„Beethovenův klavírní koncert a Brucknerova Sedmá měly vše, co si hudba vrcholně klasicistní a romantická žádá: eleganci, energičnost, emoční prudkost a zvukovou šíři.“
„Závěrečný potlesk nebyl jen konvenční nutností, nýbrž autentickým vyjádřením nadšeného přijetí.“
„Pražské publikum se setkalo s relativně neotřelým pohledem na Brucknerův symfonismus, v němž konstrukce získala převahu nad jednostranným velikášstvím.“
Smetanovu síň zasáhla 16. listopadu prudká smršť hudební dramatiky a tvarové hravosti, pro niž Drážďanská filharmonie s šéfdirigentem Donaldem Runniclesem a klavíristou Emmanuelem Axem našla zvukově vybroušený výraz ve velkoryse budovaných strukturách, které jako vznešené katedrální konstrukce vyrůstaly ze skálopevných základů technické a řemeslné brilance. Pilíři programu se stali Ludwig van Beethoven a Anton Bruckner, v jejichž koncertantních a symfonických skladbách se kloubila místa potemněle mysteriózní s klasickou odlehčeností.
8 minut čtení Číst dál…