PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Dvořákova síň Rudolfina už dlouho nezažila takový umělecký výkon a tak bouřlivou reakci na něj, jako když tam na Pražském jaru v úterý vystoupila rezidenční umělkyně letošního festivalu Barbara Hannigan. V tomto případě v dvojroli pěvkyně a dirigentky, ve Straussových Metamorfózách bez zpěvu, ale v Poulencově operním monodramatu Lidský hlas zrealizované současně.

Zlatá Praha. Tento nevelký, ale jedinečný festival pořadů o hudbě na obrazovce mi nabídl setkání s velikány oboru. Stefan Felstenthal šéfoval kulturní redakci ZDF, ač pocházel z Amsterodamu, Říman Andrea Andermann produkoval a režíroval přenosy oper z prostředí a v časech, které jim přiřkli skladatelé s libretisty, Mnichovan Rainer Moritz privátně vytvořil a veřejnoprávním televizím poskytl dokumenty o Šostakovičovi či mistrech moderního tance a baletu, Toronťan Larry Weinstein vymyslel a natočil originální portréty Beethovena či Ravela. Ale nejúžasnější ze všech byl Brian Large. Nejen že přenosů či záznamů režíroval přes tisíc, hlavně tím, jak k nim přistupoval profesně i lidsky.

Když v srpnu loňského roku vydal Supraphon Janu Schulmeisterovi profilové album s klavírními skladbami M. P. Musorgského, A. Skrjabina a S. Rachmaninova, nemohl nikdo tušit, jaký rozruch v pianistických kruzích tato nahrávka v krátké době způsobí. Ve středu 22. dubna 2026 za ni totiž mladý umělec převzal ve 21. ročníku BBC Music Magazine Awards prestižní ocenění Newcomer of the Year (Objev roku), které mu otevírá dveře do nejvybranější klavíristické společnosti. Schulmeisterův debutový recitál, který nabídlo svému publiku Pražské jaro v Anežském klášteře o měsíc později, 23. května, byl pochopitelně zcela vyprodaný. Za zmínku pak určitě stojí skutečnost, že 22. června, měsíc po svém festivalovém recitálu, oslaví Jan Schulmeister své dvacáté narozeniny.

V sobotu 23. května Smetanovu síň pražského Obecního domu rozezněli v rámci mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro umělci ze Skandinávie. Norský orchestr Oslo Philharmonic řídil jeho mladý finský šéfdirigent Klaus Mäkelä a sólistou večera byl norský violoncellista Truls Mørk, který v první půli večera provedl známý Koncert h moll pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka. V půli druhé si pražskojarní publikum mohlo vychutnat příběh mýtického hrdiny Lemminkäinena, jenž hudebně ztvárnil ve stejnojmenném cyklu čtyř symfonických básní finský skladatel Jean Sibelius.

Bennewitzovo kvarteto vystoupilo 23. května odpoledne v rámci festivalu Pražské jaro. Na programu koncertu v Anežském klášteře byly dva vrcholné kvartety vzniklé na sklonku života svých autorů – Smyčcový kvartet č. 3, op. 94 Benjamina Brittena a Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105 Antonína Dvořáka. Dramaturgie koncertu tak vedle sebe postavila dvě pozdní díla mimořádné hloubky, spojující bilancování i osobní reflexi nad završením skladatelské cesty.

V případě vítěze Chopinovy soutěže ve Varšavě nikdo neočekává, že by z koncertu odcházel zklamaný. Ale věděl někdo z publika předem, jak intenzivní zážitek tento osmadvacetiletý americký pianista v pátek 22. května na koncertě v rámci 81. ročníku festivalu Pražské jaro připraví? Erica Lu není třeba blíže představovat, přesto raději nejvýznamnější fakta: Kromě jeho vítězství na Chopinově soutěži v roce 2025 získal také čtvrtou cenu na stejné soutěži o deset let dříve jako sedmnáctiletý, v roce 2018 vyhrál Mezinárodní klavírní soutěž v Leedsu, spolupracuje s prestižním vydavatelstvím Warner Classics a koncertoval po celém světě v nejvýznamnějších sálech a s mnoha prestižními orchestry.

Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců letos slaví pětadvacet let své existence, a to nejen ve městě Mahlerova dětství. Daří se prorůstání festivalu do širšího okolí a propojení s regionem, kdy dramaturgické napojení na česko-rakouské hudební souvislosti i dialog se současnou hudbou zůstávají stěžejním motivem. Slavnostní zahajovací koncert jubilující přehlídky letos připadl na úterý 19. května, v Horáckém divadle Jihlava vystoupila Moravská filharmonie Olomouc pod vedením Marka Štilce. Zazněla Wagnerova předehra k opeře Tannhäuser a Mahlerova Symfonie č. 4 se sólovým partem v podání sopranistky Terezy Mátlové. Volba orchestru odkazuje na Mahlerovo dirigentské působení v Olomouci v roce 1883.

Inscenací opery Dialogy karmelitek od Francise Poulenca nasadilo pražské Národní divadlo laťku hodně vysoko. Čtvrteční premiéra ve Státní opeře byla potvrzením, že toto dílo patří v repertoáru dvacátého století k nejlepším a nejsilnějším, ale byla také zaslouženým úspěchem režisérky Barbory Horákové Joly. Nadčasové historické pozadí střetů svobody s revoluční totalitou a na něm rozvinuté duchovní téma soustředěné na ženy, na řeholnice, v ní evidentně zarezonovalo tak silně, že tentokrát nechala stranou kontroverze, které se jí dařívá připravovat, a s invencí a působivě předestřela hudební drama tak, jak ho autoři opery zamýšleli.

Na konci května uplyne rovných sto let od chvíle, kdy zemřel Antonín Bennewitz (1833–1926), jeden z prvních ředitelů pražské konzervatoře a významná postava české houslové pedagogiky. Jeho jméno by dnes – navzdory nesporným zásluhám – bylo prakticky neznámé. Avšak o Bennewitzově kvartetu se ví čím dál, tím víc: už téměř třicet let se drží na špičkové úrovni; 23. května těleso stane na pražskojarním pódiu. Houslista Štěpán Ježek je neoficiálním (ale každopádně výkonným) mluvčím kvarteta a poskytl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Zvídavost, otevřenost a důvěra. To byla slova, která jsme s letošní rezidenční umělkyní Pražského jara skloňovaly asi nejčastěji. Fascinující umělkyně, která na festival přináší čtyři rozličné programy, je známá především jako neúnavná ambasadorka soudobé hudby. Proslavila se však také bravurní kombinací role dirigentky a zpěvačky. Než si ale Barbaru Hannigan půjdete poslechnout, možná bude nejlepší všechny představy odložit. Tak to totiž dělá ona sama – a na oplátku nikomu neříká, co by „měl slyšet“.

Závěrečný koncert sezóny Janáčkovy filharmonie Ostrava 28. května v sále Vesmír zahájí čerstvá novinka. Jejím autorem je zástupce mladší generace tuzemských tvůrců, například s Pražským filharmonickým sborem v minulosti opakovaně spolupracující skladatel Jan Ryant-Dřízal. Jeho zbrusu nová kompozice je tentokrát čistě orchestrální a ve volném vztahu k městu Ostravě nese název Splendor solis, což v překladu znamená Sluneční záře. Ryant-Dřízal v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje svou inspiraci a způsob práce, a to nejen v kontextu světové premiéry, ale i mnohem šířeji.

Průběh letošního ročníku klavírní soutěže Pražského jara budil pozornost od samého prvopočátku. Z 231 přihlášených pianistů jich bylo do prvního kola vybráno 42, přičemž poklidnou hladinu tuzemských klavírních vod značně rozčeřila skutečnost, že 40 (!) účastníků pocházelo z Asie – 25 z Korejské republiky, 11 z Číny, 3 z Japonska a jedna soutěžící přijela ze Singapuru. „Evropské barvy“ reprezentovali Eliška Tkadlčíková z pražské HAMU a německý pianista Julian Gast…

Do Španělského sálu dorazili 13. května rytíři – bez mečů, zato s houslemi, violoncelly, klarinety, fagoty… i zlatem v hrdle. Benefiční koncert Nadačního fondu Magdaleny Kožené ukázal, že skutečná síla nespočívá v zbroji, ale v talentu a trpělivosti, s jakou se rozvíjí. Večer, v němž se potkaly dětské začátky s velkým uměním, připomněl, proč má smysl krásu umění předávat dál. Hudba, tanec, recitace i výtvarné umění tak dostaly prostor, aby ukázaly naději v pokračování linie talentu.

Přestože festival Pražské jaro tradičně zahajuje 12. května Smetanova Má vlast, pro mladé hudebníky začíná pražskojarní svátek už o několik dní dříve. Mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro je intenzivní hudební maraton, který je nedílnou součástí festivalu a který každoročně přivádí do Prahy desítky talentovaných umělců z celého světa. Letošní ročník v oboru flétna nabídl pestrou národnostní skladbu soutěžících, přesto se ve finálovém kole nakonec setkaly tři výrazné osobnosti reprezentující výhradně Francii. Doprovodila je Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Kaspara Zehndera.

Koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček letos po delší době navštívil Ústí nad Orlicí – to proto, aby usedl v porotě osmašedesátého ročníku Kocianovy houslové soutěže. Tradiční klání zpětně hodnotí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, kdy vyzdvihuje úroveň zejména zahraničních účastníků. „Kocianka“ je pro Mráčka „srdcovkou“; z jeho odpovědí je to dobře patrné. Vždyť přesně před půlstoletím soutěž vyhrála jedna interpretka houslistovi velmi blízká…

Má vlast Symfonického orchestru Českého rozhlasu a jeho šéfdirigenta Petra Popelky byla na úvod Pražského jara nezapomenutelně vyprofilovaným uměleckým činem. Smetanova hudba zazněla mimořádně životně, poutavě a nevšedně, podnětně a muzikálně. Občanskou iniciativu ‚Nesahejte nám na veřejnoprávní média’ podpořil ten večer sám rozhlas účinným kalibrem. Ano, nejde o pouhé zpravodajské médium, kterému by momentálně vládnoucí politici rádi dali náhubek. Je ve společnosti významným kulturním hráčem, a to nepřehlédnutelně i svým orchestrem. Nejsme v psím útulku. Sem náhubky nepatří.

V pátek 1. května měla v Semperově opeře v Drážďanech premiéru nová inscenace jedné z nejpopulárnějších oper světového repertoáru, Carmen Georgese Bizeta. V režii Nadji Loschky dílo hudebně nastudoval dirigent Lorenzo Passerini. Premiérové publikum přivítalo netradiční produkci s nadšenými ovacemi.

Letošní ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara začíná už zítra 8. května. Předsedou poroty v klavírním oboru bude poprvé britský pianista Daniel Browell, který v rozhovoru nechává nahlédnout do zákulisí předvýběru, fungování poroty i proměny současné klavírní interpretace. Mluví také o tom, proč podle něj soutěže nemohou určit „nejlepšího pianistu“ a jak důležitou roli v nich hraje štěstí.

Ze zdánlivě běžného večera, který Filharmonie Hradec Králové naplánovala na poslední dubnový čtvrtek, učinili dirigent Petr Altrichter a hobojista Vilém Veverka událost, jež svým vyzněním důstojně předznamenala nadcházející sváteční dny. K vrcholnému výkonu se vzepjal celý orchestr. V Sále Soni Červené se hrála hudba Antonína Dvořáka, Richarda Strausse a Leoše Janáčka.

Který ze světových orchestrů je nejlepší? Věčná otázka, která má jediné šalamounské řešení: vyjmenování „top“ těles. Jedné nebo dvou desítek… A který je nejlepší z těch evropských? Jsou to Vídeňští, nebo Berlínští filharmonikové? Ti první, existující od roku 1842, fascinují stylem i jedinečnou strukturou a historií. Ti druzí, působící od roku 1882, mají ve vínku interpretační dokonalost, velkoměstské zázemí metropole a kontinentální ambice jdoucí ruku v ruce s úlohami, které hrálo a hraje Německo. Patří k tomu i každoroční Evropský koncert, připomínající 1. května narozeniny orchestru. Ten první se konal ve znovusjednocené a svobodné Evropě před pětatřiceti lety, první květnový den roku 1991. Kupodivu v Praze.

Jsou inscenace, u nichž se po premiéře ptáme především na to, zda se vydařily. U některých se ale ještě před touto otázkou ozve jiná: Proč k nim nedošlo už dávno? Nynější první uvedení dětské opery Kolotoč skladatele Václava Trojana v pražském Národním divadle je velikou událostí. Nejen proto, že tuto výjimečnou skladbu poprvé představilo pražskému publiku v regulérní divadelní inscenaci (a to celých 86 let od jejího dokončení), ale hlavně proto, že ji ukázalo jako dílo plné života, hravosti a fantazie. Režii si vzala na starost Magdalena Švecová, hudební nastudování vedl dirigent Zbyněk Müller.

Letos se v hudebním světě slaví jedno velké výročí – uplynulo už 270 let od narození Wolfganga Amadea Mozarta. 5. května jej jeho posledním klavírním koncertem poctí Jan Bartoš společně se Slovenskou filharmonií pod taktovkou Tomáše Netopila. Bartoš je velkým milovníkem díla salcburského rodáka, rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz se tedy týkal i dalších přání ohledně studia skladeb rakouského génia či interpretačních zásad v kontextu jeho děl.

Co dnes ještě znamenají interpretační soutěže? Jak poznat osobnost za dokonale zvládnutými notami a proč je Bachova Partita skutečnou zkouškou hudební zralosti? Rozhovor s Philippem Bernoldem, letošním předsedou flétnové soutěže Pražského jara, se dotýká dramaturgie soutěže (začíná 7. května), proměn hudebního vzdělávání i inspirací, které formují uměleckou osobnost na celý život.

Rozsahem své činnosti i rozměrem svého díla se Jaroslav Krček nesporně řadí k velikánům české hudby současnosti. Tím spíš, že kvantita jeho tvorby není na úkor kvality. Šéfuje, moderuje, píše… a dost možná ze všeho nejraději komponuje. Kdo se 29. dubna vypraví na Hlubokou, setká se tam s jeho Svatým Václavem, operou s letitým příběhem a jihočeským rozuzlením.

Skladatel Ian Mikyska je jedním z nejvýraznějších hlasů mladé generace autorů, umění se však věnuje i několika dalšími způsoby. Je například uměleckým šéfem Prague Quiet Music Collective, skládá pro divadlo i film, píše umělecké i publicistické texty a je aktivním multiinstrumentalistou. Tvoří také vlastní instalace či videa nebo vydal sbírku zvukových básní. V nejbližších dnech se s jeho hudbou lze setkat na koncertu Prague Philharmonia v rámci jejího Cyklu soudobé hudby – 28. dubna ve Švandově divadle zazní několik Mikyskových skladeb. Následující rozhovor se dotýká programu koncertu a také obrazně nahlíží do kuchyně skladatelovy tvorby.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu se ne vlastní vinou ocitnul v epicentru politických bitev o koncesionářské poplatky. Jak ve své zdravici připomněl odcházející šéfdirigent, tyto spory neohrožují jen Český rozhlas a jeho zpravodajství, ale i existenci orchestru a všeho, co za sto let své historie vybudoval. Přesto se SOČRu 20. dubna podařilo z houstnoucí, ne právě tvůrčí atmosféry vystoupit s působivým programem, který svou ambicí i provedením výrazně přesáhl rámec běžných abonentních večerů.

Na scénu plzeňského Velkého divadla se v sobotu 18. dubna vrátili Kovařovicovi Psohlavci. Premiéra – první od roku 1962 – zazněla pod taktovkou šéfdirigenta Jiřího Štrunce, režie a výtvarného řešení scény se ujal ředitel Divadla J. K. Tyla Martin Otava. Postavu legendárního mluvčího Chodů ztvárnil Richard Samek, jeho protějšek Lamingera z Albenreuthu Pavel Klečka.

Sopranistka Pavla Radostová se pohybuje s pozoruhodnou lehkostí mezi světy, které se na první pohled míjejí: od renesanční polyfonie přes barokní operu až po hudbu soudobou. Spolupracuje s předními českými i zahraničními ansámbly specializovanými na starou hudbu, zatímco soudobému repertoáru se věnuje zejména s Orchestrem Berg a dirigentem Petrem Vrábelem. Po svém debutu v Rameauově Platée na scéně Národního divadla nyní ztvární titulní roli v nově připravované inscenaci opery Václava Trojana Kolotoč v hudebním nastudování Zbyňka Müllera a v režii Magdaleny Švecové, která bude mít premiéru 23. dubna.