PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Díky ZUŠ Open je přítomna větší mediální pozornost a určitě víc lidí pochopilo, proč tu ‚zušky‘ jsou.“

„Kdyby Olomouc byla bez filharmonie, velmi by ji to ochudilo.“

„Jedním z partnerů města Olomouc je Lucern. Budeme spolupracovat s jejich smyčcovým orchestrem a s jejich orchestrální akademií.“

Klavírista Filip Hajdu je ředitelem a pedagogem ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje aktivity základních uměleckých škol v kraji i v celorepublikovém měřítku, oceňuje přínos každoročního festivalu ZUŠ Open, přibližuje propojení škol s místní filharmonií a filharmonie s městem a zamýšlí se nad významem zahraničních kontaktů. Konkrétně jeho škola je rozvíjí s orchestrální akademií ve švýcarském Lucernu, jednom z partnerských měst Olomouce. Společné koncerty se uskuteční na jaře 2026.

„Úsilí Jiřího Habarta, jenž se v září 2026 stane v Hradci Králové šéfdirigentem, se zaměřuje i na zdánlivé detaily. “

„Koncertní síň doslova užasla. Vůbec jsem se nedivil, že již závěrečný vír pateticky vystupňované první věty vyvolal bouřlivý aplaus.“

„Každičká předepsaná nota byla pro sólistu příležitostí vydat ze sebe maximum, každý pohyb smyčce a prstů se stal vyjádřením dokonalého porozumění autorovi.“

První prosincový čtvrtek patřil ve Filharmonii Hradec Králové dvěma výrazným osobnostem. Slovenský houslista Dalibor Karvay se v Čajkovského Koncertu D dur představil jako fenomenální hráč překračující hranice možného. Jiří Habart s taktovkou ruce naznačil, že bude i jako příští šéfdirigent pokračovat v tvrdé, do detailu propracované práci s orchestrem, přičemž využije i přirozenou energičnost vyplývající z jeho věku.  

„Je to orchestr tvárný, nesvázaný tradicemi a schopný plnit sny každého vynikajícího dirigenta.“

„Veronika Eberle i Jean-Guihen Queyras jsou zdatní komorní hráči se smyslem pro jemnou lyriku, což bylo nejpůsobivější v pomalé větě.“

„Nézet-Séguin připomněl emotivní nahrávku Leonarda Bernsteina, který velké citovosti obětuje skoro všechno.“

Evropský komorní orchestr, který má zajímavou historii i status, provedl 4. prosince díla Johannesa Brahmse ve Španělském sále Pražského hradu. Dirigoval šéfdirigent newyorské Metropolitní opery Yannick Nézet-Séguin, který nabídl své emotivní čtení Symfonie č. 1 c moll a Dvojkoncertu a moll, jehož sólisty byli Veronika Eberle (housle) a Jean-Guihen Queyras (violoncello). Koncert s podtitulem „adventní“ pořádalo Pražské jaro, aby se tím před Vánocemi připomnělo. Orchestr byl skvělý a ovace nadšené, preferuji ale jiného Brahmse.

„Přínosné však bylo slyšet domácí interpretační sestavu – českého dirigenta i orchestr a slovenského sólistu – v díle francouzského repertoáru.“

„Dirigent Jindra pracoval s dynamikou tělesa promyšleně a fyzicky intenzivně.“

„Ostravský večer připomněl, že francouzská hudba v našem prostoru neznamená nutně jen import stylu, ale i možnost tvořit vlastní, specificky středoevropskou interpretaci.“

Francouzský repertoár v českém prostředí bývá vždy událostí, která nevyhnutelně otevírá otázku kulturního překladu: Nakolik je možné zprostředkovat jemnost a aromatickou barevnost hudby, která se rodila v jiné krajině citlivosti, a to nikoli jen geograficky? Program čtvrtečního prosincového večera Janáčkovy filharmonie Ostrava, složený z Chaussonovy Básně o lásce a moři a Franckovy Symfonie d moll, před nás tuto otázku opět postavil – a možná úmyslně. V interpretaci orchestru pod vedením Roberta Jindry a se sólistou Pavolem Bršlíkem zazněla francouzská hudba, již lze chápat jako zajímavou syntézu: francouzský jazyk zvuku hraný se slovanskou mentalitou a temperamentem.

„David Kalhous je český klavírista působící v USA, jemuž se v tuzemsku dostává pozornosti možná méně, než by si zasloužil.“

„Souhra Benjamina Sunga a Davida Kalhouse byla na takové úrovni, jako by přestávala být něčím, o čem je nutné nějak diskutovat nebo přemýšlet.“

„Závěrečný díl Dance of the Blood Moon byl v barvách velice temný a tentokrát se k disonancím v houslích připojil i klavír v krajní poloze nástroje.“

Pozoruhodný koncert se uskutečnil ve čtvrtek 4. prosince v žižkovském Atriu. Dva profesoři z Florida State University spojili své síly a přednesli publiku program propojující sonáty a fantazie napříč různými stylovými obdobími. Benjamin Sung a David Kalhous mají za sebou třináctiletou koncertní spolupráci a po roce 2022 zahájili novou uměleckou etapu zvanou Extension, kdy speciálně pro tyto dva hráče vznikají skladby od současných autorů klasické hudby, následně prováděné živě, nahrávané ve studiu a streamované. Jedna z takových skladeb zazněla i v rámci pražského programu, a to za účasti autora.

„Na program bylo zařazeno šest skladeb avantgardního ražení.“

„Dirigent Adès má vytříbený smysl pro detail.“

„Večer byl koncipován ve znamení valčíku, tance pojatého zde méně tanečně, funkcí tedy spíše koncertně.“

Hned několik nosných myšlenek zahrnula koncertní dramaturgie orchestru České filharmonie do koncertů 3., 4. a 5. prosince ve Dvořákově síni pražského Rudolfina: Pierre Boulez a György Kurtág jako dvě spřízněné skladatelské osobnosti, Thomas Adès jako skladatel, Thomas Adès coby dirigent, Josef Špaček a Václav Petr jakožto výrazné osobnosti České filharmonie a konečně valčík ve specifické stylizaci.

„U soudobých novinek má interpret větší možnost vnést do díla svůj osobní pohled.“

„Všichni studenti obdivovali Valentinu Kameníkovou… uchvacovala nás nejen její dokonalá technika, ale také obrovský temperament a cit pro sdělení vnitřního obsahu.”

„Tvrdím, že na pódiu jsme si všichni rovni.”

Na závěrečném koncertu festivalu Dny Bohuslava Martinů vystoupí 9. prosince v pražském Sále Martinů jeden z nejlepších tuzemských regionálních orchestrů – Karlovarský symfonický orchestr pod taktovkou šéfdirigenta Ondřeje Vrabce. Jako sólista se představí český klavírista Daniel Wiesner. Nejen o jeho vášni k novější hudbě či Bohuslavu Martinů, ale i o klavírní spolupráci a studiích klavíru jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

„S vibrafonistou Štěpánem Honem se na HAMU zabýváme psychickým a fyzickým zdravím hudebníků a snažíme se být průvodci v jejich vývoji – tak aby objevovali svou autenticitu a jedinečnou cestu v hudebním prostředí.“

„Naše hudba ve spojení houslí a vibrafonu je úžasná, plná kontrastů. Naše duo má pro nás stále hlubší smysl.“

„Někdy hudbu kombinujeme i se světelným designem, abychom poskytli celostní zážitek.“

Houslistka a pedagožka Ludmila Pavlová žije hudbou, ale stejně intenzivně i vším, co ji obklopuje – od dogdancingu přes chůzi po slacklině až po šití vlastních koncertních šatů. Její životní filozofie propojuje fyzickou i psychickou pohodu s hudební tvorbou, originálními projekty s vibrafonem i péčí o tři sta let staré housle, které jí daroval vídeňský sběratel. Na dnešek s vibrafonistou Štěpánem Honem připravila vystoupení na zámku ve Žďáru nad Sázavou, stala se však jedna nemilá věc…

„Kvarteto naplnilo dílo energií, vášnivostí v rytmu a ve výrazu a také lyrikou – to vše už v první větě Con brio.“

„Pavel Haas Quartet je unikátní v zobrazení emotivních poloh kvartetní hudby Martinů.“

„Třetí smyčcový kvartet Martinů je považován za dílo, ve kterém autor experimentuje.“

Dvě hudební události na jednom místě: Pavel Haas Quartet vystoupil na 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů v úterý 2. prosince a zároveň zveřejnil nový kompaktní disk s kvartety Martinů. Koncert v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci na pražské Malé Straně měl na programu Smyčcový kvartet č. 1 Vítězslavy Kaprálové a tři kvartety (č. 3, 5, a 7) od Bohuslava Martinů. Právě tato díla soubor natočil u Supraphonu a disk vyšel 29. září letošního roku. Po koncertě byl tento titul slavnostně pokřtěn, byť šampaňské neteklo proudem a obal disku zůstal alkoholem nedotčen. Úchvatný zážitek z provedení nezkalil dramaturgicky provokativní fakt, že kvarteto hrálo tři skladby Martinů v jednom sledu, moudře přerušeném přestávkou.

„Člověk by měl své kariéře dát šanci tím, že ukáže, že má skutečně co říct.“

„Jsem za svůj hlas velmi vděčná, protože mi umožňuje vyjádřit se přesně tak, jak si přeju.“

„Václav Luks je bezpochyby jedním z nejobdivovanějších a nejvnímavějších dirigentů na mezinárodní scéně staré hudby.“

Italská altistka Margherita Maria Sala se po loňském vystoupení v Mozartově Requiem v nastudování Collegia 1704 vrací do Prahy s projektem Vášně srdce a duše. V rámci koncertní řady souboru ve Vzletu vystoupí s barokním programem společně s italským Ensemble Locatelli. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Sala vzpomíná na dětství v hudebně založené rodině, hovoří o významu soutěží i o hlubokém obdivu, který chová k uměleckým kvalitám Václava Lukse. Svěřuje se také s tím, jak hledá emocionální pravdivost v barokní hudbě, koho, možná trochu překvapivě, v současné době pokládá za své největší vzory a dává nahlédnout do svých plánů.