„Dívčí sbor a instrumentální ansámbl celý večer prokazoval nerozlučný soulad a propojení.“

„Na některých sólových výkonech byla znatelná mírná nervozita. Možná to zní překvapivě, ale bylo to ve výsledku příhodnější, než kdyby sólové pěvecké party zpíval někdo nadmíru suverénním a sebevědomým přístupem.“

„Provázání všech interpretačních aspektů zajistila bezvadná souhra a decentně tvarovaná dynamika, která nikdy nevkročila do území patosu či hry na efekt.“

Jak zní cesta světla? Odpověď nabídnul koncert z cyklu Hudební výlety, který pořádá Svatováclavský hudební festival. Unikátní loňská nahrávka Cesta světla skladatele a multiinstrumentalisty Jiřího Slavíka zazněla v živém provedení Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Dějištěm se 19. prosince stal Evangelický Kristův kostel v Ostravě, jehož akustické podmínky českým a moravským koledám spolu s výkony interpretů vtiskly pečeť výjimečného okamžiku.

Není mnoho nahrávek, které by vánoční písně a koledy dokázaly nasvítit z nečekaného úhlu. Cesta světla Jiřího Slavíka to dokázala, protože na ni vyrazil člověk odhodlaný hledat, nikoli nacházet. Objevná je už samotná dramaturgie Slavíkova alba, která integrálně propojila několik různých tematických okruhů. Nejen radost z narození spasitele, ale také přijetí jisté zodpovědnosti, pochopení zázraku stvoření či nelehký úděl koledníků…

Kristův kostel se onoho večera utápěl v šeru. Prozařovalo jej jen šest svíček na předním oltáři a nádherná vizualizace padajících vloček na stěně. Ondráš představil Slavíkovo album v téměř doslovném znění. Jako první se do ticha rozeznělo vzrušené zvěstování Nesem vám noviny. Nikoli oslavné sborové fanfáry, ale jakoby ještě čerstvá, horečně neklidná zpráva, kterou zpočátku každý podává svým individuálním způsobem. Podobně originální aranžmá provázelo i další písně. Během slov „syna panna porodila“ najednou zazněl ze zadních částí kostela skutečný pláč miminka. I takové „zázračné“ náhody se během koncertu občas přihodí.

Dívčí sbor a instrumentální ansámbl celý večer prokazoval nerozlučný soulad a propojení. Trojí zvolání „Tobě lásku vzdáváme“ znělo jako nejvroucnější vyznání. Sólové linky houslí, klarinetu a cimbálu citlivě krájely zpívané pasáže. Melodie písní Slavík modifikoval jen mírně a vždy tak, aby se lépe frázovaly podle textu. Také z toho důvodu mnohé koledy vyzněly přirozeněji než v konvenčním zápisu, který často neúměrně prodlužuje slabičné délky, tam kde logicky patří krátké.

Nejrazantnější změny proti původnímu znění koled Slavík provedl v harmonii a rytmu. Některým koledám dokonce jako mávnutím čarovným proutkem proměnil sudé metrum za liché (Jak jsi krásné, neviňátko) a světe div se, ono to znělo daleko lépe! V jiných koledách se harmonie rozrostla o méně tradiční intervaly, případně se nad sebou objevily harmonicky zcela nezávislé akordy v bitonálním pásmu. Oba přístupy Slavík kombinoval nanejvýš citlivě, přičemž se jeho hudba nesla místy v neortodoxním jazzovém, neoklasickém i post-folklorním hávu.

Jako velmi šťastné lze hodnotit také prolnutí typicky vánoční tematiky s ryze folklorními idiomy. Ondráš se ujal Slavíkových koled senzitivně, způsobně a s velkým respektem. Na některých sólových výkonech byla znatelná mírná nervozita. Možná to zní překvapivě, ale bylo to ve výsledku příhodnější, než kdyby sólové pěvecké party zpíval někdo nadmíru suverénním a sebevědomým přístupem. Bezprostřední ostych dal výkonům kouzlo lyrického půvabu a spontánního prožitku, které úzce korespondovalo s procítěnou vánoční atmosférou.7

Orchestr lidových nástrojů pod pečlivým a přesným vedením houslisty Dominika Orsága nejen hrál, ale také zpíval a podílel se spolu s ženským sborem na vokálních partech. Provázání všech interpretačních aspektů zajistila bezvadná souhra a decentně tvarovaná dynamika, která nikdy nevkročila do území patosu či hry na efekt. Osobní zainteresovanost hráčů byla bezprostřední, ale současně neokázalá a uvolněná. Tedy adekvátní danému tématu.

Koncert Ondráše byl velmi příjemně ozvučený. Kvalitní nástrojové i sborové mikrofony zajistily přirozené vyznění všech zúčastněných elementů. Své udělala také měkká a netříštivá akustika kostela, v níž se souzvuky ani jednotlivá sóla neslévaly. Naopak měly konkrétní a vždy čitelnou strukturu a uhrančivou, často magickou barvitost.

Odezva publika byla impulzivně pozitivní. Možná proto, že se záměrně netleskalo mezi jednotlivými čísly, zapůsobilo celkové vyznění jako ucelený příběh s jasným poselstvím. A zcela jistě i z tohoto důvodu byl závěrečný aplaus nadobyčej intenzivní a jednomyslný. Ondráš si ponechal v záloze také přídavek Veselé vánoční hody, který figuruje na nahrávce jako poslední. Byla to ryzí a nespoutaná folklorní rozlučka. Jen škoda, že provedení nebyl přítomen sám skladatel Jiří Slavík. Kdyby byl u toho, určitě by měl z vřelého ohlasu diváků velkou radost!

Po nedávném koncertě beskydského souboru RukyNaDudy byl koncert Cesta světla v provedení Orchestru lidových nástrojů a dívčího sboru Vojenského uměleckého souboru Ondráš dalším dramaturgicky znamenitým příspěvkem Svatováclavského hudebního festivalu. Je nepochybné, že o hudební zážitky v koncertním cyklu Hudebních výletů a dalších produkcích Svatováclavského hudebního festivalu není nouze.

Foto: Facebook / Svatováclavský hudební festival