„Od zmapování všeho, co komunistický režim, skrytě antisemitský, lidem zatajoval, byl už později jen krůček k pořadatelské ochotě a nakonec i k rozhodnutí přeložit knihu o něm.“

„Autorovi se daří propojovat odkazy na prameny s reálnými detaily, zachycovat běžné životní peripetie vedle uměleckých zážitků a osobnostní vývoj v souvislosti s hudebním zráním.“

„Přidáním aktuálních statí vzniká autorem zmiňovaná ´jiná kapitola´, obohacená o fakta, která v době vzniku knih nebyla ještě známá a přístupná, kapitola potřebná pro pohled z odstupu.“

Život Viktora Ullmanna, rakousko-česko-židovského skladatele, kapelníka a sbormistra Nového německého divadla v Praze, se uzavřel v šestačtyřiceti letech. Stalo se tak v říjnu 1944 v Osvětimi, po dvouročním pobytu v terezínském ghettu. Jeho jméno dnes už není úplně neznámé. Ullmannovy zásadní kompozice, provázené předtím zamlčovanými informacemi, začaly zaznívat po roce 1990. Ještě víc se hraje v posledních letech, zdaleka ne pouze v tuzemsku. A v Německu o něm vyšla počátkem tisíciletí monografie, přeložená nyní do češtiny.

Kniha Neklidný Středoevropan Viktor Ullmann, nesoucí pro jistotu ještě podtitul Příběh pražského německého skladatele, je dílem muzikologa Ingo Schultze. S Ullmannovou hudbou, konkrétně s komorní operou Císař Atlantidy aneb Odepření smrti, se setkal v Berlíně počátkem devadesátých let. Zřejmě na něj, i s širším kontextem skladatelova osudu, zapůsobila tak intenzivně, že se rozhodl věnovat podrobnému studiu jeho odkazu – a to tak zaujatě, až dospěl v roce 2008 k vydání monografie. Viktor Ullmann i díky jeho úsilí dostal šanci vymanit se z kategorie pronásledovaného a posléze zapomenutého umělce. Jestliže se v Česku, respektive na česko-polském pomezí ve městech Český Těšín a Cziesyn, v obdobném duchu navracení vymazaných jmen do obecného povědomí, koná festival nesoucí Ullmannovo jméno, nepřekvapuje, že to byla právě jedna z jeho organizátorek, kdo Schultzovu knihu přeložil do češtiny – Magdalena Živná.

Je hudební historičkou a publicistkou, překladatelkou a manažerkou v public relations. Zaměřuje se na kulturní témata z německojazyčné oblasti a věnuje se rozvíjení česko-německo-rakouských kulturních vztahů v oblasti mezinárodních kulturních projektů, PR i jazykové komunikace. Odborný zájem o jednoho konkrétního z řady umělců, které nacisté z rasových důvodů pronásledovali a zavraždili, u ní v roce 2015 odstartovala práce na velké pražské kulturně-historické výstavě. Byla věnována právě Ullmannovi. Od osobní pozornosti skladateli, včetně zmapování všeho, co komunistický režim, skrytě antisemitský, lidem zatajoval, byl už později jen krůček k pořadatelské ochotě, realizované v jeho rodném Českém Těšíně, a nakonec i k rozhodnutí přeložit jedinou existující velkou knihu o něm, šikovně a nenápadně střídající seriózní odborný pohled na jedné straně s vyprávěním a čtivostí na straně druhé.

Kniha obsahuje podrobné životopisné informace, vysvětluje kontexty, analyzuje. Autor ji neopatřil předmluvou, nevysvětluje, kdo byl Ullmann a proč stojí za to se mu věnovat. Začíná rovnou: poměry v Těšíně. Pokračuje životem ve Vídni, vojenskými zkušenostmi z první světové války, životem v Praze a v Terezíně… Plynule se mu daří propojovat odkazy na prameny s reálnými detaily a zachycovat v Ullmannově životopisu běžné životní peripetie vedle uměleckých zážitků a osobnostní vývoj v souvislosti s hudebním zráním. V osmi kapitolách postupně, vyprávěním i vhledem do hudby, včetně notových ukázek, vytváří obraz profesionálního hudebníka, žijícího a tvořícího mezi válkami v kontextu spoluvytvářeném modernou a avantgardou; souputníka Zemlinského, Schönberga, Berga a mnoha dalších, kteří ovšem měli to štěstí, že se nestali oběťmi holokaustu a jejich tvorba a odkaz mohly projít obvyklými cestami historického prověření a usazení. Konec Ullmannova života je zachycen faktograficky v několika větách a poválečná recepce jeho díla je jen naznačena, doprovozena slovy o tom, že to už je „jiná kapitola“.

V roce 2018 se v Českém Těšíně konala výstava, nazvaná Magdalenou Živnou Neklidný Středoevropan Viktor Ullmann… Neklidný…? Většinu svého dospělého života strávil v multikulturní Praze, ale přesto je skutečností, že se po střední Evropě pohyboval docela často. V Těšíně žil do devíti let, pak se stěhovali do Vídně, ale už v roce 1919 se osamostatnil a přestěhoval do Prahy. Rok nato získal angažmá v Novém německém divadle. Skončilo však v roce 1927, kdy odtamtud odešel dlouholetý šéfdirigent a Ullmannův guru Alexander von Zemlinsky. Potom Ullmann zkoušel štěstí jinak. Nejbizarnější kapitolou v jeho životě je pokus o vedení antroposofického knihkupectví ve Stuttgartu, které však brzy ekonomicky zkrachovalo. Po návratu do Československa v roce 1933, až do transportu do Terezína v září 1942, žil v Praze. Byl nedílnou součástí kultury meziválečného Československa. Neuměl česky, ale stýkal se s řadou českých umělců, zejména s Aloisem Hábou, se kterým měl poměrně úzký vztah a který stál i za jeho příklonem k antroposofii, hraničícím u Ullmanna a jeho ženy se sektářským podivínstvím a psychickými problémy.

Díla Viktora Ullmanna a jeho současníků je dobré vnímat a uvádět v kontextu hudební kultury dvacátých a třicátých let v Československu. Tedy v kontextu, v němž se v meziválečném období v tuzemsku i v dalších zemích střední Evropy pohyboval a který ho ovlivňoval. Kniha jasně dává najevo, že nejde jen o takzvané terezínské autory. To označení je navíc zavádějící, protože u umělců, kteří prošli terezínským ghettem, je tak trochu redukuje na tragický závěr jejich života, ale nezahrnuje všechno to, co bylo předtím, co vytvořili během svého předchozího života…

Překladatelka přispívá k obohacení komplexního a pravdivého obrazu četnými poznámkami pod čarou v textu knihy. Mnohdy, jak přiznává, k nim byla vedena z důvodů zřejmých omezení a asi i nepřesností, která nutně vykazuje autor neznalý češtiny a odkázaný na německou literaturu o dějinách českých zemí. Ještě viditelněji však přispěla obsáhlou přidanou kapitolou Viktor Ullmann v Československu a České republice. Ta obsahuje stať ředitelky Muzea Těšínského Slezska v Cieszyně Ireny French, stať české vídeňské muzikoložky Vlasty Reittererové-Benetkové a její vlastní stať. Vzniká tak ta autorem zmiňovaná „jiná kapitola“, obohacená o fakta, která v době vzniku knihy nebyla ještě známá a přístupná, kapitola potřebná pro pohled z odstupu.

„Kniha je z roku 2008 a je souborná a zevrubná. V češtině sice existuje, zejména zásluhou Vlasty Reittererové, řada článků a studií, ale souborná monografie dosud ne,“ konstatovala v roce 2022 Magdalena Živná v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Předpokládala tehdy, že kniha vyjde ještě v témže roce, covid však i tento projekt posunul.

Ve skladatelově rodném městě – tehdy rakousko-uherském posádkovém městě Těšíně, dnes v česko-polském dvojměstí Český Těšín a Cieszyn – se letos, v roce 80. výročí násilné smrti Viktora Ullmanna (1898–1944), koná Mezinárodní hudební festival Ullmannovské slavnosti už počtvrté, a to od 23. do 26. dubna.

Ingo Schultz: Neklidný Středoevropan Viktor Ullmann. Příběh pražského německého skladatele. (Kassel, 2008)
Přeložila Magdalena Živná.
V roce 2024 vydaly Akademie múzických umění a Noemi Arts & Media

Foto: Wikipedie / Jiří Mělnický / CC0 (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/deed.en), archiv Magdaleny Živné, Youtube, archiv Klasiky+