„Martinů Quartet je z kategorie interpretů, kteří mají jasný interpretační názor.“

„Není to jen o líbezném zvuku, který patří mezi českými smyčcovými kvartety k nejlahodnějším. Martinů Quartet našel v Benešových dílech řešení, které je dokonale promyšlené, překvapivé a kreativní.”

„Letmé srovnání obou děl naznačuje, že Benešova hudba zakotvila v období dozrávání klasicismu s příměsí romantizujících tendencí.”

Nová nahrávka jednoho z předních českých komorních souborů Martinů Quartet přináší hudbu jednoho jediného skladatele. Dám ruku do ohně za to, že ho téměř nikdo nezná. Josef Beneš je dokonale zapomenutou postavou české hudby 19. století. Časy se však mění. Poslech jeho smyčcových kvartetů ve vytříbené interpretaci Martinů Quartet svědčí o tom, že světová úroveň české hudby nebyla nikdy výhradní záležitostí několika nejznámějších tváří.

Do roku 1837 znalo jméno Johann Sebastian Bach pouze několik erudovaných varhaníků. Potom Felix Mendelssohn v lipském Gewandhausu ukázal světu, jak zněla hudba zapomenutého barokního génia. Nedělejme si iluze. Zapomínáme rychleji, než jsme ochotni si připustit. Možná právě pro tuto vlastnost lidé rádi objevují staré a opomíjené věci.

Svým způsobem objevná je nahrávka Martinů Quartet, které si po albech s hudbou Petra Ebena, Sergeje Tanějeva, Františka Škroupa či nedávno zesnulého v Americe usazeného Tomáše Svobody vzalo na mušku Josefa Beneše. Český skladatel narozený v roce 1795 v Batelově na Vysočině se během svého života uvedl do povědomí jako uznávaný pedagog a houslista. Hudbu skládal jen tak mimochodem a počet jeho dokončených opusů je nevelký. Čítá na třicet položek. Benešovy kompozice zřejmě nepatřily k těm, které by vzbudily větší ohlas. O to zajímavější zkušenost přináší jejich aktuální poslech v nové interpretaci předního českého tělesa.

Martinů Quartet nahrál novou desku ve složení Adéla Štajnochrová (1. housle), Lubomír Havlák (2. housle), Zbyněk Paďourek (viola) a Jitka Vlašánková (violoncello). Na albu se nachází Smyčcový kvartet č. 1 G dur, op. 28 a Smyčcový kvartet č. 2 F dur, op. 30. Oba kvartety napsal Beneš po své šedesátce jako zkušený a etablovaný hudebník a praktik. Kvartet G dur byl vydán tiskem v roce 1865. Ve stejném roce psal svůj smyčcový kvartet c moll německý skladatel Johannes Brahms. Letmé srovnání obou děl naznačuje, že Benešova hudba zakotvila v období dozrávání klasicismu s příměsí romantizujících tendencí. Není divu, vždyť patřil úplně jiné generaci, která pamatovala Beethovena, Schuberta a Webera.

Allegro moderato druhého kvartetu F dur nahrávku otevírá. Sazba jasně evokuje pozdní díla Ludwiga van Beethovena. Melodika sice postrádá schubertovskou zpěvnost, ale pozornost upoutá velkorysá výstavba. Rafinované změny, tempové předěly a mistrovská práce se sonátovou formou: to jsou silné atributy Benešova kvartetu, který zní jako nostalgická sentimentální vzpomínka na dávno zašlé časy. Vyloženě klasicistní charakter má druhá věta. Ačkoli je psána jako scherzo, zní spíš obstarožně. Uzdu fantazii Beneš víc popustil ve volné větě Poco adagio. Jeho melodie zde má charisma a dramatický výraz. Finální Allegro přináší hudbu hravou a vyloženě rozpustilou. Je plná slunce a životního optimismu. Beneš finále okořenil i zajímavými chromatickými motivy, které fungují jako překvapivé hudební skeče.

První kvartet v tónině G dur má opět beethovenovské rysy. Virtuózní formální stránka Benešova díla je založena na dokonalé instrumentaci a přesné zvukové představě. Je slyšet, že Beneš byl znamenitý houslista, který přesně věděl, jak se píše pro smyčcové nástroje. Je to hudba opět příjemná na poslech, ale současně velmi náročná na interpretaci. I zde si pozorné ucho posluchače všimne vycizelované technické stránky kompozice. Pozoruhodné detaily a řešení se nachází v melodice, rytmickém rozvržení i noblesní harmonii. Do svého kvartetu vložil celý skladatelský um. Jeho hudba zní konvenčně, přesto strhává dokonalým zpracováním nápadů a přirozenou jiskřivou vitalitou. Oba kvartety mají téměř identické vnější obrysy. I kvartet F dur má na druhém místě scherzo, třetí věta je opět Poco adagio, tenkrát ovšem formulované nikoli jako dramatický narativ, ale coby večerní zastaveníčko a selanka v ničím nerušeném soumraku. Nekonfliktní charakter díla jen stvrzuje závěrečné graciézní Allegro.

Martinů Quartet je z kategorie interpretů, kteří mají jasný interpretační názor. Jejich ztvárnění Benešových kvartetů je opravdu zážitkové, hlavně díky jejich bezvadnému a skutečně neobyčejnému pojetí. Není to jen o líbezném zvuku, který patří mezi českými smyčcovými kvartety k nejlahodnějším. Martinů Quartet našel v Benešových dílech řešení, které je dokonale promyšlené, překvapivé a kreativní. Každá hudební fráze má své brilantní kouzlo a kontext. Nic nezní násilně nebo nepřirozeně. Je to nahrávka, která má parametry referenčního přístupu k interpretaci. Jako taková prezentuje Beneše jako skladatele, který sice nevyčníval z davu, ale byl to znamenitý praktik, jehož hudba může ve špičkovém ztvárnění jen příjemně překvapit.

Do roku 2022 znalo jméno Josef Beneš jen několik zasvěcených interpretů. Potom Martinů Quartet…

Martinů Quartet: Josef Beneš

The Complete String Quartets

Supraphon SU 4320-2

Nahráno 15. a 17. listopadu a 3. a 10. prosince 2021 v pražském studiu Domovina

Hudební režie: Milan Puklický

 Mistr zvuku: Karel Soukeník

Celkový čas: 56:45, 1 CD, vydáno: 2022

Foto: archiv souboru