KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Piotr Staniszewski: Partituru i choreografii znám vždy velmi detailně  english

„Českou hudbu miluji, mnohá díla jsou mimořádná.“

 „Ve srovnání s provozováním symfonické hudby, musí být dirigent opery či baletu flexibilnější.“

 „Hudbou se snažím v baletu zprostředkovat charakter jednotlivých postav a atmosféru dané scény.“

Významný polský dirigent a houslista Piotr Staniszewski se vrátil v sezóně 2023/2024 opět po roce do historické budovy Státní opery. Vloni nastudoval balet La Sylphide Hermana von Løvenskjolda ve spolupráci se souborem Baletu Národního divadla v Praze a letos se stal druhým dirigentem Verdiho opery Nabucco, kterou bude řídit ve dnech 28. dubna a 1. června. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz jsme zaměřili na jeho spolupráci se Státní operou v Praze, českou hudbu a polský balet.

Do prostředí Státní opery v Praze jste se vrátil s novou produkcí již podruhé. Po loňském nastudování baletu La Sylphide Hermana von Løvenskjolda jste byl přizván k opeře Nabucco Giuseppa Verdiho. Tentokrát z pozice druhého dirigenta, dílo nastudoval hudební ředitel divadla Andrij Jurkevyč. Jak na vás opera zapůsobila? 

Opera Nabucco je nádherná, ostatně proslulý je i její dramatický příběh o podmanění Izraelitů babylónským králem. Mám velkou radost, že dílo diriguji v Praze. K partituře Giuseppa Verdiho jsem přistoupil analyticky. Velmi se mi líbí i úžasné sborové scény a extrémně vypjaté virtuózní árie. Když jsem viděl na scéně rozehrán dramatický příběh, ještě více jsem se snažil v souladu s náladami hledat s hudebníky širší spektrum orchestrálních barev.

Je zajímavé, jak libretista Temistocle Solera volně snoubil historické reálie s biblickou legendou a básnickou fantazií. Vždyť již po úspěšné premiéře opery 9. března 1842 v Teatro alla Scala v Miláně se otevřela mladému osmadvacetiletému Verdimu cesta k velké kariéře. Skladatel vložil do opery mimořádný umělecký talent, dílo je obrovsky silné. Nejnovější pražská inscenace režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře je velmi spjata s libretem, ale zahrnuje i choreografie Martina Šintáka a svobodný projev umělců na scéně. I když působí tradičně, v jistém ohledu se mísí s moderním pojetím.

Co vás těší na spolupráci s Orchestrem Státní opery v Praze? 

Spolupráce s Orchestrem Státní opery je příjemná. Těší mne, že jsou hráči mimořádně profesionální a velmi vstřícní. Líbí se mi, když se snaží nastudovat nové repertoárové dílo, co možná nejlépe. 

Jak se vám líbí Praha a tvorba českých skladatelů?

Praha je krásná metropole, až mne mrzí, jak by mohla být v současnosti nádherná Varšava, kdyby nebyla ve své historii příliš zničena druhou světovou válkou. Když mám volný čas, zajímám se o historii Evropy.

Českou hudbu miluji, mnohá díla jsou mimořádná. Již na studiích jsem se českou tvorbou zabýval více a později jsem v orchestru řadu děl hrál na housle nebo dirigoval. Nádherné kompozice složili například Bedřich Smetana, Antonín DvořákLeoš Janáček.

Který hudební interpret vás nejvíce ovlivnil?

Je těžké jmenovat jednoho nebo i více osobností. Pocházím z hudební rodiny a mnoho času jsem strávil v divadle již v dětství, protože můj otec byl operní i baletní dirigent. Nejdříve jsem ovšem začal hrát na housle, které jsem studoval na Akademii hudby v Gdaňsku, a po čase jsem se rozhodl i pro dráhu dirigenta. Symfonické i operní dirigování jsem studoval na Hudební univerzitě Fryderyka Chopina ve Varšavě. Na své umělecké cestě jsem potkal velmi mnoho skvělých umělců, kteří mne inspirovali a ovlivnili v průběhu mé kariéry. Jsou mezi nimi jak instrumentalisté, tak dirigenti a pěvci.

V Teatre Wielki Polské národní opery jste připravil k premiéře v roce 2019 komponovaný baletní projekt Fredriana, ke kterému zazněla díla romantického skladatele Stanisława Moniuszka. Čím byl pro vás program nejzajímavější?

Když jsem byl ve Varšavě přizván k baletnímu projektu nazvanému Fredriana, složenému programově ze dvou baletů, Przypowieść sarmacka v choreografii Conrada DrzewieckéhoMąż i żona v choreografii Anny Hop, měl jsem velkou radost i z jistého experimentu propojení různých děl. Na jedné straně byla obě baletní díla ve svých choreografiích inspirována komediální tvorbou vynikajícího polského dramatika Aleksandera Fredra, na straně druhé, byla navržena a tančena na jiné – původně s nimi zcela nesouvisející – kompozice proslulého polského skladatele Stanisława Moniuszka, jehož dvousté výročí narození jsme tehdy oslavovali připomínkou jeho krásné tvorby.

K úvodnímu neoklasickému baletu byla tvůrčím týmem vybrána skladatelova fantastická ouvertura Bajka a ke druhému, již současně pojatému tanečnímu dílu, jeho baletní hudba Na kwaterze. Premiéra se uskutečnila 6. dubna 2019 v Teatre Wielki Polské národní opery ve spolupráci s Polským národním baletem. Romantické a vtipně roztančené příběhy se krásně prolnuly se skladatelovou lyrickou a místy i dramatickou partiturou. Tanečníci souboru Polského národního baletu tančí obě choreografie skvěle.

Preferujete klasický, nebo moderní balet? 

Miluji klasický balet a obdivuji jeho krásu. Současný balet je inovativní, přičemž každý choreograf vyžaduje k hudbě a její kombinaci s pohyby tanečníků na scéně svůj specifický přístup.

V loňské sezóně jste ve Státní opeře v Praze nastudoval balet La Sylphide Hermana von Løvenskjolda. Podle Augusta Bournonvilla navrhl choreografii významný dánský choreograf Johan Kobborg. Jaká byla vaše úzká profesní spolupráce? 

Johan Kobborg je profesionální kolega, na kterém se mi líbilo, jak při inscenování díla přesně věděl, čeho chce dosáhnout, což mi velmi usnadnilo práci. Jeho choreografie je nesmírně zajímavá, klasická a úzce spjata s hudbou. Na jevišti působí kompaktně, silně emocionálně a občas i velmi dojemně. Když balet diriguji, cítím mnohdy nejen velkou radost, ale i zajímavou inspiraci navzdory jeho náročné hudební interpretaci.

Jak na vás působí soubor Baletu Národního divadla v Praze? 

Pro mne bylo nastudování baletu La Sylphide velmi potěšující. Přiznám se upřímně, že mne fascinovalo, jak jsem byl již na zkouškách svědkem snahy interpretů podat své nejlepší výkony. Tým je velmi profesionální a má fantastickou atmosféru. Všichni ke mně byli velice milí a vstřícní. Byl jsem rád, že jsem dostal od umělců a hudebníků velkou tvůrčí důvěru.

Spolupracovat s Baletem Národního divadla v Praze je velmi pěkné, soubor se mi líbí. Rád diskutuji s interprety mnohdy i po představeních. Občas se totiž stává, že mne baletní umělci žádají, abych některé pasáže lehce zpomalil. Po skončení provedení díla mne vždy zajímá, zda bylo vše v pořádku.

 Co je pro vás zásadní při tvůrčí spolupráci s choreografy a baletními soubory?

Když studuji nové dílo, rád navštěvuji baletní zkoušky, abych poznal práci choreografa, jednotlivé sólisty i kompletní obsazení. Potřebuji znát jejich predispozice, silné i slabé stránky, abych jim mohl efektivně pomáhat při výkonu. 

Partituru a choreografii znám velmi detailně. Pro mne je důležité, abych poznal i charakteristiku temp, jejich proměny a variace. S orchestrem pracuji velmi analyticky a hudebníky připravuji mnohdy na určitá místa, kdy se snažím tanečníkům více vyhovět v jemných změnách temp. Ve srovnání s provozováním symfonické hudby, musí být dirigent opery či baletu flexibilnější. 

Pokud choreografie již existuje, učím se ji citlivě vnímat a snažím se pochopit její vztah k partituře. Hudbou se snažím v baletu zprostředkovat charakter postav a atmosféru dané scény.

Když relaxujete, neposloucháte jen vážnou hudbu. Jaké jiné žánry jste si oblíbil?

Mám rád různé žánry, ale mému srdci je nejbližší klasická hudba. Když řídím auto, poslouchám občas rozhlas a nebo si pustím z nahrávek vážnou hudbu. Nejraději na cestách poslouchám skladby Johanna Sebastiana Bacha

Oblíbil jsem si i rockovou hudbu a jazz, ale v lásce příliš nemám free jazz ani elektronickou hudbu. Líbí se mi, když hrají swing nebo jazz špičkové americké orchestry, které hrají velmi uvolněně, na rozdíl od Evropanů. Američané často k provedení děl přistupují přirozeně a velice flexibilně, tělesa nezní po zvukové stránce příliš tvrdě a jejich interpretace skladeb mnohdy nepůsobí na poslech ani příliš vážně. Posluchačům dodají na koncertech mnoho energie, radosti a relaxace.

……………………

Piotr Staniszewski (*1980, Bydgoszcz) studoval hru na housle na Akademii hudby v Gdaňsku a symfonické i operní dirigování na Hudební univerzitě Fryderyka Chopina ve Varšavě. V současné době přednáší na zmíněné Akademii hudby v Gdaňsku. Je nositelem četných ocenění z prestižních soutěží v houslové a komorní hře. V roce 2003 mu polský ministr kultury a umění udělil stipendium za dosažené úspěchy.

Aby své houslové umění zdokonalil, zúčastnil se mistrovských kurzů vedených předními hudebníky, mezi nimiž byli Gabriel Chmura, Josuas Domarkas, Marina Yashvili, Viktor Pikayzen, Wolfgang Marschner a Jadwiga Kaliszewska.

Již v době studií dirigoval Komorní orchestr Elblag a Komorní orchestr Akademie hudby v Gdaňsku, kde na instituci řídil i Symfonický orchestr. Z pozice sólisty i dirigenta vystupoval často s Polskou komorní filharmonií v Sopotech. V sezoně 2007/2008 byl uměleckým ředitelem Letní operní scény v Sopotech. Od roku 2010 úzce spolupracuje s Gdaňskou komorní operou, s níž se účastnil festivalu Hel Music. V sezóně 2011/2012 byl zástupcem dirigenta Teatr Wielki Polské národní opery ve Varšavě, kde spolupracoval s významnými dirigenty, např. Andrij Jurkevyčem, Stefanem Solteszem a Gabrielem Chmurou.

Vystupoval se Symfonickým orchestrem Hudební školy v Lucernu, se sborem Cantus Domus v Berlíně a četnými polskými komorními a symfonickými tělesy. V Teatr Wielki Polské národní opery dirigoval v sezóně 2012/2013 balet Biblické paraboly a o rok později řídil operu Madama Butterfly.

Vedl kurzy komorní hudby na Akademii umění v Turku ve Finsku a v rámci mistrovských kurzů Opernwerkstatt v Curychu, Thunu a Sigriswilu ve Švýcarsku dirigoval operní tvorbu inscenovanou Peterem Konwitchnym. V sezóně 2014/2015 řídil Pucciniho operu Madama Butterfly v Opeře v Poznani a také orchestr Teatr Wielki Polské národní opery na festivalu La Folle Journée ve Varšavě.

Z operní tvorby dirigoval např. Kouzelnou flétnu W. A. Mozarta, Nabucca G. Verdiho, Madama Butterfly G. Pucciniho či Turka v Itálii G. Rossiniho. Z baletních děl Zkrocení zlé ženy, Fredriana (komponovaný projekt na hudbu S. Moniuszka), Labutí jezero P. I. Čajkovského a La Sylphide H. S. Løvenskjolda. K jeho významnějším zahraničním turné patří dirigování baletu Labutí jezero ve spolupráci s Polským národním baletem v Kanadě.

Foto: Zdeněk Sokol, Serghei Gherciu, trojmiasto.pl, Youtube, Teatr Wielki / Ewa Krasucka

Markéta Jůzová

Hudební a divadelní publicistka, překladatelka

Germanistka, muzikoložka a teatroložka se stážemi na Univerzitě ve Vídni a v Sudetoněmeckém hudebním institutu v Regensburgu, kde vědecky působila a byla moderátorkou, se více než dvacet let věnuje publicistické činnosti. Rozhovory s významnými osobnostmi různých profesí a národností i kritiky, komentáře, recenze, reportáže a studie zveřejňuje v českém a zahraničním tisku. Z pozice asistentky režie spolupracovala s Jiřím Menzelem na inscenacích her W. Shakespeara Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, u druhé produkce byla i hudební dramaturgyní. Připravovala katalogy pro MHF Petra Dvorského a byla tiskovou mluvčí festivalu. Pro Národní divadlo v Praze edičně zpracovala česko–anglickou programovou brožuru ke světové premiéře dramatu G. Whytea Golem 13. Je autorkou řady koncertních programů a několika pořadů pro ČRo Vltava. Zajímá se o multikulturní a česko–rakouské vztahy. Hraje na flétnu a klavír. Má ráda cestování, horské túry a kondiční plavání. Účastní se environmentálních projektů Nadace monackého prince Alberta II. Publikuje své fotografie.



Příspěvky od Markéta Jůzová



Více z této rubriky