Už po devětadvacáté se v Ústí nad Orlicí uskuteční Heranova violoncellová soutěž. Soutěž pro mladé violoncellisty do šestnácti let věku se koná ve spolupráci s místní ZUŠ Jaroslava Kociana. Do letošního ročníku je přihlášeno 44 soutěžících, z toho 31 je z České republiky, dále jsou zastoupeny země Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Estonsko, Litva, Srbsko, Portugalsko. Soutěžní vystoupení jsou v plánu ve dnech 25. a 26. dubna. Koncert vítězů spojený s předáváním cen se udá v sobotu 27. dubna v Hernychově vile.

Soutěžící se dělí do čtyř kategorií v intervalu dvou let. Do nejstarší kategorie spadají umělci narození v letech 2008 a 2009, do nejmladší ti s datem narození s rokem 2014 či mladší. Podmínkou soutěže je hra zpaměti.

V porotě usednou Miroslav Petráš (předseda), Věra Bartoníčková, Marek Jerie (Švýcarsko), Jan Pospíšil (Slovensko) a Kamil Žvak. „Přeji všem hodně štěstí v přípravě a těším se na viděnou v Ústí nad Orlicí,“ uzavírá Lenka Lipenská, ředitelka soutěže. Rozhovor s ní čtěte ZDE.  

Bohuš Heran (1907–1968), kterého má soutěž v názvu, se narodil se v Ústí nad Orlicí do prostředí malého města s velkými hudebními tradicemi. V té době již mladý Jaroslav Kocian sklízel ovace po celém světě. Bohuš Heran se hře na violoncello začal učit v devíti letech – základům ho naučil ústecký učitel a vynikající muzikant Jan Mazánek. V roce 1919 s Bohušem zajíždí do nedalekého Brandýsa nad Orlicí, kam jezdil na letní pobyt známý a tehdy již proslavený český violoncellista Hanuš Wihan. Heran se stává krátce jeho žákem, než Hanuš Wihan v roce 1920 umírá. Zkušenost však měla vliv na Heranův následný umělecký vývoj. Po absolutoriu na Pražské konzervatoři (1925) obdržel stipendium ke studiu ve Francii u světově proslulého virtuosa a pedagoga Gérarda Hekkinga. Ten významně zasáhl do stylu a techniky hry Bohuše Herana. První angažmá získává ve švýcarském Winterthuru. V roce 1930 je povolán do Prahy, kde zaujímá místo koncertního mistra a sólisty Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kde zůstal celých třiadvacet let.

V roce 1959 stál u zrodu myšlenky uspořádat pro mladé nadějné houslisty soutěž nesoucí Kocianovo jméno. Stal se také předsedou první poroty. Tato soutěž jej nadchla natolik, že celých deset let usiloval o uskutečnění obdobné soutěže pro mladé cellisty. Soutěž byla vyhlášena v rámci desátého ročníku již mezinárodní Kocianovy houslové soutěže (KHS). Osud však nedopřál Bohuši Heranovi, aby se uskutečnění svého snu dožil. Z poroty soutěže následně vzešel spontánní návrh, aby první ročník proběhl již jako Heranova violoncellová soutěž (HVS). Druhý ročník v roce 1971 se konal již samostatně, byť souběžně s KHS. V posledních letech se HVS koná každý druhý rok.

Foto: archiv soutěže a Lukáš Prokeš