„Svatá Zuzana pojednává o jeptišce, která za noční meditace v kostele před oltářem propadá do transu.“

„Pěvecké hlasy byly zvoleny šťastně. Klementina Lucie Hilscherové předvedla báječný vývoj charakteru od konejšivé sestry k výrazu obav až k závěrečnému odsouzení.“

„Manželé zjišťují, že jsou si stále atraktivní.“

Opera Národního divadla a Státní opera uzavřely závěrem týdne čtyřletý projekt, připomínající pod názvem Musica non grata kompoziční tvorbu autorů a autorek pronásledovaných nacistickým režimem. Mezi skladatele se vztahem k hudebnímu prostředí první Československé republiky byl zařazen i Paul Hindemith, jehož jednoaktovka Svatá Zuzana zazněla na pražském jevišti dne 6. dubna opět po 101 letech od premiéry v Novém německém divadle. Druhou operou plně navštíveného večera byla Florentinská tragédie od Alexandra Zemlinského. Orchestr Státní opery dirigoval Karsten Januschke, koncertním mistrem byl Michal Sedláček, sbor připravil Adolf Melichar.

Musica non grata je mezinárodní hudební a kulturní projekt České republiky a Německa, iniciovaný a organizovaný Národním divadlem a finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo. Večernímu představení předcházely dvě akce. V odpoledních hodinách začala v 16:30 panelová diskuze, které se na straně pořadatelské zúčastnili pan Andreas Künne, velvyslanec Spolkové republiky Německo, pan Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery, a pan Tomáš Kraus, ředitel Institutu Terezínské iniciativy a zástupce Amerického židovského výboru pro Českou republiku a emeritní tajemník Federace židovských obcí v České republice, jak poznamenala moderátorka, paní Iva Nevoralová. A také neprodleně seznámila účastníky diskuze s novými důležitými publikacemi. Tituly jsou It’s a Man’s World? (2024), Helena Spurná & Kelly St. Pierre: New Paths in Opera / Martinů – Burian – Hába – Schulhoff – Ullmann (2022), Magdalena Živná: Viktor Ullmann – neklidný Středoevropan (2023) a Státní opera Praha. Historie divadla v obrazech a datech. Opera 1888 – 2003. Součástí večera byl dramaturgický úvod, který od 18:30 hodin přednesl jeden z největších znalců díla Alexandra Zemlinského, muzikolog a dirigent Antony Beaumont.

Jednoaktovka Sancta Susanna (Svatá Zuzana) od Paula Hindemitha na libreto Augusta Stramma je závěrečná část triptychu s předcházejícími částmi Mörder, Hoffnung den Frauen (Vrah, naděje žen), podle činohry Oskara Kokošky a Das Nusch-Nuschi (Nuš-Nuši) na libreto Franze Bleie. Svatá Zuzana pojednává o jeptišce, která za noční meditace v kostele před oltářem propadá do transu. Sestra Klementina ji vytrhuje z omámení, ale v tu chvíli je slyšet ze zahrady milostný duet děvečky a jejího milého čeledína Viléma. Děvečka vejde do kostela, Zuzana, která jí chce domluvit, je stržena tělesností páru, neboť Vilém si pro své děvče přijde do kostela a odvádí ji. Zuzana propadá vidinám, považuje dokonce sestru Klementinu za Satana a poté vyslechne příběh o sestře Beatě, jež před lety podlehla milostnému vzplanutí k soše Krista. Neoděna jeho obraz zlíbala a pak byla za trest v klášterní zdi zazděna. Zuzana, jejíž probuzená smyslnost je sycena příběhem, učiní totéž a přeje si, aby i ji stihl osud Beaty. V raním rozbřesku ji najdou sestry a žádají, aby učinila doznání, které Zuzana, nyní oslovována Svatá Zuzana, odmítá a je zavržena se slovy „Satanka“.

Mladé dílo Paula Hindemitha bylo provedeno s mimořádně výrazným dramatickým průběhem libreta, jehož peripetie byly oživeny zvukovými charaktery jednotlivých nástrojů. Mysticismus Zuzanin byl nesen vysokým tónem varhan, který ustal až v momentě vyprávění Beatina příběhu a byl v té chvíli nositelem úlevné katarze, kterou Hindemith provokativně a umělecky přesvědčivě zadržoval do krajní meze snesitelnosti. A přesně tak to dirigent Karsten Januschke realizoval. Pozoruhodnou tváří interpretace byl agogický průběh nesený především náhlými dynamickými zvraty.

Pěvecké hlasy byly zvoleny šťastně. Klementina Lucie Hilscherové předvedla báječný vývoj charakteru od konejšivé sestry k výrazu obav až k závěrečnému odsouzení. Její mezzosoprán se mi zase velice, velice líbil. Podněcovala Zuzanu k jejímu vytržení slovy: „Sotva žijete na této zemi. Máte také tělo.“ A tak nevědomky podpořila její proces těsného zjevení, aby nakonec i ona, ve shodě se sborem jeptišek, dospěla k zatracení Zuzany. Sbor Státní opery zde velmi věcně zpíval své Kyrie eleison. Děvečka Kristina Kubová neměla mnoho, co by mohla podle partitury hlasově prezentovat, tak alespoň skvěle interpretovala poplakávající děvečku, která podle libreta bůhví proč v noci vstupovala do kostela. Zuzana vedena úmyslem, jak praví libreto: „chci ji do svědomí promluvit“ pohlíží na stydlivé a vzápětí jásající děvče, když si Vilém pro ni přijde: „To je on!“ A splnivše svou roli odchází ze scény. Také Benjamín Hájek, čeledín, nepředvedl nic více než to, že sdělil: „Chci si odvíst svý děvče.“ Jak quasi lidově píše libretista Stramm. Zuzanu zpívala Tamara Morozová a mně se hlasově velice zamlouvala. Z těch pár setkání v poslední době jsem měl příjemný pocit jakéhosi vystižení role v hlasové jistotě a přesvědčivosti. Velmi působivý byl moment, kdy ve forte hlásá: „ Sestro Klementino, jsem krásná! Jsem krásná!“ Dokonale mystické. A pak ještě připomínám, že starou jeptišku zpívala sopranistka Milena Stričević.

Druhá část operního večera patřila opeře o jednom dějství Florentinská tragédie od Alexandra Zemlinského. Libreto zpracoval Max Meyerfeld podle literární předlohy Oscara Wilda. Hudební prolog díla zjevuje, že jde o příběh ze šestnáctého století, který se odehrává ve Florencii. Což je ovšem spíše vedlejší. Hlavní je to, že nudný patron Simone, obchodník s látkami, nemá kvůli kšeftům čas na svou choť, kterou samozřejmě navštěvuje princ Guido Bardi. Opera uvádí právě ten okamžik, kdy nudný patron se nečekaně vrátí domů a najde tam svou choť ve společnosti cizího návštěvníka. Konverzační scéna s gradací od diplomaticky vedené rozmluvy až k souboji s nešťastným koncem pro prince má překvapivé finále. Manželé zjišťují, že jsou si stále atraktivní.

Obchodníka Simona zpíval Joachim Goltz, jeho choť Bianku představovala Corinna Scheurle a prince Giuda Bardiho ztvárnil Josef Moravec. Orchestr je veden v mnoha polohách zřetelně vyjadřujících příběh libreta – od pianových pasáží s řídkým obsazením po velkoorchestrální zvuk v mocné dynamice. Pregnantně vede dramatické figury a zobrazuje příslušné scény. Joachim Goltz vede příznačně charakteristickou roli s diplomatickými konverzačními pasážemi a pěkně odpoutanými uvolněnými vstupy v konverzačním obratu. Je to skutečně vůdčí postava procházející výtečně vyhraným a zpívaným průběhem. Jeho hlas je pravdivě energický a ve výškách expresivní, vokály znějí jako polnice. Josef Moravec je vybraně kontrastní až obranný vůči hlasu pánu domu. V podstatě společensky nadřazená postava neskýtá mnoho z panské suverenity. Soprán Corinny Scheurle zněl v kvalitní výbavě, ale vzhledem k roli spíše jako vedlejší až do prožívání závěrečného dramatu souboje, v němž vyjevuje expresívně a vášnivě opakovanou repliku: „Ach zabij ho.“ Takto ovšem kupodivu ještě nabádá milence Guida. Finále je překvapivé jak pro diváky či posluchače, tak pro manželský pár. Guido vlákán do smrtící pasti, kterou jsem nepostřehl, pokud to nebyl pokyn Biance, aby zhasila pochodeň, podlehne. A Bianka se Simonem si navzájem projevují znovuvznícený obdiv. V libretu ona praví „Proč jsi mi neřekl, že jsi tak silný?“ a Simon překvapivě kontruje „Proč jsi mi neřekla, že jsi tak krásná!“ 

Předposlední přestavení projektu Musica non grata bylo excelentní. Panelová diskuze, dramaturgický úvod a samotné provedení mělo dokonalou informační a interpretační podobu a operní představení mělo švih, spád a nevšední kvalitu. Děkujme za to. 

………………………

Hudební příprava: Demian Ewig

Dramaturg: Jitka Slavíková

Režijní spolupráce: Petr Jirsa

Ïspicientka: Miroslava Moulíková

Produkce: Štěpán Piňos 

Vedoucí jevištního provozu: Pavel Dautovský

Opery byly nastudovány v německém originále s českými a anglickými titulky

České titulky: Vlasta Reittererová, Jitka Slavíková

Anglické titulky: Hildegard Hearne

Foto: Musica non grata / Václav Hodina