké napsat do filmového, televizního či rozhlasového scénáře by riskovalo odmítnutí dramaturga s poukazem na to, že je to „přitažené za vlasy“.

„Dýchají jako jeden, slova i hudební fráze jim znějí jako od jednoho.“

„Vědoucně hlídané rozvrstvení poloh a barev od jasného sopránu přes nenápadný měkký alt, flétnový tenor a světlý baryton až po jadrný, přesto jemný bas.“

„Soubor během litanie putoval po chrámu a završil vystoupení vokálně nejkomplikovanějším a prezentací nejneotřelejším způsobem.“

Prysk je rekreační obec v Lužických horách. Tamní barokní katolický kostel se stal v sobotu, na státní svátek, dějištěm nenápadného, o to však krásnějšího koncertu. Hostem festivalu Lípa Musica bylo lipské vokální kvinteto Calmus Ensemble. Více než hodinový program sestavený z duchovní hudby několika staletí věrně a inspirativně vystihl hloubku křesťanské víry a současně měl i parametry dechberoucí interpretační dokonalosti.

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Do divadelních prázdnin roku 1874 vstoupil Smetana šťasten, i když unaven.“

„Během léta se začaly ozývat problémy se sluchem: začalo to jednou na procházce v lese, kdy měl halucinaci, že slyší flétnu…“

„Práci na Vyšehradu, započatou už v souvislostí s operou Libuše, odložil kvůli Dvěma vdovám, ale vrátil se k ní na podzim 1874.“

Rok 1874, to je v životě Bedřicha Smetany jarní úspěch s premiérou opery Dvě vdovy, první letní pobyt na Mladoboleslavsku a podzimní práce na symfonické básni Vyšehrad, ale v jiné rovině také pokračující boje a útoky týkající se jeho ideálů a působení v divadle. A nakonec nemoc a propuknuvší hluchota jako osobní i umělecká tragédie. Přelomový rok, ve kterém se otevřelo jeho poslední, paradoxně nejplodnější tvůrčí desetiletí.

„Tápání ve tmě, zlá předtucha, úzkost přerůstající až v nervní vypětí a křik, rozčilení, náhlé odmlčení se, lítost a přemítání o neřešitelném, přerůstající ve frustraci… to vše bylo podáno hudebně přesvědčivě.“

„Překvapil zvuk druhých houslí Kláry Leškové, v sólech plnohodnotný a kulatý, v dolních registrech s bodrým přívlastkem.“

„Filip Rufer se svým violoncellem zaujal snad ze všech nejvíce, a to schopností převést autentičnost svého citového prožitku do hudební mluvy.“

Plzeňská koncertní řada Kruhu přátel hudby byla zahájena ve středu 25. září, a to v podání tělesa Kukal Quartet, které tvoří ambiciózní hudebníci nastupující generace Eliška Kukalová, Klára Lešková, Daniel Macho a Filip Rufer. Že se bude jednat o velkolepý start naznačovala jak účast oceňovaného tělesa, tak program, který čítal tři závažná a náročná díla z české kvartetní literatury, snad v doznívajícím opojení Rokem české hudby.

„Spolupráce se Simonem Rattlem byla skvělá – končili jsme naprosto zamilovaní do jeho pichlavého humoru, ale i zkušeností a neomezené muzikality.“

„Opera je syntetické umění, v němž je vše. Vnímám ji jako završení.“

„Je to legrace, že v divadle se bavíte genderovým zmatkem ve čtyři sta let staré opeře, a pak vylezete na ulici, po které prochází Prague Pride, a jste pohoršeni.“

Psát perex k rozhovoru s pěvkyní Markétou Cukrovou není příliš vděčný úkol. S jejím jménem se sice pojí celá řada hezky formulovaných a publiku již dobře známých superlativů, jedinečnou osobnost pěvkyně však mohou vystihnout jen omezeně. Navíc se jakákoliv slova na úvod zdají být trochu zbytečná: umělkyně je totiž zároveň velmi inteligentní a podnětnou respondentkou. Setkání s ní jsou tak vždy příležitostí nahlédnout do mimořádně otevřeného uvažování osobnosti, která je konzistentní v pohledech na umění i na svět kolem sebe, která je vždy autentická a trefná. A která při bourání stereotypů klidně stihne i pět operních premiér v sezoně.

„Inscenace je dokladem toho, že není třeba vymýšlet kostrbaté cesty snažící se o nové výklady, o aktualizaci.“

„V Denysi Pivnickém, čtyřiatřicetiletém Ukrajinci, našli inscenátoři pěvecky i herecky dobře vybaveného představitele titulní role.“

„Velkou sólovou scénu moldavské sopranistky Olgy Busuioc ve třetím dějství sledovalo publikum bez dechu.“

V Praze se po celém desetiletí hraje opět Verdiho Otello. Za novým projektem premiérovaným ve čtvrtek ve Státní opeře stojí dirigent Andrij Jurkevyč a režisér Martin Čičvák. V titulní roli debutoval Denys Pivnickij, Jagem byl Mikołaj Zalasiński a Desdemonou Olga Busuioc. Inscenace je umělecky výrazná a působivá a bez zaváhání snese mezinárodní srovnání.

„Berliozova programní hudba vyžaduje plné mistrovství. A toho se jí dostalo.“

„Je typem interpreta, který je osamoceně ponořen ve svém světě a díky kombinaci psychických i manuálních dispozic je schopen zaujmout jako výjimečný a jedinečný.“

„Chvílemi až jakoby ležérní způsob řízení tělesa v kontrastu s dokonale přesnými reakcemi sekcí prozrazoval, že se převážná část práce musela odehrát už při zkouškách.“

Záskoky mohou být příležitostí pro překvapivé debuty, nebo pro nečekaná hodnotná a zralá setkání. Charles Dutoit patří do druhé kategorie. Nebýt zdravotní indispozice šéfdirigenta Semjona Byčkova, neměli bychom šanci legendárního, za pár dní už osmaosmdesátiletého dirigenta v Praze v těchto měsících zažít. S Českou filharmonií otevřel neplánovaně sezónu právě on, spolu s mladým pianistou Daniilem Trifonovem. Dvořákem a Berliozem. A bylo co poslouchat.

„Vavříny ověnčený soubor Quartetto di Cremona je mimochodem všeobecně známý z vysílání rozhlasových stanic po celém světě.“

„Spojená kvarteta, a obě zaslouží nejvyšší pocty, hrála jako jeden stabilní ansámbl.“

„Poslední skladbou koncertu byla živě legendární Serenáda Es dur Antonína Dvořáka.“

V roce 2022 zahájil festival Dvořákova Praha ve své komorní řadě velkolepé provedení kompletu smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. Po třech letech pod kurátorským vedením souboru Pavel Haas Quartet se cyklus uzavřel galakoncertem za účasti šesti smyčcových kvartet. Program tvořily skladby Petra Iljiče Čajkovského, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antonína Dvořáka v instrumentálně gradovaném obsazení od sextetu přes oktet k serenádovému komorním ansámblu. Stalo se tak ve Dvořákově síni Rudolfina 23. září a večer přinesl mimořádný hudební zážitek.

„Výtečným nápadem bylo pozvání talentovaného basisty Jana Hnyka, byl zjevnou dominantou večera.“

„Šéfdirigent David Švec imponoval od počátku dirigentským přehledem, temperamentem, touhou interpretačně vykřesat z hudebního večera maximum možného.“

„Mile působilo uvedení dnes skoro zapomenutého Viléma Blodka.“

Pro zahájení sezóny 2024/25 zvolilo vedení Opery Jihočeského divadla 23. září v sále Metropolu koncertní program. V duchu pokračování Roku české hudby zazněly operní ouvertury, sbory z tvorby českých klasiků i drobné orchestrální skladby. Podstatným hostem večera byl talentovaný mladý basista Jan Hnyk, orchestr opery vedl šéfdirigent David Švec, operní sbor připravil Martin Veselý.

„Nebylo to zkrátka klavírní trio, které umí společně dýchat, pouze se hudebníci vzájemně dokázali dohodnout, kdo koho právě pouští do dveří.“

„Orchestr doprovázel spíš decentně a v mnoha pasážích to působilo, že ho dirigent tlumí až moc.“

„Celkově ovšem Dvořákova Praha ukázala, že umí postavit řadu svébytných koncertních programů a pozvat ty nejlepší hosty.“

Dvořákova Praha se rozhodla angažovat pro závěrečný koncert Českou studentskou filharmonii a povolala k ní dirigenta Inga Metzmachera. S trojicí mladých zahraničních sólistů 24. září provedla Beethovenův Trojkoncert a pak Dvořákovu Osmou symfonii. Mladí hráli s maximálním nasazením a radostí, ale v dirigentově pojetí jí mohlo být víc.

„Propojení zvířat a lidí na jednom jevišti připravovalo nejednu bezesnou noc kostymérům a scénografům.“

„V průběhu hry upletená dlouhá šála paní Revírníkové oddělila čas žití a odcházení.“

„Skutečnými královnami představení byly dvě hlavní protagonistky, Liška Bystrouška Kateřiny Kněžíkové a Zlatohřbítek Václavy Krejčí Houskové.“

Příhody lišky Bystroušky dne 21. září uvedlo Národní divadlo Brno jako jednu ze vzpomínek na jejich premiéru 6. listopadu roku 1924. Současné představení v brněnském Janáčkově divadle se vzácnými hosty, manžely Kateřinou Kněžíkovou v roli Lišky, Adamem Plachetkou v roli Revírníka a jejich dcerou Adélkou v roli Malé Bystroušky, je jednou z repríz původní inscenace z roku 2018.

„Se Šubrtem bylo v Miláně už před očekávanou premiérou zacházeno více než nadstandardně.“

„Představa, že se krátce před premiérou Otella Verdi s Boitem toulali českými luhy a háji, je rozhodně půvabná.“

„Opravdu uvedlo Národní divadlo žhavou novinku dříve než operní mekky celého světa?“

Byl začátek února 1887 a do světa se právě rozletěla zpráva, že opera Giuseppa Verdiho na libreto Arriga Boita s názvem Otello je skutečným uměleckým triumfem… Před uvedením nové inscenace tohoto výjimečného díla v pražské Státní opeře 26. září letošního roku určitě neuškodí podívat se do historie a zaměřit se na některé pozoruhodné kapitoly dobrodružství, které bychom mohli zjednodušeně nazvat Otello a Praha. Kupodivu je to příběh, který se začal psát už velmi dávno.

„Starosta města Vídně Michael Ludwig dal najevo, jak si Petra Popelky váží.“

„Petr Popelka dával od počátku koncertu znát, že se hodlá za prokázanou důvěru vrchovatě odvděčit.“

„Anna Vinnitskaya zahájila majestátně, mohutným fortissimem a od počátku s mírným rubatem, které zvýraznilo emotivní přístup k výrazu.“

Petr Popelka je progresivním českým dirigentem se zahraničními zkušenostmi. S Vídeňskými symfoniky již několikrát vystupoval a jeho angažování do jejich čela bylo proto logickým vyústěním spolupráce. Inauguračním koncertem 18. září ve vídeňském Konzerthausu potvrdil svoji erudovanost. Na programu byl ikonický Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského, ve kterém zazářila Anna Vinnitskaja, a barvami a rytmy posluchače zahrnul Béla Bartók Koncertem pro orchestr.

„Potřebuji zkrátka i čas bez klavíru, abych si nechal hudbu trochu rozležet.“

„Formanova Amadea jsem viděl. Některé části mám rád, jiné, ty fiktivní, už méně.“

„Dvořákův koncert jsem studoval skoro půl roku.“

Rozhovor s Maem Fujitou vznikl dopoledne v den jeho recitálu na festivalu Dvořákova Praha. Přestože s každou další minutou obětoval svůj čas zkoušky v sále, klidně by hovořil i dál. Má veselou povahu a ve věcech hledá drobné radosti. Zároveň už však ve svých pětadvaceti letech načerpal obdivuhodné množství znalostí a s nadhledem se vyrovnává se svou uměleckou zodpovědností.

„Cítili jsme, jak si každé soutěžní kolo vybralo svou daň, jako by nám vzalo padesát procent energie.

„Když se na pódiu cokoli stane, všichni zaostří antény a toho slabšího v danou chvíli podrží.“

„Když bylo nejhůř, zapli jsme vířivku. To byla naše tajná zbraň!“

Flétnistka Anna Talácková, hobojistka Barbora Trnčíková, klarinetista David Šimeček, fagotista Petr Sedlák a hornista Kryštof Koska jsou výraznými členy předních pražských orchestrů – České filharmonie, Pražských symfoniků, Rozhlasových symfoniků i orchestru Národního divadla. To hudebně nejzajímavější však tvoří tato pětice společně. Jejich komorní soubor Alinde Quintet získal loni třetí cenu na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena v Kodani a před týdnem v bavorském Mnichově zvítězil na ARD, jedné z nejprestižnějších hudebních soutěží vůbec.

„Hráči Mendelssohnovu dílu propůjčili dynamicky precizně vymodelovaný a strukturně vybroušený tvar.“

„Velké pochvaly si zde v první řadě zasloužila smyčcová část orchestrálního tělesa.“

„Každá z těchto jepičím životem postižených frází vnášela do dynamiky skladby nový modulační předěl, který zněl přirozeně a stylově autenticky.“

Vídeňští filharmonici v čele s věhlasným dirigentem Christianem Thielemannem představili 18. září na rudolfinských parketách hráčsky obtížný a ambivalentními emocemi prostoupený repertoár, jenž byl složen ze dvou gigantů německého romantismu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Richarda Strausse. Dualita kompozičně vybroušené, skotskou krajinou inspirované Mendelssohnovy Třetí symfonie a heroicky podbarvené Straussovy symfonické básně Život hrdinův působila v podání orchestru navýsost synteticky a harmonicky. Do dlouhé tradice festivalu Dvořákova Praha se tak otiskl další klenot interpretačního umění, na nějž bude po právu ještě dlouho vzpomínáno.

„Praha v podstatě nedisponuje místem, kam by se podobná věc vešla.“

„Nenápadným hrdinou večera byl sbormistr Jan Pirner.“

„Není možné odročit podobná obří symfonická díla kamsi do mlhavé budoucnosti na holešovických březích v příští dekádě.“

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK zvolil pro zahájení sezóny 18. září ambiciózní program o jediném kusu: Symfonii č. 8 Gustava Mahlera, tak řečenou „Symfonii tisíců“. 309členné těleso muzikantů vedl šéfdirigent Pražských symfoniků Tomáš Brauner, zpívala osmice sólistů.

„Oslovení skladatele Lukáše Hurníka se ukázalo jako velmi šťastný počin, autor ke svému úkolu přistoupil s patřičnou zodpovědností a tvůrčí invencí.“ 

„Sólistům se po jejich výstupech uprostřed skladby tleskalo a nevzbudilo to žádné pohoršení, naopak.“

„Ivan Klánský nemusel přidávat. Ovace publika byly dlouhé a upřímné.“ 

Neobvykle i tradičně, roztomile a současně s grácií a důstojně vstoupila v tomto týdnu do své 56. sezony Komorní filharmonie Pardubice. Trojice zahajovacích večerů v Domě hudby pod vedením šéfdirigenta Stanislava Vavřínka lákala na premiéru skladby Lukáše Hurníka Gingerbread zkomponované autorem na objednávku orchestru, ale i na Mozartův Klavírní koncert c moll se sólistou Ivanem Klánským.

„Jeho umělecká ‚teze‘ je dotažená, je z ní cítit porozumění a moudrost.“

„V předposlední variaci už bylo naprosto jasné, že nejde o žádného objektivního soutěžního hráče ‚se studeným čumákem‘.“

„Většina skladatelů nepříliš známé hudby by si přála takovou úroveň interpretace.“

Pátek třináctého festivalu Dvořákova Praha žádnou smůlu nepřinesl. Japonský klavírista Mao Fujita v Rudolfinu zahrál ambiciózní program se silným názorem a osobitou prezentací. Podařil se mu navíc efektní kousek, který už se v jeho životě nejspíš nebude opakovat.

„Mou vlast jsem již dříve dirigoval, ale když jsme hráli klavírní verzi skladby, tak jsem v ní cítil určitou speciální intimitu.“

„Uazní také Šostakovičova Čtvrtá symfonie, takříkajíc má srdcová záležitost.“

„Mimochodem v České republice máte velmi dobré baseballové týmy.“

V neděli 15. září začíná slavnostním zahajovacím koncertem nazvaným Smetana 200 & Bruckner 200 již 69. sezóna Filharmonie Brno. V Janáčkově divadle orchestr představí symfonické básně Hakon Jarl a Richard III. Bedřicha Smetany a Symfonii č. 7 E dur Antona Brucknera. Nedlouho před koncertem jsme se v brněnském Besedním domě setkali k rozhovoru se šéfdirigentem filharmonie Dennisem Russellem Daviesem.

„Na pódiu sedí u pultů Čech vedle Němce, dva orchestry pro jediný večer prorostly do jednoho.“

„Hudba halasná i komorně ztišená, rozháraná i zklidněná a ztišená.“

„Interpretační pojetí v podobných projektech není a ani nemůže být na prvním místě. Koncert musí být zvučen.“

Je půl hodiny před koncertem, na pražském Výstavišti se postupně scházejí více než dvě tisícovky posluchačů. Na velkoplošnou obrazovku se začíná promítat dokument o Mahlerově Sedmé symfonii. Čtvrt hodiny po osmé se dílo rozezní živě. Na open air scéně, interpretováno společně Čechy a Němci, stejně jako při premiéře v roce 1908. Poprchává a nikdo neví, jak se počasí vyvine.

„I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.“

„Soudobá hudba mě zajímá a Jiří Gemrot má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.“

„Transkripce nevyhledávám, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý.“

O pražských svatojakubských varhanách hovoří titulární varhanice baziliky Irena Chřibková, ředitelka tamního Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum, jako o velkém nástroji, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Jde o největší tuzemské varhany. Stojíme však před jejich nezbytnou rekonstrukcí, upozorňuje a vypočítává, kolik milionů korun je ještě potřeba dát dohromady, než se začne.

„Porpora jako proslulý pedagog a představitel tzv. neapolské školy nikdy neslevil z požadavků na pěveckou virtuozitu.“

„V inscenaci se opět objevili zpěváci známí již z předešlých festivalových ročníků.“

„Pravou oporou strhujících pěveckých výkonu byl letošní rezidenční orchestr festivalu Les Talens Lyriques řízený Christophem Roussetem.“

Pěvec, režisér a organizátor hudebního života Max Emanuel Cenčić se jako nepostradatelný „spiritus agens“ bayreutského festivalu barokní opery letos opět obrátil k jednomu z děl tzv. neapolské školy. Je jím Ifigenia in Aulide Nicoly Antonia Porpory, poprvé uvedená v Londýně roku 1735. Z archivních materiálů ji zpřístupnil a pro novodobé uvedení na festivalu připravil muzikolog Dragan Karolic. Svého vzkříšení se tak dočkala další Porporova opera.