5. květen

Svátek má Klaudie.

2006 – zemřel Štěpán Lucký, skladatel a pedagog (narodil se 20. ledna 1919), autor hudby pro film a televizi i desítek koncertních orchestrálních a komorních skladeb. Za druhé světové války se zúčastnil odboje, byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Kompozici studoval u Aloise Háby a u Jaroslava Řídkého, vystudoval rovněž hudební vědu. Byl hudebním kritikem několika časopisů a v roce 1954 se stal vedoucím hudebního vysílání Československé televize. O televizní režii oper přednášel i na AMU v Praze.

2004 – zemřel František Sláma, violoncellista, hudební publicista a pedagog (narodil se 19. listopadu 1923). Byl žákem Karla Pravoslava Sádla, violoncellistou Talichova Českého komorního orchestru a členem jeho komorních souborů, druhým sólovioloncellistou a vedoucím skupiny violoncell České filharmonie, působil v komorních souborech pro starou hudbu Pro arte antiqua a Ars rediviva. Milan Munclinger mu připsal svou rekonstrukci Bachova Koncertu g-moll. Vyučoval na Pražské konzervatoři a interpretačních kurzech v ČR, Švédsku a Francii. Spolupracoval s Českým rozhlasem, je m.j. autorem cyklu Zlatý věk francouzské gamby o Jordi Savallovi a Marinu Maraisovi. Přeložil a v koncertním cyklu Ars rediviva poprvé uvedl autobiografii G. P. Telemanna z Matthesonovy Velké školy generálbasu.

1957 – narodil se Petr Rudolf Manoušek, český zvonař, restaurátor a soudní znalec specializovaný na kampanologii. Začínal v dílně svého otce na Zbraslavi, kterou v roce 1988 převzal. Ta vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se m.j. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo na výrobě nového srdce pro největší český zvon Zikmund ve věži svatovítské katedrály na Pražském hradě. Pro město Praha v rámci projektu Evropské město kultury v roce 2000 sestavil Pražskou mobilní zvonohru s padesáti sedmi zvony, aktuálně největší mobilní zvonohru na světě. V holandské Royal Eijsbouts v Astenu se podílel na odlití největšího výkyvného zvonu světa, japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšú vyzvání denně při západu slunce. V restaurovaném domě na Zbraslavi je otevřeno soukromé muzeum zvonařství a historie rodiny Manoušků.

1955 – narodila se Jana Vlachová, houslistka, primárius Vlachova kvarteta Praha. Už ve čtrnácti vystoupila coby primárius vítězného smyčcového kvarteta na mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga. Ještě před maturitou byla přijata k individuálnímu studiu na HAMU v Praze, záhy začala koncertovat sólově, v sedmnácti debutovala v přímém rozhlasovém přenosu. V roce 1977 vytvořila komorní duo se svým švédským manželem, violoncellistou Mikaelem Ericssonem. V roce 1982 založila Nové Vlachovo kvarteto, které v roce 1995 přejmenovala na Vlachovo kvarteto Praha. Od roku 1990 hraje v Českém komorním orchestru, kde zastává pozici koncertního mistra a uměleckého vedoucího. Současně je, počínaje rokem 2006, členkou klavírního kvarteta Ad Libitum, ve kterém hraje s Helenou Suchárovou-Weiser (klavír), Karlem Stadtherrem (viola) a Mikaelem Ericssonem (violoncello). V roce 2010 založila Trio Serioso, kde s ní vystupují Karel Stadtherr na violu a Mikael Ericsson na violoncello. Je dcerou Josefa Vlacha, houslisty, skladatele, hudebního pedagoga, dirigenta, zakladatele a primária Vlachova kvarteta a Danuše Vlachové, též houslistky a členky orchestru činohry Národního divadla. Mladší sestra Dana Vlachová je houslistkou Českého tria.

1949 – narodil se Jan Vičar, muzikolog, pedagog a skladatel, v letech 1986–89 šéfredaktor časopisu Hudební rozhledy. Vystudoval muzikologii a češtinu na FF UP v Olomouci, souběžně hru na akordeon na konzervatoři v Ostravě a skladbu na JAMU a HAMU. Zasloužil se o obnovení Katedry muzikologie na FF UP v Olomouci, kterou od roku 1990 vedl, přednášel v USA a byl intenzivně činný organizačně. Mezi předměty jeho muzikologického zájmu patří hudební estetika, hudební kritika, teorie, dějiny a estetika české hudby 20. století, dílo Leoše Janáčka a kritické hudební edice. Publikoval více než dvě stě prací. Jako skladatel napsal orchestrální i komorní skladby a dětské sbory.

1945 – narodil se Miroslav Langer, klavírista a pedagog (zemřel 28. října 2010). Vystudoval na pražské HAMU ve třídě Josefa Páleníčka, který ho silně ovlivnil. Na HAMU pak začal brzy sám učit. Koncertoval, natočil řadu nahrávek pro Český rozhlas, Českou televizi a pro francouzský rozhlas. Známá je jeho interpretace dvou Beethovenových koncertů, č. 2 B dur a č. 4 G dur, Klavírního koncertu č. 2 g moll Camilla Saint-Saënse, Klavírního koncertu č. 2 c moll Sergeje Rachmaninova a dalších. Z české hudby se pod vlivem svého učitele Páleníčka zaměřoval hlavně na díla Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Působil též v porotách řady hudebních soutěží a vedl mistrovské kurzy ve finském Jyväskylä, kde pak další dva roky působil jako pedagog na tamní konzervatoři.

1931 – narodil se Adolf Sýkora, houslista a pedagog (zemřel 19. září 2023). Od roku 1952 do roku 1993 byl členem Janáčkova kvarteta, se kterým koncertoval ve více než padesáti zemích. Od roku 1963 do roku 2010 byl profesorem houslí a komorní hudby na JAMU v Brně. Mezi jeho žáky patří koncertní mistři Filharmonie Brno Pavel Wallinger a Marie Gajdošová, primárius Kubínova kvarteta Luděk Cap a další. Na JAMU během svého působení formoval celou řadu předních komorních souborů, např. Kvarteto města Brna, Kynclovo kvarteto, Trávníčkovo kvarteto, z mladé generace Graffovo kvarteto nebo Korngold Quartet. Působil na mistrovských interpretačních kurzech v Evropě, USA a Kanadě. Jako sólista často vystupoval s klavíristkou Jiřinou Kolmanovou. Byl členem porot mnoha mezinárodních interpretačních soutěží.

1917 – premiéru měla Sonáta pro housle a klavír g moll Clauda Debussyho. Jde o jeho „labutí píseň“, síly mu vysávala nemoc a její léčba. První uvedení v Paříži bylo součástí charitativního koncertu pro francouzské vojáky. Houslistu Gastona Pouleta doprovázel skladatel. Bylo to jeho poslední veřejné vystoupení.

1912 – zemřel Émile Decombes, francouzský klavírista a pedagog, jeden z posledních pařížských žáků Fryderyka Chopina (narodil se 9. srpna 1829). Stal se profesorem klavíru na Pařížské konzervatoři. Mezi jeho studenty byli mimo jiné Alfred Cortot, Maurice Ravel nebo Erik Satie. Kromě pedagogické činnosti byl redaktorem řady klavírních úprav klasických klavírních koncertů pod názvem École du Piano – Choix de Concertos des Maîtres. Premiers Solos, které vydával pařížský vydavatel Auguste O’Kelly od roku 1875. Sbírka dosáhla pěti desítek svazků. Jeho bratr Achille Decombes byl hudebním skladatelem.

1905 – narodila se Maria Caniglia, italská sopranistka (zemřela 16. dubna 1979). Poprvé vystoupila jako Chrystothemis v opeře Elektra Richarda Strausse roku 1930 v Turíně. Byla první Roxanou v opeře Cyrano z Bergeraku Franca Alana a proslavila se i jako Tosca nebo Adriana Lecouver ve stejnojmenné opeře Francesca Ciley. V angažmá byla v La Scale, v Royal Opera House v Covent Garden i v Metropolitní opeře v New Yorku.

1892 – zemřel Jan Nepomuk Škroup, český skladatel a kapelník, mladší bratr autora české hymny Františka Škroupa (narodil se 15. září 1811). Je autorem české hudební úpravy písně Tam, kde strmí církve týmě (dnešní Tam, kde stojí církve skála) používané v českých zemích jako papežská hymna. Složil jednu operu českou (Švédové v Praze) a dvě německé (Der Liebesring a Vineta), je autorem církevních skladeb, včetně několika mší. Pod názvem Počátky hudební sestavil českou školu zpěvu. Byl osbormistrem u křižovníků v Praze a později druhým kapelníkem Stavovského divadla. V roce 1845 se stal ředitelem kůru v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha a 1846 učitelem hudby na teologickém semináři. Jeho syn Zdenko Hans Skraup byl významným rakouským chemikem, druhý syn Karl byl režisérem německého Stavovského divadla v Praze a později ředitelem divadla v Erfurtu.

1891 – prvním veřejným koncertem byla v New Yorku slavnostně otevřena The Music Hall, dnešní Carnegie Hall, jedno z nejslavnějších míst, kde se ve světě hraje klasická hudba. Jako hostující dirigent účinkoval tehdy Petr Iljič Čajkovskij. Síň byla svědkem mnoha světových premiér, mezi nimiž jako mimořádně památné zůstává první provedení Dvořákovy Novosvětské symfonie 16. prosince 1893.

1880 – narodil se Josef Machoň, skladatel (zemřel 2. září 1962). Byl sbormistrem dělnického pěveckého spolku v Praze-Libni, členem orchestru železničních úředníků, členem komitétu pro propagaci komorní hudby a členem výboru Mozartovy obce v ČSR. Přispíval do časopisů Hudební rozhledy a Směr. Psal hlavně písně a sbory, intenzivně se věnoval hudbě pro loutkové divadlo a byl členem loutkového odboru lidových ústavů. Spolupracoval i s divadlem Josefa Skupy (Amorkovy rozmary z roku 1930 byly nahrány na gramofonové desky). Hudbu studoval soukromě, klavír u Albíny Scheborové, housle u Otmara na violoncello u Ferdinanda Schuberta, skladbu u Vítězslava Nováka a instrumentaci u Jaroslava Řídkého.

1871 – narodil se Jan Janák, skladatel a sbormistr (zemřel 10. září 1942). Studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. V době studií působil jako varhaník v křížovnickém kostele sv. Františka z Assisi na Starém Městě pod vedením Mořice Angera, pak získal místo ředitele kůru v chorvatském Splitu a po návratu do Čech byl varhaníkem a ředitelem kůru v kostele Narození Panny Marie v Klatovech a významným organizátorem hudebního života v západních Čechách. Převzal řízení pěveckého sboru Šumavan a Klatovského orchestrálního sdružení, byl členem Plzeňské pěvecké župy a často řídil i její sbor. Kromě hudby byl činný i literárně. Napsal více než stovku skladeb, těžištěm jeho díla byla sborová tvorba a chrámová hudba. Jeho pravnukem je Miloslav Heřmánek, jevištní výtvarník a vedoucí umělecko-technického provozu Laterny magiky.

1869 – narodil se Hans Pfitzner, německý skladatel, klavírista, dirigent a pedagog (zemřel 22. května 1949). jeho nejznámějším dílem je opera Palestrina na motivy života tohoto italského skladatele 16. století. Premiéru měla v Mnichově 12. června 1917 za řízení dirigenta Bruno Waltera.
Byl jmenován dirigentem Městského divadla v Mohuči, prvním dirigentem v divadle Theater des Westens v Berlíně, operním ředitelem a ředitelem konzervatoře ve Štrasburku, dirigentem Mnichovské opery, ale po příchodu nacistů k moci v roce 1934 byl odvolán ze všech svých funkcí, včetně akademických, a penzionován. Jeho domov byl za války vybombardován. V roce jeho úmrtí, na jeho počest dirigoval Wilhelm Furtwängler na Salcburském festivalu jeho Symfonii C-dur. Pohřben je na Vídeňském ústředním hřbitově.

1852 – zemřel František Xaver Chotek, skladatel (narodil se 22. října 1800). Jeho učitelem byl dvorní varhaník J. B. Henneberg a po jeho smrti Šimon Sechter, m.j. učitel Ludwiga van Beethovena. Byl varhaníkem v kostele Am Hof ve Vídni, učitelem hry na klavír a záhy si získal značnou oblibu i ve šlechtických rodinách. Tiskem vydal okolo stovky skladeb, psal zejména chrámové a úpravy tehdy populárních oper (Gaetano Donizetti, Saverio Mercadante, Gioacchino Rossini, Jacques Fromental Halévy, Giuseppe Verdi, Giacomo Meyerbeer, Giacomo Puccini) a zlidovělých písní, nejčastěji v provedení pro klavír na čtyři ruce. Na operní témata komponoval koncertní variace pro klavír. Složil a vydal i řadu instruktivních skladeb pro své žáky. Chrámové skladby zůstaly většinou v rukopise a řada jich je ztracena. Nejslavnější je mše Tantum ergo.

1851 – narodil se Aleksander Michałowski, polský klavírista a skladatel (zemřel 17. října 1938). Studoval u Ignaze Moschelese a Carla Reinecka v Lipsku, kde také v sedmnácti debutoval jako klavírista Chopinovým koncertem e-moll v sále lipského Gewandhausu. Ve studiích pokračoval u Karola Tausiga a u Karola Mikuleho, žáka Chopina. Byl profesorem na varšavské konzervatoři a poté na Vyšší hudební škole Fryderyka Chopina. Byl uznávaným interpretem Chopinových skladeb a pedagogem. Je uváděn jako jeden z tvůrců polské klavírní školy přelomu 19. a 20. století. Mezi jeho žáky patřili Róża Etkin, Jerzy Lefeld, Wanda Landowska, Heinrich Neuhaus, Jerzy Żurawlew a Wladyslaw Szpilman.

1846 – narodil se Federico Chueca, španělský skladatel (zemřel 20. červena 1908). Proslavil se hlavně zarzuelami, z nichž nejznámější je La Gran Vía (1886), kterou složil ve spolupráci s Joaquínem Valverde. Jako osmiletý začal navštěvovat konzervatoř v Madridu, vynikal ve hře na klavír. V roce 1865 se zúčastnil studentské demonstrace, dostal se na tři dny do věznice San Francisco a zkomponoval tam valčík Lamentos de un preso (naříkání vězně), který později zinstrumentoval Francisco Barbieri a uvedl s velkým úspěchem. Díky tomu se Chureca proslavil jako skladatel a jeho odkaz je bohatý. Stal se také pianistou a vedl orchestr v Teatro Variedades.

1837 – zemřel Niccolò Antonio Zingarelli, italský skladatel (narodil se 4. dubna 1752). První operu „I quattro pazzi“ zkomponoval už v 16 letech a byla uvedena v roce 1768 jako školní představení. První veřejně provedenou operou byl „Montezuma“, kterého uvedlo v roce 1781 divadlo San Carlo v Neapoli. Stal se kapelníkem milánského dómu a později v chrámu Santa Casa v Loretu, v roce 1804 vystřídal Pietra Guglielmiho ve funkci sbormistra Sixtinské kaple ve Vatikánu, stal ředitelem konzervatoře v Neapoli a sbormistrem neapolské katedrály po Giovanni Paisiellim. Mezi jeho žáky jsou m.j. Vincenzo Bellini, Michael Costa nebo Saverio Mercadante. Zkomponoval na čtyři desítky oper, nejslavnějšími operami se staly „Giulietta e Romeo“ (1796) a jeho předposlední „Berenice“ (1811). Rozsáhlé je i jeho chrámové dílo, mše, oratoria, kantáty, moteta. Pouhý měsíc před smrtí, ve věku 85 let, zkomponoval rozsáhlé oratorium „Útěk do Egypta“ a rekviem pro sebe sama.

1819 – narodil se Stanisław Moniuszko, polský skladatel (zemřel 4. června 1872). Jeho nejznámějším dílem je opera Halka. V roce 1848 ve Vilně uvedl na scénu a řídil premiéru první dvou aktové verze, pak trvalo deset let, než se politické klima uklidnilo natolik, aby bylo možné národní operu uvést znovu. Nová, čtyřaktová, verze opery měla premiéru ve Varšavě 1. ledna 1858 a byl to jednoznačný úspěch. Záhy byla uvedena v Praze, nastudoval a řídil Bedřich Smetana, v Moskvě a v Petrohradu. Na základě úspěchu byl jmenován hlavním dirigentem polské opery Velkého divadla ve Varšavě a příštích patnáct let tam uvedl prakticky všechna svá díla. Od roku 1864 učil na Varšavské konzervatoři harmonii, kontrapunkt a skladbu a řídil školní sbor. Kromě devíti oper, osmi operet a tří baletů napsal symfonické, komorní a církevní skladby, světské kantáty nebo sbírku písní s klavírním doprovodem určených pro domácí zpívání Śpiewnik domowy, která v průběhu let narostla na 12 svazků obsahujících 268 písní. Byl m.j. učitelem Césara Kjuje. Je pohřben na hřbitově Powązki.

1680 – narodil se Giuseppe Porsile, italský skladatel (zemřel 29. května 1750). Po studiu byl jmenován zástupcem hlavního kapelníka ve Španělské kapli v Neapoli. V roce 1695 byl králem Karlem II. povolán do Španělska, aby organizoval hudební život v Barceloně. Zůstal tam i za vlády jeho nástupce Karla III. a sloužil také jako učitel zpěvu jeho manželky Alžběty Kristýny. Pro habsburský dvůr vytvořil přes dvě desítky světských dramatických děl a třináct oratorií. Několik prací bylo provedeno mimo Vídeň, nejčastěji v Praze. Pro korunovaci Karla VI. a jeho manželky Alžběty českým králem a královnou zkomponoval korunovační operu Il giorno felice, která byla uvedena v Praze roku 1723.